Jak si správně přát
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Niemeyer píše:
@Mart81 dobre jsi to popsal, ale jak mi vysvetlis, ze presne vizualizace u mne nefungovaly? Dam ti priklad..odjakziva jsem si prala mit holcicku. Proste myslela jsem na to uz od patnacti, kluka jsem nechtela. Mela jsem bratra a to bylo ero, proste to jsem odmitala. Dokazala jsem si predstavit veskere podrobnosti zivota s dcerou..jak lezi, jake ma vlasky, jak se jmenuje, jaka je. Uplne do nejmensich podrobnosti. Jak si spolu hrajeme, jak vypada jeji pokojicek… totalne. Bylo to tak naprosto prirozene a spontanni, ze pro me vlastne jina alzernativa neexistovala… To trvalo asi deset (!) let. U chlapecka jsem si nedokazala predstavit vubec ale vubecnic. Ani tojak vypada! Ani tojak ho prebaluju. Ani co byc s nim vubec delala. Proste vubec nic! Vysledek - mam chlapecka.Jak mi tohle vysvetlis?
Nebo : nikdy jsem nechtela delat povolani, ktere delam. Ale furt mi to chodilo do cesty a nakonec ho delam.
Nebo : jedinym mym zivotnim snem byl dum se zahradou a krasne harmonicky vybaveny domov…ze si budu pohravat s nabytkem, ladit barvy atd. Najem jsem povazovala za nouzove reseni a vyhybala se mu. Vysledek - bydlime najmu a myslim ze vlastni byt si nikdy kupovat ani nebudeme, protoze zijeme v dost drahe ctvrti v Praze a mame tu praci.
Me vy fakt zajimalo jak bys mi toto vysvetlil
Díky za důvěru s dotazy. Jsem co se týče přání laik, jen mám pár praktických zkušeností - těžko z toho něco vyvozovat pro ostatní. Navíc v tvém popisu mi chybí mnoho informací.
Nevím například, jak jsi na tom s podvědomím, s egem. Zda například běžně chceš věci, které pro tebe nejsou dobré, zda nemáš nějaká přesvědčení typu, že to a to si nezasloužíš, zda nemáš vnitřní potřebu si ubližovat, stavět se sama proti sobě, zda to co chceš pak vzápětí nějak sama nepopíráš, takže vysíláš protichůdné signály… Zkrátka zda když něco chceš, tak máš v souladu tu vizualizaci, emoce i vlastní víru a to dlouhodobě.
Také podle popisu mi není jasné, zda si jen tak sníš a vlastní sny konzumuješ a nebo zda skutečně aktivně tvoříš přání - to beru jako vědomou činnost, která vyžaduje soustředění a značné množství energie. Není to to stejné, jako když si třeba někdo představuje, jak bude někdy bohatý a slavný a ujíždí si na svých představách.
Dítě - prvně si nejsem jistý, zda se toto dá nějakým takovým přáním a představami ovlivnit. Za druhé dítě nemáš sama - takže nejde jen o to, co chceš ty. Je to působení tebe, otce a toho dítěte (pokud si zastáncem postoje, že i dítě si před narozením vybírá, kam přijde). Jak si představuješ, že by to konkrétně tvá představa ovlivnila? Bylo tvé přání dost silné na to, aby sis podle něj podvědomě vybírala partnera vhodného pro zplození děvčete, že bys třeba dala přednost muži se sestrami spíše než muži s bratry nebo že bys podvědomě odmítla muže, jehož pach by tvému podvědomí napověděl, že by to spojení mohlo vést k chlapci? Nebo abys snížila svůj kalorický příjem v době, kdy ses chystala na otěhotnění…
Povolání: nepíšeš, zda jsi chtěla dělat nějaké jiné povolání a jak konkrétně jsi postupovala třeba při tvorbě přání, abys ho dělat mohla. Navíc pokud něco odmítáš a nechceš, tak si to vlastně také přeješ a čím silnější emoce třeba strachu nebo odmítnutí v tom je, tím silněji tím své podvědomí zaujímáš, ono se tím zabývá a je větší šance, že se to nějak v tvém životě objeví. Zkrátka ať už něco chceš nebo nechceš, dokud na to myslíš a ještě třeba s emocemi, tak se to dost možná také stává pravděpodobnější součástí tvého života.
Mimochodem nevím, zda jsi někdy viděla Annu ze Zeleného domu. Anna tam má od dětství spor s jedním klukem, kterého nesnáší, ale tím na něj také často myslí a zabývá se jím. Když se blíží její zkouška, tak hlavně aby on nebyl před ní - načež jí kamarádka poradila, aby tedy před usnutím myslela jen na něj - „hlavně ať to není…“. Ano, nakonec se vezmou, jak jinak. 
Dům: Zase píšeš, co jsi chtěla a co jsi nikdy nechtěla a to, že nakonec jsi dostala spíše to, co jsi nechtěla… Pokud se ti běžněji stává, že něco silně nechceš a pak to dostaneš - skoro jako naschvál nebo proti tvé vůli, zkusil bych se zamyslet nad tím, zda si to vlastně sama nepřitahuješ. Nevím, jak to máš s emocemi. Jak silné jsou třeba u tebe emoce radosti a vděčnosti, když si představuješ, že máš co chceš nebo když to dostaneš a jak silné jsou emoce odporu nebo strachu, když si představíš něco, co nechceš. Jsi povahou člověk spíše vděčný, skromný a radostný nebo nespokojený, projevující silný odpor nebo strach? Emoce jsou určitý druh paliva - je fuk, zda se díváš na horory nebo na komedie, důležitá je jen ta sila a délka odezvy. Možná dáváš ve svém životě prostě přednost hororům nebo nějakému jinému žánru, ve kterém není šťastný konec s odchodem do záře zapadajícího slunce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Mart81 určitě máš v mnohém pravdu. abych mluvila i o vyplněných přáních - splnilo se mi spousta věcí.
Al splnily se mi ty, o které jsem nijak nestála…což je zvláštní. Příklad nejnovější: asi před rokem či dvěma jsem si přála pracovat na jednom místě. Že by to bylo fajn, ale že je to nemožné. A skutečně bylo, to bylo místo, které jsem si nedovedla představit, že bych dostala, prost to by musela být taková náhoda.. no a o pár let poději jsem ho dostala.
potom partner: samozřejmě, že jsem chtěla hodného muže a milovat ho… jenže do té doby, dokud jsem si to moc přála, narážela jsem na samé hrůzy. Pak mi to začalo být jedno, zjistila jsem, že muže k životu vlastně ani moc nepotřebuju, že je na světě tolik chlapů, že si můžu vybrat, a když tak se rozejdu/rozvedu atd a bude někdo jiný. a našla jsem muže, s kým je to opravdu skvělé. Aniž bych po tom extra toužila. jen jsem to chtěla dřív, a teď už se na to vykašlala. Dokud jsem však po lásce velmi toužila, ta se mi stávaly neskutečné věci - gay, kluk z opačného konce republiky, no prosě nešlo to.
po deseti letech se mi splnil sen o vztahu s konkrétním člověkem. ve snách jsem si o všechno vizuaizovala, přála, čarovala s přáními na ppírcích, kartami… (no puberta) a nic. nechtěl mně, vůbec. cit neustval a z té osoby se stal takový pan dokonalý. Po deseti letech, když už jsem na něj ani nepomyslela a ani bych nic na něj nezkoušela, mě sám požádal o rande. Chodili jsme spolu, než jsem zjitila, že si jako lidi nesedneme. Ale to je jiná věc.
Když čekám na tramvaj, tak pokud jsem nervozní a chci, aby už přijela, nikdy nejede. Naopak ale zaručeně jede jakmile si „rozdělám“ na zastávce nějako činnost, s níž prostě do tramvaje nelze nastoupit - otevřu si krabičku s jídlem, časopis nebo se rozhodnu začíst do knížky. Tu najednou jede a já musím všeho nechat, sbalit a rychle se připravit abyc knížku nezapomněla na zastávce / jídlem se nepokecala. To je zaručené. Nebo u lékaře. Na řadu mě volají vždycky, když už to samým čekáním nemohu vydržet a odskočím si někam na WC. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer Zajímavé.
V postupu co jsem popsal je maximální aktivita, zapojení smyslů, emocí… a fáze předání přání dál, kdy ho člověk považuje za splněné a už se jím dál nezabývá a jde spát.
Přes den na to pokud možno nemyslí, až dokud nepřijde čas jeho večerní praxe. Udělal při tvorbě přání co mohl v tu chvíli a dál to není na něm. Je dobré být přes den otevřený případné inspiraci, příležitostem a pustit formování přání pro tu chvíli z vědomí - z malého lidského chtění. Naopak celou svou denní činnost, každý svůj krok věnovat/obětovat naplnění toho přání. Cokoli co přes den uděláš, jakoukoli energii vydáš, vše to přání podporuje a pomáhá jeho naplnění.
Tedy přístup kdy uděláš to nejlepší co můžeš, ale nelpíš na výsledku, protože si uvědomuješ, že na tobě je, abys udělala to nejlepší, ale výsledek už v tvé moci není a tak nemá smysl se jím zabývat - je v moci něčeho většího, než je člověk (Bůh, vyšší Já, nejvyšší Světlo, Matka Příroda…). Což je fakt už při tvorbě toho přání - ani při nejlepší možné vizualizaci nikdy nepostihneš každou molekulu a atom a subatomární částici a každou jednotlivost toho co chceš. I nejdůkladnější a nejvášnivější přání je jen bábovička na pískovišti. Je důležité odevzdání přání s důvěrou dál.
Z hlediska psychiky si myslím, že je třeba vědomě si přát a pustit to do podvědomí nebo nevědomí, či nadvědomí (nemám v tomto jasno) - musí se dostat do části psychiky, která pracuje s mnohem větším obsahem informací než běžné lidské vědomí na úrovni emocí, symbolů, archetypů… Dokud se k tomu člověk vrací, babrá se v tom, tak jakoby udělal návrh, zadal ho do výroby a pak si ho vždy znovu vyžádal, aby ještě udělal čárku tady a tohle vygumoval a přepsal a…
Disciplína je i v tom, že člověk dá maximum vůle a pozornosti formování přání a dokud nepřijde stanovené doba jeho večerní praxe, tak se k tomu nevrací a naopak je pokorně otevřený tomu, aby se mohlo realizovat. Je to trochu jako výdech a nádech. Večer vydechuješ přání a přes den nadechuješ inspiraci a příležitosti. A když skončí praxe, tak se tím už nezabýváš. Ve chvíli nádechu také nepřestáváš, aby sis jen tak trochu vydechla. Jinak jak jsem psal - u mne se to realizovalo po půl roce od ukončení té 21 denní praxe.
Podle některých lidí doba, než se realizuje to přání po „odeslání do výroby“ je přímo úměrná tomu, nakolik má člověk ty své podvědomé části pročištěné a nakolik je jeho osoba konsistentní a jednotlivé části psychiky jsou v souladu. Někdo mluví i o karmě - tedy nakolik je to přání pro tebe v dosahu možného, realizovatelného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer píše:
Když čekám na tramvaj, tak pokud jsem nervozní a chci, aby už přijela, nikdy nejede. Naopak ale zaručeně jede jakmile si „rozdělám“ na zastávce nějako činnost, s níž prostě do tramvaje nelze nastoupit - otevřu si krabičku s jídlem, časopis nebo se rozhodnu začíst do knížky. Tu najednou jede a já musím všeho nechat, sbalit a rychle se připravit abyc knížku nezapomněla na zastávce / jídlem se nepokecala. To je zaručené. Nebo u lékaře. Na řadu mě volají vždycky, když už to samým čekáním nemohu vydržet a odskočím si někam na WC.
Hrála jsi někdy hry na hrdiny - DrD, DnD, GURPS, WoD? Hraješ tam nějakou postavu a PJ, DM, Vypravěč hraje za svět a jeho reakce. A nechci tím naznačovat, že je to tvůj případ nebo že by se snad bůh choval jako já, když řídím hru…
Jen s některými hráči je radost hrát a člověk jim i rád vyhoví, když si za svou postavu občas něco přejí… Ale jiní si svým přístupem vyloženě koledují o to, aby tramvaj přijela AŽ POTÉ, co se posadí a rozdělají něco, co jim brání nastoupit. 
Kdybys tu hru řídila ty a měla jsi tam hráčku, která by se dohrabala na zastávku a pak by začala vysílat nervózní a netrpělivá přání s cílem teleportovat jedoucí tramvaj, protože ONA CHCE, aby to už přijelo… místo aby se předem snažila sladit svůj příchod na zastávku s příjezdem tramvaje… A ještě ke všemu bys věděla, že i když pro ni uděláš v té hře zázrak, tak výsledkem bude myšlenka NO KONEČNĚ… A tohle by ti dělala všude… Ty bys odolala tomu, dát jí aspoň malinkou lekci, drobnou nápovědu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Mart81 DrD znám… pěkné, no.
hele, např. na jaře jsem si moc přála otěhotnět. Chtěla jsem, abych se vdávala už těhotná, abychom na světbě byli „kompletní“. Představovala si to, vizualizovala, s vděčností, atd.. přesně jak píšeš ty s těmi bankovkami. Vizualizovala jsem si ty pocity, to, jak stojím ve svat. šatych, jedeme na obřad, a já vím, že jsem těhotná a nikdo jiný to neví… atd:) dělala jsem to fakt tak, jak se má. Večer si to představovala, poděkovala, přes den na to nemyslela, ani se neupínala. Fakt s vděčností a cítila ty příjemné pocity. Nestalo se. Jako vím, že tohle není asi správné přání, u dítěte asi opravdu záleží na více okolnostech… ale i peníze si třeba jako rodina přejeme společně.
Co jsem zatím vypozorovala je, že se mi plní přání, které jsem si sice přála, třeba dřív, ale vlastně o ně příliš nestála nebo mi to bylo jedno.
Jeden den jsem chtěla náramek z malých perliček..v žádném bižu to neměli, pustila jsem to z hlavy s vědomím, že ho nepotřebuju, a o pár dní později jsem takový našla na chodníku!
Docela často se mi stává, že schůzky a termíny se tak nějak vždycky „samy“ zkoordinují tak, že všechny stíhám. To nevím čím je, pravda ale je, že je neberu moc vážně, a jse dost chaotik a v termínech mám binec. Naopak když mi o něco jde, tak se mi dokáže stát i taková vc, že si spletu nemocnici a jedu do jiné!! A takhle, prostě.
Špatné zprávy v nemocnici přišly vždy, když jsem je neočekávala. Naopak, v dobách, kdy mi bylo na umření a kdy jsem čekala to nejhorší, to nakonec nic nebylo.
Co i z toho ale plyne, je nekomfort, v němž se ve svém životě právě pohybuji. Místo, aby se mi plnily přání, plní se mi nepřání, to co nechci a na čem mi nezáleží. A to je velmi, velmi vyčerpávající, když to člověk vidí.
Povahou jsem optimista, miluju život, svět, přírodu, jsem přecitlivělá a někdy mám sklony k melancholii.
Ale tenhle postup mě hrozně deptá, protože - když si člověk něco opravdu přeje a ono se mu to neplní, a přitom vidí, že TEN ZÁKON nějakým zvráceným způsobem opravdu funguje a vám se pln věci, které zpětně už nechcete, a chtěli jste dřív, nebo se vám plní opak, tak fakt už pak nevíte, jak se v tom životě chovat, jaký na ten život ít názor, co dělat ani nad čím se v sobě zamyslet..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer Nevím. Připadá mi, že toto je mimo mou zkušenost.
Pokud by se to dělo mně, asi bych se zkusil obrátit do svého nitra s prosbou o odpověď a objasnění, proč se mi to děje. Protože tohle je přesně ten případ, kdy tu informaci nejspíš máš (podvědomě) a jen ji vědomě nemáte uchopenou a pochopenou. Tedy je pro tebe ta informace nejspíš dostupná a stačí tomu dát prostor a čas a zeptat se.
Každopádně díky za zajímavý rozhovor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Mart81 taky dekuju za rozmluvu, potesila jj ono to nejak funguje, ja i vim jakoby jak, ale neumim to ovladat. Asi bude v dusi pomerne zmatek, to si myslim, ze je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já mám teď zálusk na jednoho muže, vzájemně se po sobe díváme, už to trvá od léta, první krok zatím ani jeden z nás neudělal ( mám dvě děti a on si možná může myslet, že jsem vdaná), usmivame se na sebe, on vypadá, že je nesměly a já bohužel taky. Jak si správně přát, abych ho získala, abychom se prostě seznámili nějak nenásilně? je to vůbec možné si přát konkrétně nějakého člověka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Mart81 taky dekuju za rozmluvu, potesila jj ono to nejak funguje, ja i vim jakoby jak, ale neumim to ovladat. Asi bude v dusi pomerne zmatek, to si myslim, ze je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nevím, jak to souvisí s přáními, ale s energiemi jistě - musím dávat ještě větší pozor na svoje beranovské cholerické reakce a pocity. Poslední dobou víc než kdy jindy, když se fakt naštvu a mám vztek, tak se hned v domě něco podělá - většinou jde o elektřinu. Cca před měsícem to byl počítač no a předevčírem nějaký zkrat ve zdi v elektrice, takže nám půlka patra nefunguje a čekáme na elektrikáře. V obou případech, kdy se to stalo, jsem zrovna byla doslova rozzuřená 
Důvod v obou případech - moje přetížení. Muž už měsíc skoro pořád v práci a na mě je toho doma moc - děti, dům, nemocný pan domácí, ráno zvířectvo, brigáda..a do toho mi další lidi z rodiny nebo vesnice dávají další úkoly - chtějí pohlídat děti, vymýšlejí akce a myslí to dobře, ale já jsem totálně vyšťavená a unavená abych k tomu všemu svému dělala ještě něco navíc. Když vysvětluji důvody, tak si připadám jak fňukna, evidentně nechápou ten můj denní koloběh, protože nikdo z nich ještě krom svých dětí a domu nevyměňuje starému dědulovi 3× denně pleny, neuklízí po něm, nekoupe ho a ani nemají ve chlívě býka, kozu nebo prasata..připadám si hloupě, když opakovaně odmítnu a na druhou stranu v případech, kdy to přijmu, abych vyhověla jim a hlavně své starší dceři, která se např. na to na hlídání dalších dětí těší nebo chce jít na tu akci, tak mě, ne před dětmi, ale v soukromí, popadá nezvladatelný vztek, něčím třeba i praštím a za následek to i mívá nejen energetické přetížení mojí osoby, ale i opravdový elektrický zkrat v domě.
No je to síla.
Vypadá to, že už zaplať pánbůh bude mít od zítra muž v práci volněji. Teď to vypadalo tak, že odešel ráno v 6, vrátil se kolem 19. h z práce, nakrmil zvěř, taky vyflusaný, což se vůbec nedivím přišel pak domů ve 21 h. A chodil i soboty, tak od 8 do 18 h. A popravdě, i po něm někdo ze vsi pořád něco chce a nechápe vůbec, kolik máme doma práce a taky to není mému muži extra příjemné 
Ale vlastně se na ty lidi nemůže člověk zlobit, oni se prostě do toho vžít nedokážou, když s takovou situací, jakou máme my, nikdo ani nepřišel do styku..ale o to to je horší..jeho brácha např. ho normálně seřve, když hned nepřijde, jak on si zamane..A další lidi na něj nadávají, proč jim hned nezval aspoň mobil apod..
No a se mnou by kamarádky vykecávaly třeba 3 hodiny a já je trapně musím vždycky už lifrovat pryč, protože mám prostě šílený prostoje. Abych se mohla věnovat taky svým dětem, tak za téhle situace ty ostatní věci musím opravdu dělat jako stroj, žádný lážo plážo a normální chůzi po domě neznám, pořád jen běhám, od cca 5.30 od rána.
Snad už to ale bude lepší..A to jsem si plánovala začít se zas věnovat svému oblíbenému aerobicu..tak to jsem zatím zase odložila na neurčito do pomyslného šuplíku „až někdy“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dva lidi kolem mě dostali minulý týden rakovinu žaludku. já se dlouhdobě léčím se žlučníkem a zažíváním a dostala jsem strach ted na mě vyskočila reklama pojištění pohřbu. co to je… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Niemeyer Neboj!!! Na rakovinu v Česku umírá dle statistiky každý třetí člověk! Tak to proste je. Moje nejlepší kamaradka mela ve 31 letech. Já mám taky problémy dlouhodobě se zažíváním. Měla jsem párkrát pacienta, který málem vykrvácel z vředu. To bych si mohla jít hodit něco…Mne pomáhá, když svou starost dam k řešení andělům nebo vyšší moci. Řeknu si, sama na to nestačím, sejmete ze me toto brime a pomozte mi. Anonym, práce a zdraví. Děkuji.
- Citovat
- Upravit
@Evulina Pročítala jsem diskuzi a především mě zaujali tvoje zážitky.
Se splněním přání mám taky zkušenosti. Taky mám dům, ke kterému sem přišla a ani nedoufala…
A jsem rušič signálu 
zapnout rádio v mé přítomnosti je riziko. Manžel může točit anténou jak chce…prostě mám dny, kdy je to šílené A zkrat, na to jsem expert, hlavně, když jsem v presu, tak mi odmítá pracovat myčka a nedávno se nám utavil nějaký šroub v hlavním rozvaděči. Můj táta je elektrikář a byl z toho paf, jak se to mohlo stát.
Splněné přání jsou jen myšlenka. Mám vyzkoušeno, že nejvíc se mi plní ty bleskové a bláhové přání…
Ale na druhou stranu odzkoušeno mám, že přání se mi plní, jen když jsem hodná…nesmím být nespokojená, ale vděčná v té době…musím umět děkovat, za to co mám. Když sklouznu do nízkosti a nevděku, je kouzlo pryč a nedaří se…zas jak se povznesu a začnu žít v módu - přej a bude ti přáno, tak je dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@alisekR píše:
@Evulina Pročítala jsem diskuzi a především mě zaujali tvoje zážitky.
Se splněním přání mám taky zkušenosti. Taky mám dům, ke kterému sem přišla a ani nedoufala…
A jsem rušič signálu
Ale na druhou stranu odzkoušeno mám, že přání se mi plní, jen když jsem hodná…nesmím být nespokojená, ale vděčná v té době…musím umět děkovat, za to co mám. Když sklouznu do nízkosti a nevděku, je kouzlo pryč a nedaří se…zas jak se povznesu a začnu žít v módu - přej a bude ti přáno, tak je dobře.
Jo, to je přesný 
Koukám, že jsme na tom s tou destrukcí věcí a elektrických součástí podobně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky, já někde četla, že i to že vám prostě třeba zemře dít, nebo je postižené, nebo se někomu stane nehoda… že je to všechno „není náhoda“. Že ti lidi k tomu nějakým způsobem směřovali. Teď nemyslím, že by si to přáli, ale že náhoda to nebyla. Karma, a tak..?
Jako to jsem i schopná přijmout. Ale… jak by tahle teorie vysvětlila, že někdy je třeba deset let mír a nikdo neumírá, a pak je prostě deset let válka a umře na jednom místě desítky tisíc lidí najednou..(třeba konc. tábory). Nějak nerozumím pak té karmě, která by měla fungovat přece individuálně a fakt, že prostě xy lidí z jednoho města najednou zemře, mi připdá absurdní, že by se na tom měl podílet nějaký osud. Prostě náhoda. Nezabýváte se něčím takhle „ezo“, a pokud ano, vysvětlili byste mi to na podkladu toho, že ani smrt není náhoda? pže m to neštymuje. pokud si můžeme přát a vysílat do vesmíru různé věci a mohou se dít tak neuvěřitelné náhody, tak se přece stejným způsobem může dít i nemoc, postižení, nemožnostmít děti, smrt… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
