Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Já už opravdu nevím
. Mám doma maličkou 4 týdny, malovala jsem si to jako že to je nádherný, jak budu empatická skvělá máma. Jenže když pořád pláče a pláče nebo jsem už hrozně unavená, říkám si hrozný věci, třeba ať už konečně sklapne nebo že mě nebaví už
pak si to hrozně vyčítám. Jsem nepříjemná i na kočky, když malá brečí a ještě kočka začala chodit mimo záchod a já místo abych utěšila malou musím řešit hovna mimo záchod, chlupy, bordel…tak na ně řvu taky. Když přítel přijde domů a dává malé pusinky když spí, jsem hned hnusná, protože mi ji trvalo uspat věčnost a nechci aby ji vzbudil, potřebuju se taky chvíli vyspat. Malá je kontaktní, nedojdu si bez ní ani na WC, jinak řve a dusí se. Mrzí mě že jsem na všechny hnusná… Prosím, přejde tohle období? Je to normální? Říkám si že jsem úplně snad selhala a jsem přesně taková jaká jsem nechtěla… Jaké jste měly šestinedělí?
@AnetVV píše:
Já už opravdu nevím. Mám doma maličkou 4 týdny, malovala jsem si to jako že to je nádherný, jak budu empatická skvělá máma. Jenže když pořád pláče a pláče nebo jsem už hrozně unavená, říkám si hrozný věci, třeba ať už konečně sklapne nebo že mě nebaví už
pak si to hrozně vyčítám. Jsem nepříjemná i na kočky, když malá brečí a ještě kočka začala chodit mimo záchod a já místo abych utěšila malou musím řešit hovna mimo záchod, chlupy, bordel…tak na ně řvu taky. Když přítel přijde domů a dává malé pusinky když spí, jsem hned hnusná, protože mi ji trvalo uspat věčnost a nechci aby ji vzbudil, potřebuju se taky chvíli vyspat. Malá je kontaktní, nedojdu si bez ní ani na WC, jinak řve a dusí se. Mrzí mě že jsem na všechny hnusná… Prosím, přejde tohle období? Je to normální? Říkám si že jsem úplně snad selhala a jsem přesně taková jaká jsem nechtěla… Jaké jste měly šestinedělí?
Je to normální a přejde to
Příchod dítěte je obrovská změna a někdy je těžké se všemu přizpůsobit. Věnuj se jí co nejvíce, ať se ideálně co nejvíce zapojí i tatínek, a ty se můžeš více vyspat ![]()
Neselhala jsi a jo, je to úplně normální.
Ale taky se ovládnout je potřeba a to vůči kočkám, které akorát vystresuješ, aby ti pak nedělaly doma ještě větší bordel.
A ano, přejde to. Věkem.
Je to normální..jsi vyčerpaná, srovnávat se s novou situaci a navíc s tebou mlátí hormony..ještě ke všemu se nekoná takový ten pocit naprostého štěstí a bezmezně lásky…(ten většinou dojde právě až později) výdrž, vše se zlepší. Na zklidnění miminka zkus zavinovat..opravdu napevno zavinout..a bílý šum…u nás hodně pomohl zvuk tlukotu srdce…kdybys cítila že se to nejlepší určitě není ostuda poradit se s odborníkem aby se případně včas zachytila poporodní deprese…držím palce 🍀
To je to období 6N - emoce, hormony, nový styl života. Musí si to sednout. Avšak kdyby to trvalo déle, tak se neboj vyhledat pomoc.
Normální šestinedělí
je to hrozně náročné. S přítelem promluv. Vysvětli mu to. Když mu to neřekneš v klidu, tak to nemůže pochopit, když je celý den v práci. Zkus šátek, nosítko
to, že je dítě kontaktní je normální ![]()
Já tu mám chlapečka a jsou mu tři týdny. Je to mé třetí dítě a včera jsem tu měla chuť založit něco v podobném duchu. Prostě toho na mě bylo moc. Chlap byl naštěstí doma a vzal mi děti ven. Miminko nespalo, ale já aspoň měla na starost jen jedno dítě. Nic víc jsem nedělala. Když už jsem opravdu nemohla, tak jsem si ukojila dítě v posteli a usnula jsem s ním. Dnes jsem udělala to stejné. Pak nám funguje šátek. Kočárek úplně rád nemá. No a pořád kojíme. Ta únava hlavně včera byla obrovská. Vstala jsem s pláčem, který nešel zastavit. Prostě jsem měla tak unavené oči, že jsem brečela. Mateřství je hrozně krásné a i hrozně náročné. Ono si to sedne. Sice tě vždy překvapí něco nového, ale už to budeš zvládat líp ![]()
A třeba tady čtu o zapojení tatínka. To u nás ani u jednoho nešlo. Prostě chtěli mámu, prso. To táta neměl. Teď tento třetí prostě nevydrží ani v tom kočárku a kolikrát během procházky musím kojit. Ale chlap pomáhá s domácností. To je obrovská pomoc. Nebo hlídá a já si dám v klidu sprchu, zajdu si na záchod, najím se. Ale, že by si vzdal malého do kočárku nejde. Ono se to změní
když ti dítě usne, tak si dej nohy nahoru. Já vždy rychle vařím kafe a dám si něco dobrého. Pak je mi líp ![]()
Stran toho, co popisuješ, mi šestinedělí přišlo úplně super, protože ten novorozenec hodně spí a ještě nemá koliky… ten pravý nářez následuje až po tom šestinedělí
![]()
@anavi13 moc děkuji ♥️ šátek máme teď 3. den, pořád se učím navázat ale malé se tam líbí a já se alespoň najím nebo si dojdu v klidu pro pití, pomoc veliká ♥️ 👍 chlap pomáhá taky, akorát dělá v Německu, takže tenhle týden ho nevidíme od rána do rána v podstatě, když je doma je to hned lepší, ale sama ani prd 😏 ještě mi přijde nosítko a to už nedám z ruky asi 😁 dneska procházka skončila stylem že jsem malou musela nést v ruce a druhou tlačit kočár, nechtěla tam být. Zkusím víc vypnout, dát nohy nahoru, ať kočky klidně dělají bordel, bude to lepší ![]()
@AnetVV přesně tak. Bordel neuteče. Kočky asi žárlí, cítí jak jsi nervózní. Ono se to srovná.
Takto chodím s kočárkem taky. To chce prostě to brát s humorem. Dej si vždy pod kočár to nosítko a bude to lepší
náhodou já si druhé a i teď třetí dítě velmi ráda naučila na usínání v nosítku. Ono to má svoje výhody. Druhý takto usnul kdykoliv a dal se krásně odložit. U prvního jsem všude musela tahat kočár a byl to opruz. Je to fakt jen o tom změnit myšlení a být víc v klidu. Ale v tom šestinedělí je to opravdu někdy těžké. Taky mám chlapa dost v práci. Jestli to jde, tak si řekni o pomoc i někde jinde. A nebo jen vytáhni na procházku nějakou kamarádku. Ono to taky pomůže, když nebudeš celý den jen sama s miminkem ![]()
@AnetVV píše:
Já už opravdu nevím. Mám doma maličkou 4 týdny, malovala jsem si to jako že to je nádherný, jak budu empatická skvělá máma. Jenže když pořád pláče a pláče nebo jsem už hrozně unavená, říkám si hrozný věci, třeba ať už konečně sklapne nebo že mě nebaví už
pak si to hrozně vyčítám. Jsem nepříjemná i na kočky, když malá brečí a ještě kočka začala chodit mimo záchod a já místo abych utěšila malou musím řešit hovna mimo záchod, chlupy, bordel…tak na ně řvu taky. Když přítel přijde domů a dává malé pusinky když spí, jsem hned hnusná, protože mi ji trvalo uspat věčnost a nechci aby ji vzbudil, potřebuju se taky chvíli vyspat. Malá je kontaktní, nedojdu si bez ní ani na WC, jinak řve a dusí se. Mrzí mě že jsem na všechny hnusná… Prosím, přejde tohle období? Je to normální? Říkám si že jsem úplně snad selhala a jsem přesně taková jaká jsem nechtěla… Jaké jste měly šestinedělí?
Proboha proč bys měla jako selhat? No tak brečí no, co jako chceš dělat dát jí roubík?
14 po porodu jsem byla doma prakticky sama. Partner si bral otcovskou až po těch 14 dnech. Byl to zápřah, vždycky se to dala nějak udělat. Všechno jsem dělala tak aby na mě viděla. Při vaření byla V kočárku podložená aby mě viděla. Při skládání prádla v kolonce nazemi aby mě viděla. Hodně jsem mluvila(taková trochu samomluva). Sprcha jen když spala a spánek jsem dohanela stejně tak. ![]()
V miminkovskym období jsem stíhala snad víc jak teď. Jak to začlo chodit a běhat už mám na všechno jen odpolední spánek. Večer chci mít taky klid. ![]()
Říká se, že časem to bude lepší… No u nás to šlo teda spíše časem z kopce.
Dneska ráda vzpomínám na šestinedělí. Malá sice plakala, ale alespoň nikde nevisela a nevztekala se.
Neuměla dělat nepořádek a v tu dobu vlastně nebylo ani co uklízet a to jsem si myslela, kolik nemám povinností ![]()
Dneska už mě nerozhodila ani palačinka na zdi ![]()
@Markéta188 no jo, každý to má jinak… třeba to budu mít opačně, to ještě nevim 😁 😪 😅 ale spíš to bude horší, no, vzteká se už teď a má měsíc 😅 😅 spíš než o ty povinnostii mi jde o ty pocity, o tu náladu… Že nechci kopat tolik kolem sebe, když je všechny miluji nejvíc na světě
@AnetVV píše:
@Markéta188 no jo, každý to má jinak… třeba to budu mít opačně, to ještě nevim 😁 😪 😅 ale spíš to bude horší, no, vzteká se už teď a má měsíc 😅 😅 spíš než o ty povinnostii mi jde o ty pocity, o tu náladu… Že nechci kopat tolik kolem sebe, když je všechny miluji nejvíc na světě
To je vše v pořádku ![]()
Uvidíš, že si to sedne.
Většinou pomáhá více odpočinku. Hned jak ti malá usne, dej nohu nahoru a na bordel kašli! ![]()
Je to naprosto normální. Příchod děťátka, zvláště prvního je obrovská životní změna a pro ženu ještě více než pro muže, protože na ženu padne ta odpovědnost se vším všudy, ona k miminku vstává, ona nechá původního zaměstnání, ztratí kontakt s částí přátel… A dalším velice výrazným aspektem šestinedělí jsou prudké hormonální změny, kdy ženu mnohdy rozbrečí úplná blbost, natož když se jedná o takové vyčerpání. Vydrž, bude určitě lépe. Jasně, jsou i otázky ohledně kterých to bude trochu náročnější, ale časem se uklidní hormony, najedete si trošku více na svůj režim, miminku se srovná spaní apod. Každopádně mnohdy to je tak, že upřímnou radost z miminka máma pocítí klidně až za několik měsíců, kdy miminko už lépe komunikuje, usmívá se, reaguje a dělá první pokroky. Nic si nevyčítej a pokud máš možnost, popros někoho z okolí o pomoc, ať se alespoň vyspíš. Kdybys měla pocit, že už Ti to opravdu hodně přerůstá přes hlavu, tak jsou tu třeba organizace jako Úsměv mámy a říci si o pomoc není známka selhání, ale odvahy! ![]()
@AnetVV píše:
@Markéta188 no jo, každý to má jinak… třeba to budu mít opačně, to ještě nevim 😁 😪 😅 ale spíš to bude horší, no, vzteká se už teď a má měsíc 😅 😅 spíš než o ty povinnostii mi jde o ty pocity, o tu náladu… Že nechci kopat tolik kolem sebe, když je všechny miluji nejvíc na světě
Měsíční mimino se fakt nevzteká
prostě je tady nová, nechápe jak to tady chodí. Přestaň ten její brek brát osobně. Snaž se dělat všechno pro to, aby nebrečela a když nic nezabere, tak se z toho přestaň hroutit a prostě tam pro ní buď. Tohle nebude trvat věčně.