Je dobré ještě pomáhat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Ahoj,ráda bych se zeptala na váš názor. Snad pomůže pohled někoho „z venku“. Máme v rodině tetu - říkejme jí Mirka, kterou si před lety vzala do pěstounské péče manželova teta - říkejme jí Jana. Mirka je nyní už dávno dospělá (38 let) a Jana už je v důchodu. Je v horším zdravotním stavu, proto nemůže Mirce vypomáhat. Mirka se vdala a má nyní 3,5 letého chlapečka. Jenže jejich vztah nikdy nebyl dobrý a její manžel nyní už žije s jinou a chce se rozvést. Mirka zatím bydlí v bytě, který vlastnil její manžel ještě před svatbou (ale napůl se svou sestrou, která si na něj nyní dělá nároky). Mirka není a nikdy nebyla plně samostatná osoba. Má nižší IQ, finanční gramotnost na nule a její manžel také není zrovna Einstein. O to ale nejde. Každopádně je jasné, že to je velmi zlá situace a nikdo nevíme, jak to skončí. Je mi to líto - hlavně kvuli tomu malému. Dlouhodobě Mirce už pomáháme - posíláme jí i trochu peněz, ale hlavně potřeby pro malého - od oblečení, plen přes občasné nákupy. Dostala od nás kočárek, postýlku, vaničku - no prostě vše potřebné. Byt je v hrozném stavu a tak jí můj manžel aspoň sem tam přijede něco opravit. Před 2 lety jsme Mirku a malého vzali dokonce k moři, aby měli aspoň nějakou dovolenou. Problém je, že se Mirka začala chovat vypočítavě. Snaží se hrát na naše city a pomoci již do určité míry zneužívat. Například vždy, když se máme sejít, oblékne sebe i kluka do rozthaných ošklivých věcí - tak mi to nedalo a koupila jsem jim voběma tričko a boty a to, co měli na sobě, jsme rovnou vyhodili. Pak jsem ale zjistila, že ona doma hezčí věci má. Malému hodně povídá o nás a o tom kam ho zase vezmeme na dovolenou - jenže on se potom chudák těší a my je nemůžeme brát každoročně. Některé věci, co jsem jí dala pro malého (fusak, dětské odrážedlo, kolo) prodala nebo vyměnila. Pokud jde o jídlo, malému kupuje jenom výživu ve skleničkách a sobě polotovary. Tedy pro ni je to jednoduché, ale finančě je to daleko dražší. Do práce nechodí, protože je problém aby se ona zaměstnala a navíc malý má trvalé zdravotní potíže, takže je to s ním složtější. Její manžel jí momentálně nedává vůbec žádné peníze (což může ještě trvat, než proběhne soud atp) a ona má 4letou mateřskou, takže za ůl roku nebude nic. I proto jsme se jí snažili vypomáhat a dávat jí co nejvíc věcí, aby mohla něco ušetřit na horší časy. Ale ona neušetřila nic, protože si koupila drahý mobil a tablet, do toho klukovi luxusní horské kolo, které ještě tak 5 let je na něj velké. A takhel to jde pořád dokola. Zkusili jsme ji tedy odstřihnout od jakékoliv pomoci, aby byla nucena dospět. Jenže ona toho opravdu není schopná. Dopadlo to tak, že oba jedli jenom zalévané polívky a Mirka neustále volala Janě a snažila se ji psychicky ovlivnit, aby dostala nějaké peníze/vci. Jana je příliš srdečná a hodná a tak ji poslala velkou část svých úspor. Ale Mirka s tím prostě nedokáže vyjít - opět pokračuje ve stylu, kdy malému kupuje drahé výživy, sobě předpřipravené polotovary, koupila mu spoustu zbytečně drahých věcí, místo toho, aby to koupila v bazaru nebo výprodeji a peníze si šetřila. Já ji nechci soudit, vím, že jsou lidé, kteří žijí tak, že když mají, tak utrácejí, když nemají, tak přežívají. Ale vážně netuším, jaký k tomu zaujmout postoj. Nerada bych, aby to skončilo odebráním malého, nebo nějak jinak zle. Já mám MIrku ráda a ona svým způsobem hdná a starostlivá je - jenom nedokáže žít takový normální rozumný život. Když si představím, jak žijí některé mámy samoživitelky, tak mi je do pláče. A ona měla těžké start a je to těžké i teď, ale ůpořád není úplně sama, má naší pomoc. Ale nevím, jestli to už není kontraproduktivní. A než soud to nějak vše vyřeší - nevím, co budou dělat. Může nastat situace, že nebude mít kde být (Mirky manžel i jeho sestra se snaží jí z bytu dostat pryč). A tak je dost možné, že si je budeme muset vzít na nějaký čas k sobě, protože Janu z toho všichni chceme vynechat a není to reálné, aby šla Mirka k ní. No ale já vážně nevím, jak bychom v takovém případě fungovali. Nemůžu si nechat narušovat zase vlastní rodin. J a teď jsem ještě těhotná, takže čekáme další miminko (k dvojčatům). Jak byste se zachovali vy? Co je správné udělat?
Tady bohužel doslova platí, dej čertovi prst, vezme celou ruku. Pokud ji opravdu máte rádi, tak ji musíte nechat si sáhnout na dno. Je to tvrdé, ale jinak bude situace stále stejná. Pokud ji ani to nepomůže, tak takový člověk dle mého názoru nemá vůbec pečovat o dítě jakéhokoliv věku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A tak je dost možné, že si je budeme muset vzít na nějaký čas k sobě…
Nic nemusíte. A proč hned odebrání malého? To není zas tak jednoduché.
A tak už jste se poučili, peníze jí nedávejte. Max nějaké starší oblečení, pokud přijdou, tak jídlo, ale ne ssebou. Nemá peníze? Ať prodá kolo. Nemá peníze? Ať prodá mobil, koupí si za pár stovek obyčejný.
Co z kluka vyroste? Bohužel podobný vychcánek, když to od malička vidí. Co naplat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Není, to co děláš, je dost nadstandardní. Sama víš, že kdyby to bylo obráceně tak se pomocí nedočkas, já taky pomáhám, ale ne na úkor rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ty jo, to je zase situace. Cpat ji horem dolem opravdu nema cenu. Chapu, ze je vam ji i maleho lito, ale tohle nikam nevede. Prece je nebudete zivit??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Paralenka červená píše:
A tak je dost možné, že si je budeme muset vzít na nějaký čas k sobě…Nic nemusíte. A proč hned odebrání malého? To není zas tak jednoduché.
A tak už jste se poučili, peníze jí nedávejte. Max nějaké starší oblečení, pokud přijdou, tak jídlo, ale ne ssebou. Nemá peníze? Ať prodá kolo. Nemá peníze? Ať prodá mobil, koupí si za pár stovek obyčejný.
Co z kluka vyroste? Bohužel podobný vychcánek, když to od malička vidí. Co naplat?
Naprostý souhlas, mě takhle vycucavala máma, vždycky, že nemá peníze, ať ji půjčím, tak jsem jí to vždycky dala. Pak jsem koukala, že má plný botník bot, které stejně nenosí, ale byly ve slevě a hodí se vždy. Holce kupuje hračky úplně mimo věkovou kategorii i když jí to říkám, dokonce i s tím, že to defacto platím já jen ona to vybírá, tak mi to odkyve, že ji chce něco koupit. Tak jednou jsem jí peníze doopravdy půjčila, že teď taky nemáme, hle a už to nedělá, peníze mi vrátila a vždy zavolá jestli to má koupit
- Citovat
- Upravit
Těmto lidem naše sociální síť dokáže velmi účinně pomoci. Nenechte se citově vydírat, ale pokud je skutečně pomalalejsi pomozte jí vyřídit sociální dávky a azylový dům. Tam ji se vším poradí a určitě i pomůžou najít práci (troufám si říct že lépe než vy). Nenechte si proboha zničit rodinu, když to není vůbec nutné 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ono je hezké pomoct. Taky když bych viděla, že někdo blízký nemá a potřebuje pomoci a já mám, tak pomohu. Ale ne za cenu toho, že už to bude brát automaticky. Je sprosté, že malému vykládá kam ho vezmete, aniž by jste to vy nabídli. Domů bych si je také nevzala. Pro mě je nejdůležitější moje rodina, tudíž manžel a naše dcera a rozhodně bych se nepřipravila o soukromí. Počítej s tím, že pokud je k sobě vezmeš, budeš je živit a horko těžko je pak budeš dostávat pryč. Peníze jí nedávej, to radši kup třeba poukázku do Kauflandu nebo tak a když už, tak malému občas kup něco na sebe třeba v Pepcu nebo Kiku, ale jinak ať se stará především ona. Pokud bude neustále na někoho spoléhat, bude ho využívat neustále. Ale pokud narazí a zjistí, že si prostě musí poradit sama, tak jí to donutí. Pomozte jí třeba vyřídit sociální dávky a ať se pak s tím stará sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
musíš myslet na sebe…nedá se nic dělat.Pozoruj situaci,kdyby bylo nějak zle s dítětem,ale nedávej jí nic.Ani peníze,ani jídlo.
Máte svuj život,svoje problemy.Neřeš dokola problemy jinych,jinak to naruší harmonii u vas doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chápu to dobře, že Mirka je lehce mentálně zaostalá? Nebo je prostě jen s prominutím blbá? Pokud je zaostalá, každá rada je drahá. Ale na každý pád nejsi povinná je živit a jelikož ona si zvykla na vaši podporu, bere to jako samozřejmost. Osobně bych jí asi vypomáhala jen s tím dítětem a snažila se dohlédnout, že kluk má co jíst atd. Klidně bych ho vzala s námi na dovolenou, ale jí ne. Každá pomoc má své meze. Být tebou, omezím finanční pomoc. Tj mají hlad a ty chceš pomoct, tak kup nebo uvař, ale nedávej peníze… A s mírou, nebo je brzo budeš mít na krku úplně
- Citovat
- Upravit
Předchozí pisatelky Mirku odsuzují. Pokud ale zvážím, co píšeš - nižší IQ - nechová se ona pouze tak, jak jí dovolují její mentální schopnosti? Prostě třeba nedokáže domyslet, že je něco morálně špatného na tom, dělat ze sebe větší chudinku než jsem, nebo počítat automaticky s pomocí, kterou jste jí až doteď štědře poskytovali. Nešlo by třeba najít si nějakou organizaci pracující s mentálně psotiženými, kde by poradili, jak jí dál pomáhat, aby to pro vás nebylo obtěžující a pro ní „nevýchovné“? Podle toho, co píšeš, možná nikdy nebude schopná existovat bez nějaké podpory a pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak pomůžu ráda, ale využívat se nenechám ani omylem. Nenastěhovala bych si jí domů, ať jde třeba do azyláku. K tobě se nastěhuje, ty nebudeš mít sílu jí vyhodit, budeš je živi, šatit a hádat se doma s manželem, to je teda perspektiva. Za její život zodpovědná nejsi, musí se postarat sama. Na ulici jí taky nikdo vyhodit nemůže. Peníze jí dávat musí, řešit s povolanými osobami. Navíc peníze dostala, to, že neumí hospodařit, není tvoje chyba, abys jí musela napravovat. A kecy o tom, že malýho vezmete zase na dovolenou, by mě teda rovnou naštvaly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky díky. Já to vím, že to prostě není dobré. Jenom když to máte fakt v rodině (a my ji počítáme do rodiny), tak je to těžké. Hrozně těžké! Ono jak jsem to sepsala (a omlouvám se za ty překlepy, jenom aspoň na půl oka musím koukat na děti 
), tak sama si uvědomuju, že je to špatně. Ale pak jsem v té situaci, jdu třeba koupit něco svým dětem a už koukám na stojan vedle, že to by byllo super pro....... - říkejme mu třeba Péťa. Nebo pak Mirka zavolá a potřebuje si povídat (nemá nikoho kromě nás, ani kamarády) a vypráví mi, co jí zase manžel se švagrovou provedli (a to zase vím, že si nevymýšlí - oni jsou to zlí lidé), no a mně jí je strašně líto. Jasně, že si ji nemusím vzít k sobě doslovně. Ale my máme barák, horní část je nepřestavěná, ale nevyužíváme ji zatím, protože děti jsou ještě s námi dole. Tak jasně, že mě napadá, že bychom jim to nahoře mohli poskytnout, kdyby bylo nejhůř. A sama vím, jak moc bych si „nakakala do rukou“. Ale je mi líto té její bezmocnosti. I kdyby uměla hospodait a byla jiná, tak stejně bby v té své situaci potřebovala aspoň trochu pomoct. A ten pocit, že doma nemá domov a nemá kam jinam jít (pardon, asi jsou to i hormony, ale už zase řvu jak želva 
). A ten azylový dům - to přece také není tak jednoduché. Nevezmou tam jenom tak někoho, ani ten není zadarmo…a ona fakt s tím klukem teď práci nezvládne (má těžší epilepsii a sníženou imunitu - takže školka je problém a i tak je často doma). No a ona se snaží, jenom já fakt nevím, do jaké míry je to tak, že to fakt nezvládne a neumí jinak a do jaké míry je to její vyčůranost. A máte někdo zkušenost s pomocí sociálky, třeba že by jí chodil někdo vypomáhat a učit jí, jak si uvařit, jak ušetřit,jak nakládat s financemi? Protože to vážně chce odborníka, ale zase já nechci být ta, co jí někam nahlásí. Je mi z toho smutno =(. A vážně jí nemůžou malého vzít? Jsou na sebe dost navázaní, ona je v rámci svých možností dobrá máma. A právě ho i dobře vychovává, on je slušný, hodný, umí pozdravit i poděkovat…ale pravda, že se učí trochu stylem, natahovat ruce, kde kdo může pomoci.
- Citovat
- Upravit
Tak sociálka určitě pomůže, zeptej se tam ty. Určitě není jejich zájmem dítě odebrat,ale pomůžou jí, poradí s příspěvky a řeknou co a jak. Toho bych se fakt nebála. Do baráku bych si jí nenastěhovala, jedině když budeš dopředu počítat s tím, že je to napořád a že se budeš starat jak finančně tak třeba hlídání atd. Do toho bych já teda nešla. Máš svojí rodinu, svoje starosti. Klučíkovi určitě můžeš něco občas koupit, tomu rozumím, ale nenechala bych se do toho manévrovat stylem, malej už se těší, kam zase pojede s vámi na dovolenou. To ani náhodou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud má nižší IQ a není schopná samostatného žití, tak je to na nějakej podnět sociálce. Ta by jí měla zbavit svéprávnosti a přidělit nějakého opatrovníka.
Ten by jí měl pomoci vyřídit všechny možné dávky a potom asi následně spravovat i finance. Ideálně platit poplatky, dávat týdně kapesné.
Ona nejspíš bude částečně jako malé dítě. Ty taky zkouší mantinely kam až může zajít a pokud jí neklepnete přes prsty, tak to bude zkoušet čím dál víc.
Je rozdíl mezi pomáháním a nechávám se zneužívat. Osobně bych to utnul a klukovy třeba dal občas dárek na svátek, narozeniny, Vánoce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Revoluce v medicíně? Japonským vědcům se podařilo odstranit chromozom, který způsobuje Downův syndrom. Zjistěte jak!
Ahoj,
ráda bych se zeptala na váš názor. Snad pomůže pohled někoho „z venku“. Máme v rodině tetu - říkejme jí Mirka, kterou si před lety vzala do pěstounské péče manželova teta - říkejme jí Jana. Mirka je nyní už dávno dospělá (38 let) a Jana už je v důchodu. Je v horším zdravotním stavu, proto nemůže Mirce vypomáhat. Mirka se vdala a má nyní 3,5 letého chlapečka. Jenže jejich vztah nikdy nebyl dobrý a její manžel nyní už žije s jinou a chce se rozvést. Mirka zatím bydlí v bytě, který vlastnil její manžel ještě před svatbou (ale napůl se svou sestrou, která si na něj nyní dělá nároky). Mirka není a nikdy nebyla plně samostatná osoba. Má nižší IQ, finanční gramotnost na nule a její manžel také není zrovna Einstein. O to ale nejde. Každopádně je jasné, že to je velmi zlá situace a nikdo nevíme, jak to skončí. Je mi to líto - hlavně kvuli tomu malému. Dlouhodobě Mirce už pomáháme - posíláme jí i trochu peněz, ale hlavně potřeby pro malého - od oblečení, plen přes občasné nákupy. Dostala od nás kočárek, postýlku, vaničku - no prostě vše potřebné. Byt je v hrozném stavu a tak jí můj manžel aspoň sem tam přijede něco opravit. Před 2 lety jsme Mirku a malého vzali dokonce k moři, aby měli aspoň nějakou dovolenou. Problém je, že se Mirka začala chovat vypočítavě. Snaží se hrát na naše city a pomoci již do určité míry zneužívat. Například vždy, když se máme sejít, oblékne sebe i kluka do rozthaných ošklivých věcí - tak mi to nedalo a koupila jsem jim voběma tričko a boty a to, co měli na sobě, jsme rovnou vyhodili. Pak jsem ale zjistila, že ona doma hezčí věci má. Malému hodně povídá o nás a o tom kam ho zase vezmeme na dovolenou - jenže on se potom chudák těší a my je nemůžeme brát každoročně. Některé věci, co jsem jí dala pro malého (fusak, dětské odrážedlo, kolo) prodala nebo vyměnila. Pokud jde o jídlo, malému kupuje jenom výživu ve skleničkách a sobě polotovary. Tedy pro ni je to jednoduché, ale finančě je to daleko dražší. Do práce nechodí, protože je problém aby se ona zaměstnala a navíc malý má trvalé zdravotní potíže, takže je to s ním složtější. Její manžel jí momentálně nedává vůbec žádné peníze (což může ještě trvat, než proběhne soud atp) a ona má 4letou mateřskou, takže za ůl roku nebude nic. I proto jsme se jí snažili vypomáhat a dávat jí co nejvíc věcí, aby mohla něco ušetřit na horší časy. Ale ona neušetřila nic, protože si koupila drahý mobil a tablet, do toho klukovi luxusní horské kolo, které ještě tak 5 let je na něj velké. A takhel to jde pořád dokola. Zkusili jsme ji tedy odstřihnout od jakékoliv pomoci, aby byla nucena dospět. Jenže ona toho opravdu není schopná. Dopadlo to tak, že oba jedli jenom zalévané polívky a Mirka neustále volala Janě a snažila se ji psychicky ovlivnit, aby dostala nějaké peníze/vci. Jana je příliš srdečná a hodná a tak ji poslala velkou část svých úspor. Ale Mirka s tím prostě nedokáže vyjít - opět pokračuje ve stylu, kdy malému kupuje drahé výživy, sobě předpřipravené polotovary, koupila mu spoustu zbytečně drahých věcí, místo toho, aby to koupila v bazaru nebo výprodeji a peníze si šetřila. Já ji nechci soudit, vím, že jsou lidé, kteří žijí tak, že když mají, tak utrácejí, když nemají, tak přežívají. Ale vážně netuším, jaký k tomu zaujmout postoj. Nerada bych, aby to skončilo odebráním malého, nebo nějak jinak zle. Já mám MIrku ráda a ona svým způsobem hdná a starostlivá je - jenom nedokáže žít takový normální rozumný život. Když si představím, jak žijí některé mámy samoživitelky, tak mi je do pláče. A ona měla těžké start a je to těžké i teď, ale ůpořád není úplně sama, má naší pomoc. Ale nevím, jestli to už není kontraproduktivní. A než soud to nějak vše vyřeší - nevím, co budou dělat. Může nastat situace, že nebude mít kde být (Mirky manžel i jeho sestra se snaží jí z bytu dostat pryč). A tak je dost možné, že si je budeme muset vzít na nějaký čas k sobě, protože Janu z toho všichni chceme vynechat a není to reálné, aby šla Mirka k ní. No ale já vážně nevím, jak bychom v takovém případě fungovali. Nemůžu si nechat narušovat zase vlastní rodin. J a teď jsem ještě těhotná, takže čekáme další miminko (k dvojčatům). Jak byste se zachovali vy? Co je správné udělat?