Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak uchránit své děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.1.08 23:24
Co to je, aby umělo dítě „couvnout“?
Já dodneška nechávám vykecat všechny zoufalce, co se dostali k mému telefonu a něco mi nabízejí (jsem podnikový ekolog a těch, co skrze „motivované“ mladé lidi snaží k nám prodat své výrobky nebo služby je dost) a posílám je „někam“ velmi kultivovaně až poté co jsem si jistá, že „o nic nejde“. Umění „nenechat si líbit“ a nebo „couvnout“ bych rozhodně nečekala u malých dětí, snahou o diferenciaci „dobrých a podnětných“ od „zlých a podezřelých“ napácháš víc škody než užitku. Koukej se a žasni co nového se tvé dítě dozví a naučí od jiných, zkus třeba zajít do vašeho kostela nebo mateřského centra, nám se osvědčil plavací kurz, jsme tam sice za exoty (mamka pracuje, jezdí na poslední chvíli, dítě v 10. měsících nekojíme, cpem se chlebem s tuňákem a chodíme), ale respektují nás, za největší pochvalu našeho snažení považuju to, že maminka o půl roku starší Skarletky si pochvaluje, že „to je dobře, že jste tady, Skarletka, když vidí tu vaši Polynku tak ji napodobuje a je je veselá a aktivní“.
Takže i v dnešní ponuré době je vidět ta zářivá perspektiva…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.08 23:41
tak to jsem asi fakt nepochopila, to je debata už o něčem jiném..
ano, koukám, žasnu, podněty moje dítě má.. i to malé, neboj, neleží jen doma v postýlce… naopak.
vykecávat všechny do mého telefonu jsem v práci opravdu nenechávala, to bych nic neudělala.. snad proto nejsem špatná 
ekologie je naprosto odlišné prostředí od toho, co jsem v práci dělala já..
diskuzi jsem zakládala kvůli něčemu jinému, čekala jsem, že maminky starších dětí mi třeba napíšou jak svým dětem vysvětlily to, na co se ptám, a jaké to mělo následky, v jakém věku jim to říct atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.08 07:28
No já si nepřipadám zblblá seriály … stačej ty zprávy, co se děje u nás…
A to, že to tkahle vnímám, může svědčit o nějakém mém problému, ale proto nemusím být zblblá.
To se mě docela dotklo…já jsme prostě od přírody takovej typ. Brzy jsem tělesně vyspěla a je mi dodneška blivno, když si vzpomenu na ty ožraly, co mě očumovali, když jsem šla domů. Asi prostě nejsem moc smířená s tím, že jsem ženská, nevím, ale tyhle pocity a možná i to, že v rodině byl někdo, kdo sice neublížil, ale v jistém stavu byl přítulnej až moc, tak to mě ovlivnilo…to je asi spíš teda zblbnutí životem? Životní zkušenost?
Ale těžko to vysvětlit někomu, kdo to nezažil…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.08 07:57
No, taky v tom hodně tápu. Sama jsem hodně nedůvěřivá a bázlivá, ale přitom pokud ztratím nebo potlačím prvotní ostych, jsem hodně komunikativní. Na mojí dceři (skoro 3r) vidím, že malé děti vůbec neumí rozlišovat mezi komunikací „společenskou“ - čili že ze slušnosti se s někým venku pobavíme o tom, jak děti rostou a jaké je počasí a mezi komunikací „přátelskou a otevřenou“ - se známými, příbuznými a kamarády. U ní je to prostě buď úplné mlčení a nebo kompletní výpověď a lidi si rozděluje do těchto skupin podle svých zá:,–( a nenechá si do ničeho mluvit 
. Takže například jedna sousedka je prostě neoblíbená, ač jí nic neudělala, dává jí bonbóny kdykoliv ji potkáme a snaží se stále na Aničku usmívat a druhá, která se chová naprosto stejně oblíbená je . . . prostě nepochopitelné .
Sestra má kluky už větší, ale zdá se mi, že i ten 8mi letý ještě stále nedokáže rozlišovat co je ještě únosná společenská konverzace a co už je hodně soukromé - kdyby se ho například někdo cizí začal vyptávat, myslím, že by řekl všechno 
.
Já bych řekla, že zpočátku je nutné v dětech vypěstovat trochu nedůvěry v cizí lidi, chrání je to, takže já začnu s tím „neotvírej dveře“, „s nikým neodcházej“ a podobně a až postupem času budu detailněji vysvětlovat vyjímky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TehotnaTerezka
24.1.08 08:25
ja sama deti jeste nemam, ale pamatuju si, ze jsme nekde cetla, neni to sice o tom, jak nekterym nestestim zabranit, ale je nutne diteti dat nejakym zpusobem na vedomi, ze i nekdo z rodiny muze byt neprijemny a tak, a v takovem pripade se nesmi bat to rict rodicum,
protoze pokud nekdo z rodiny zacne detem ublizovat, tak ty deti se o tom boji mluvit, protoze jim to strycek zakazal, stydi se a treba se i boji to nekomu rict, protoze jim nebude verit
takze proste je nutne dat detem najevo, ze cokoliv se jim stane zleho nebo spatneho, tak vam to muzou kdykoliv rict
tady jsem jen nasla 7 pravidel, ktere vydala nadace Nase dite http://www.vasedeti.cz/clanky.php?…
- Citovat
- Upravit
24.1.08 08:49
Terezko, díky moc. To je něco co hledám.. rady tohohle typu může vstřebat i tříleťák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.08 09:03
Tak já mám taky panickou hrůzu z toho, že se mým dětičkám něco stane, ale holky, ať děláme co děláme, tak většinou maléru nezabráníme. Mluvím ze zkušenosti v rodině. Má osmiletá neteř jela loni na školu v přírodě, měli tam učitelky a nějaké vychovatele. Všechno v pohodě a pak malá přijela plačící domů, že ji jeden vychovatel osahával. Šlo to na policajty, psychology, všelijaké doktory. Vylezlo z toho sexuální obtěžování. Naštěstí ji neznásilnil. Byl to mladý kluk, brečel, že jí nechtěl ublížit, ale že tomu prostě nemohl zabránit. Teďka je ten kluk na léčení a snad už nikdy nikomu neublíží. Ale ta malá holka už bude mít pořád strach.
Sama nevím, jak své děti ochránit před nebezpečím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
26.3.08 16:25
Ahoj,
moc se mi líbily příspěvky BaraF, většinou souhlasím. Z toho, co jsem četla slyšela od povolanějších:
- Předškolnímu dítěti stačí vědět, že nesmí nikam nikdy jít samo ani s nikým ani si nic od nikoho brát bez vědomí a dovolení momentálně pečující osoby (matka, otec, babička, paní učitelka ve školce…). Na rodičích pak je, komu dítě do takové péče svěří (tím by se mělo částečně řešit potenciální ohrožení od blízkých osob). Samozřejmostí je 100% času dozor dospělého
- Mladší školní dítě dtto s tím, že má už větší samostatnost a pohybuje se částečně bez dozoru a v tuto dobu by si mělo tedy samo případně poradit - to je asi největší problém, protože podle toho, co říkají kriminalisté, takhle staré dítě se neubrání tomu, aby ho často laskavý a milý dospělý „neukecal“, neprohlédne různé finty a jedinou ochranou je nezapřádat s nikým důsledně hovor - a jsme u těch vztahů k lidem a ke světu vůbec. Vštípit základní pravidla jako nenastupovat s nikým do výtahu, neotvírat dveře, neřikat do telefonu, že jsem sám doma… to samé. Ach jo, není to jednoduché.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
