Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Litta píše:
@Venetia To je škoda, že to tak máš, a proto ve vztazích nevydržíš.Já jsem právě asi nějaký opačný typ - mě ty bláznivé začátky zas tak neberou, užila jsem si toho dost a připadalo mi to vše stejné. Zato to hlubší, co nastoupí pak, to je zatím u každého jiné. Jeden začne nudit a prudit už jen stylem dýchání, z dalšího se stal cholerický žárlivý magor,… a někdo se přehoupne do spolehlivého a milujícího ochranáře. To mi připadá zajímavé, jak se lidé chovají po tom, kdy už před sebou nehrají to počáteční divadýlko „jsem dokonalý“.
To jsem zatím neměla možnost prozkoumat..krom manželství
Mně prostě připadá, že jak dojde k tomu soužití, nebo v mém případě, že se vidíme častěji začne to prostě chladnout, ztrácí se ten náboj co nás k sobě přitahoval
@Attila8 píše:
na mě můj vysí pořádco příjde z práce tak mě drží buď za zadek nebo za prsa a nebo jednou rukou tam a druhou tam a na procházce mě furt taky ožužlává
až mi to někdy trochu leze krkem protože mám ráda ten svůj prostor
ale zase kdyby se semnou furt nemazlil tak bych si zase určitě stěžovala že si mě nevšímá
takže si myslím že je to ok…jakmile by to přestal dělat nejspíš by se dělo něco závažného…
u mého ex to také fungovalo..ale zase jsem byla chladná já
asi to tak je vždycky a záleží, na které straně chce kdo stát
@Attila8 píše:
@Venetia však jasně, že když se sápe on dělám zagorku a když to za chvilku vzdá tak už zas po něm lezu já s tím že si mě nevšímá![]()
![]()
![]()
ale je fakt že můj manžel je vyloženě mazílek, on se furt chce tulit a objímat a pusinkovat a ležet mi v klíně a hladit po vlasech
asi když byl malej tak se s ním mamka hodně mazlila
tak to je super… na takové taky trpím
@Venetia píše:
nic z toho se mně netýká… nejsem moc sportovní typ, mám psa a nic moc finance, takže takovou zábavu si nemůžu dovolitVe volném čase raději někam zajdu se pobavit, posedět, tanečky atd.
bylo mi sice o deset méně, ale měla jsem psa, dluhy po ex, dva puberťáky a na měsíc pro nás všechny čtyři a půl tisíce na vše… to pořád nic neznamená… kolo (teda takovou polorozpadlou plečku) jsem měla, na hory stačí akorát na cestu tam a zpět a svačina - myslím tím turistiku, ne lyžování - tam jsou levné jen běžky, neplatí se vleky a lyže se dají půjčit za pár kaček…
Ale když to člověka nebaví, tak je to blbé… mě právě tohle všechno bavilo… a tak jsem si našla muže, kterého to samé bavilo taky… věděl, že o peníze zrovna nezakopávám, nenechal mě nic platit… ale já zase třeba nemusím jít někam se pobavit, posedět, zatancovat si… já bych raději šla do lesa, ven, nebo na besedu s nějakým cestovatelem na promítání fotek…
Co vím od kamarádek, seznamovat se na nějaké té taneční akci, tak to většinou nebylo to pravé ořechové… kamarádka se v pětapadesáti nastěhovala ke „kamarádovi“, se kterým chodili na houby… no, už dávno není jen kamarád… ![]()
@Regina Hero píše:
bylo mi sice o deset méně, ale měla jsem psa, dluhy po ex, dva puberťáky a na měsíc pro nás všechny čtyři a půl tisíce na vše… to pořád nic neznamená… kolo (teda takovou polorozpadlou plečku) jsem měla, na hory stačí akorát na cestu tam a zpět a svačina - myslím tím turistiku, ne lyžování - tam jsou levné jen běžky, neplatí se vleky a lyže se dají půjčit za pár kaček…
Ale když to člověka nebaví, tak je to blbé… mě právě tohle všechno bavilo… a tak jsem si našla muže, kterého to samé bavilo taky… věděl, že o peníze zrovna nezakopávám, nenechal mě nic platit… ale já zase třeba nemusím jít někam se pobavit, posedět, zatancovat si… já bych raději šla do lesa, ven, nebo na besedu s nějakým cestovatelem na promítání fotek…
Co vím od kamarádek, seznamovat se na nějaké té taneční akci, tak to většinou nebylo to pravé ořechové… kamarádka se v pětapadesáti nastěhovala ke „kamarádovi“, se kterým chodili na houby… no, už dávno není jen kamarád…
tak to je jasné.. každý musí hledat tam, kde jsou nějaké společné zájmy, podobný životní styl
@Venetia Vnímám to podobně, také když dojde k sestěhování, tak i k ochladnutí. Možná jsem outlocitná na ekl věci, které mě coby ženu v domácnosti potkávají - mytí záchoda, praní smradlavého prádla, a některý ty projevy těla, to fakt vidět ani slyšet nemusím. Navíc jak jsme pořád spolu, člověk nemá prostor dělat někde něco, o čem nemusí partnerovi říkat, tak přijde ponorka… Chození je lepší ![]()
@Anonymní píše:
AhojkyZajímá mě - děláte si před ostatními ze svého milovaného srandu? Nebo tak?
A obecně jak se k sobě chováte? Eventuálně co vám vadí / nevadí na vašem soužití.. chování…
Kdybych to měla všechno vypisovat, tak budu akorát nas***
osm let spolu, dvě děti…naštěstí je těch dnů blbec míň, než těch dobrých a lepších ![]()
@Anonymní píše:
AhojkyZajímá mě - děláte si před ostatními ze svého milovaného srandu? Nebo tak?
A obecně jak se k sobě chováte? Eventuálně co vám vadí / nevadí na vašem soužití.. chování…
My jsme šprimaři, takže jo děláme si srandu oba, ale v rámci mezí, určitě ne co se týká intimit. To je prostě naše věc. Že by mi něco vadilo, to se říct nedá. Když nastane problém oba dva jsme takoví, že si o tom rozumně promluvíme a snažíme si to vysvětlit, aby se to už neopakovalo. Defacto se nehadame, mám blok z dětství, takže nesnáším zvýšený hlas a začnu se klepat a muž to ví, podle toho se k sobě chováme ![]()
@Anonymní píše:
AhojkyZajímá mě - děláte si před ostatními ze svého milovaného srandu? Nebo tak?
A obecně jak se k sobě chováte? Eventuálně co vám vadí / nevadí na vašem soužití.. chování…
Jo, děláme, ale jen ve společnosti našich nejbližších, kteří znají náš humor a ví, že se jen dobíráme
jinak ty nejapné vtípky nemáme v oblibě ani u jiných, protože obvykle se baví jen jeden…
Chováme se k sobě hezky si myslím, i po těch letech… na soužití mi nevadí téměř nic, resp. na nic zásadního si nemůžu vzpomenout
Já myslím, že je to tím, že spolu hodně komunikujeme a co je možná důležitější, naslouchame si ![]()
@Anonymní píše:
AhojkyZajímá mě - děláte si před ostatními ze svého milovaného srandu? Nebo tak?
V jakém smyslu? Zažila jsem páry, kde slečna považovala za vtipné u společného stolu s dalšími lidmi něžně rýpnout do erekce svého partnera. Jo, celkem věřím, že takovéhle srandičky vztah velice oživí… ![]()
My se v soukromí zlobíme pořád, ale upřímně si myslím, že všechno má svoje meze a veřejnost je mezí velice výraznou. ![]()
@Inaris píše:
Počkej, však už jste spolu asi dva roky, ne? Nevím, jestli si dobře pamatuji. za tu dobu už přece jen člověk trošku pozná…
ted už nevím, na co reaguješ..musím se podívat
@Inaris píše:
Jo, reagovala jsem na tento Tvůj příspěvek.
To jsem zatím neměla možnost prozkoumat..krom manželstvíMně prostě připadá, že jak dojde k tomu soužití, nebo v mém případě, že se vidíme častěji začne to prostě chladnout, ztrácí se ten náboj co nás k sobě přitahovalTeď jsem si ještě vzpomněla, že mi moje kámoška nedávno říkala, že její matka mění partnery po asi 3 letech. Prostě nemá trpělivost. Jakmile prvotní nadšení opadne (a není žádným tajemstvím, že jak opadne prvotní štědrost zájemce), prostě se rozejde a začne s dalším. Vypadá i po 50ce jak diblík, je šikovná, nemá nouzi.
a jo..no na tom stále trvám…dva roky jsou ještě málo na nějaké závěry
penize, jak jistě víš, neřeším…spíše ten zájem, prostě to hezké co provází ty začátky než se vlítne na vaření, praní a další super radovánky
Příspěvek upraven 10.09.17 v 11:28
@Inaris píše:
To jo, to máš pravdu. Ale tak i za ty dva roky se ledacos pozná. Teda víc se pozná při každodenním životě, než při randění. Při občasných schůzkách se člověk dokáže přetvařovat víc.
tak jistě, že se pozná..nevím, co přesně máš na mysli…ale je to prostě jiné, než když spolu nesdílí jedno obydlí a vidí se, jen když se vidět chtějí
Přítel semnou nikam nechodí a žádné "uchování„ se neodehrává ale pokaždé když je u nás mám všude na zadku modřiny a občas i kousance.