Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám s matkou kamarádský vztah, ale pravděpodobně jen díky volné, respektující výchově.
V pubertě mě přebytečne nebuzerovala, většinou nic nenakazovala. Nestrkala nos do mých záležitostí, když jsem se chtěla svěřit, přišla jsem sama
Uznala mě jako samostatnou jednotku.
Nechápu komandovaní dítěte za neuklizený pokojíček, pokud nepořádek nezasahuje do společných prostor
Chaos a změť jsem v pokoji měla ještě po čas VŠ…
Vždy to bylo o tom, že jsem před matkou mohla říct cokoliv ![]()
@Liška32 píše:
Na otázku proč se vymezuje - je to úplně přirozený a zdravý proces. Většinou to tedy začne dřív, ale co už. Odpoutává se od původní rodiny a jde si budovat vlastní identitu a vlastní život. Rebeluje proti tomu, co doteď bylo norma
Můžeš být v klidu, výchovu máš hotovou a ona se po nějakých excesech nejspíš vrátí k původnímu modelu chování.Naopak to, co tady píše @nath789292, že mamka je na prvním místě, to úplně zdravé není (promiň Nath
Mít vlastní život a vlastní identitu, nebýt závislý na rodičích, je důležitá součást vývoje každého člověka.). Ale mám zkušenost s tím, že kdo se neodpoutal od původní rodiny v pubertě, neodpoutá se nikdy a tyhle holky pak vychovávají děti se svojí mámou a na manžela celkem kašlou. Takže si buď najdou flegmatika, kterému je to jedno nebo je čeká rozvod.
Ale ono se to časem může rozvolnit. Mamka půjde do pozadí.
Dcera mela pritele uz ve 14…
Ted je ji 18 a ma jiz tretiho kluka…na skolu nikdy kaslat nezacala, uci se dobre, ja ji ani nikdy nekomandovala, nerikala, co ma, nema, nezakazovala…pubertu mela kolem 13 roku, obcas to bylo krusne, ale ted uz je v pohode, je samostatna, cilevedoma, chodi na brigady, chce jit na Vs…zrejme na tom nemam zadnou echt zasluhu, ona takova proste je, tva dcera je zase jina povaha, proste ji respektuj, vzdyt je temer dospela
Znas to, my zeny dokazeme vzdorovat nejvetsi vichrici a poddame se nejjemnejsimu vanku
Proto myslim, ze je nekdy lepsi proste jen respektovat, neresit, nechat je, at si pripadne nabijou usta samy…nez jancit, zakazovat a nasilim k necemu nutit…to z ni pak bude akorat rebel, ktery vlastne o zivote nevi nic, protoze se nikdy nesmela rozhodnout sama za sebe, ani prevzit odpovednost.
Vzpomínám si, taky jsem byla hodné, poslušné, zkrátka vedené dítě.
V 16 jsem začala s klukama a bum, jiné priority, škola horší a asi jsem dost doma protacela oci, rodiče byli jen trapni. Doufám, že neměli pocit, že jsme měli kamaradsky vztah a najednou nic, protože fakt nemeli, jen jsem byla předtím poslusne dítě, co se balo vymezit.
V 18 už jsem byla zase zodpovědná, vzorně odmaturovala a dostala se na VŠ (a vypadla z domu).