Jak zapomenout na porod? Pomohla EMDR?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Je mi moc líto, co prožíváš, ale myslím, že by sis měla zkusit popovídat s psychologem…to by mohlo pomoct. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, moc mě to mrzí 
musí to být hrozné, takhle se trápit už 11 měsíců. Vím, že se ti o tom špatně mluví, ale opravdu by bylo lepší si zajít za odborníkem(psycholog) a poradit se s ním. Případně svolit k nějakým lékům. Děti už nejsou nejmenší. Pokud se ti o tom i zdá a vzpomeneš si na to, když se na děti podíváš- vždyť to musí být hrozné 
Musíš se vrátit do normálního života, ale uvaž, jestli to zvládneš sama 
A kor jestli jsi před těhotenstvím brala AD- máš k depresím a těmto problémům větší sklony, tak na to nebuď sama.
(jinak se omlouvám, že sem píšu i když nemám stejnou zkušenost)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak to mě moc mrzí. Určitě první krok by vedl k psychologovi a hodně o tom mluvit a pak asi gynekolog a vyřešit tvé fyzické potíže Moc držím palečky, at už je jen dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj to co popisuješ opravdu není v pořádku 
. A pro sebe, své děti i manžela bys měla asi opravdu navštívit psychologa. To by snad nebylo zrovna o AD. A ten spodek, to by šlo řešit chirurgicky, ne? Seber odvahu, objednej se na gyndu a domluv se na možnostech, dneska určitě jsou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Souhlasím s návštěvou psychologa. Já ti k tomu řeknu jen tohle - zabývat se minulostí, kterou nezměníš je kravina. Život jde dál, rodit už asi nikdy nebudeš muset a co se stalo, stalo se. Dojdi si na gyndu, prober s doktorem svou pipku a co se s tím dá dělat - třeba plastiku uhradí pojišťovna a budeš jí mít zase hezkou. Čípek půjde podle mě taky napravit. Doma s tím nic neuděláš. Postav se k tomu jako chlap a uvidíš že spoustu toho co ti vadí a dělá problémy se dá napravit poměrně snadno. To, že při pohledu na děti máš v hlavě porod chce možná jen víc času. Ještě jsou takový miminkovský, ještě je kojíš. Pochybuji že při pohledu na 15ti letý puboše bys měla v hlavě pořád porod. Všechno chce svůj čas a ty ho potřebuješ asi prostě víc. Začni řešit své problémy - tj. skočit na gyndu a k psychologovi a uvidíš že to bude lepší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Na trauma z porodu se v ČR specializuje Michaela Mrowetz, je to psycholožka. Možná by stálo za to ji zkusit kontaktovat a pokud bydlíš dál, tak ji alespoň požádat o doporučení nějakého psychologa, který se s tímto umí popasovat a dát potřebnou pomoc.
Já osobně jsem si vypěstovala po prvním porodu, který byl fakt za rohlík, posttraumatickou stresovou poruchu a trvalo mi rok, než jsem si každý večer před spaním přestala představovat, co jsem měla udělat jinak, co jsem měla říct té pitomé doktorce atd.
S gyndou je to blbý, ale tohle podle mě bude už na operaci, specializované centrum, které se přímo zabývá porodními poraněními atd, tak je v Praze v Podolí. Bude to chtít nádech, výdech a zvednout telefon a zavolat tam. Myslím, že děti už jsou dost velké, aby zvládli případných pár dnů bez maminky a ty si přeci nebudeš zbytečně protahovat trápení, který nemusí být. Cvičení je fajn, ale je to pro ženské jen s běžně povoleným pánevním dnem, u tebe už bude potřeba trochu větší zákrok.
Věř mi, že když teď sebereš odvahu a začneš řešit duši i tělo, tak za rok touhle dobou na tom budeš mnohem lépe a třeba pak přijde i to milosrdné zapomnění
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napiš mi SZ, mohu ti nabídnout pomoc, pokud nechceš jít rovnou k psychologovi.
Jinak jak psala Gladys, tak to je psycholožka na tohle specializovaná. Myslím, že je někde na severní Moravě? Jestli jsi od ní daleko, tak by ti třeba poradila někoho poblíž tebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj zakladatelko,
jak píší holky určitě bych zašla jak na gyndu, tak k psychologovi. Jde o to jenom se odhodlat.
Já mám z porodu taky trauma, ale narozdíl od tebe jsem rodila císařem + poporodní komplikace u dítěte.
Vyrovnávala jsem se s tím dost dlouho a vlastně to pořád ve mě je, ale už to není tak silný.
Držím ti palce, aby se ti ulevilo. Myslím, že je to hlavně v tvojí hlavě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, zkušenost nemám, ale věřím, že je to opravdu velký záhul, zvlášť když kojíš. Mám také téměř 3. letého a malé mimčo k tomu, které je kojené a už i to, je docela zápřah, i když je malý zlatíčko. Ale jak už holky nahoře psaly, vyhledej psychologa a mluv o tom i se svým manželem, od toho jste přeci spolu, abyste se navzájem podrželi. Taky nejsem nějak výřečná a jsem docela stydlivka, takže se mi taky o kdejakých věcech špatně mluví, ale když už se odhodlám, tak do toho jít musím a až to začneš řešit s odborníkem, tak si zaskoč i na tu gyndu, abyste se dobrali taky nějakého řešení a léčení. Držím palce ať to zvládneš a na porod zapomeneš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky doporučuju M. Mrowetz (http://www. klinickapsycholozka. cz/), na toto je specialistka a věřím, že ti pomůže. Na gyndu běž co nejdřív, zbytečně se trápíš, stydět se nemusíš, gynekolog viděl toto mockrát a k tomu tunu mnohem horších věcí, neboj. Ale začla bych tím psychologem, potom půjde vše snáz.
Za své pocity nemůžeš, je to zřejmě výsledek souhry několika faktorů – tvé vnitřní nepřipravenosti na vaginální porod, následné separace od dětí atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj zakladatelko,
drzim palce, at to zvladnes a prekonas. asi by to opravdu chtelo operaci, abys byla spokojenejsi se svym telem a postupne se snad dostavi i psychicka pohoda. pokud bys navstivila psychologa, tak urcite by bylo fajn nekoho, kdo se urcite zabyva porodem. zkus se taky treba podivat na tyhle stranky http://www.vedomyporod.cz/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, chapu jak ti je:-(…ja zas chtela rodit prirozene, cisar byl pro me strasny tabu, vlastne me ani nenapdlo, ze bych tak ja rodila. prvni porod byl prirozene, tak proc neee druhy. jenze mala byla zadeckem-i tak jsem se rozhodla pro prirozeny porod a pripravovala se na to s mim gyndarem(je to nas kamarad)…ejhle jedna nozka urcite v hrdle, nebo obe kolinka(neporoditelna poloha)…ja se psychicky zhroutila a nezvladla jsem to.byla to pro me nocni mura a je dodnes, diky tomu se mi po porodu rozjela deprese, nesnaseni kojeni a ukonceni kojeni(= pro me druhe selhni, ze nejsem ani schopn kojit vlastni dite, neschopna vlastni dite porodit).je to uz 10 mesicu a zrovn vcera jsem si rikala, ze uz me to pustilo.nyni uz vzpominky nemam, jen ty hezke a kojeni - no obcas si vzpomenu jak to mohlo byt hezke jak u prvni dcerky.....moc ti drzim palecky at to taky brzo vytesnis, popripade promluvis i s muzem(me moc pomohlo, kdyz jsem mu vse rekla)…nebo nekdo jiny, kdo by ti pomohl(mamka?),klidne i psycholog:-)… (nasledky to ale ve me nechalo a zacatky materstvi pro me bylo peklo, nyni jsem v situaci ze chci v budoucnu jeste jedno dite a myslim si ze je to hlavne tim, ze chci napravit chybu, ktera vlastne ani chyba nebyla, ale palici to nejde porucit..drzim ti palce!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jestli jsi z Moravy, tak mám tip na jednu výtečnou lékařku z Brna-Bohunic, která se právě na porodní traumata specializuje.
Kdyžtak do SZ…
Anebo na netu je k dohlední psychosomatické centrum, tam radí i po e-mailu, minimálně by tě nasměrovali.
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky mi je líto, co tě potkalo, ale myslím, že možná ani po SC by tvé pocity nebyly uplně nejlepší. Z toho jak to píšeš mi přijde, že máš největší trápní s tím, jak „dole“ to vypadá. Být tebou, první řeším to. Na gyndu se bát nemusíš, to se tam řeší každý den. Nejspíš ti doporučí plastiku poševní stěny a hodně potíží ti to vyřeší (sestup, tak potíže s potenc. inkontinencí) http://www.google.com/search?… souběžně bych kontaktovala i toho psychologa, ale hlavně bych se snažila vyžešit to, aby ses nemusela trápit vyhřezlou sliznicí a mohla normálně pohlavně žít. Jinak bys měla se pokusit na to koukat pozitivně a snažit se být hrdá - vždyť si zvládla porodit dvojčata a ještě přirozeně - to málokterá dokáže 
a to, že jsou dvojky v pořádku je také skvělé - ani to se kolikrát tak často nestává. A pokud je v manželství vše v pořádku, partner chápavý a rozumíte si, určitě bych se mu svěřila, co tě trápí - ono komunikovat o tom taky dost pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ahoj,
chtěla bych moc poprosit o radu a zkušenosti, ale nejprve chci požádat všechny horlivé zastánkyně přirozených porodů, aby se zdržely negativních komentářů nebo aby toto raději nečetly.
Před jedenácti měsíci se mi narodila dvojčata (mám k tomu ještě tříletého synka). Celou dobu těhotenství jsem žila v tom, že jdu tak nějak automaticky na CS (rodily tak všechny moje „dvojčecí“ kamarádky, byl to i původně názor mojí gynekoložky). Navíc jsem měsíc před porodem strávila v nemocnici s maminkami na indukci, takže jsem z normálního porodu dostala i pořádný strach… necelý týden před porodem se mimina natočila do ideální pozice pro vaginální porod a já se nechala lékaři umluvit, abych do něj šla. Říkala jsem si, že nebudu hysterická a zkusím to, i když jsem měla příšerný strach, pak už jsem ani nevěděla z čeho. A díky tomu ten porod je nejhorším zážitkem v mém životě, fyzicky jsem to zvládla, řekla bych, že byl i jedním z lehčích (měsíc dopředu jsem byla hodně otevřená), děti byly venku každý na 2 zatlačení. Po porodu to bylo horší, bylo mi strašně zle, děti ležely na JIP a dostala jsem se za nima asi po 16ti hodinách, protože jsem se dřív prostě nemohla dostat z postele.
Od té doby mě to pořád pronásleduje, nezapomněla jsem ani fyzickou bolest (jako při prvním porodu) a hlavně ani tu psychickou. V noci se mi o tom zdá, vzpomenu si na to pokaždé, když se na ty děti podívám = pořád. Je mi úzko, když jsem sama, tak často brečím, nejraději bych to vrátila a šla do toho CS, ale to už nejde.
Navíc to nechalo i další fyzické následky - pokles zadní poševní stěny tak, že už vypadám jak méně vyvinutý chlap, je vyhřezlá asi cenťák pod hráz, když jsou nějaké fofry a nestíhám cvičit pánevní dno, jen tak tak dobíhám na WC, poškodil se mi čípek, takže příšerný výtok z děložní sliznice…
Celkově jsem k těmto partiím získala strašný odpor, nejsem schopná se objednat ani na běžnou gynekologickou prohlídku (natož řešit problémy výše), poslední sex byl ještě před těhotenstvím, nejsem schopná se k něčemu takovému donutit.
Připadám si jak totální magor, všechno si logicky umím zdůvodnit, snažím se o normální život. Mám 3 krásné zdravé děti, manžela, kterého miluju, nemáme se vůbec špatně, měla bych se radovat a být spokojená, ale prostě to nejde. Říkala jsem si, že to snad časem přejde, ale je to jen horší, a to už jsem skoro rok po porodu.
Strašně se za to stydím, prostě je to moje blbost a selhání, na toho císaře jsem se asi hodně upnula a na vaginální jsem se vůbec nepřipravila. Neumím se nikomu svěřit, bohužel ani manželovi, ten ví o fyzických problémech, má hodně starostí, aby nás uživil a snaží se mi pomáhat, nechci mu přidělávat ještě další starosti.
Nemáte někdo podobnou zkušenost? Jak jste to řešily? Nechci zrovna skončit na AD, ještě kojím a nemám moc dobré zkušenosti (paradoxně jsem je brala, když jsme se přes IVF snažily od první mimi a nešlo to…)
Děkuju moc.