Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Zakladatelka: nechci psát, že je pro něj vzduch, někdy si s ním jde zakopat a nebo zahraje s ním hru, ale není to přirozený a myslím, že dítě to cítí. On mi na to řekl, že se to musí naučit, ale bydlíme spolu už dva roky a má taky své děti
To muze byt i povaha, já třeba taky k cizím dětem nevim, jak se chovat. Pro nej to cizi dítě je no. Já třeba i děti kamarádky, které znám doslova od narození nevim, jak se k nim chovat a když s nima mám mít nějakou interakci, tak je to takové strnule a nepřirozené. Proste se s cizím dítětem neuvolnim jako se svým, na cizi je člověk takový opatrnější ![]()
Povinnost vuci diteti nema zadnou. Kdyz se to vezme kolkolem, je to spolubydlící, spí s matkou dítka, toť vse.
Takze je to na vaší dohodě.
Ja jsem partnerovi na zacatku vztahu tovnou tekla, ze synovi nehledám novyho tatu, protoze ma sveho(stridavka).
I tak obcas pomohl, synovi bylo osm -devet, kdyz jsme spolu zacali bydlet. Delal mu svaciny do skoly, vypravoval ho rano, obcas pohlídal, kdyz sem šla treba s kamarádkama. Párkrát s nim udelal ukoly, ale ty vetsinou zvladal sam.
Ted uz je syn vesměs samostatná jednotka po trech letech, partner ho obcas s necim popozene nebo „sprdne“, kdyz to s drzostí přehání, precijen jako chlap na nej plati trochu vic, ale do vychovy se mi příliš nemontuje.
Cas od casu ho vezme sebou na hokej ![]()
Prostě když potřebuju, postara se, ale vetsinou to nevyžaduju…
Dítko bylo školkáč, když jsme se sestěhovali, dítko i chlap o sobě od začátku věděli. Já jsem primárně péči o dítě řešila sama, je moje, nikdy ale nebyl problém, aby se postaral, když bylo potřeba. Jinak jsme byli prostě tříčlenná spolupracující jednotka. Jednou měsíčně jsem měla noční a oba se na to vysloveně těšili, že si uvaří, co matka nevaří
Kvůli mé tehdejší práci mě často musel nečekaně plně zastoupit bez toho, aby věděl, zda jen na jeden den, nebo více a občas k tomu dostal na starost ještě další dítě, protože vlastní otec dítěte, žijící ve společné domácnosti, byl u kolegyně nepoužitelný.
Ve třetí třídě jsem musela na měsíc odjet a zvládli to skvěle, ale mám samostatné dítě a starostlivého chlapa.
Já jsem měla dvě děti, když jsem se seznámila s mým druhým mužem. Čtyři roky jsme spolu chodili než jsem ho představila dětem. Až když jsem si byla jistá, že lepšího chlapa nenajdu. Věděl teda od začátku, že jsem tři v jednom. Že jsou děti pro mě na prvním místě a nikdy to nebude jinak. Holky se do něj naprosto zbláznily, vařil jim oblíbená jídla, vozil je do školy a staral se o ně mnohem líp než jejich vlastní otec. Spolu máme taky dceru, ale všechny byly a jsou pořád jeho. Výraz Tvoje děti jsem z jeho úst jakživa neslyšela.