Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zatím nelituji ničeho. Ale mám takovou povahu, že i když něco je špatné, snažím se na tom najít pozitiva a celkově to pojmout ku prospěchu. Beru věci, jak přicházejí, a když se něco děje, vyřešit to tak, abych si řekla, že jsem udělala maximum. Být spokojená s věcmi a okolnostmi, jak jsou, resp. jak jsem si je udělala. Jinak bych se zbláznila. Teď není nic, o čem bych si stran dětí řekla, že jsem to měla udělat jinak.
@teroonka píše: Více
já to asi nemám povahou, mně to naučila moje mamka, že když se jí roztrhla punčocha, tak si řekla „hurá, dnes nemusím prát punčocháče“
Měla ještě více pochopení a trpělivosti. Taky neřešila s manželem některé věci před dětmi, což jsem si v danou chvíli neuměla odpustit.
@Serpentini píše: Více
Hele ale tohle nemůžeš říct zas tak šmahem, třeba moje malá JE režimová a jít spát o hodinu později znamená strávit následujících 24 hodin s protivným, nespolupracujícím, rozhozeným dítětem, které má epický meltdown naprosto u všeho. By ses taky hroutila ![]()
Především bych byla hodnější na sebe, brala na sebe větší ohled.
@Oriseka píše: Více
Zajimave, diky za sdileni. Muzu se teptat v kolika jsi je mela, jak pises, ze bys je mela drive?
Tak já spis muzu říct, co se mi vyplatilo - vyvzdorovala jsem si kojení i přes hroznou bolest a záněty, pak jsem kojila do dvou let a nakonec to bylo fakt skvěle rozhodnutí (akorát nemám pocit, ze by ho to nějak podpořilo v imunitě).
Jsem rada za hojdavak (zazněl tu negativně, tak jsem si na nej vzpomnela). Za šátky, nosítka.
Za to, ze šel do dětské skupiny ve dvou letech.
Jsem rada, ze spolu nadále spime (má tři roky).
Ve zkratce jsem rada ze jsem kontaktní rodic. 😅
@Liberalissima píše: Více
Mně ale přijde, že tohle ty děti učí rodiče. Já jsem hrozně freestyle volnomyšlenkář a mám takové dítě a mám v okolí i dost rodin, které jsou ještě víc než já jakože grilovačka do dvou ráno i s dvouletým a ročákem a druhý den vyspávají. A nikdo nemá režimové dítě. Jedeme všichni styl „dítě se musí přizpůsobit chodu rodiny“. Když chtělo mimino spát, tak prostě spalo kde zrovna bylo… V kočárku, nosítku, na dece. A spousta lidí zas hned po příchodu z porodnice najíždí režim.
@Lily-of-the-valley píše: Více
Ten negativní hojdavak jsem měla já. Za mě vyhozené peníze.
přidávám se ke spaní s dítětem (u mě už skoro školním) i nosítku. ![]()
No… já bych měla děti později. Teď je mi 35 a teprve cítím, že vím, jak na to, jsem vyrovnanější, klidnější, laskavější. K sobě i k dětem. Kdybych s prvním dítětem mohla něco udělat jinak, tak si předně nebudu myslet, že dobrou mámu dělá, jestli dítěti vaří domácí příkrmy, chodí s ním plavat a krmí ho hodně zeleninou a málem cukru, ale je to o něčem úplně jiném. Víc bych s prvorozenou blbla, víc porušovala očekávání společnosti, víc jí rozmazlovala a sebe taky. Častěji bych si kupovala kafe a dortík v kavárně, víc bych si četla a věnovala se svým věcem, i když by byla dcera vzhůru. Když bych kupovala maliny, vzala bych dvě krabičky a jednu snědla celou sama. Na cizí lidi, co by mě poučovali o výchově, bych se mile usmála, v duchu je politovala a naprosto je ignorovala. Víc bych si říkala o pomoc. A nestyděla bych se někomu dát dítě, abych já sama mohla nedělat nic.
Nedovolila bych manželovi dát dětem tak brzo mobil, tablet, pc do ruky.
@Serpentini píše: Více
Já ho koupila za 1000, a pak ho za stejně penize prodala. Používala jsem ho jen par měsíců, ale hrozne mi pomohl, vždycky jsem syna rozhoupala a šla rychle něco tvořit, protože dokud se houpal, byl klid 😅
@Serpentini píše: Více
My jsme taky takoví, když jde o spánek. Tak jedeme režim salámpárek relativně od mala. Jen u jídla, pravidelnost jídla jsem držela čas. Ale na spánek nebylo nikdy třeba. My jsme tak s děckama byli mojí sestře na svatbě. Nejmladší měl 2,5 měsíce, prostřední byla batole, měla 20 měsíců a nejstarší o 3 roky starší. Měli jsme tam dva kočáry. Dalo se jim večer pyžamo, jídlo. Starší dvě se podívaly na ohňostroj o půl noci. Pak nás odvezli domů. Cestou v autě usnuli všichni tři. Jen jsme je přenesli do postýlky, postelí. Jim bylo vždycky jedno, kdy a kde usnou. Někde jsem měla aj fotky, že lezli, lezli při hraní. Buch rychlý spánek. Chvilku se zdřímlo, klidně na dlažbě, protože jsme všude měli dlažbu a pak se zas probudili. Jelo se dál. Takoví pohodáři.