Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, hrozně by mě zajímalo, kdy a jak začaly vaše děti mluvit o sobě (jménem, „já“ nebo jinak). Moje dcera (17 měsíců) o sobě teď začala mluvit jako o „mimi“, což je celkem legrační. Nejdřív jen když se viděla na fotkách, jejichž prohlížení miluje, ale teď už pořád („Jak se jmenuješ, Zuzanko?“ - „Mimi“
). Dokonce když chce na sebe upozornit, chodí za mnou a volá „mimi, mimi“ ![]()
Moje dítě si říká TY. Takže na otázku, kdo to jako udělal, se mi dostane odpovědi TY. Neznalé poměrů to mírně mate a myslí si, jak je to dítě vychytralý
a on přitom bonzuje sám sebe ![]()
M si rika Dajda( prelozeno Majda) ale JA TY si plete- radsi rika Majda Mama
umi JA ukazat TY taky ukazat ale nechae proc ja rikam o sobe JA a ona by mela rict TY -neresim- je na to jeste brzy- jinak je to asi dost dane tim jak s ni o vecech mluvite- pokud jsi rikala ze na fotkach ej miminko nebo ze ona je vase miminko a td.. moc casto tak si to asi spojila vic nez svoje jmeno
ale fakt je to jedno ![]()
Moje holky o sobě říkají Báďa a Tiky
ale ze začátku byly taky mimi, pak až po tom 2. roce rozlišujou že už nejsou mimi a mají nějaké jméno. ![]()
Kolem 1,5 roku o sobě Matýsek mluvil jako o mimíkovi, pak to postupně vymizelo a teď o sobě většinou mluví jako „já“, jen občas se zapomene a řekne o sobě Matýsek (mami dej to Matýskovi místo mami dej mi to). Ale ten mimík mi nějak chybí ![]()
Milli
Ahoj, pokud si to dobře pamatuju, tak na pajdáku v psychologii osobnosti jsme se učili, že dítě si začne uvědomovat svoje „já“ mezi druhým a třetím rokem života. Do té doby o sobě (pokud už mluví) mluví v 3. osobě, tedy jako o mimi atd.
Snad si to ještě pamatuju správně:)
Náš o sobě mluví ještě pořád v 3. osobě, ale oslovuje se jménem, teda mluví o sobě jako o Nendikovi (Čendík):)
Náš malej o sobě mluvil ve 3 osobě jako Pepa a ve 2 a půl roce najednou jačal říkat já - a je pravda, že už mi najednou přišlo, že to není moje miminko
Stejně tak začal používat místo máma mně to dá - ty mně to dáš a další zájmena.
Stále nám ale zůstalo „dám to mámovi, tetovi“ to proběhne v další vlně…
Ahojky,
začal se oslovovat jménem a mluvil o sobě ve 3. osobě, jak to správně pojmenovala Blanula. Jakože „kdo to udělal“? „Jíka“ - tedy Ríša ![]()
Postupně jsem ho začala učit používání zájmena „já“, teď už mu to docela jde, jen občas to svoje jméno ještě nezapomene zdůraznit ![]()
A teď čtu příspěvek Marhulky - máme doma to samé srandovní - dej to mámovi ![]()
A ještě mi tvrdošíjně říká „já nechcu“, ale to bude asi tím, že máme malého kamaráda z Moravy ![]()
Tak náš prvorozený si říkal ještě před druhým rokem „Tuba“ a „Tatub“
Ale nemám pocit,že by o sobě mluvil ve třrtí osobě.
Někdy ukázal na sebe prsten a řekl TY
Ale jinak si nevybavuju nic zvláštního.
No u nas je to jeste ztizeno tim, ze maly vyrusta v trojjazycne domacnosti, kde na nej cesky mluvim jen ja, takze to ma takove jednosmerne, ochuzene. Kdyz vzdy dorazime do Cech, tak ho to jazykove strasne nakopne dopredu, protoze Cestinu kolem sebe slysi najednou jako rozhovory, dialogy, ne jenom jako jednolity tok od mamy. Ma ted 2 roky a 2 mesice a mluvi o sobe jako Theo, coz je jeho jmeno. Kdyz neco chce, rekne Theovi, Theovi, ne mne. Mi taky rika maminka a ne ty. Na otazku „Chces mlicko“ odpovi „chces“. Takze ty rody, pady a casy bych v zadnem pripade u takoveho mrnouse jeste neresila. Kamardcin syn o sobe mluvil ve druhe osobe, matl me vetama typu „Dal by sis dobrutku“, tim ovsem myslel, ze on sam by si ji dal.
![]()
Takze tak, Marketa
Naše Kamča si říká Káka. Jak dlouho, to nevím, bylo to jedno z jejích prvních slov, takže asi okolo roku? Ale „já“ někdy používá, obvykle při otázkách typu „kdo je tady dneska nejhodnější“. Když si to tak uvědomuju, když něco provede, vždycky mi jde říct, že to udělala Káka, kdo dneska zlobil - Káka…Má necelý rok a půl, takže to zatím neřeším. Teď ji nejvíc baví „sem“, „tam“ a hlavně všechno „sama“