Jak si správně přát
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Niemeyer píše:
@Simima pronaladuje super. A urcite souhlasim s tim ze i kdyz jsme pohode a stastni za vse co mame, tu vec si prejeme. Chtelo by to prestat to jakoby chtit. Nebo jako chtit to a vlastne nechtit..:) coz je ale temer nemozne
No prostě nemyslet na to, že to nemám. Ale je to těžké jako prase..Resp. když si budeme říkat, že je to těžké jako prase, tak to bude těžké jako prase, že 
. Takže moje přání je umět si správně přát 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@aiwwa píše:
Holky, já měla zážitek z vlaku, dávala jsem průvodčí lístek, ona že dobrý a když mi ho vrátila tak jsem si všimla, že jsem jí dala starý asi týden. A asi jsem vypadala přesvědčivě, tak jí ani nenapadlo to kontrolovat.
Na tot musim reagovat. Je to asi tri tydny zpatky. Jela jsem na cerno. Nevedomky, jak jezdim porad s kocarkem tak ted jsem jela bez a zapomnela si koupit sms jizdenku. Kdyz revizor pristoupil tak jsem ji hned poslala ale samozrejme to neslo a bylo to blokly. Smirila jsem se s tim ze dostanu pokutu ale nebyla jsem fyzicky schopna mu na rovinu rict jela jsem bez listku. A protoze si sms jizdenky kupuju casto, rozhodla jsem se ze mu ukazu nejakou starou. Tu posledni co v mobilu mam. Ze ostuda bude tak jako tak. A on si to vzal, ja suvetenne a mile rekla ze mam sms a ukazala mu ji. On si to vzal a dlouho…fakt dlouhy vteriny na to koukal. A vratil mi to ze poradku. Asi jsem se mu libila. Neresil to. Videl to stopro. U takovyc veci ja ale. nedokazu odhadnout jak dopadnou. Pocitala jsem s. pokutou urcite. Ale ne stoprocentne. Bylo to pade na pade… takze tohle mi vyslo ale opet nevim jakou zasluhou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak já mám čerstvou zkušenost ze dneška. Šla jsem si koupit džíny (poprvé značkové). Počítala jsem s tím, že budou stát tak 2.500,–Kč, ale dneska jsem si přála, abych měla kalhoty do 2.000,–Kč.
Tak mám super Levisky za 2.499,–Kč. 
Ale mám radost. Sedí mi fakt skvěle.
- Citovat
- Upravit
@Černá vdova píše:
Tak já mám čerstvou zkušenost ze dneška. Šla jsem si koupit džíny (poprvé značkové). Počítala jsem s tím, že budou stát tak 2.500,–Kč, ale dneska jsem si přála, abych měla kalhoty do 2.000,–Kč.
Tak mám super Levisky za 2.499,–Kč.
Ale mám radost. Sedí mi fakt skvěle.
No jo, ty dva litříky jsi si jen přála, ale se dvěma a půl jsi počítala..takže jak to dopadlo, je nasnadě
Hlavně že jsou fajn a sluší ti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
„Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.“ Už nevím, kdo ten výrok pronesl, ale je pravdivý. Jen bych ještě z vlastní zkušenosti dodala - nikdy to nesmí být na úkor druhých. Např. nikdy si nebudu přát, aby se do mě zamiloval někdo, kdo je ve vztahu a koho už miluje někdo jiný, protože: „Neopouštěj toho, kdo tě miluje pro toho, kdo se ti líbí, protože ten, kdo se ti líbí tě opustí pro toho, koho bude milovat.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina píše:
No jo, ty dva litříky jsi si jen přála, ale se dvěma a půl jsi počítala..takže jak to dopadlo, je nasnadě
Hlavně že jsou fajn a sluší ti
Jo, jsou perfektní. 
- Citovat
- Upravit
@Evulina píše:
Tak to nevím..já, když se mi podaří být opravdu o něčem na 100% přesvědčená, tak se to vždy splní. Jen tam nesmí být ani štipek pochybností a musí tam být radost a těšení. Vzpomněla jsem si ještě, jak jsem si strašně moc přála mít u maturity první otázku z češtiny - počátky literatury. Přehrála jsem si to jako film, jak si tu otázku vytahuju, jak jí říkám a vše je fajn. No a vytáhla jsem si ze všech fakt tu jedničku!
Ono čím míň nad tím vším člověk dumá a čím víc je pozitivně a přesvědčivě naladěný, tím je to určitě lepší
Jasně, jenže to si přeješ věc, kterou můžeš velmi snadno ovlivnit. Mě osobně se taky splnilo fakt hodně přání, který jsem si třeba psala do různých knížek a když jsem je otevřela po deseti letech, valila jsem oči. Ale když si přeješ třeba ty miliardy, jak jsem si z toho dělala srandu (a doufám, že to všichni pochopili), tak to už se plní těžko. Můžeš dřít jak kůň a stejně nic. Proto jsem skeptická. Asi jako když se někdo narodí jako prcek, tak si můžeš stokrát přát, aby se z něj stal 190 cm vysokej chlap a prostě to NELZE. Proto jsem prostě k týhle metodě skeptická. U těch dvou blízkých lidí, jak jsem psala, by se třeba daly potlačit jen důsledky. Ale to není řešení. A příčina je v podstatě daná a nedá se s tím nic dělat. Nicméně naděje umírá poslední a často v takových případech pomůže čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já třeba věřím na pozitivní myšlení, co se týká uzdravování z nemoci, rozhodně je to rychlejší a snadnější, když se dotyčný snaží a věří léčbě. Přát si peníze si myslím, že nefunguje. Spíš takové to všeobecné přání, aby byl člověk zajištěný a mohl si koupit vše co potřebuje. Rodiče potřebovali kdysi koupit zimní kola na auto a přesně ta částka jim ten rok chyběla a táta to vyhrál ve sportce, jako na zavolanou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A taky jsem někde četla, že si kolikrát lidí přejí sumu peněz a pak jim spadne do klína dědictví a moc radost z toho tedy nemají. Takže je důležité jak si to přát.
Mě to funguje opačně, jakmile mě ovládne strach z něčeho a v duchu se tím zaobírám, třeba spěchám a mám strach, že vlak bude mít zpoždění, tak ho má. Taky se vám to stává? Nebo nechci někoho potkat a samozřejmě ho potkám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@aiwwa píše:
A taky jsem někde četla, že si kolikrát lidí přejí sumu peněz a pak jim spadne do klína dědictví a moc radost z toho tedy nemají. Takže je důležité jak si to přát.
Mě to funguje opačně, jakmile mě ovládne strach z něčeho a v duchu se tím zaobírám, třeba spěchám a mám strach, že vlak bude mít zpoždění, tak ho má. Taky se vám to stává? Nebo nechci někoho potkat a samozřejmě ho potkám.
Jo, stává se mi to. Tuhle nedávno jsem se vzbudila, nebylo mi zrovna dvakrát dobře, únava, něco na mě asi lezlo. Říkala jsem si ach jo, od rána den blbec. No a pak se to akorát valilo jedno za druhým, jela jsem na brigádu (rozvážím obědy dvěma školkám), málem mě porazil do příkopu jeden blbeček, byla jsem z toho tak vyklepaná, že mi pak vyklouzla nádoba s jogurtem, vše se vylilo, já ohozená od hlavy až k patě, kuchařky mi tam pomáhaly dát vše dohromady. Z toho vyklepaná ještě víc a navíc zpoždění kvůli té nehodě, tak jsem jela rychleji, abych dohnala čas a jedna termobedna se mi v kufru převrátila a polévka se rozlila po celé té bedně 
To byl fakt hroznej den. Ještěže ta školka z toho nedělala vědu. Trvala jsem na tom, že jim to proplatím, ale nechtěli..Jakmile je člověk v tomhle rozpoložení, jako jsem byla, neměl by ani vylézat z baráku a kór jezdit autem nebo pracovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina píše:
Jo, stává se mi to. Tuhle nedávno jsem se vzbudila, nebylo mi zrovna dvakrát dobře, únava, něco na mě asi lezlo. Říkala jsem si ach jo, od rána den blbec. No a pak se to akorát valilo jedno za druhým, jela jsem na brigádu (rozvážím obědy dvěma školkám), málem mě porazil do příkopu jeden blbeček, byla jsem z toho tak vyklepaná, že mi pak vyklouzla nádoba s jogurtem, vše se vylilo, já ohozená od hlavy až k patě, kuchařky mi tam pomáhaly dát vše dohromady. Z toho vyklepaná ještě víc a navíc zpoždění kvůli té nehodě, tak jsem jela rychleji, abych dohnala čas a jedna termobedna se mi v kufru převrátila a polévka se rozlila po celé té bedně
promiň, já se úplně směju (samozřejmě že ne škodolibě), protože jako kdybych viděla sebe. Nedávno jsem měla podobný den, třikrát jsem vylila mléko, jednou na kuchyňské lince, kdy jsem musela všechny věci sundat a vydrbat. Jen co jsem to uklidila, vařím si kafe, abych se uklidnila, a při nalévání mlíka znova, tentokrát to zateklo do šuplíků a večer jsem vařila a kus mrkve doslova vylítnul z hrnce a přistál kocourovi v misce s mlíkem a to se rozstříklo asi metr okolo. Už jsem se pak bála přiblížit k lednici a ke krabici s mlíkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@aiwwa píše:
Já třeba věřím na pozitivní myšlení, co se týká uzdravování z nemoci, rozhodně je to rychlejší a snadnější, když se dotyčný snaží a věří léčbě. Přát si peníze si myslím, že nefunguje. Spíš takové to všeobecné přání, aby byl člověk zajištěný a mohl si koupit vše co potřebuje. Rodiče potřebovali kdysi koupit zimní kola na auto a přesně ta částka jim ten rok chyběla a táta to vyhrál ve sportce, jako na zavolanou.
I nějvětší skeptici k alternativní medicíně uznávají účinnost metody „věř a víra tvá tě uzdraví“, čili placebo efektu.
Jinak přání peněz funguje - jak už jsem tu psala, jak jsem si tehdy přála mít nějaký domácí přivýdělek k mateřské tak za 2000,– Kč. Pak k nám za pár dní přišla známá, že by potřebovala ubytování a postarání se o koně, že by nám za to dávala 2000,– Kč/měs. 
Jenže zrovna to nebylo u nás možné, tak jsem to odmítla. Nicméně se přání vyplnilo, do puntíku. Že jsem si nepřála konkrétní druh práce, to je taky pravda, takže přání se splnilo ve správném „tvaru“.
Akorát, když si člověk má přát větší sumu peněz, tak je to těžší v tom, že tam už většinou nastoupí nějaké pochybnosti, že by se to mohlo vyplnit. Takže trénovat na menších částkách.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@aiwwa píše:
promiň, já se úplně směju (samozřejmě že ne škodolibě), protože jako kdybych viděla sebe. Nedávno jsem měla podobný den, třikrát jsem vylila mléko, jednou na kuchyňské lince, kdy jsem musela všechny věci sundat a vydrbat. Jen co jsem to uklidila, vařím si kafe, abych se uklidnila, a při nalévání mlíka znova, tentokrát to zateklo do šuplíků a večer jsem vařila a kus mrkve doslova vylítnul z hrnce a přistál kocourovi v misce s mlíkem a to se rozstříklo asi metr okolo. Už jsem se pak bála přiblížit k lednici a ke krabici s mlíkem.
Jo, když už to někdy začne, tak neví, kdy přestat. Doma bych jen nadávala, ale když to byly obědy pro školku a byla jsem vlastně v práci a měla za to zodpovědnost, tak bych se nejradši propadla sto sáhů pod zem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@MartinaIrena píše:
Jasně, jenže to si přeješ věc, kterou můžeš velmi snadno ovlivnit. Mě osobně se taky splnilo fakt hodně přání, který jsem si třeba psala do různých knížek a když jsem je otevřela po deseti letech, valila jsem oči. Ale když si přeješ třeba ty miliardy, jak jsem si z toho dělala srandu (a doufám, že to všichni pochopili), tak to už se plní těžko. Můžeš dřít jak kůň a stejně nic. Proto jsem skeptická. Asi jako když se někdo narodí jako prcek, tak si můžeš stokrát přát, aby se z něj stal 190 cm vysokej chlap a prostě to NELZE. Proto jsem prostě k týhle metodě skeptická. U těch dvou blízkých lidí, jak jsem psala, by se třeba daly potlačit jen důsledky. Ale to není řešení. A příčina je v podstatě daná a nedá se s tím nic dělat. Nicméně naděje umírá poslední a často v takových případech pomůže čas.
No ono právě „dřít jak kůň“ je v těch přáních kontraproduktivní. Člověk má v sobě většinou program, že pokud nedře jako kůň, tak ničeho nedosáhne a pouhé přání na to nestačí. A proto pak opravdu musí dřít jako kůň, je z toho vyflusaný, nastoupí i pochybnosti a blbá nálada a ve finále se to pak ani nesplní..
Jinak nevím, jak jsem podle tebe mohla sama nějak „materiálně“ ovlivnit, že jsem si vytáhla zrovna tu vysněnou otázku u maturity z těch všech možných? 
Co se týče výšky jedince, tak tam už pak hraje roli samozřejmě i genetika a „rodové“ nastavení. No anebo by to třeba i šlo jedince „protáhnout“, ale je to natolik nepředstavitelné, že by to fakt fungovalo, že tomu prostě nikdo nevěří, hlavně ne ten jedinec a tak se to prostě nestane 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina píše:
Jo, když už to někdy začne, tak neví, kdy přestat. Doma bych jen nadávala, ale když to byly obědy pro školku a byla jsem vlastně v práci a měla za to zodpovědnost, tak bych se nejradši propadla sto sáhů pod zem
já ani nenadávala, už jsem se tomu jen smála. V práci chápu, že to má jiný dopad. Ale věřím, že ty další dvě nehody jsem si už přivolala, jak jsem si říkala „dnes je den blbec.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
