Jak se stát psychoterapeutem, když je vám 30+?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Ou Výjimečně bezpodmínečně souhlasím. A je mi jedno, kdo Ou je a kolik tu má osobností.
Pokud někdo má potřebu pomáhat lidem a hned si myslí na pozici psychoterapeuta, většinou to znamená, že potřebuje v první řadě vyřešit vlastní problémy. Ale nechtěla jsem být první zlá, která to napíše.
Už během studia magisterského oboru mnou výše zmíněných pomáhajících profesí je část studia na psychoterapii zaměřena a probíhají praktické výcviky a reflexe k odbourání různých bloků. Už na bakalářském studiu toto probíhá v teoretické rovině, aby student věděl, jaká osobnost psychotetapeutem být nemůže, případně co je potřeba, když se jím chce stát, teoretické seznámení s metodami a pravidly..Na to by měl navazovat akreditovaný výcvik, je jich více druhů, podle toho, čemu se chce člověk věnovat. Neexistuje jeden, který by vycvičil na všechno.
Nikdy bych nikoho ze svých blízkých nesvěřila do spárů nějaké rychlokvašky, která si „pomáháním“ léčí vlastní komplexy. Na to být psychotetapeutem je potřeba aspoň 7 let studia, kvalitní výcviky trvají 2 až 6 let a je umožněno na ně nastoupit s dokončeným magisterským vzděláním. A nic nemůže nahradit vzdělání, ani založení osobnosti, ani touha pomáhat lidem.
Taky doporučuji jít dobrovolničit nebo si udělat kurz pracovníka v sociálních službách a nechat se zaměstnat.
@Anonymní píše:
co je? Když chce někdo pomáhat lidem, je to cesta. Moje kamarádka dělá 5 let kouče, vzdělání má ekonomické, ale prostě se vydala jinou cestou, chodila na mnoho kurzů, čte, snaží se a lidem pomáhá. Má už stálou klientelu a je v tom dobrá.Ten výsměch je mimo, vím jak všude cpeš psychologii, ale na to aby někdo pomáhal lidem, když ho to k tomu táhne, nemusí mít vysokou a být hned psycholog, jsou i jiné cesty. A pro tvou informaci, já se za život setkala s cca 5 psychologi a 4 opravdu nebyli na svém místě. I přes 3 tituly.
Většina takových koučů jsou nebezpečné osoby s nezpracovanými bolístkami. Klientovi s vážným problémem můžou ublížit. Bohužel, kvalitních psychoterapeutů je málo a jsou dlouhé čekací doby. Koučink není nad hranici finančních možností běžných lidí, takže hodně jich na to naletí. Kdyby si popovídali s kamarádkou, efekt by byl stejný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je to tak, jak píše @Ou a @Pears206
Být rychle psychoterapeutem nejde. Na to, aby se někdo mohl hrabat v cizí lidské duši, musí mít zevrubně prohrabanou a zaléčenou tu svojí. A to nejde jinak než přes akreditovaný dlouhodobý výcvik, kde dostaneš teorii, sebezkušenost a supervizi. Trvá to, bolí to, je to růstový. Nezaručuje to, že budeš dobrý psychoterapeut, ale je tu velká pravděpodobnost, že alespoň nebudeš škodit. Lékařem také nemůžeš být bez splnění určitých náročných požadavků. Chceš se hrabat v lidech a pomáhat jim? Tak tomu musíš věnovat čas a velký kus sebe, protože ty sám jsi klient.
Já mám třeba vystudovanou psychologii, ale na to jít rychle dělat psychoterapeuta bych si netroufla. Protože vím, že nemám zdaleka pořešenou sebe samotnou. To ti škola nedá, ta ti dá jen základ a sebereflexi na to, abys věděl, že to co chceš je blbost.
Kratší cesta povede přes sociální služby. Udělat si kurz pracovníka v sociálních službách a pracovat někde ve službě, kde budeš pod supervizí. No a když k tomu přidáš vlastní psychoterapii, tak to bude úplně ideální. Protože být tebou, zajímá mě, proč skutečně chceš tak moc pomáhat druhým.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@utopia 
Ještě jsem zapomněla dodat, že kdyby chtěla působit ve zdravotnictví, tak musí mít atestaci, taky záležitost aspoň 2 let, 2 roky trvá předatestační příprava.
Bez atestace jen ve školním poradenství a odborném sociálním poradenství, tam jsou potřeba ty výcviky po dokončení studia od 2 do 6 let.
A souhlas s tím, že aby člověk mohl na této pozici působit, musí dokonale poznat sebe sama. Ne každý je na konci té cesty vzdělání a poznání schopen skutečně pomáhat, ale aspoň nebude škodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nikde jsem nepsala, že to má být hned a taky vím, že je to od nuly na x let.
Výraz „nekřesťanské peníze“ byl asi nevhodně zvolen, ale moc dobře vím, že za kvalitní věci se platí a ty peníze bych samozřejmě dala.
Koučink mě nezajímá, zajímá mě ryzí psychoterapie.
Se svým životem jsem víc než spokojená, vlastní obor jsem vystudovala z přesvědčení, nicméně obor psychoterapie byl pro mně vždy shangrila a lákal mně také. A kdy jindy se k němu postupně prokousávat než teď.
Momentálně z časových důvodů nikde nedobrovolničím, ale není to tak dávno, co jsem strávila celý rok dobrovolničením s dětmi místo normální práce. A to je to, co mě k tomu nasměrovalo úplně.
Takže jsem připravená nastoupit na tuto cestu a jít po ní několik let. Neptala jsem se, za jak. dlouho se toho dá dosáhnout. Jinak děkuji za veškeré komentáře, jediný argument „chceš pomáhat lidem, máš problém“ neberu.
Díky, budu se směřovat dál.
- Citovat
- Upravit
@Pears206 píše:
@utopia
Bez atestace jen ve školním poradenství a odborném sociálním poradenství, tam jsou potřeba ty výcviky po dokončení studia od 2 do 6 let.
A souhlas s tím, že aby člověk mohl na této pozici působit, musí dokonale poznat sebe sama. Ne každý je na konci té cesty vzdělání a poznání schopen skutečně pomáhat, ale aspoň nebude škodit.
O tom zdravotnictví jsem to psala taky, ale pak smazala, protože mi to přišlo už jako extra level, který už vůbec nemůže být reálný.
@mývalova žena A jasně, že ten argument nelze brát takto: Chceš pomáhat - máš problém. Tak to být nemusí. Ale je potřeba tu svou motivaci pořádně prozkoumat, odhalit co za ní je. Že tě to láká a je to shangrila, to je fajn, ale co to vlastně znamená? Co ti to bude sytit? Proč je to pro tebe tak lákavé? To jsou ty správné otázky, na které si odpovíš v tom kvalitním, akreditovaném, dlouhodobém výcviku. A taky si tam zmapuješ, co se ti může objevovat a ovlivňovat tě ve vztahu ke klientovi. Jsou to věci, které by tě ani nenapadly a nemít je vědomé a nepracovat s nimi, tak nemůžeš prostě někomu „pomáhat“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@mývalova žena píše:
Ahoj, mohli by mi zasvěcení poradit, jak postupovat, by se že mne stal kvalitní samostatně pracující psychoterapeut, když nemám humanitní vzdělání?
Vím, že to je běh na dlouhou trať. Ale čím jsem starší, tím víc mám potřebu „sloužit lidem“ a vím, že bych z vlastní povahy byla dobrý terapeut. Jenže mám Mgr. z přírodovědného oboru a pouze rok praxe v sociální sféře.
Sebezkušenostní výcvik je pekelně drahý a ani nevím, jestli by mě na něj vzali…je to jediná cesta, jak se při jiném oboru dostat do dalšího? Jaká jsou úskalí?
Nezlob se, ale v případě opravdových problémů a nezbytnosti psychoterapie, bych se k někomu s takovým přístupem jako máš ty dostat nechtěla. 
Celý proces má nějaká pravidla, která chceš z důvodu osobního pohodlí obejít .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Magical-eyes Tahle věta mluví za vše: Ale čím jsem starší, tím víc mám potřebu „sloužit lidem“ a vím, že bych z vlastní povahy byla dobrý terapeut.
Co ta potřeba sloužit lidem? Proč? K čemu jí to bude? Co jí to bude saturovat? Proč je stárnutím ta potřeba naléhavější? Jak může říct, že ví, že by byla dobrý terapeut? Jaká povaha je předurčující k tomu být dobrý terapeut? Jak může hodnotit samu sebe v něčem, čemu nerozumí? Jak vůbec v tomhle může hodnotit samu sebe, když neprošla výcvikem? A proč hledá cestu, která by neobsahovala něco, co je nutný požadavek a co mi dá nějaký základ? Řidičák na kamion taky nemůžu mít, pokud nemám řidičák ani na osobák. Prostě humanitní obor je předstupeň a šup do výcviku coby nástavby. Jinak to nepůjde. A třeba po cestě zjistí, že na to není…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No nezlobte se, ale to jsou akorát povýšenecké řeči, jedna vedle druhé.
asi nikdo, a určitě ne zakladatelka, nepochybuje o tom, že vzdělání a výcvik jsou nezbytné a že je to dlouhodobý proces.
A mimoto by ten daný člověk měl mít neméně důležité vlastnosti, které u sebe může nalézat dávno předtím, než o nějakém seriózním pomáháním druhým vůbec začne uvažovat.
Třeba empatii, opravdový zájem o druhé a vůli jim pomáhat, schopnost a snahu přicházet věcem na kloub, schopnost trpělivě naslouchat, nesoudit a povýšeně nerozdavat rady, umět nahlížet problémy z různých úhlů, sociální a emoční inteligence a mnoho dalšího.
Z mnoha odborníků, když je slyším nebo čtu nebo když mi někdo vypráví své zkušenosti, mě jímá hrůza.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Sedmnactnulajedna píše:
No nezlobte se, ale to jsou akorát povýšenecké řeči, jedna vedle druhé.
asi nikdo, a určitě ne zakladatelka, nepochybuje o tom, že vzdělání a výcvik jsou nezbytné a že je to dlouhodobý proces.
A mimoto by ten daný člověk měl mít neméně důležité vlastnosti, které u sebe může nalézat dávno předtím, než o nějakém seriózním pomáháním druhým vůbec začne uvažovat.
Třeba empatii, opravdový zájem o druhé a vůli jim pomáhat, schopnost a snahu přicházet věcem na kloub, schopnost trpělivě naslouchat, nesoudit a povýšeně nerozdavat rady, umět nahlížet problémy z různých úhlů, sociální a emoční inteligence a mnoho dalšího.
Z mnoha odborníků, když je slyším nebo čtu nebo když mi někdo vypráví své zkušenosti, mě jímá hrůza.
Ty vlastnosti osobnosti jsou jen malou částí toho, co osobnost poradce musí mít. Psychoterapie není jen kecání, ale má přesně dané postupy.
Přečti si pořádně zakladatelky první příspěvek. Výcviky jí přijdou drahé, dlouhé. Psychoterapeutem snadno a rychle, hledá cestu, jak vše obejít. Mě jímá hrůza, že by někdo takový působil v oboru.
Pokud po tom tak touží, ať vystuduje magisterský obor a potom plní výcviky. Pokud ji někde zaměstnají, pracovat v oboru může už během výcviku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Sedmnactnulajedna píše:
No nezlobte se, ale to jsou akorát povýšenecké řeči, jedna vedle druhé.
asi nikdo, a určitě ne zakladatelka, nepochybuje o tom, že vzdělání a výcvik jsou nezbytné a že je to dlouhodobý proces.
A mimoto by ten daný člověk měl mít neméně důležité vlastnosti, které u sebe může nalézat dávno předtím, než o nějakém seriózním pomáháním druhým vůbec začne uvažovat.
Třeba empatii, opravdový zájem o druhé a vůli jim pomáhat, schopnost a snahu přicházet věcem na kloub, schopnost trpělivě naslouchat, nesoudit a povýšeně nerozdavat rady, umět nahlížet problémy z různých úhlů, sociální a emoční inteligence a mnoho dalšího.
Z mnoha odborníků, když je slyším nebo čtu nebo když mi někdo vypráví své zkušenosti, mě jímá hrůza.
S tím výčtem souhlasím, osobnost je velmi důležitá, bez ní to nejde. Ten, kdo k tomu nemá vlohy může udělat výcvik jaký chce a stejně mu to bude k ničemu. A souhlasím také s tím, že spousty odborníků z tohoto oboru pro mě nejsou zárukou kvality. Na druhou stranu, jak by to vypadalo, kdyby neměli ani tu školu, ani ten výcvik? Tedy to, co je alespoň trochu formovalo? Prostě já nesouzním s tím, aby člověk mimo obor dělal terapeuta. Prostě ten humanitní základ je nutnost. O tom je tu řeč. Výcvik nezpochybnil nikdo, dokonce snad ani zakladatelka. Ale základy toho oboru se jí studovat nechtějí. A to mi teda přijde dost na nic. Nikdo neříká, že musí na psychologii nebo přímo na obor psychoterapeutická studia. Ale základ to prostě chce, přírodovědecký obor je málo na tuhle profesi. Nicméně, já bych to neviděla tragicky. Kombinace vystudovaného přírodovědného a humanitního oboru může být výhoda!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Pears206 píše:
Ty vlastnosti osobnosti jsou jen malou částí toho, co osobnost poradce musí mít. Psychoterapie není jen kecání, ale má přesně dané postupy.
Přečti si pořádně zakladatelky první příspěvek. Výcviky jí přijdou drahé, dlouhé. Psychoterapeutem snadno a rychle, hledá cestu, jak vše obejít. Mě jímá hrůza, že by někdo takový působil v oboru.
Pokud po tom tak touží, ať vystuduje magisterský obor a potom plní výcviky. Pokud ji někde zaměstnají, pracovat v oboru může už během výcviku.
To mi nepřijde. Pouze se ptala, jestli existuje nějaká alternativní cesta… Nepůsobilo to na mě, jako že hledá nějaký rychlokurz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Pears206 píše:
Ty vlastnosti osobnosti jsou jen malou částí toho, co osobnost poradce musí mít. Psychoterapie není jen kecání, ale má přesně dané postupy.
Přečti si pořádně zakladatelky první příspěvek. Výcviky jí přijdou drahé, dlouhé. Psychoterapeutem snadno a rychle, hledá cestu, jak vše obejít. Mě jímá hrůza, že by někdo takový působil v oboru.
Pokud po tom tak touží, ať vystuduje magisterský obor a potom plní výcviky. Pokud ji někde zaměstnají, pracovat v oboru může už během výcviku.
Vnímám to tak, že psychoterapie není kecani a terapeut by měl mít zkušenosti - osobní, životní. A také dost disciplíny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děkuji všem, které mi vysvětlily, proč bych to NEMOHLA dělat, ne jak bych to MOHLA dělat. Ale nezlobím se, je to typicky české hned vše zpochybňovat. Za své motivace se Vám opravdu zpovídat nemusím a pokud se neznáme osobně, Vaše soudy o tom, jak bych v této branži byla určitě špatná, jsou opravdu dost mimo. A pokud tu cestu pošlapu, zuby si vylámu sama a sama si ten kříž budu muset nést a pokud uprostřed zjistím, že to není pro mně, tak to tak má být.
Také děkuji všem, které to neměly potřebu rozhrabávat.
A zároveň děkuji všem dohromady, i tak jsem se naštěstí dozvěděla, jak nejlépe postupovat. Přeji pěkný den!
- Citovat
- Upravit
@mývalova žena píše:
Děkuji všem, které mi vysvětlily, proč bych to NEMOHLA dělat, ne jak bych to MOHLA dělat. Ale nezlobím se, je to typicky české hned vše zpochybňovat. Za své motivace se Vám opravdu zpovídat nemusím a pokud se neznáme osobně, Vaše soudy o tom, jak bych v této branži byla určitě špatná, jsou opravdu dost mimo. A pokud tu cestu pošlapu, zuby si vylámu sama a sama si ten kříž budu muset nést a pokud uprostřed zjistím, že to není pro mně, tak to tak má být.
Také děkuji všem, které to neměly potřebu rozhrabávat.
A zároveň děkuji všem dohromady, i tak jsem se naštěstí dozvěděla, jak nejlépe postupovat. Přeji pěkný den!
Souhlasím s tím, že čím je člověk starší, tím větší má potřebu pomáhat, dělit se s druhými. To je naprosto přirozený proces. Držím palce, zakladatelko!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
