Jak se smířit s tím mít děti?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Přečtěte si článek: Druhé dítě, ano nebo ne?

Stránka: Předchozí 1 2 3 4

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Petra VM

10.12.25 14:29

načítám...

@hygienistka750 Jaký druh terapie byste, prosím, v takovém případě doporučila? Nebo je to silně individuální a každému pomáhá něco jiného?

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

10.12.25 15:57

načítám...

@Aries6 píše: Více

Ty kráso. To je vostry.
Já teda nevím jestli, kdyby můj partner neměl k našemu dítěti vztah a bral by ho jako tvoje kamoska - spíš jako překážku, jestli by tím u mně dost bodů neztratil. Jestli bych s ním zvládla dal být.
Rvalo by mi srdce, že jsem mu pořídila takovyho otce, který nejeví zájem, což prostě udělá dost traumat a poznamená osobní život dítěte v dospělosti.

Citovat
Upravit

kvarkgluonplasma

28.12.25 23:04

načítám...

Už ses rozhodla, a buď city přijdou, nebo ne Jestli máš fajn kariéru, kterou máš ráda, tak z ní zase třeba jsou peníze - na chůvu se neumírá. Uděláš to tak, jak ti to bude v tu chvíli dávat smysl.

Kdybych měla hledat něco co „může pomoct“ a u vás doma jsi toho musela hodně „přežít“, musela bych ti doporučit nějakou terapii, která se umí vrátit k velmi ranným zážitkům a pracovat jednak cíleně s traumatem a druhak s poruchami vazby. (bodypsychoterapie, pesso-boyden, klasická psychoanalýza???) Jenže to je všechno na dlouhý lokte (nejspíš teď na to nemáš čas), a z toho „může pomoct“ bych zdůraznila to „může“. Je otázka, jestli je z čeho pomáhat. Ne každý tolik cítí a můžeme taky říct, že je to prostě lidská variabilita a nechat to být. Kdyby ti dítě nějaká psychická témata začlo otvírat, tak si terapeuta samozřejmě najdi, ne aby tě předělal, ale na průběžnou podporu.

načítám...
Citovat
Zmínit

Sunlight515

2699

3731

28.12.25 23:17

načítám...

Mám známou, která se takhle podřídila tlaku okolí: kdy už budete mít miminko? Ona sama tu potřebu nikdy necítila a to neměla takovou rodinnou zátěž, jakou sis prošla ty. Prostě potřebu dítěte necítila. Nicméně na nátlak okolí a prarodičů otěhotněla skoro na první dobrou. Holce je dnes už 29, byl to trochu studenější odchov (od prvního momentu v odděleném pokoji atd.). Ona ji ráda má, do určité míry, o coby miminko se víc staral manžel, ona na to nebyla, zajišťovala jen základní potřeby, ale ta mateřská láska tam nenaskočila, vztah k dceři si našla až když holka byla výrazně starší a staly se sami sobě víc kamarádkami. Dnes by ty těžké začátky na nich nikdo nepoznal.

Osobně si myslím, že pokud žena dítě nechce, neměla by ho mít. Ale u vás se už stalo, třebas se to u tebe ještě zlomí a nebo to bude jako u té mé známé, že si k sobě najdete cestičku v pozdějším věku. Držím palce!