Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám špatně svědomí, k synovi mám blíž
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.7.23 18:16
@Anonymní píše:
Ahoj, je to pro mě těžké si to přiznat, ale ačkoliv miluju i dceru a za nic na světě bych jí nedala. Mám blíž k synovi, asi je to i proto že je to taková moje malá kopie, ve výchově žádné rozdíly nedělám. Jen prostě uvnitř sebe mám takový pocit, že syna mám o něco radši. V mém okolí je to spíš opačné a mámy mají blíž k holčičkam. Já jsem nikdy nebyla úplně ženský typ a mám vlastně celý život blíž k klukům. Nechci se tím omlouvat, ale je to tak. Už šest let se s tím snažím něco dělat a mít oba dva děti ráda stejně, ale nejde to. Máte to někdo stejně? Co mám dělat aby se to nějak dalo do normálu?
Myslím, že to tak je v plno případech, ať chceme, nebo ne. I jako děti máme s rodiči třeba jiný vztah, i když se ke všem dětem rodiče chovají stejně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.23 18:17
Mám jen jedno dítě, takže se mě to naštěstí osobně netýká. Ale v okolí mám víc rodin, kde je víc dětí a je viditelné, že jeden z rodičů má jedno dítě radši, nejspíš si to ani neuvědomuje, takže mu celkem viditelně nadržuje. Když ty si to uvědomuješ a snažíš se, aby to děti necítily, je to ta lepší varianta. Toho se drž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.7.23 18:21
@Dahlia0409 To je pravda, mám taky blíž ke svojí mamce i když táta je taky super 
To jsou bohužel situace kdy se to dá i trochu poznat… Třeba o mámu se bojím víc i když táta je na tom zdravotně hůř. S dětmi se to budu snažit nikdy nedat najevo, ale mám strach ze situace kdy by se emoce nedali jen tak vypnout… 
- Citovat
- Upravit
5.7.23 18:23
Preference jednoho dítěte je velmi častá a normální. Hlavní je, aby to děti nepoznaly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.23 18:29
@Anonymní píše:
@Dahlia0409 To je pravda, mám taky blíž ke svojí mamce i když táta je taky super
Od nás táta odešel, možná i proto jsem nějak neměla s mamkou takový vztah, jako třeba sestra. Že víc řešily prakticky všechno, já moc ne, když jsem něco chtěla, tak spíš s kamarádkama. I když mi mamka nic neudělala, chovala se k nám opravdu stejně, dodnes prostě ten vztah máme jiný 
I dítě má třeba jednoho rodiče víc rád, i když to tak nějak vyplyne prostě životem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.23 19:29
Tak ono není nikde napsané, že to za čas nebude opačně. Děti se mění, mají různá období. Pro mě například bylo mé nejstarší dítě jako malé velmi náročné. Nyní je mu téměř 17 a rozumíme si víc než dobře dobře. Oproti tomu druhé jde do puberty a z milé malé citlivé holčičky je slečna na presdržku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.7.23 19:37
@Serpentini píše:
Preference jednoho dítěte je velmi častá a normální. Hlavní je, aby to děti nepoznaly
Já už jsem dávno dospělá a nedávno mi máma řekla, jako by se nechumelilo, že mojí mladší sestru z nás všech dětí má nejradši, že jsem dospělá a mám to pochopit, že to je normální. No a pak po mě něco chtěla, už nevím, co. Měla jsem sto chutí jí poslat tam, kam slunce nesvítí. Ona není zlá, ale nemá žádnou empatii a je jak slon v porcelánu. Teď už to beru jen jako informaci, ale když mi to říkala a vzápětí po mě něco chtěla, měla jsem sto chutí říci, ať si zavolá svému nejmilejšímu dítěti.
- Citovat
- Upravit
5.7.23 19:44
Já bych třeba neřekla, že mám jedno raději víc než druhé, jen prostě každé trochu jinak. Se synem je to všechno jedno velké poprvé, navíc mi umí dát víc najevo svoji lásku a je to velký lichotník. Prostě to se mnou umí 😁 😁. Dcera je moje vysněná holčička, ale zároveň druhé dítě a je to velká protivka 😁 😁. Takže ten vztah máme trošku jiný. Samozřejmě rozdíly se snažím nedělat a taky nad touhle věcí přemýšlím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tosidelassrandu
5.7.23 19:47
@Anonymní píše:Četla jsem, že i když to žádný rodič nikdy nepřizná, tak má jedno z dětí raději. Takže to je asi přirozený. Hlavně to dceři nedávej nijak najevo. Na tom fakt zapracuj
Ahoj, je to pro mě těžké si to přiznat, ale ačkoliv miluju i dceru a za nic na světě bych jí nedala. Mám blíž k synovi, asi je to i proto že je to taková moje malá kopie, ve výchově žádné rozdíly nedělám. Jen prostě uvnitř sebe mám takový pocit, že syna mám o něco radši. V mém okolí je to spíš opačné a mámy mají blíž k holčičkam. Já jsem nikdy nebyla úplně ženský typ a mám vlastně celý život blíž k klukům. Nechci se tím omlouvat, ale je to tak. Už šest let se s tím snažím něco dělat a mít oba dva děti ráda stejně, ale nejde to
- Citovat
- Upravit
5.7.23 20:12
Mám 3 děti, miluju je všechny stejně, v tom jsem měla i dobrý příklad doma. Víc si rozumím s dvěma z nich, třetí je s nadsázkou pro mne jak z jiné planety a musela jsem se naučit její povahu přijmout a netrvat na svých představách. Jejich otec bohužel dělá mezi nimi viditelné rozdíly, ale neuvědomuje si to. Rád je má asi stejně, ale chová se ke každému dítěti jinak. K jednomu bohužel dost špatně a nespravedlivě. Jsou povahy, co tohle prostě nepochopí a raději obviňují druhé. Naštěstí v mém okolí se moc podobných nespravedlností neděje a rodiče většinou mají stejný přístup ke všem svým dětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.23 20:39
Máme v blízké rodině jeden případ, nebudu psát že podobný, je to jiné, ale třeba si z toho něco někdo vezme.
Rozvedená rodina, střídavá péče, 2 kluci 10 a 8 let. Toho staršího oba rodiče protěžují, vidí to snad všichni, kromě těch rodičů. On byl první, on je nejlepší, vše musí jet podle něj, když někdo něco naznačí, řeknou jen, no to je úděl mladších sourozenců, musí se přizpůsobovat.
Přitom ten mladší tim hrozně trpí. Mladší kluk je hrozně hodný, šikovný, chytrý, bezproblémový. Ten starší je na něj zlý, šikanuje ho, ve škole má problémy, má problémy s chováním, nějakou diagnózu k tomu, nemá kamarády protože je zlý. Ale pro rodiče je on ten nejlepší, veškerý program přizpůsobují jemu. On má diagnózu, on je priorita. Přitom diagnóza není vše, minimálně za polovinu jeho problémů můžou oni, že mu vše prochází.
Učitelky jsou zaujaté, děti hrozné když si s ním nechtějí hrát apod.
Je mi toho mladšího líto, zabíjí to v něm veškerý potenciál a je vidět jak tím trpí.
Jeho rodiče jsou opravdu slepí a nepřipouští, že dělají něco špatně. Nejsou to žádní asocialové, oba VŠ s dobrým zaměstnáním.
To je takový odstrašující příklad, ale i tak to může vypadat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.23 21:30
@Big boss to je teda smutnej příběh Jestli je to blízká rodina, tak bych rodiče konfrontovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.23 21:41
Sice se ti tu snaží namluvit, že je to normální, ale není, na dceři to zanechá své. Protože i když si myslíš, že to není poznat, tak je prakticky nemožné to skrýt. Jako máma dcery to absolutně nechápu, jak může mít matka k holce dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.23 22:39
@Anonymní píše:
Já už jsem dávno dospělá a nedávno mi máma řekla, jako by se nechumelilo, že mojí mladší sestru z nás všech dětí má nejradši, že jsem dospělá a mám to pochopit, že to je normální. No a pak po mě něco chtěla, už nevím, co. Měla jsem sto chutí jí poslat tam, kam slunce nesvítí. Ona není zlá, ale nemá žádnou empatii a je jak slon v porcelánu. Teď už to beru jen jako informaci, ale když mi to říkala a vzápětí po mě něco chtěla, měla jsem sto chutí říci, ať si zavolá svému nejmilejšímu dítěti.
Mně tohle přijde jako prasárna vpálit to tomu dítěti do očí. Něco nějak cítit je jedna věc, ale dítě by to poznat a vědět nemělo. Mám v okolí již dospělé děti kde to jedno je preferováno šíleným způsobem, přitom je to zlý člověk a druhé je úžasný člověk a neslyším o něm snad jediného dobrého slova. Plus různé takové ty klasiky kde jednomu se dá nemovitost v hodnotě milionů a druhému se nedá ani koruna. Nakonec se oba sourozenci hádají a za špatného je ve výsledku ten co nic nedostal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj, je to pro mě těžké si to přiznat, ale ačkoliv miluju i dceru a za nic na světě bych jí nedala. Mám blíž k synovi, asi je to i proto že je to taková moje malá kopie, ve výchově žádné rozdíly nedělám. Jen prostě uvnitř sebe mám takový pocit, že syna mám o něco radši. V mém okolí je to spíš opačné a mámy mají blíž k holčičkam. Já jsem nikdy nebyla úplně ženský typ a mám vlastně celý život blíž k klukům. Nechci se tím omlouvat, ale je to tak. Už šest let se s tím snažím něco dělat a mít oba dva děti ráda stejně, ale nejde to
. Máte to někdo stejně? Co mám dělat aby se to nějak dalo do normálu?