Jak si správně přát
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Tak dalsi vec! 
protoze vim ze mym nejvetsim problemem je urputnost a ze chci vse hned, a tak jsem se zacala ucit vic to nelpeni a hlavne uzivani si okamziku. Priserne se totiz stresuju kvuli novy praci kam za tyden nastupuju. Ale jako fakt stres a strach. A potrebovala jsem vymyslet cim bych zacla v te praci. A rozhodla jsem se ze si tim nemuzu nicit zdravi a ze se proste pokusim pripravit jak nejlip umim a ze at to bude jakkoliv ze to proste bude super a ze se budu tesit!! A normalne neuplynuly ani dva dny a ja jsem ve meste pri ceste na obed do restaurace nasla naprosto skvely namet cim byc v te praci mohla zacit. Ale fakt super napad! A tesim se ted do prace vic a jsem zas o neco vic bez obav, hlavne si kazdej den pripominam ze zijeme okamzikem. A nevymyslet si v hlave zadny scenare. To delam porad. Nechat to a pokud si neco predstavovat tak to super. A verit tomu. Hele holky, ono to pujde. Ale je to teda strasne narocny, obzvlast v pripade, ze vam fakt o neco jde…
Trenuju denne byt temer ze vseho stastna a tadostna. I z blbosti. Ale nevnucovat si to nasilim. Jen si vsimnlut ze pokud prijde optimisticka myslenka tak si ji trochu pohyckat a prizivot a pokud prijde negativni, tak ji oznacit za zbytecnou a nepotrebnou.
To pro zatim je narocny az az:) ale verim ze toto je cesta k uspechu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nečetla jsem zatím diskuzi… Ale dle mého názoru jde o to, přát si to jakoby nezištně. Jít do toho s tím, že bys byla fakt strašně šťastná, kdyby to vyšlo, ale kdyby to nevyšlo, budeš šťastná i tak. S pokorou a spíš jen tak,,mimochodem". Já si jako dítě a v pubertě strašně přála dvojčata. Pak jsem na to nějak rezignovala, protože jsem si přečetla, že ta šance, že se narodí dvojčata, byla (tou dobou) 1:80. Pak jsem to na dlouhá léta vypustila z hlavy a pak jsem si na to vzpomněla až když se mi dvojčata narodily. A co budu povídat, od té doby si dávám pozor na to, co si přeju. 
Protože vím, že přání se opravdu splnit mohou, tak jsem spíš opatrná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@bjetuschka píše:
Nečetla jsem zatím diskuzi… Ale dle mého názoru jde o to, přát si to jakoby nezištně. Jít do toho s tím, že bys byla fakt strašně šťastná, kdyby to vyšlo, ale kdyby to nevyšlo, budeš šťastná i tak. S pokorou a spíš jen tak,,mimochodem". Já si jako dítě a v pubertě strašně přála dvojčata. Pak jsem na to nějak rezignovala, protože jsem si přečetla, že ta šance, že se narodí dvojčata, byla (tou dobou) 1:80. Pak jsem to na dlouhá léta vypustila z hlavy a pak jsem si na to vzpomněla až když se mi dvojčata narodily. A co budu povídat, od té doby si dávám pozor na to, co si přeju.
Presne, presne presne. Prat si tim zpusobem, ze kdyz to nevyjde tak budu stastna i tak. Presne!
Ono je to ale docela tezke protpze ja mam tendence si prani vymyslet a pak se na ne upnout a treba ted mam takovy prani o nemz si bohuzel myslim ze kdyz se splni takjak necci tak ze nebudu nikdy uplne stastna. coz je pruser 
. Takze ja se ssnazim neupinat ale bohuzel to nyni v mem pripade vypada spis jako rezignace. Ale je to porad lepsi nez se upinat. Je to desne proste. Dpst mi to taky znemoznuje byt stastna za to co mam (protoze si myslim ze by mi to me uspesne prani vse vyresilo..taky chyba) a tak je pro me smireni s tim ze se to nesplni dost krute a trochu me uvadi do depky. Ale neda se nic delat. Upinat se k tomu prani nelze to neni cesta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer Je to těžké… Ale asi to není o tom změnit myšlení ve smyslu,,je jen černá a bílá", jako spíš o tom, věci přijímat takové jaké jsou, radovat se z nich a něco si přát, ale to přání brát jako takovej příjemnej bonus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Založila jsem si profil, abych mohla napsat zde do tématu. Už parkrat jsem zažila pocit odevzdanosti a smíření a pak to přišlo. V tomto případě jsem měla vizi, a s tím souvisí osoba, ale ne konkrétní. Poznala jsem ji před pár dny. Je to pro mě neuvěřitelné, jsem v křeči, že se nesplní ta má vize. Něco mi slíbil, ale já mu pořád dnes vypisuji. Už je ze mě chudák na nervy. A já tady pláču a vzývám anděly, aby mi pomohli být nad věcí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Me se ted splnilo neco neskutecneho. pracuji na uvazek jaky jsem si prala, v oboru jaky jsem si prala a dokonce i v konkretni firme, co sidli kousek od naseho baraku.. 
a bylo to tak, ze jsem tam „jen tak“ napsala… a spis jsem necekala odezvu ani ze by to vyslo a bylo mi uplne jedno kdyby to nevyslo. mozna bych byla i radsi pze bych nemusela radikalne kvuli praci prekopavat svuj denni rezim.
tak takhle se ty velky veci plni mne. v podstate kdyz je vlasne vubec nechci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer píše:
Me se ted splnilo neco neskutecneho. pracuji na uvazek jaky jsem si prala, v oboru jaky jsem si prala a dokonce i v konkretni firme, co sidli kousek od naseho baraku..a bylo to tak, ze jsem tam „jen tak“ napsala… a spis jsem necekala odezvu ani ze by to vyslo a bylo mi uplne jedno kdyby to nevyslo. mozna bych byla i radsi pze bych nemusela radikalne kvuli praci prekopavat svuj denni rezim.
tak takhle se ty velky veci plni mne. v podstate kdyz je vlasne vubec nechci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, to je ale dost debilni system, ze se veci plni ve chvili, kdy je clovek nechce:)))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky, teď čtu úžasnou knížku (nejsem si jistá jestli jste tu o ní už nepsali) požádej a je ti dáno. Je to tam vše více rozvedeno a popsáno 
mě osobne se moc líbí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Simima díky za tip. já četla teĎ Vesmírný objednávkový servis…a ani nedočetla, rozplizává se to tam do nejrůznějších meta - přesahů a není to konzistentní, a nepřilo mi to ani přínosné, tak jsem to ani nedočetla. Zkusím tohle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Simima Můžu se tě zeptat, co například v knížce ses nového dozvěděla? Když si něco přeji, téměř vzdy se to splní. Píšu téměř, chci být pokorná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Osobně to tajemství přání chápu takto.
Příklad, který jsem si sám úspěšně vyzkoušel:
Člověk si přeje milión korun.
Postup:
Vezme si pětitisícovku a důkladně si ji prohlíží a ohmatává. Promne v prstech papír, očichá ji, zapojí co nejvíc smyslů. Naučí se ji nazpaměť, takže když zavře oči, dokáže si ji kompletně vybavit. Vytvoří si její psychický obraz se vším všudy.
Každý večer před spaním si pak představí svou pětitisícovku - kompletně ji vizualizuje. Pak ji rozdvojí a vysází si jich takhle 2× pět pod sebe nebo deset vedle sebe (podle toho, kolik udrží najednou v představě).
Spojí je do balíčku, má 50 000 Kč. Pomazlí se s nimi, udělá si z nich vějíř, hraje si s nimi. Pak je opět začne duplikovat. 10× je 500 000, 20× je 1 000 000 Kč. To je 200 pětitisícovek. Balíček pár centimetrů silný. Cítí ho v prstech, je to jeho milión korun.
Dojde si v představě do banky, uloží své peníze. Nechá si udělat výpis, vidí je na svém účtu (včetně svého čísla účtu). Vybere si je, vydají mu je, jsou jeho, má je volně k dispozici.
Důležité je kromě velice podrobné představy zahrnující několik smyslů současně zapojit i emoce. Tedy cítit ohromnou radost z toho, že člověk má tyto peníze. Těšit se z nich, milovat je. Je to jeho milión korun.
Pak to vzít tak, že ty peníze už má a je to zařízeno. A s důvěrou ve vesmír - boha - sebe… usnout.
Toto každý večer před usnutím zahrnout jako svou běžnou praxi, nepřerušeně aspoň po dobu 21 dnů (mně se to protáhlo na víc než 40 dní, protože když jsem přerušil, začal jsem od znova) - přepočítat si svůj milión, potěšit se z něj a pak to s důvěrou nechat na Bohu, svém vyšším já, Nejvyšším Světle nebo čemkoli jiném podle osobní víry.
Jak chápu princip fungování:
Zapojením všech těchto věcí (kompletní vizualizace, smysly, emoce, víra) a navíc v době před usnutím, se ta vědomá představa přenáší do podvědomí. Tedy podvědomí to začíná brát tak, že člověk ten milión skutečně má. Pro podvědomí se stírá rozdíl mezi tou představou a realitou.
I když na začátku je pro člověka představa, že by měl milión korun třeba nesmyslná, postupně té možnosti začne věřit. Ta možnost se dostane do množiny toho, co pro sebe považuje za reálné a začne přirozeně a podvědomě vyhledávat možnosti, jak to realizovat.
Navíc mozek nemá rád nejednoznačné a protichůdné věci. Rozpor mezi tou stále přirozenější a sílící představou, podvědomou realitou a realitou běžnou, vytváří v mozku stres - člověk tím vystupuje ze své komfortní zóny. Podvědomě to toho člověka nutí, aby to skutečně realizoval, mozek si udělal čárku a bylo to vybavené. Takže i když by se člověk normálně flákal, tak ono to začne hlodat a motivovat a nutit ho toho opravdu dosáhnout.
Nevýhody a překážky k realizaci:
Aby to bylo funkční, musí se to dělat pořádně. Čím méně uvěřitelné a reálné to je a čím méně je mysl pružná, tím víc času a úsilí to vyžaduje. Navíc dobrá vizualizace vyžaduje pořádnou dávku schopnosti soustředit se, koncentrovat se, zapojení emocí chce praxi u lidí, co nejsou na toto zvyklí. Při kvalitním nácviku člověk úplně ztratí ponětí o tom, kde je a co dělá - bude vnímat jen to, co si vytváří. Navíc ta pravidelnost vyžaduje slušnou disciplínu.
Když je to prováděno opravdu pořádně, tak to klade na mysl člověka značné nároky. Emoce mohou být tak silné, že jde vlastně o trans, člověku se o tom zdá, získává motivaci, která se mění ve vášeň, až téměř posedlost dosáhnout toho, co si tvoří ve své mysli. To je dobře, protože člověk, který chce něco, co je pro něj normálně nedosažitelné musí začít dělat něco, k čemu by se běžně nejspíš nedokopal. Ale také to může ohrozit mentální stabilitu. Takže pokud má někdo deprese nebo je labilní a podobně, asi ho to může přivést i do blázince. Ostatně jako všechny podobně účinné techniky.
Výhody:
Když člověk té věci kterou chtěl dosáhne, tak to může působit vyloženě jako zázrak. Jako dar od boha, univerza… A je to velká vzpruha a potěšení a ukázka toho, co vlastně vše můžeme, když opravdu chceme. A v každém případě je to výborné cvičení pro rozvoj koncentrace, disciplíny a celkově zajímavý experiment.
Poznámka:
Ty peníze mi do života přišly asi tak půl roku po ukončení této praxe. Někdo z mého okolí se dostal do těžké situace a potřeboval zařídit prodej většího, ale zadluženého a těžko prodejného majetku. Normálně bych se do toho asi nepustil, je to mimo můj obor, bylo to velmi složité a pracné, případně by mne nenapadlo si za to říct dost peněz. Tady jsem ale náhle zahlédl šanci, jak se k těm penězům dostat, uviděl jsem v tom ten svůj milión a už jsem si za tím šel.
Dělal jsem podobnou praxi i s domem, ale i když se pak skutečně realizovala, tak tam jsem to pokašlal - je těžké udržet si představu domu skutečně komplexní a reálnou, takže dům jsem sice v podstatě dostal, ale nevyhovoval ve věcech, které mne prostě nenapadlo řešit. Ještě pořád se ho snažím zbavit. 
Kdysi dávno jsem něco podobného dělal, když jsem chtěl, aby se mi v životě objevila životní partnerka. Tam jsem neřešil vzhled, ale měl jsem velice reálnou představu, jak na mně bude působit, co pro mne bude v mém životě znamenat, jak budeme fungovat jako partneři, co k sobě budeme vzájemně cítit… Nebylo to ještě takto systematické, ale i tak se mi to v podstatě splnilo a mám v životě skvělou, výjimečnou ženu.
Párkrát se mi to také nesplnilo - většinou ale spíš že jsem se na to vykašlal nebo jsem zjistil, že o to vlastně až tak nestojím, uvědomil si, že mám v té představě závažné chyby, případně z jiného důvodu, kdy jsem o to přestal usilovat, protože mi bylo naznačeno, že to pro mne není vhodné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Mart81 dobre jsi to popsal, ale jak mi vysvetlis, ze presne vizualizace u mne nefungovaly? Dam ti priklad..odjakziva jsem si prala mit holcicku. Proste myslela jsem na to uz od patnacti, kluka jsem nechtela. Mela jsem bratra a to bylo ero, proste to jsem odmitala. Dokazala jsem si predstavit veskere podrobnosti zivota s dcerou..jak lezi, jake ma vlasky, jak se jmenuje, jaka je. Uplne do nejmensich podrobnosti. Jak si spolu hrajeme, jak vypada jeji pokojicek… totalne. Bylo to tak naprosto prirozene a spontanni, ze pro me vlastne jina alzernativa neexistovala… To trvalo asi deset (!) let. U chlapecka jsem si nedokazala predstavit vubec ale vubecnic. Ani tojak vypada! Ani tojak ho prebaluju. Ani co byc s nim vubec delala. Proste vubec nic! Vysledek - mam chlapecka.
Jak mi tohle vysvetlis?
Nebo : nikdy jsem nechtela delat povolani, ktere delam. Ale furt mi to chodilo do cesty a nakonec ho delam.
Nebo : jedinym mym zivotnim snem byl dum se zahradou a krasne harmonicky vybaveny domov…ze si budu pohravat s nabytkem, ladit barvy atd. Najem jsem povazovala za nouzove reseni a vyhybala se mu. Vysledek - bydlime najmu a myslim ze vlastni byt si nikdy kupovat ani nebudeme, protoze zijeme v dost drahe ctvrti v Praze a mame tu praci.
Me vy fakt zajimalo jak bys mi toto vysvetlil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer No zrovna v mém posledním přání jsem měla tři podmínky a nechtěla to nějak urputně. Spíš jsem si říkala, že to nikdy nezaziju, proč to nikdy nebudu mít a že by bylo pěkné, kdybych se někdy něčeho takového dočkala. A ještě vlastně ještě čtvrtá věc, jsem si vizualizovala, kde by se mi přání mělo splnit. Také to vyšlo. Jinak přání na základě vizualizace si nemůžu vynachválit, ale nedělám to často, ptz. nevím, jestli je pro mě přání dobré. Jinak různé blbosti si spíš vyzualizuji, boty, které chci nebo jsem si predstavovala, jak jdu v kožichu krásně upravená kolem holky, kvůli které mě ex opustil. Nebo že dam autoškolu napoprvé, budu chodit na vysokou, vrátím se do své bývalé práce. Nebo když jsem byla sama, tak jsem si přála mít mladšího milence a představovala si, jak mu něco říkám anglicky, jako v jednom filmu, to se mi taky splnilo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
