Jaké bylo vaše šestinedělí?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Jaké bylo vaše šestinedělí?
Zdravím všechny maminky 
Moje otázka je jasná, jaké bylo vaše šestinedělí?
Zajímám se o to, protože mám z šestinedělí větší strach než z porodu 
Já jsem hodně citlivá a kolikrát se bojím do předu, někdy třeba i zbytečně.
Zajímalo by mně, jestli je tu maminka, která šestinedělí prožila v pohodě a užívala si to?
Já vím, že to nebude jednoduché ale bojím se, protože už jednou jsem brala AD na úzkosti. Můj největší strach vypadá asi tak, že po porodu se mi úzkosti znovu spustí ale stokrát v horším podání než co jsem zažila a budu trpět laktační psychozou 
a v nějaké schíze ublížím miminku 
Štve mě, že se bojím do předu něčeho, co tak vůbec být nemusí. Protože jsem teď v pohodě, nic mě vyloženě nestresuje, jsem doma na neschopence a užívám si to, těhotenství naprosto v pořádku, přítel je zlatej, podporuje mě. Tak proč si musím vždycky najít nějaký problém 
Jsem hrozná Přítel říká, že si málo věřím a má pravdu, tak na sobě pracuju Ale zase on si vůbec nepřipouští, jak to může být s miminkem náročný, což mě trošku vadí, protože chci, aby byl přece jen malinko připravený na možnost, že to může být fakt masakr ale on je naprosto v pohodě 
Díky všem za vaše odpovědi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Ahojky, taky jsem úzkostnářka a brala jsem AD. Šestinedělí bylo krásné, sice byly trochu zmatky, přecejen je to něco nového.
Naše holčička je poklad, co od narození spinkala bez probuzení celou noc.
Přes den jsem nic nemusela. Uklízel a jinak se staral manžel. Vařila mamka a když byl manžel v práci, tak jsem u sebe vždycky někoho měla.
Byla to fakt nejkrásnější doba. Ležela jsem na gauči a kojila, přebalovala a spala. Nic jiného jsem na starosti neměla. Klidně bych to vrátila
- Citovat
- Upravit
Ahojky Miško, já si šestinedělí užívala, bylo pohodový. Druhý už bylo trošku náročnější, ale taky nejhorší nebylo, spíš to bylo způsobený zlobením staršího, takže se neboj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, abych pravdu řekla, ze své zkušenosti, tak 6 prvních neděl po porodu tedy nic moc 
. Záleží na okolnostech, jaký jsi měla porod, zda máš někoho, kdo Ti během 6 nedělí pomůže apod. Jinak pro mě bylo spíš těžké vyrovnat se s novou rolí, no, napadaly mě někdy nepěkné myšlenky, i jsem si pobrečela, ale každý to má jinak a hrozně rychle to uteče 
- Citovat
- Upravit
@Pettulle a Anonymní Uff, tak to mě těší, že se najdou i maminky, co to zvládly v pohodě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@panenka87 Ahoj 
,moje sestinedeli, bylo vcelku v pohode, zadny problem jsem nemela, jen jsem byla vice citliva a placiva(to jsem i ted stale) ,ale to nejak neresim…Jinak me jen bolelo kdyz sem sedela dlouho tak me bolel spodek, a kdyz jsem dlouho stala tak me taky bolel spodek, jinak nic, vse bylo ok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pro mě bylo šestinedělí sinusoida nálad - chvilku nahoře, chvilku dole. Pořád jsem brečela, ale většinou štěstím, přitom já nejsem žádná citlivka, nikdy předtím jsem nevěřila, že to vůbec jde, brečet štěstím. Bylo to pro mě hrozně náročné, ale věřím, že to určitě zvládneš, když na to nejsi sama a máš skvělého přítele. Ten ti se vším pomůže, nejen s tím těžkým (manžel v šestinedělí celé noci choval plačící miminko, když jsem si já potřebovala odpočinout), ale taky s tebou bude sdílet to krásné a to je taky důležité: mít se s kým podělit o tu radost, o pocity štěstí.
Rada, jak to přežít pokud možno bez újmy, je asi taková: vykašlat se na vše v domácnosti, nechat si pomoct (od maminky, od tchýně, od partnera), nepouštět domů návštěvy, které ti nejsou blízké a milé, co nejvíc se mazlit s miminkem, pěkně tělo na tělo. A tvé obavy z depresí a z laktační psychózy, řekni o nich svému příteli, on tě pohlídá a pomůže ti, neboj. Držím pěsti, ať to všechno zvládnete
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem měla šílený depky v porodnici ale podle mě to bylo tím, že mám prostě z nemocnic fobii, nejsem zvyklá na odloučení od přítele, vždy jsem počítala minuty, než za mnou příšel a když odcházel, řvala jsem jak magor. Děsila mě představa, že budou nějaké komplikace a budem tam muset zůstat déle, naštěstí nás pustili čtvrtý den. Doma to bylo na palici tak prvních 14 dní, než jsem si s malou zajela nějaký režim, nestíhala jsem vůbec nic, pořád jsem jen kojila, doma bordel…z toho jsem měla depky, měla jsem chuť někam zalézt a jenom spát ale nějaké černé myšlenky jsem neměla. Pokud bych byla znovu těhotná, rozhodně bych si ještě před porodem navařila aspoň na 14 dní do mrazáku, abych pak jen ohřívala, na to jsem se vyprdla a litovala jsem toho, možná by mi bylo líp. Ale po těch 14 ti dnech už to byla pohodička, s malou jsme se sžily a už jsem zvládala v pohodě všechno, takže mi bylo fajn. Na jednu stranu má tvůj přítel pravdu, nemá smysl se stresovat dopředu, ale zase je dobré počítat se všemi variantami, že bude miminko nespavé, bude trpět na koliky apod. Ale nedělej si z toho nervy teď, teď si užívej klidu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jojo, jak tady píšou holky, jakmile máš někoho, kdo pomůže, tak je to hned o něčem jiném .
- Citovat
- Upravit
Ahoj, pro me to bylo zvlastni obdobi. Mozna to bylo tim, ze jsem rodila v CR (jinak bydlim v zahranici) a manzel tam se mnou nebyl, tak jsem byla rozlitostnena uz tim. Mela jsem dobry porod, ale kdyz jsem sla na prochazku, po pul hodine se mi tocila hlava, bylo mi divno, byla jsem litostiva, a pak jsem kojila, prebalovala a spala…Mala se narodila koncem listopadu, takze i ta vanocni atmosfera byla asi pro me tezsi..nevim, proste pro me to bylo zvlastni…jsem rada, ze je to zamnou.
- Citovat
- Upravit
Tak já si už nějak před porodem začala uvědomovat, že všichni pořád řeší porod, porod a nikdo neřeší, co bude dál s miminkem. Tisíce kurzů na porod, dýchání při porodu, ale žádný kurz na péči o miminko.
Už po porodu v porodnici to bylo docela těžké po psychické stráne, neb nejsem člověk zvyklý na nemocnice, naposledy jsem tam byla před více než 30 lety jako dítě se spálou. Odpočítívala jsem hodiny, kdy nás už pustí domů, což samozřejmě nevyšlo. Malý měl nějaké zvýšené zánětlivé výsledky v krvi. Sice bez vnějších projevů (nic mu nebylo), přesto nás pustili až šestý den Už jsem skoro tloukla hlavou do zdi, když jsem nebyla schopná kojit, byla na nervy, že si zas od těch nepříjemných sester budu muset vyžádat dokrm, a když ho velmi pomalu (v mých očích matky stojící s hlady řvoucím miminem na chodbě) připravovaly, tak jsem měla chuť je děsně seřvat, ale neměla jsem na to sílu a odvahu
Po příjezdu domů vše bylo najednou jednoduší až do rána, kdy mi po probdělé noci a několikahodinovém uspávání malého na mém břiše v houpacím křesle, můj jinak velmi pozorný a nápomocný manžel při odchodu do práce řekl, že dnes příjde výjimečně později (což znamená ne v půl sedmé ale třeba v deset) protože má sezení s jedním s svým autorem v hospodě… Rozbrečela jsem se, protože mi prostě přišlo děsně líto, že nechápe, že s mimčem sama být doma první den prostě nemůžu. A bylo mi taky líto, že mu nedochází jako jiným manželům, že by si měl vzít dovolenou a být prostě ty první dny s námi, třeba jen proto, aby si miminko užil. No nakonec mu to docvaklo a vzal si 14 dní dovolenou a vše bylo v pohodě. Nakonec jsme se asi po měsíci vyrovnali i s kojením, které mě celý měsíc přivádělo k šílenství a malý pořád hubnul nebo nepřibíral. Až jsem koupila kojící polštář a ukázalo se, že s ním jde všechno v pohodě.
Takže psychycky to bylo spíše těžké období, ale určitě se tu najdou holky, které to zvládli líp. Já nikdy po dítěti netoužila a mateřská láska ve mně rostla postupně až v průběhu těhotenství a pak daleko rychleji a silněji po porodu až do současné fáze, kdy je mi jasné, že před dítětem to vlastně nebyl skutečný život, byť jsem si mohla užívat zajímavou práci a své drahé hobby, na které teď bohužel není čas. Možná, pokud jsi typ, že jsi se na dítě těšila celý život a už dávno víš, že to bude naplnění tvého života zde na zemi, tak také to tvoje šestinedělí bude daleko více v pohodě po psychické stránce, protože ten pocit, že právě (nebo možná konečně) děláš to nejúžasnější a nejcennějuší, pro co jsi byla na tenhle svět poslána, je moc posilující
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moje sestinedeli bylo v pohode, mala jeste byla hodne mimino, jenom jedla a spala…
Taky jsem mela ze sestinedeli trochu obavy, ale zbytecne…Chce to se nestresovat dopredu, drzim palce at je v pohode 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
