Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Monchichik píše:
@anďeliczek Do určitého věku děti nechápou, proč by měly někomu půjčovat svoje hračky. Je to jejich a tak to taky berou. Ale je rozdíl, když nechce půjčit hračku a když ti mlátí dítě, plive na tebe a matka nic, to není nic pro mě
No však jo ![]()
Ano do výchovy mi nepřísluší jí mluvit…je říct, že se mi nelíbí, co dělá její syn. Píšu vše jen ve zkratce, je toho víc. Ona nejvíc mluví vše do výchovy.
Mně určuje, že půjdem ven v tolik a tolik. Když jí řeknu, že syn po obědě spává, tak mi řekne, že bude spát v kočárku. To jí zas řeknu, že v kočárku nespí a byl by protivný, že musí spát doma, tak se urazí a řekne, že to moc hrotím, že se nemám děcku tolik podřizovat
A nebo když jsem ještě kojila a byli jsme 3 h spolu venku a já už chtěla domů, že musím nakojit, tak mi řekla, že mám kojit normálně na zahrádce (v kavárně), že ona to tak dělala, že byla na to pyšná. Já s tímhle prostě měla problém, kojila jsem v 90% jen doma.
Při každé návštěvě pomlouvá svého bráchu, jaké doma mají spratky, že malá (3 roky) ješt ěnemluví, že její Péťa mluvil už ve 2. Že chodí jen po restauracích místo aby švagrová uvařila. Že s dětmi nechodí ven, že jsou nevychovaní, že jen sedí u pc a nic neumí..
Ale její kluk je andílek ![]()
Tak to je síla
Kdyby to bylo batole, ale tohle je spratek. Nesnáším spratky, spíš tedy ty mámy co to neřeší. Já bych jí to narovinu řekla, když jí to samotný nedojde. Nevím jestli ty mámy jsou zaslepene láskou že to chování svého děcka nevidí. Já taky poznala takové matky, mluví o svých dětech jen v dobrém, pomalu jak kdyby to byly andílci na nebi a pak přijde harant co ubližuje všem okolo
Matka nic, ale většinou si to beru do parády já. Když jsou u mě na návštěvě, nebojím se řvát i po cizích dětech, když ubližují nebo něco ničí. Když jsme u nich, vidím že ubližuje mému dítěti, řvu také. Jelikož maminka na to kouká ale řekne že nechtěl, že upadnul, přitom vidím, že to moje batole schválně povalil. Já se už ale s takovými kamarádami nevidam. Jednoduše jsem je prostě odstřihla. Nemám prostě ráda, když je někdo slepý a nevidí co jeho dítě provádí. Moje dítě taky zlobí, děti kamarádek to samé, ale mají střízlivý pohled na své děti a nebojí se zakročit, když provádějí, co nemají. Takže s těmi se vídáme pravidelně a rádi
@Anonymní píše:
@InnocenceBude to nejlepší..Ale chtěla bych jí to nějak říct. I když vím, že bude konec i tak. Ona je strašně háklivá, když někdo řekne proti jejímu synovi něco špatného. Třeba si mi stěžovala, jak její mamka řekla, že malý je nevychovaný, že by měla být důslednější. (ona žije u mamky) a to si hledala podnájem, že u ní bydlet nebude, že nemá ráda vlastního vnuka, když toto říká.
Jojo. Takova diskuze tady byla par dni zpet. Jestli je mozny vyzit se 7 tisicema, pozaplaceni najmu. Ze zatim bydli u mamy, ale chce se odstehovat. ![]()
Houkla bych na nej sama a poradne. Jinak k tomu půjčování hraček - to nemůžeš brát podle svého syna. Takto malí s tím problém nemají, to prijde az později
@Anonymní píše:
Prosím anonym kvůli rodině
dcera mojí sestry mě při chování asi ve třech letech kousla do ramene naprosto schválně já to nevydržela a pleskla jí přes zadek, následovala hysterická scéna dítěte, sestry i mojí matky s dodatkem že to není moje dítě a nesmím ho mlátit a že je malý a naprosto to nechápe. O měsíc později holka udělal totéž babičce, babička nevydržela a pleskla jí taky přes zadek, musím škodolibě přiznat, že jsem s velkou radostí začala ječet at to dítě nemlátí, že přeci není její a je ještě malý
@Anonymní píše:
@Borůvka1990Ano do výchovy mi nepřísluší jí mluvit…je říct, že se mi nelíbí, co dělá její syn. Píšu vše jen ve zkratce, je toho víc. Ona nejvíc mluví vše do výchovy.
Mně určuje, že půjdem ven v tolik a tolik. Když jí řeknu, že syn po obědě spává, tak mi řekne, že bude spát v kočárku. To jí zas řeknu, že v kočárku nespí a byl by protivný, že musí spát doma, tak se urazí a řekne, že to moc hrotím, že se nemám děcku tolik podřizovatA nebo když jsem ještě kojila a byli jsme 3 h spolu venku a já už chtěla domů, že musím nakojit, tak mi řekla, že mám kojit normálně na zahrádce (v kavárně), že ona to tak dělala, že byla na to pyšná. Já s tímhle prostě měla problém, kojila jsem v 90% jen doma.
Při každé návštěvě pomlouvá svého bráchu, jaké doma mají spratky, že malá (3 roky) ješt ěnemluví, že její Péťa mluvil už ve 2. Že chodí jen po restauracích místo aby švagrová uvařila. Že s dětmi nechodí ven, že jsou nevychovaní, že jen sedí u pc a nic neumí..
Ale její kluk je andílek
Hmm, tak v takovým případě bych jí vpálila všechno. Úplně všechno. Asi nejsem dostatečně splachovací
Bohužel, takových,,dokonalých matek s ještě dokonalejšími dětmi" je spoustu. I teď jednu takovou mám. Její děti jsou nejposlušnější, nejchytřejší, nejhezčí… Ale ona to víceméně nepřehání a nehaní jiné. To co popisuješ bych netolerovala ani minutu. Normálně bych jí vše řekla. Navíc, když pomlouvá druhé, jakou máš jistotu, že takhle nepomlouvá tvé děti a tebe? ![]()
@Kajcatko píše:
Já bych jí na férovku řekla, co se Ti nelíbí. Když se jí budeš vyhýbat, stejně o to kamarádství přijdeš. Když jí to na rovinu řekneš, tak je možné, že to nepobere a kamarádky stejně dál nebudete, ale taky je tu šance, že bude mít snahu to řešit. Když ale nic neuděláš, tak je špatný výsledek jistý.
Navíc, pokud je to kamarádka, tak si zaslouží vědět, proč na ni pořád nemáš čas. Mě by to od mé kamarádky přišlo hodně hnusné, kdyby se mi začala vyhýbat a já nevěděla proč.
Naprostý souhlas
Mimochodem jestli tohle čte, tak tě anonym nezachrání. Je to dost detailní ![]()
Ona spousta i velmi dobrých přátelství skončí právě na rozporech ve výchově… U nás to bylo zhruba 50%. Než abych se snažila někoho poučovat, tak jsem styky ukončila a navázala nové, kde se shodneme.
Bohužel já se s jednou kamaradkou kvůli jejímu agresivnímu synovi už nestýkám. Žduchá a ničí, bije děti i dospělé. Navíc je ve svých necelých 3letech opravdu velký (nevím kolik má teď ale jako dvouletý mě 23kg). Hůl jsem nad ní zlomila definitivně když její syn srazil syna kamaradky když byli u nas na navštěvě stylem že jeden jel na motorce druhý na autíčku a on jej schálně srazil a jej tak tak že chudák kluk minul roh krbové římsy. A ona na to řekla, že si tak mohou hrát venku a ne doma a že je to má chyba, že mám tyto hračky v domě
jinak na agresi vůbec nereagovala
@Dermabion píše:
Bohužel já se s jednou kamaradkou kvůli jejímu agresivnímu synovi už nestýkám. Žduchá a ničí, bije děti i dospělé. Navíc je ve svých necelých 3letech opravdu velký (nevím kolik má teď ale jako dvouletý mě 23kg). Hůl jsem nad ní zlomila definitivně když její syn srazil syna kamaradky když byli u nas na navštěvě stylem že jeden jel na motorce druhý na autíčku a on jej schálně srazil a jej tak tak že chudák kluk minul roh krbové římsy. A ona na to řekla, že si tak mohou hrát venku a ne doma a že je to má chyba, že mám tyto hračky v domějinak na agresi vůbec nereagovala
Jo takový jsou nejlepší.
Nevidí, neslyší, neuznají chybu, že je jejich dítě nevychovane.Pak se diví, že nemají kamarádky. Já taky jednu poznala, byla úplně bez kamarádek ale fajn. Když si stěžovala, že si nikdo nechce hrát se synem, že on za nic nemůže, že je hodný a úžasný(7let) Tak jsem nechápala, dokud jsem ho nepoznala.Kluk agresivní, malém by mi to moje dítě zmrzacil. Snažil se ho pořád zalehnout, prudce ho bral za ruku, malém by ho hodil i do bazénu. Ona nic, řekla třeba že nechtěl, nebo že ten její na to moje batole upadl.Na mámu plival, říkal jí že je blbá a ona neslyšela
. Říká že má ADHD, tak já nevím jestli je tohle chování opravdu tou poruchou. Přijde mi že má asi růžové brýle nebo nevím. Moje dítě taky zlobí, ale hodně ho krotim na návštěvě, pobízím aby půjčil hračku, když do nějakého dítěte strčí, tak zakročim. Asi jsem fakt pes, kamarádky s kterými se vídám jsou to samé. S jinými spratky se kamarádit nechceme. Nehodlám přivést své dítě k úrazu. Některa batolata jsou agresivnější, tam je to ale hodně na mámě, jak se k tomu postaví.
Me by vadilo predevsim chovani kamaradky, ta je zodpovedna. Zabalila bych to. Myslim, ze po navsteve, kdy mi jeji syn malem prizabil dite a pak na me pri odchodu plivnul, zatimco kamaradka se smala u kavy, bych asi ani nemusela vysvetlovat, proc na ne nemam naladu
Ale ja se bud vidam s lidmi, ktere mam rada temer bez vyhrad nebo jsem radeji sama, zivot je moc kratky na stres z pratel. Muj nazor ![]()
Bud je to náhod, a nebo to byla fakt ona
Ale ona o tom stěhování uvažovala asi rok zpět.
Bud je to náhoda, nebo to byla fakt ona
Ale ona o tom stěhování uvažovala asi rok zpět.
Navrhovala bych si s kamarádkou velice otevřeně promluvit, říci, jak se cítíte, co se děje a domluvit se s ní, jak reagovat. Možná se neshodnete, ale budete mít určitě lepší pocit, že jste se před tím zbaběle neschovala. Od toho jsou snad kamarádi kamarády, aby si uměli říkat i nepříjemné věci.
Je celkem běžné, že děti na návštěvy žárlí a dávají najevo nelibost, snaží se návštěvy, které je oddělují od matky a její pozornosti nějak odpudit, ale samozřejmě je na matce, aby dítě uměla zregulovat. Navíc se nejedná jen o vašeho syna, s takovým chováním bude mít její syn velké nepříjemnosti kdekoliv v kolektivu.
Pokud hovor nebude konfrontační a kamarádka nepřejde do protiútoku, i vy jí můžete pomoci. Možná je jejím důvodem nějaký zážitek z jejího dětství, strach, že přijde o synovu lásku atd., ale důležité, aby si uvědomila, že dítěti tímto prokazuje medvědí službu, která se jejímu synovi i jí později velice vymstí.
Nedoporučuji na vašem místě chlapce fyzicky trestat a bojovat s ním, mstil by se vám i vašemu synovi jinak. Spíše mu dejte najevo, že si svým nežádoucím chováním nic nevymůže, ale snažte se mu věnovat i ve chvíli, kdy se chová dobře, abyste nebyla ta zlá teta. Jednodušší bude pro vás se scházet v neutrálním prostoru, kde se dítě nějak zabaví a nebude si své teritorium tolik bránit, např. hřiště, kavárna s dětským koutkem, zoo, herničky ap.