Jak si správně přát
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@alisekR píše:
Evulina nade mnou to popsala přesně…A já mám i tu osobní zkušenost. První těhotenství: Domluvili jsme se, že chceme miminko, já vysadila HA za 14 jsem byla těhotná…první milování s pocitem, že to může být trefa do černého, bylo euforické…a přesto byly // k neuvěření…sice jsem hned potratila, asi biochemické těnotenství…a já světe div se, byla za 21 dní opět těhotná a to už dobře a byla z toho dcera. A u syna už jsem to příliš plánovala, propočítávala, aby nám to dobře vyšlo s rodičákem prvního dítěte a jaké je lepší roční období a hlavně mě stresovali moji odborní lékaři, kteří mi kafrali do kdy smím otěhotnět.A tím se to seklo a čím víc jsem byla upnutá a sledovala, hleny, ovu a já nevím, co všechno. Tak tím bylo víc nesnází. Přišel jeden potrat, druhý potrat, vše ranné, ale stejně to neslo zklamání. A dodnes si pamatuju, kde jsem nakonec syna počala…Dala jsem si poslední měsíc pokusů a pak že na to kašlem…měla jsem tisíc jiných starostí. Rozhodnutá, dojet první rodičovskou a jít do práce…pak zkonzultovat s doktory, jestli ještě mám čas otěhotnět další jaro a pokud ne, tak mít aspoň jedináčka. A já otěhotněla.
Ten týden byl hektický, ani nevím, jak a kdy byla ovulace, nějak nesmyslně jsem špinila…a měla v tom hokej.
A mám syna. Podle mě je jediná cesta, jak si přát dítě, vědět, že ho mít prostě budeš…v tomto případě né věřit, ale bez pochyb to vědět
Je to jedna z nejlepších cest u přání čehokoliv 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina Aha, takže je opravdu lepší o svých přáních nemluvit. K tomu mám tedy poznatek…když o svém přání budu mluvit s manželem, tak je to ok…máme většinou přání společných…a tak si nemáme co závidět. Ale asi když se to řekne jiné osobě, tak se vlastně vracíme k té závisti, která dokáže strašně moc.
To je hrozně mocná zbraň. A myšlenka vůbec, já to o sobě vím a hlídám si to…Např. nejlepší kamarád mého muže si našel milenku, jemu je 44 jí 22 let!!! On ve šťastném manželství, čekají první vnouče…Když s tím manžel přišel, nemohla jsem tomu věřit…mimovolně mi vypadlo z pusy, že to dobře nedopadne, že z toho bude malér jak vrata…a v hlavě mi šel filmový scénář…jak on odejde k té mladé milence a viděla jsem v tom svém zamyšlení jeho ženu a její pohled…Celý ten můj promítnutý vjem trval jen chvilku. Nějaký blbec poslal jeho ženě anonymní sms, ona mu zabalila věci a dala mu navybranou…za 14 dní vrátil ženě klíče od bytu a odešel za milenkou. Jeho ženu jsem pak potkali na pouti, bylo to pro mě hrozné, měla jsem pocit spoluviny, její oči byly stejné, jak v té mé představě 
Vyjádřila jsem jí podporu a to že stojím na její straně, víc jsem udělat nemohla. On je hluchej a slepej…ani varování mého manžela neslyší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer píše:
to rozhodně!
mně tedy nejvíc pomáhá, že mi NEVADÍ, KDYŽ SE TO PŘÁNÍ NESPLNÍ.
stalo se to tak u partnera i u práce…
teď jsem si po nějakých dvou třech letech vzpomněla, že jsem kdysi psala jedné paní, která pěstovala pokojové ibišky, zda by mi předpěstovala pár krásných exotických odrůd. Trvlo to ale dlouho a paní se vůbec neozývala. Tu jednu odrůdu kterou jsem chtěla nejvíc, jsem si objednala odjinud a mám ji. A kamarádka mi dala „stromkový“, který je báječný, velký a na kmínku. Každý den ho piplám a mám z něj velkou radost pokaždé když ho vidím. Včera jsem si vzpomněla,(nebo i někdy předtím, prostě občas) že jsem chtěla i ty exotičtější barvy… ale řekla jsem si, že už by se nám to sem nevešlo a že je znova nikde shánět nebudu. A dnes mi napsala po třech letech ta paní, že to pro mě pořád pěstuje, ale rostlinkám se nechce a jsou slabé, že to bude až po jaru 2018.. mazec
Vesmír nezná „ne“, takže když jsi si řekla, že je holt NEbudeš mít a nikde je NEbudeš shánět, tak jsi naopak ve skutečnosti vyslala do éteru informaci, že je mít budeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@alisekR píše:
@Evulina Aha, takže je opravdu lepší o svých přáních nemluvit. K tomu mám tedy poznatek…když o svém přání budu mluvit s manželem, tak je to ok…máme většinou přání společných…a tak si nemáme co závidět. Ale asi když se to řekne jiné osobě, tak se vlastně vracíme k té závisti, která dokáže strašně moc.
To je hrozně mocná zbraň. A myšlenka vůbec, já to o sobě vím a hlídám si to…Např. nejlepší kamarád mého muže si našel milenku, jemu je 44 jí 22 let!!! On ve šťastném manželství, čekají první vnouče…Když s tím manžel přišel, nemohla jsem tomu věřit…mimovolně mi vypadlo z pusy, že to dobře nedopadne, že z toho bude malér jak vrata…a v hlavě mi šel filmový scénář…jak on odejde k té mladé milence a viděla jsem v tom svém zamyšlení jeho ženu a její pohled…Celý ten můj promítnutý vjem trval jen chvilku. Nějaký blbec poslal jeho ženě anonymní sms, ona mu zabalila věci a dala mu navybranou…za 14 dní vrátil ženě klíče od bytu a odešel za milenkou. Jeho ženu jsem pak potkali na pouti, bylo to pro mě hrozné, měla jsem pocit spoluviny, její oči byly stejné, jak v té mé představě
No je to někdy vážně mazec.. 
Jinak u miminka je asi jedno říct tu vizi a přání svému muži, protože to mimi vznikne z vás obou a to je opravdu ten nejlepší příklad společného (a tím i násobeného) přání.
Ale když celá netrpělivá hned v počátku prozradím své přání jiné osobě, tak to nemusí dělat dobrotu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina píše:
Vesmír nezná „ne“, takže když jsi si řekla, že je holt NEbudeš mít a nikde je NEbudeš shánět, tak jsi naopak ve skutečnosti vyslala do éteru informaci, že je mít budeš.
Jj, přesně. Vesmír nějaké NE nezná =D Proto se nám prý dějí věci, kterých se „bojíme“. Pořád si dokola opakujeme: „jen, ať se mi nestane…“ =D
Jako, když nechceš někoho potkat a najednou BUM =D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina píše:
Takhle chudák kamarádka jede v tomhle upnutém a počítacím režimu už druhý rok a ne a ne se zadařit. Navíc má v sobě strach z průběhu těhotenství, protože s prvním dítkem to nebylo bezproblémové..takže jak je napnutá a ve strachu, nejde to a nejde..nedovede se uvolnit chudák
No to je hrůza, já to zažila přesně jak píšeš, já to miminko hrozně chtěla, na druhou stranu, asi někde v podvědomí jsem se děsila. Moje starší se totiž narodila ve 33tt. a já se bála znova, že nedonosím dokonce. A zajímavé je, že jsem začala mít problému podruhé už v 24tt. Nakoec jsem to doležela na 32tt, čípek luxusních 4,5cm. Byly Vánoce, v duši jsem se uklidnila, věděla jsem, že už se blíží 33tt a to už znám a umím. Mít doma takové malinké nic a týden mezi svátky jsem polevila v odpočinku. Sice jsem nikde nelítala, neuklízela, ale upekla jsem cukroví a byla happy. Hned asi 2.1 jsem šla na kontrolu a ouha, čípek měl 0,5 cm a otevřená volně pro prst S tímto nálezem jsem v pohodě začala fungovat na 150% a syn tam držel jak na lepidle. Nakonec jsem 14 před termínem šla na vyvolání kvůli mojí chřipce, která nás mohla ohrozit oba. Ale nikdo nemohl pochopit, proč to dítě nechce ven, když má otevříno Podle mě je to tím, že jsem si po tom 32tt začala věřit, že jsem zkušená matka nedonošence a tak to dám znova. Přestala jsem se o něj šíleně bát a začala se na něj těšit. Jen jsem mu říkala, ať tam pěkně hajá, že u maminky je dobře a maminka si dá řízeček, i když jí pálí žáha…a tak si dá deci Plzně, aby jí nepálila. A jemu bylo dobře. Po vyvolaném porodu, řval smíchy celý sál…já po x hodinách vyvolávacích orgií a syn na nás koukal s udiveným výrazem, cože tady vlastně dělám a kdo jste vy, co se tak blbě smějete Všechno se řídí myšlenkama, jestli jsou dobré a nebo zlé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lady Crow píše:
Jj, přesně. Vesmír nějaké NE nezná =D Proto se nám prý dějí věci, kterých se „bojíme“. Pořád si dokola opakujeme: „jen, ať se mi nestane…“ =D
Jako, když nechceš někoho potkat a najednou BUM =D
No to je pravda…u úsměvných situací, to beru jako zákon schválnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina píše:
Hm..no..jestli jsi o tom neměla radši v začátku ještě mlčet..někdy jsou pořekadla našich babiček a prabaček natolik pravdivá, až mě mrazí. Např. když se řekne, ať se „něco nezakřikne“..i Pierre Fanckh v knize Jak si správně přát uvádí, že odtajněním svého přání před jeho splněním riskujeme jeho oslabení..nechci být krutá, ale je možné, že nešlo o mns, ale ranný potrat po tom prozrazení..kór když píšeš, že jinak ti cyklus šlape jako hodinky, tak 7-denní zpoždění tento stav znamenat teoreticky fakt mohlo..
jo, taky si myslím..ten potrat mě nenapadl, ale myslím, že ne, že prostě bylo zpoždění. Jo a mns jsem ten den měla nejdelší a nejbolestivější za hodně dlouhou dobu. ale bylo to asi i psychikou. a jasné, příště mlčet, abslutně.
často se mi taky stává, že jakoby se to přání nečekaně splní ale hned vzápětí se to jakoby nesplní. A pak jo… nechápu, ale uvedu příklad.
1. chtěla jsem mít nějakou fin. jistotu a tak jsem si přála hypotéku na byt. Manžela napadlo, koupit nějaký mini, který rychle splatíme, na investici. Já byla v euforii, super, byt taky super - a nakonec jsme ho nekoupili. Vysoká cena…a říkala jsem si hm, tak nic. A tak jsem byla v euforii z toho že se věci začaly konečně hýbat!! Řekla jsem to i kamarádce 
nakonec jsme nekoupili. ALE: manžela napadlo posílat každý měsíc částku, kterou bychom na hypotéku dali, do spočení. Uvidíme tak, zda si hypo můžeme dovolit nebo ne, a aspoň budeme aktivně spořit:) A to bylo v podstatě taky splnění, nakonec se to splnilo ještě líp než s bytem! Tohle je super a já jsem klidná! Navíc manželovi přidali a já sehnala príma práci. Tak.
2. chtěla jsem pracovat v práci blízké asi 5 minut chůze od našeho domu ale vzhledem k odbornosti to prostě bylo nemožné.. po pár letech, nyní, přišel tchán, at napíšu, že vyvěšovali v novinách inzerát. Tak já skepticky, s tím, že to vubec není možné, odepsala, přestože jsem ani v novinách už inzerát nenašla, ani na jejich webu. odepsala jsem jim, formálně, jen proto, že se tchán bude ptát, jestli jsem jeho radu poslechla, tak abych se na to uplně nevykašlala čtrnáct dní, tři týdny se nikdo neozval a já to měla za hotovou věc, dokonce jsem byla ráda, že nebudu mít s prací komplikace, že bych byla utahaná a tak… brala jsem, že to nevyšlo a nevadilo mi to! ALE! Po měsíci se ozvali a přijali mě, navíc mi dali dokonale snížený uvazek, takže unavená rozhodně nejsem!..a takhle bych si jistě vzpomněla i na další… něco přišlo, když jsem to přestala chtít nebo tušila že to bude nemožné, pak to zdánlivě nevyšlo, a když mi nevadilo ani že to nevyšlo, třeba jsem spíš byla ráda, že věci zustanou jk jsou, BUM a vyšlo to nejlíp jak mohlo, že bych si to nedovedla ani představit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lady Crow píše:
Jj, přesně. Vesmír nějaké NE nezná =D Proto se nám prý dějí věci, kterých se „bojíme“. Pořád si dokola opakujeme: „jen, ať se mi nestane…“ =D
Jako, když nechceš někoho potkat a najednou BUM =D
No jo, je to tak. Ale mozek a city s tím dokážou někdy tak zamíchat, že se divím. Jak už jsem tady popisovala třeba to zdraví. Šla jsem třeba se znamínkem ke kožaři a dost se bála, že je to něco víc, než jen znaménko. Člověk znalý přání by si řekl, že jsem si tím slušně zadělávala na prů..r. Ale jak jsem si zpětně uvědomila, moje podvědomí se nedokázalo ztotožnit s tím že by to fakt bylo špatný..a tak vyšetření vyšlo dobře. Někdy jsem jak cibule a až ta poslední hluboká slupka zapříčiní to, jak se to doopravdy stane. Je ale někdy velmi složité nebo i nemožné si vědomě uvěmit, co říká právě ta nejspodnější slupka. To si pak uvědomím až zpětně. Funguje to samozřejmě bohužel i obráceně - na něco se těším, ale nejspodnější slupka mého podvědomí to zkazí pochybnostmi a nevyjde to.
nejlepší je situace, když „všechny slupky cibule“ to vidí stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina tohle mi přijde ale jako blbost…
já třeba 100% vědla že budu mít holčičku, nedovedla jsem si jinou variantu vůbec ani představit, prostě vůbec. A byl to nakonec chlapec.
nebo vždy když jsem si myslela 100%, že to tak je, bylo to nakonec jinak… Blbý je, že tenhle špatný odhad mám třeba i u lidí a tak…
nebo když si mám rychle vybrat, vždy sáhnu po tom špatném. Když je něco hop nebo trop, tak mi vždycky vyjde spíš ten trop… a tak. Většinou je to u věcí o kterých jsem přesvědčená, chci je a nebo se musím rychle rozhodnout, už od dětství jsem se vždy rozhodla pro horší možnost, třeba jsem stála v hračkářstv í před barbie blondýnou nebo brunetou? odešla jsem s blondýnou, a zjistila že radši jsem chtěla brunetu.
atd, atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina píše:
No jo, je to tak. Ale mozek a city s tím dokážou někdy tak zamíchat, že se divím. Jak už jsem tady popisovala třeba to zdraví. Šla jsem třeba se znamínkem ke kožaři a dost se bála, že je to něco víc, než jen znaménko. Člověk znalý přání by si řekl, že jsem si tím slušně zadělávala na prů..r. Ale jak jsem si zpětně uvědomila, moje podvědomí se nedokázalo ztotožnit s tím že by to fakt bylo špatný..a tak vyšetření vyšlo dobře. Někdy jsem jak cibule a až ta poslední hluboká slupka zapříčiní to, jak se to doopravdy stane. Je ale někdy velmi složité nebo i nemožné si vědomě uvěmit, co říká právě ta nejspodnější slupka. To si pak uvědomím až zpětně. Funguje to samozřejmě bohužel i obráceně - na něco se těším, ale nejspodnější slupka mého podvědomí to zkazí pochybnostmi a nevyjde to.
nejlepší je situace, když „všechny slupky cibule“ to vidí stejně.
tos napsala fakt hezky, s těmi slupkami..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer nečetal jsem pak následnou diskuzi, ale existuje karma jedince, karma rodinná a karma národu apod. Co se týče třeba 2.svět. války, tak tam jsem četla, že to patřilo ke karmě národa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer píše:
jo, taky si myslím..ten potrat mě nenapadl, ale myslím, že ne, že prostě bylo zpoždění. Jo a mns jsem ten den měla nejdelší a nejbolestivější za hodně dlouhou dobu. ale bylo to asi i psychikou. a jasné, příště mlčet, abslutně.často se mi taky stává, že jakoby se to přání nečekaně splní ale hned vzápětí se to jakoby nesplní. A pak jo… nechápu, ale uvedu příklad.
1. chtěla jsem mít nějakou fin. jistotu a tak jsem si přála hypotéku na byt. Manžela napadlo, koupit nějaký mini, který rychle splatíme, na investici. Já byla v euforii, super, byt taky super - a nakonec jsme ho nekoupili. Vysoká cena…a říkala jsem si hm, tak nic. A tak jsem byla v euforii z toho že se věci začaly konečně hýbat!! Řekla jsem to i kamarádce
2. chtěla jsem pracovat v práci blízké asi 5 minut chůze od našeho domu ale vzhledem k odbornosti to prostě bylo nemožné.. po pár letech, nyní, přišel tchán, at napíšu, že vyvěšovali v novinách inzerát. Tak já skepticky, s tím, že to vubec není možné, odepsala, přestože jsem ani v novinách už inzerát nenašla, ani na jejich webu. odepsala jsem jim, formálně, jen proto, že se tchán bude ptát, jestli jsem jeho radu poslechla, tak abych se na to uplně nevykašlala čtrnáct dní, tři týdny se nikdo neozval a já to měla za hotovou věc, dokonce jsem byla ráda, že nebudu mít s prací komplikace, že bych byla utahaná a tak… brala jsem, že to nevyšlo a nevadilo mi to! ALE! Po měsíci se ozvali a přijali mě, navíc mi dali dokonale snížený uvazek, takže unavená rozhodně nejsem!..a takhle bych si jistě vzpomněla i na další… něco přišlo, když jsem to přestala chtít nebo tušila že to bude nemožné, pak to zdánlivě nevyšlo, a když mi nevadilo ani že to nevyšlo, třeba jsem spíš byla ráda, že věci zustanou jk jsou, BUM a vyšlo to nejlíp jak mohlo, že bych si to nedovedla ani představit
Ad 1
Já si třeba jednou přála mít přivýdělek na rodičáku 2000,– Kč/měs. No ale už jsem si nepřála, co vlastně by to obnášelo..a tak sem známá jednou vzala koně, jestli bychom se o něj nepostarali a že by nám za to dávala 2000,– Kč/měs. No, jenže koně bychom už nestíhali a ani jsme pro něj neměli odpovídající stání. Takže se splnilo přání „mít přivýdělek 2000,– Kč/měs“. Kdybych si přála „mít přivýdělek 2000,– Kč/měsíčně prací, která je reálná a kterou zvládnu“ asi by se k nám ten koník ani nesnažil nastěhovat
Takže podle mého názoru, ty jsi si ve skutečnosti přála „mít hypotéku na byt“, resp. „peníze na byt“, nikoli přímo „byt“. Takže teď to máte tak, že prostě budete mít peníze na byt a je to taky dobrý .
Ad 2
Podle mého názoru, pokud by jsi tu práci fakt nechtěla a byla 100% přesvědčená, že tě nevezmou, tak tam ani nenapíšeš, tchán netchán. Podle mě jsi ve skrytu duše doufala, že se tam dostaneš, podvědomě..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@elen-ka píše:
@Niemeyer nečetal jsem pak následnou diskuzi, ale existuje karma jedince, karma rodinná a karma národu apod. Co se týče třeba 2.svět. války, tak tam jsem četla, že to patřilo ke karmě národa.
No jo..kolektivní přání..Proto taky, když si budu přát a můžu i úspěšně, aby bylo za naším domem čisté pole, přitom tam chtějí stavět dálnici, tak mě holt převálcují ti, jejichž kolektivní přání je tam tu dálnici mít, protože jsou ve většině a moje, byť úspěšné přání, narazí na stěnu jejich přání, která jsou silnější, protože jsou kolektivní 
Určitě energetické nastavení od našich předků existuje, jsme díky jejich přání a činům už nějak nastaveni i my a předáváme to dál..ale z mého pohledu s tím můžu vědomě něco dělat a karmu „přeprogramovat“, když je negativní. A pak další generaci předat už karmu dobrou. Jen na to málo lidí přijde a věnuje se tomu a tak předám třeba svým dětem svou karmu dobrou (samozřejmě za situace, kdy dobrou karmu vysílá i můj muž, jinak se to podle mě může u toho dítěte vzájemně rušit), ale koletivní karma a karma národů zůstane nadále blbá, když s tím něco neudělá víc lidí..
Dám příklad - mám blbou osobní karmu předanou z předešlé generace, je to třeba závistivost v rodině. Zapracuju na sobě, jdu hodně do sebe a závidět přestanu, začnu mít ráda lidi kolem sebe a přát jim dobré věci a tím rodinnou karmu, nebo v tomto případě až „kletbu“ prolomím a moje děti už si to neponesou. Jenže - protože hodně lidí kolem, ba celé národy, si nesou dál svoje špatné karmy a co se národních karem týká, tak se to těžko prolamuje, tak třeba moje dítě sice nebude nikomu nic závidět, ale bude muset žít ve válce, protože ta válka je národní karmou..
Je to mazec.
Příspěvek upraven 08.11.17 v 14:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer píše:
@Evulina tohle mi přijde ale jako blbost…
já třeba 100% vědla že budu mít holčičku, nedovedla jsem si jinou variantu vůbec ani představit, prostě vůbec. A byl to nakonec chlapec.nebo vždy když jsem si myslela 100%, že to tak je, bylo to nakonec jinak… Blbý je, že tenhle špatný odhad mám třeba i u lidí a tak…
nebo když si mám rychle vybrat, vždy sáhnu po tom špatném. Když je něco hop nebo trop, tak mi vždycky vyjde spíš ten trop… a tak. Většinou je to u věcí o kterých jsem přesvědčená, chci je a nebo se musím rychle rozhodnout, už od dětství jsem se vždy rozhodla pro horší možnost, třeba jsem stála v hračkářstv í před barbie blondýnou nebo brunetou? odešla jsem s blondýnou, a zjistila že radši jsem chtěla brunetu.
atd, atd.
Je fakt, že s tím pohlavím nevím, jak to je. Tam může hrát roli podlě mě i, byť podvědomé, přání tvého partnera nebo dokonce už toho miminka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
