Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Na homepage seznamu mě zaujalo..
http://www.novinky.cz/…nternet.html
můj dotaz se až tak netýká bezpečnosti na netu, na to mám ještě malé děti… ale: jak vysvětlit své tříapůlleté dceři jak se chránit před dospělými?
někde jsem nedávno četla článek, ale nepamatuju si kde.. Máma a já? familystar? Netušíte někdo? nebo odkaz na článek na netu, poradíte mi?
jak vy samy poučujete své děti o tom s kým jít, s kým se bavit…
k tématu bezpečnost na Netu-pravidla:
http://www.mojerodinaaja.cz/index.php?…
Nevím, jak dalece to rozliší, ale každopádně jí říkám, že s cizími lidmi se nemá bavit - ani po nich moc koukat (myslím jako třeba jsme n anádraží a staří lidi maj takový ty tiky na děti mrkat a mávat a tak - prostě jsou to cizí lidi).
V tomhle věku to ale asi moc nerozlišej…
no, já právě v tom článku četla hlavně to, že se jim nemá říkat „s cizíma“, že může ublížit i někdo z rodiny..bylo to tam pěkně podaný, ale zaboha si nemůžu vzpomenout jak…
No jo, ale nemluvit s někým z rodiny, že může ublížit…to je těžký. Já fakt nevím.
Ale je fakt, že tohle jsou situace, proč třeba prostě doma nechodí v létě bez plavek nahatá (netvrdím, že máme doma úchyláky, to ne, ale prostě nahatá se nechodí), učíme jisté míře studu i doma. Teda ne studu, aby se schovávala i přede mnou a tak, ale aby se zkrátka neproducírovala…
Fakt nevim…v tomhle věku se tohle ještě blbě chápe si myslím…docela mě zajímají reakce ostatních
taky ji nenechávám chodit bez plaveček..
nechci to přehánět, ale ráda bych vstřebala názory jiných, co říkat, co rozhodně ne (aby malou moc nezmátla..)
Emitom, tohle je pro nás zrovna téma, se kterým si příliš nevím rady.
Snažíme se vychovávat holky, aby byly otevřené a přátelské k okolí, ale otázkou je, jestli děláme správně.
Nechci jim zakazovat třeba vzít si od nějaké maminky na hřišti oplatek, když jim nabídne, protože vím, že by to maminku mohlo mrzet, dovolím jim komunikovat se starou paní na nádraží, protože vím, že paní to potěší. Když jsem s nimi, vím, že si je ohlídám, ale Klárka začne brzo chodit do školy, a to už mít tu možnost stále nebudu.
V létě se někde v čechách stalo, že nějaký úchyl zatáhl pryč holčičku a jen díky duchapřítomnosti její maminky, která OKAMŽITĚ zalarmovala policii, nedošlo k nejhoršímu
. Já vím, že já bych neaarmovala okamžitě, snažila bych se jí hledat sama, a to by asi bylo pozdě. Hodně jsem nad tím přemýšlela a začala se s Klárkou o tom bavit, ale celé to dopadlo tam nějak blbě, pořád plakala, že se bojí a že nechce nikam chodit sama. Samozřejmě že sama nikam nechodí, chtěla jsem jí vysvětlit, že jednou bude muset, ale moc to tehdy nepochopila.
Tak jsem zvědavá na ostatní vaše názory. M.
Makino, to je přesně to, čeho se bojím: aby nedostala strach. Taky ji nechávám bavit se s lidmi, říkala jsem, že kdyby se ztratila, má to říct panu policajtovi, nebo nějaký paní. Ale víc si nevím rady…
Souhlas-teď se to dá, je vždy s někým dospělým, ale co až půjde do školy?
Chci samostatné, patřičně sebevědomé dítě, ale taky opatrné, co si ví rady v krizové situaci. Ach jo..mít dítě je fakt dřina
emitom píše:
Ach jo..mít dítě je fakt dřina
Spíš mít ho v tomhle úchylném světe
. Ještě k těm plavečkám: ze začátku mě to vůbec nenapadlo, přišlo mi tak přirozené, že si dítě u vody hraje a běhá bez plavek, tak pohodlné… Až na netu jsem zjistila, že v dnešní době už ne.
já nejsem až tak starostlivá matka, tedy, taková ta přehnaně úzkostlivá
ale tohle mi poslední dobou vrtá hlavou
já sama bývala bez rodičů doma asi od 10let, bydleli jsme na samotě..ale pěšky domů, asi 2km za ves, jsem chodila už od první třídy.. zešílela bych pustit takhle své děti-bydlíme kousek od E55, na té je zastávka busu..nevím nevím kdy nechám své děti jezdit busem samotné a pak jít pěšky..tady do vsi všechny holky vozí rodiče, pěšky chodí jen kluci, a to ještě z těch otrlejších rodin ![]()
Já nejsem myslím přehnaně úzkostlivá, ALE vím o sobě jedno: mám panickou hrůzu právě z toho, že moje dítě někdo někam zatáhne a něco mu udělá. I když vím ,že se to může stát i klukovi, tak mi přijde, že u holek je to pravděpodobnější a proto jsem holku nechtěla (čekám druhou). Tohle je moje noční můra.
Maminky na písku mi nevadí, ale teda i ti staří lidé mi vadí. Už proto, že pak navíc mají pocit, že mi můžou do něčeho kecat. Nevim, ale holka pak ve vlaku nevydržela sedět a šla a lezla a házela oči po ožralém chlapovi (byly jí 2 roky, takže prd věděla, co dělá, že jo)…v dnešní době, kdy si člověk nemůže být jistý ani svou rodinou, je těžké najít cosi jako kompromis mezi volností a pravidly toho, jak se ke komu chovat.
Nesnažím se v ní vyvolávat hrůzu, nestraším jí. Ale přijde mi menší zlo nebavit se s cizíma babkama, než aby se pak bavila se všema.
Fakt nevim. Navíc v tomhl evěku to jde fakt blbě řešit
No jo, Gabi, ale kdoví, jaké budeme my, až budeme staré babky… Ať mi klidně kecají do výchovy nebo dávají rady, mně to fakt nevadí, jim to dělá radost, že jsou užitečné a já to pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Asi taky proto, že žádnou babičku nemáme…
Jak ti malá lezla ve vlaku na opilce, to mi připomnělo, jak jsme šly jednou po ulici a naproti nám šel dost hnusný bezďák s vozíkem, ze kterého mu pořád něco padalo a on strašně nadával a řval, a na vrchu všech těch věcí měl krumpáč. A Klárka mu povídá: padá ti to??? Jsem čekala, že dostaneme tím krumpáčem obě, ale od té doby se spolu zdraví
.
Tříapůlletému dítěti nijak rozumně nevysvětlíš, že se může bavit jen s někým, maximálně ho vyděsíš. Děti do školního věku většinou komunikují se všemi kdo jsou k tomu svolní a je to tak v pořádku. V raných lidských společenstvech všechny děti komunikovaly a poslouchaly všechny starší v kmeni. Ostatní lidé jsou pro sociální vývoj dítěte nepostradatelní, jsou inspirací, zdrojem poznání, rozšířením obzorů…
Proto taky děti do školního věku nemají být nikde samy, potřebují „mentora“, někoho, kdo je pozoruje při interakci s ostatními, moderuje diskuse a dává pozor na případné deviace. A musí to být někdo dost starý a zkušený, nemám pochopení pro úkolování 10-ti letých aby chodili ven s mladšími a dávali na ně „pozor“.
Podle mně se děti mají podporovat ve zvídavosti, komunikatovnosti a získávání sociálních dovedností. Je to ale jako se vším, když jsou rodiče zblblí z amerických detektivek, hysteričtí, opovrhují „cizími“, nedůvěřují vlastní rodině a více věří anonymní soudružce na anonymním netu, těžko vychovají z potomka sebevědomé, otevřené, citlivé a zvídavé bytosti.
Já své děti (2,5 roku a 10m) vedu k respektu k ostatním, jejich existenci 100%-ně kontroluji (nejen osobně, zblbla bych, svěřuju je rodině, dobrým známým i institucím - zatím jen jeslím), bojím se, že se jim něco stane a učím se s tím rizikem žít.
Bára
BaroF: díky za názor, ale moc mi nepomohl.. nechtěla jsem, aby to vyznělo tak, že nedůvěřuju vlastní rodině..naopak si říkám: vždyť u nás se tohle stát nemůže.. ale denně kolem sebe vidíme případy, že se to stává i v sebelepších rodinách.
Taky si myslím, že tříleťák je na to ještě malý, bez dozoru ji nikdo nenechává, ani ji nepouštím ven se sousedovic dětma, byť jim je víc než 10.
Anonymní soudružka na Netu
víc hlav, víc ví.. takže se ráda zeptám a z rad si vyberu to, co považuju za dobré a aplikovatelné na naši rodinu.
Emitom,
opravdu: „kolem sebe vidíme případy, že se to stává i v sebelepších rodinách.“?
Naše rodina není ideál, ale za to, že by nikdo neublížil dítěti dám ruku do ohně a myslím, že je to tak normální. Čtu noviny, skoro každý den brečím nad hnusy, které se vůči bezbranným dětem dějí a jsem ráda, že se téměř o každém případu týrání nebo násilí veřejně mluví.
Ale na tom, že děti musí komunikovat s prodavačkama, důchodcema v parku, opilcema ve vlaku i bezďákama na nádraží trvám. A propos, pro naši 2,5 roku starou mudrlantku je vždy velkou inspirací návštěva naší oblíbené vinotéky, sedí tam vždy pár lehce ovíněných klientů a vždycky než nechám „načepovat“ naši týdenní dávku (2l bílého a dva červeného) tak prodiskutují něco důležitého, naposledy výhody chovu osmáka Kudu v domácnosti.
Opravdu jsem přesvědčena, že bez ostatních lidí se z dítěte člověk nestane.
Bára
Báro, to se ta diskuze posouvá někam úplně jinam.. já jsem z těch co se taky baví s úplně každým, dětem to nechci zakazovat, ale chci, aby věděly že v určité chvíli musí umět couvnout. A nevím jak to úměrně jejich věku vysvětlit.. proto jsem se zeptala…
a upřímně: ano, i v „lepších“ rodinách..mám několik kamarádek na sociálce a když slyším co všechno jsou příbuzní schopni udělat, jde mi mráz po zádech. Já sama žiju v harmonické široké rodině, ale nikdy přeci nevíš kdo se do té rodiny přivdá-přižení a jak se postaví k tvým dětem.