Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak se naučit milovat starší dítě, které není moje?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.1.24 10:53
@Svetluska55 Řekla bych, že tyto dvě věci - cítit vztek, když dítě zlobí a mít chuť někoho přizabít, když by mu měl jen teoreticky ublížit se vůbec nevylučují 
Aspoň dle mé maminky
Počítám, že zamilovaně na něj nekoukáš, když pošesté tento týden (ano, je pondělí), nechal po sobě špinavé nádobí na lince místo myčky…(doplň dle oblíbené vytáčky), nebo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 11:04
@Labricot píše:
Dobrý večer,
můj dotaz bude asi trochu delší. Předem bych chtěla poprosit, abyste mě nesoudily, ale chápu, že zvenčí to může znít špatně.
Nemůžu být těhotná a prošla jsem si několika toxickými vztahy. Teď jsem s přítelem, který má dvě děti z předchozího vztahu. Maminka zemřela po těžké nemoci. Dva chlapci 18 měsíců a 6 let. Šestiletý chlapec s adhd (sama mám adhd). Všichni tři jsou úžasní, mám je moc ráda. Splnil se mi sen o rodině a snažím se pro ně dělat maximum.
Co je ale můj problém? Mladšího už vnímám plně jako svého. Jsme na sebe hodně napojení, cítím tam to pouto a zkrátka přemýšlím o něm jinak než o starším, což mě dost trápí.
Starší si samozřejmě ztrátu maminky pamatuje. Tím spíš mu chci být oporou.Bojuji s nechapavou učitelkou ve škole, snažím se mu vymyslet různé zábavné aktivity. Ale prostě to tam necítím. Víte, je to s ním dost složité. Neposlouchá nikoho jiného než tatínka. Nechci si s ním pokazit vztah a být na něj zla, ale někdy nezbyde nic jiného než zvýšit hlas.I tak to musím říkat několikrát. Občas dělá vyloženě naschvály (chápu, že zkouší limity). Nedávno byli oba nemocní, takže nechodil do školy a měla jsem doma obě děti. Chvílemi jsem z něj byla už nešťastná a modlila se, aby přítel přišel domů.
Když klukům zemřela maminka, ke staršímu všichni byli velice ohleduplní a nechali ho dělat téměř cokoli. V jeho životě se stala spousta změn. Chci tím říct, že jeho chování chápu. Jen je ve mně těžké porovnat si emoce. Vím, že ho musím milovat navzdory čemukoli. Je to malé dítě, co si zaslouží lásku. Ale je pro mě těžké se k tomu přinutit.
Máte nějaké rady, jak na vztahu zaoracovat? Chlapec ke mně hodně tíhne. Rád se mnou tráví čas. Opravdu je to spíš ve mně. Nechci mu způsobit žádné trauma. Chci v sobě tu lásku probudit. Chci je mít ráda oba stejně. Jen nevím, jak tomu jít naproti. Děkuji za jakékoliv rady.
Jsi na sebe zbytečně přísná. Ty, ani nikdo jiný přece nemůže za to, co se stalo. Nechceš si s ním pokazit vztah, ale život jde dál, a nemůžeš ho nechat, aby si dělal co chce a tohle chování omlouvala tím, že mu zemřela matka. Čím bys mu způsobila trauma? Tím, že se o něj zajímáš? Neblázni, tohle všechno si časem sedne. Vždytˇty ho ráda máš, proto tě tohle všechno trápí. Dej tomu čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svetluska55
29.1.24 11:27
@starfish_at_night píše:
@Svetluska55 Řekla bych, že tyto dvě věci - cítit vztek, když dítě zlobí a mít chuť někoho přizabít, když by mu měl jen teoreticky ublížit se vůbec nevylučují
Počítám, že zamilovaně na něj nekoukáš, když pošesté tento týden (ano, je pondělí), nechal po sobě špinavé nádobí na lince místo myčky…(doplň dle oblíbené vytáčky), nebo?
Ja jsem nad veci:) ulevim si a zase koukam zamilovane.
Ale pro me jsou treba hur uchopitelna mimina a batolata, mam problem se s nimi dorozumet a frustruje me, kdyz umi komunikovat jen revem.
- Citovat
- Upravit
29.1.24 12:27
Já myslím, že se s tebou budou mít kluci fajn. A že si i ke staršímu cestu najdeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 14:15
I milující matka může vychovávat s hranicemi. Ba naopak, děti hranice potřebuji. Cítí se tam jistí a spokojení.
Není to váš případ, ale hodně inspirující je knížka Budování citového pouta. Možná by jsi tam našla inspiraci, jak s ním najít rovnováhu mezi láskou a hranicemi.
Pak kniha Výchova bez poražených. Ta mi taky hodně otevřela oči.
Máme tři dcery. Nejmladší je 8 let a je hodně temperamentní. Když nedostane, co chce, umí být hodně zlá. Je to náročný. Přitom jsou vychovávané všechny stejně a všechny naše. Takže tam taky bojuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 14:23
@Labricot Na uvod - jste vsichni v opravdu tezky situaci a klobouk dolu, jak se snazis obema detem udelat hezky domov 
Podle me bys mela dochazet na nejakou podpurnou psychoterapii, poradenstvi s detskym psychologem. Nedovedu si predstavit byt bezdetna a najednou vyfasovat sestilete dite, ktere truchli po mame.
Pises o tom, jak ti dela vyslovene i naschvaly a ze mu kvuli umrti maminky vsichni trochu povolili „oteze“. Ale popisujes normalni chovani sestileteho ditete, ktere bude delat, at uz bude mit vychovu jakoukoliv. Dela mi to i muj syn, delaji to kamaradkam jejich deti…Proto pisu o poradenstvi, dali by ti tipy, co je u deti bezne, co resit - a naopak co neresit .
Pro me je pochopitelne, ze s mladsim se ti vztah navazal lepe. Mozna to bude se starsim trvat dele…a je to tak v poradku. Do niceho se nenut. Vychovavat ho ma primarne partner, je to jeho dite, a ty veci, co resis, by podle me mel taky resit on. Chovat jako maminka „se muzes“ v okamziku, kdy by te tak prijal, ale to v jeho veku bude trvat dlouho.
Travite nejaky cas jen spolu? Chodite spolu ven, stoji o to? Bavite se o jeho mamince, muze o ni mluvit s vama vsema…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tuhy_LU
29.1.24 21:41
Nesnaz se byt dokonalá. Mas ho rada - sama to říkáš.
Někdy to proste ani s vlastním dítětem není “láska na první pohled”. Ja se treba několik let s dcerou (druhorozena) trochu mijela. A teď je to super ženská - uzasna, silná. Jsem na ni pyšná.
Ber to tak, jak to je. Delej to, co citis, ze ke spravne. Buď laskavá, trpěliva. Buď proste autenticka a na nic si nehraj.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
