Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@inkakřivák píše:
Někdy ten pocit mám. Party, či lítaly po okolí celé dny, jen co si udělaly doma povinnosti. A pak jen honem ven. Prázdniny, kdy ráno čekal kýbl s lístečkem jdete na borůvky. Žádná nachystaná snídaně. Protože vzít si rohlík a nalít mlíko přece umí každý. K obědu brambory, vajíčka a salát že zahrady. Šestiletý děcko, co sli samo na zahradu do kolonky pro brambory a mrkev. Tenkrát to tak prostě bylo. Klidně ve čtrnácti velké prádlo, vyvrátit na sporáku, vyprat a vyždímat ve virivce. Žádný problém. Tak to bylo. A pořád si myslím, že to bylo lepší nez to současné převážení u angličtiny na balet a z baletu do plavání.
Byla jiná doba. A nebylo to nic dobrého. A dobře to není asi ani teď, jen více lidí to své dětství přežije.
@Svistice píše:
@FlorenceF Jenkins Jenže výchova je právě ten PROCES. Dlouhodobý. A učíme se celý život. Výchova není jedna nějaká přednáška o tom, že takhle je to správně. Jít příkladem znamená i vychovávat.
Dekuji za pouceni, ale porad nejak nepobiram, v cem je školeni cizich deti tak zaslužne?
Kdyby nejake cizi dite treba memu hazelo pisek do oci, tak zasahnu ve VLASTNI sebeobrane (tedy v obrane zdravi sveho ditete), ale rozhodne bez ambice vychovavat cizi dite.
Treba moje kamaradka ma nastaveny nejake parametry, jak se maji deti k sobe chovat, napr. vzit se za ruce, kdyz jdou pres prechod, nezavodit (aby ten, co prohraje nebyl smutny), neprat se (protoze na sebe nebudeme ošklivi) atd. Ja na to vzdycky jenom ziram a rikam si: proč? ![]()
@g.sandova píše:
Ja bych zasáhla už driv, ale na druhou stranu, když jsou kluci schopní posouvat se dítěti, musí být schopní přijmout posmesky na svou osobu.
Deti si dnes myslí, některé, ze mohou všechno.
Ne, nemůžou. Na hrubý pytel hrubá záplata.
Byli na veřejném prostoru, takže musí akceptovat, ze se chtějí zapojit i jiné děti.
Ne nemusí to akceptovat. To, že jsou na veřejném prostoru neznamená, že si musí hrát s každým, kdo si s nimi hrát chce.
Co řešíš? Vlastní nezvládnutí situace?
Slušně se zeptat, zda se můžu zapojit, je jedna věc, ale k životu patří i odmítnutí. Prostě ho mezi sebe nechtěli, to se stává. Proč jsi ho tam vnucovala, a ještě předvedla své hysterické výlevy?
Tebe bych teda hnala… Šikanovala jsi max. Ty, nikdo jiný.
@FlorenceF Jenkins":https://www.emimino.cz/…cef-jenkins/ píše:
A v čem je pristup: ‚ne, nemuzes na tu houpacku, hraji si tam jine deti‘ nekonstruktivni?copak moje dite ma nejaky narok pouzit houpacku a je tedy veci zakonneho zastupce tento narok hlidat a uspokojovat?
Ta situace ma totiz nekolik konstruktivnich reseni: muzu slusne pozadat, muzu pockat nebo muzu odejit delat neco jineho. Ja osobne nejsem zadna spravkyne hriste ani pedagogicky dozor a ty taky ne
Konstruktivni reseni ve smyslu: ja urcuju, co je slusnost a silou sve prevahy (vekove, zkusenostni) si ty vymuzu na tech slabsich a jeste se budu holedbat, jak jsem ty slratky dovychovala?
Jenomže tady nenastala situace „nemůžeš tam, protože si tam hrají jiné děti“ (takovou bych neřešila resp. řekla bych přesně to, co píšeš).
Ta situace byla „nemůžeš tam, protože Tě jiné děti neférově předběhly - udělaly Ti úmyslnou schválnost“… a do takové už bych u takhle malého dítěte zasáhla tak, jak jsem psala Anně. Protože sice nejsem správkyně hřiště, ale jsem dospělá a mým úkolem je vychovávat moje dítě a ukázat mu mimo jiné, že podobné chování není v pořádku (a tedy potažmo, že ani on by se tak neměl v budoucnu chovat) a že jestliže se tak někdo chová, je potřeba se proti němu asertivně ohradit, ne před ním se sprostou nadávkou ukřivděně utéct.
@FlorenceF Jenkins píše:
Jako ok, jiny vzorec, jina moznost, jina zkusenost Ale nebudu tomu rikat vychovaSi devcata neumim predstavit, ze by za mnou na detskem hristi prisla nejaka matka, ze na te lavičce sedim uz nejak dlouho, tak at vysmahnu, ze maji taky pravo si tam sednout
Ty mi tak rozumíš!
(však ona si jen chvilku posedí a pak se můžeš vrátit
)
Příspěvek upraven 27.08.21 v 13:54
@g.sandova píše:
Byli na veřejném prostoru, takže musí akceptovat, ze se chtějí zapojit i jiné děti.
To je poměrně svérázný postoj ![]()
Jako že si sednu ve veřejném parku na veřejnou lavičku s knížkou a MUSÍM akceptovat, že si ke mně někdo přisedne a bude mi koukat přes rameno?
Nebo že si hodíme na veřejný trávník deku a zahrajeme si karty - a MUSÍME akceptovat, že se k nám někdo přidá?
Nebo jak tomu rozumět?
![]()
@g.sandova hm a jak? Děti mají stejné právo odmítnout něčí přítomnost jako dospělý jedinec.
Kdyby se to stalo mě, tak bych mému synovi řekla, že kluci si tady chtějí hrát spolu a že půjdeme třeba na houpačku a že si postavíme něco z písku spolu později, až si kluci dohrají.
8 letí si fakt se 3 letýma hrát nechtějí.
@jednoslunicko píše:
Ty mi tak rozumíš!![]()
![]()
No holky, ale pokud by byla na hřišti JEDINÁ lavička, asi bych tam taky nevysedávala tři hodiny, aby si ostatní nemohli sednout, ne
? Akorát jich tam je většinou víc. Běžně si taky osdunu věci a nechám půlku lavičky někomu jinému.
@JanaDaR píše:
@g.sandova hm a jak? Děti mají stejné právo odmítnout něčí přítomnost jako dospělý jedinec.
Dívat se snlad smí, ne? A urážlivé poznámky bych netolerovala.
Samozřejmě nenechám blatole otravovat cizí větší děti, žádné deti.
@Johli píše:
A co ty kecy o tom jak divně mluví a že se na ně nesmí dívat? No já bych si ho podala hned že by si ty kecy pro příště rozmyslel!
Děcka jsou čím dál drzejší a čím víc jim budete ustupovat tím to bude horší!
Mám dvoje známé, kteří bydleli na Slovensku a jedni se po čase vraceli zpět, kvůli šikaně jejich děcka za češtinu. Tatry mám ráda, mám dost přátel mezi Slováky, přesto bych tam bydlet nechtěla, nejsou to nějací „bratři“, mají přece jen tu mentalitu dost odlišnou (samozřejmě jak kdo).
Zasmála jsem se té větě zakladatelky, sama bych to asi nepoužila, ale spíš ty starší kluky normálně vtěrně přesvědčila o tom, že můj kluk u nich prostě stát bude, a taky bych je napomenula za to posmívání se.
Jistě, nadávat „malým dětem“ se nemá, ale někdy bohužel to „oko za oko“ je nejúčinnější.
Co se týče výchovy cizích lidí na ulici, tak musím přiznat, že ji moc ráda nemám. Jak třeba řešíte tyto situace vy? Tak třeba syn brečí, vzteká se - otočí se k němu někdo a pravidelně začne poučovat, že chlapi přece nebrečej a jak je velký. Takové ty pitomosti, které opravdu synovi neříkám (chlapi nebrečej, wtf?).
Nebo tuhle vyflusnul vodu s lahve naschvál na chodník. Vynadala jsem, lahev zabavila. Přijde ženská a ptá se, jestli to jsou na chodníku čůránky. Tak jsem odpověděla, že tam vyflusnul vodu a řekla to tónem, aby bylo jasné, jak mě syn naštval. A ona hned poučovala, co by udělala své Jessince (nevím, jestli to byla vnučka), kdyby tohle udělala atd. atd. Už jsem jí musela říct, ať si to teda jde dělat své Jessince, že já si svýho kluka srovnám sama
Fakt mě zajímá váš názor.
@g.sandova no vždyť jo, vždycky je dobré být třeba ve dvaatřiceti na úrovni osmiletého.