Jak se smířit s datovanými spermiemi?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
17.1.22 10:42

Jak se smířit s datovanými spermiemi?

Ahoj. Miminko chci už 3 roky, z toho rok jsme se snažili a další rok běhali po doktorech, kde po několika vyšetřeních bylo zjištěno že můj muž je neplodný. Velmi vzácnou chorobou a jediná cesta jak otěhotnět je dárce. Já jsem pravděpodobně úplně zdravá, aspoň nic nenašli. Takže jsme rozhodli zatím pro inseminaci dárcem. Zprvu jsme se k tomu stavěla velmi pozitivně, teď jak se to blíží mám obavy. Vyplnili jsme nějaký papír kde bylo jen pár otázek jako barva vlasů, vyška a váha a že berou jen vysokoškolsky vzdělané lidi. Doktorka mi pak nějaký den volala řekla mi že má dárce, řekla mi i jeho povolání a že byl sympatický. To poslední asi říkají vsem. A řekla mi i kde bydlí město. A věk. A já na to furt myslím že vlastně budu mít děti s někým cizím. Jsem strašně nervózní, jsem naštvaná na muže (mám i MS takže to je pak mix). Jak jste se s tím smířili. Já s tím byla tak nějak celou dobu v pohodě, už tak půl roku vím že na to jdu a s tím vědomím žiju. Řekla jsem to i kamarádkam, rodině aby byl stůl čistý. A najednou je tu strach, divnopocit že budu mít dítě s cizím chlapem. Jak jste se s tím smířili vy? :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1041
17.1.22 10:45

Zkušenost nemám ale za mě - budeš mít dítě se svým mužem. Bude s tebou po dobu těhotenství, u porodu i po něm, bude dítě vychovávat, takže je jeho. To, že to nebude jeho genetický materiál na to podle mě vliv nemá. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
296
17.1.22 11:03

Zcela chápu, také bych mela v hlavě, či to je, že to není mého chlapa,…Chce ti čas a až se to narodí, budete ho milovat a ani si nevzpomenete z čeho vznikl. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:04

Pokud se s tím smířil muž a je ochoten vychovávat cizí dítě, byla bych mu spíš vděčná. Pro něj je to určitě těžší a sice chápu tvoje zklamání, ale snažila bych se mu to nedat najevo. Jinak já mám dítě z darovaných vajíček a samozřejmě jsem pochybnosti měla taky, ale dítě miluju od prvního okamžiku a s věkem čím dál víc a nijak neřeším, že není geneticky moje.

  • Citovat
  • Nahlásit
17.1.22 11:18
@Anonymní píše:
Pokud se s tím smířil muž a je ochoten vychovávat cizí dítě, byla bych mu spíš vděčná. Pro něj je to určitě těžší a sice chápu tvoje zklamání, ale snažila bych se mu to nedat najevo. Jinak já mám dítě z darovaných vajíček a samozřejmě jsem pochybnosti měla taky, ale dítě miluju od prvního okamžiku a s věkem čím dál víc a nijak neřeším, že není geneticky moje.

Nene. Těžší si myslím že je to spíš pro mě, v téhle situaci pro ženu. Kdybych byla já ta neplodná tak si řeknu no tak chceš děti musí být z darovaného vajíčka a já si jej odnosim atd. Darovanou spemii přijímám protože chci dítě se svým mužem. I když bych děti mohly mít přirozeně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17.1.22 11:19

@ŠmolinkaJana ano v to doufám že mě to pak přepne a budu ho mít ráda na 100% a nejlépe když už ho budu mit v břichu

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5214
17.1.22 11:20

Moje nejlepší kamarádka má děti také od dárce. Její manžel je neplodný. Děti jsou podobou celá ona a on je ten nejlepší otec, kterého znám. Jsou krásná šťastná rodina.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:31

Mam to dost podobne, jen horsi pozice v tom ze mne muj muz lhal, pribarvoval, zatajoval… proste se bal rici ze je neplodny. Dneska mame dve krasne deti 4,5 a 2 roky a nase problemy graduji. Je to ve mne, vztek na nej, ze si to takhle ulehcil a hodil hodne odpovednosti na mne, ze ja mam deti s nekym, koho z poloviny nepoznaji (diky memu rozhodnuti) a naopak jsou nuceny travit cas s muzem ktery k nim nepatri a jeho rodinou… asi to tak nemusi byt a hodne zalezi, co mate za sebou, ale v nasem pripade slo o zivotni chybu, i diky muzovym rodicum kteri neustale necitlive rypou do podoby deti (ze prekvapive nejsou po nich a muzovi :zed: )

  • Citovat
  • Nahlásit
1737
17.1.22 11:32
@Kopretiinka123 píše:
Nene. Těžší si myslím že je to spíš pro mě, v téhle situaci pro ženu. Kdybych byla já ta neplodná tak si řeknu no tak chceš děti musí být z darovaného vajíčka a já si jej odnosim atd. Darovanou spemii přijímám protože chci dítě se svým mužem. I když bych děti mohly mít přirozeně.

Zase máš jistotu, že darované spermie budou zdravé a geneticky v pořádku. Snaž se vidět to pozitivní na tom, ne že je to od cizího chlapa. Je to od prověřeného, inteligentního, zdravého a sympatického dárce.
Určitě je to těžké pro oba, tvůj muž se třeba cítí vinen, že ti nemůže dát dítě. Nikdy nebude mít svoje biologické dítě. Tvoje dítě biologicky bude vždycky, ať je už otec kdokoli. Řekla bych, že pro něj je to těžší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1684
17.1.22 11:36

Já bych to teda nedala, ještě bych pak pořád v tom dítěti hledala cizí rysy, ani bych neznala rodinnou anamnézu, pak by třeba s dítětem něco bylo (klidně prkotina - třeba ADHD, a já bych si furt říkala, jestli za to nemůže to, že je vzali neprověřený matroš, a že kvůli mé špatné volbě to teď to dítě bude mít těžké…). V tomhle mi třeba přijde lepší, když toho dárce znám, ideálně ho i považuji za sympatického člověka, ne že mi doktor řekne, že je to príma chlapík (príma chlapík, navíc vysokoškolák, podle mě nemá důvod anonymně darovat sperma).

Ale hodně lidí mi už řeklo, že tohle je můj pohled člověka, který to nemusí řešit - a kdybych byla v jejich situaci, tak bez mrknutí oka beru, co je. :nevim: Takže asi chápu, že manžel tazatelky je s tím v pohodě (on jiné než cizí dítě mít nemůže), jenže tazatelka by klidně mohla mít i dítě s někým, koho zná a kvůli soustrasti s manželem upřednostní „dítě s cizincem“, a to je těžší než se srovnat s tím, že buď dítě nebude vůbec, nebo bude tak trochu odjinud. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1737
17.1.22 11:38
@Anonymní píše:
Mam to dost podobne, jen horsi pozice v tom ze mne muj muz lhal, pribarvoval, zatajoval… proste se bal rici ze je neplodny. Dneska mame dve krasne deti 4,5 a 2 roky a nase problemy graduji. Je to ve mne, vztek na nej, ze si to takhle ulehcil a hodil hodne odpovednosti na mne, ze ja mam deti s nekym, koho z poloviny nepoznaji (diky memu rozhodnuti) a naopak jsou nuceny travit cas s muzem ktery k nim nepatri a jeho rodinou… asi to tak nemusi byt a hodne zalezi, co mate za sebou, ale v nasem pripade slo o zivotni chybu, i diky muzovym rodicum kteri neustale necitlive rypou do podoby deti (ze prekvapive nejsou po nich a muzovi :zed: )

No to je loterie… partner a jeho rodina, to darované sperma situaci zhorší, když je chlap neřád a jeho rodina neomalená, to je jasný. Asi by to nebylo o moc lepší, kdyby děti byly biologicky jeho, sama píšeš, že problémy gradují a on byl lhář už před tím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:39
@safina píše:
Zase máš jistotu, že darované spermie budou zdravé a geneticky v pořádku. Snaž se vidět to pozitivní na tom, ne že je to od cizího chlapa. Je to od prověřeného, inteligentního, zdravého a sympatického dárce.
Určitě je to těžké pro oba, tvůj muž se třeba cítí vinen, že ti nemůže dát dítě. Nikdy nebude mít svoje biologické dítě. Tvoje dítě biologicky bude vždycky, ať je už otec kdokoli. Řekla bych, že pro něj je to těžší.

No tak geneticky zdrave byt nemusi. Testuje se jen CF a SMA a to u darkyn, u mužů vlastně nevim. Down a dalsi vady vznikaji az pri oplodneni.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:39

Máme v rodině miminko z cizího vajíčka. Nikdo to neřeší. Ani příbuzní a ani rodiče.
Vidíme v něm podobu rodičů, chování rodičů, prostě jako vlastní.
A už se chystá sourozenec. Je třeba si to rozmyslet a pak to udělat a nebo ne. A už to neřešit.

  • Citovat
  • Nahlásit
1684
17.1.22 11:40

@safina To si právě nemyslím. On nemá jinou možnost (pokud dítě chce), ona jiné možnosti má, a obětuje se pro dobro vztahu… Těžší rozhodnutí je se obětovat, když nemusíš, než udělat to, co je jediné možné. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.22 11:45

Mě tohle rozhodnutí možná čeká. Asi to vnímám trochu jinak. Pokud bude manžel ochotný, budu vděčná. Situace je jaká je, on za neplodnost nemůže, nemůžu mu jí vyčítat, spíš je mi to za něho líto. Takže mám dvě možnosti. Rozejít se s ním a mít dítě s někým jiným, tam je ústupek, že budu mít děti normálně a vychovávat je s biologickým otcem, ale přijdu u muže, kterého miluju a kterého bych jako otce svých dětí nejvíc chtěla. Nebo teda přijmout dárce, kde budu mít taktéž děti s někým jiným, nebudeme biologicky rodina, ale můžu zůstat s manželem. Obojí má nevýhody, to je jasné. Druhá varianta je pro mě menší zlo, děti prostě biologicky budou někoho jiného tak jako tak, ale takhle si můžu nechat manžela. Nevěřím, že kdybych odešla a hledala jiného otce dětí, měla bych ještě s někým takový vztah jako s ním, vždyť já si život bez něj neumím vůbec představit. A že jsem o tom přemýšlela tisíckrát, protože v poslední době letu po nekonečných ivf, ze kterých stejně nic není, je to někdy peklo na zemi, a stejně pokaždé dojdu k tomu, že od něj odejít prostě nechci. V žádném případě to ale nebudeme nikomu říkat, ani rodině, jen jednou tomu dítěti. Jednou chceme formálně být rodina, takže do genetického původu spermií nikomu nic není, nikdo ani neví, že je manžel neplodný, ani o ivf, to je naše věc a rozhodně nechci, aby právě třeba rodiny měly nějaké divné postoje k němu kvůli tomu nebo případně pak k dětem. Prostě jestli my se rozhodneme, že to budou naše děti, oni ať je tak akceptují.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat