Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Když na mě z toho úplně křičí, jak se zakladatelka bojí, co případné nadváze jejího syna řeknou lidi a že on nebude její dostatečně reprezentativní vizitka
![]()
Mateřská láska by měla být bezpodmínečná a ty, zakladatelko, si musíš zvyknout, že tvůj syn má jinou povahu, pohyb ho netěší (spíš štve) a je prostě úplně jiný, než ty bys chtěla. Až dospěje, buď sám najde cestu k ideální váze nebo i k pohybu, anebo taky ne…
Já jsem podobné dítě
Někteří lidé prostě od přírody tíhnou k jiným koníčkům, než jsou ty pohybové. Já vám klidně budu malovat, psát, péct, půjdu se na několik hodin projít, ale nedonutíte mě běhat, účastnit se kolektivních sportů atd. Prostě ne. Nebaví mě to, celou dobu se modlím, ať už to skončí… A jsem kvůli tomu tlustá? Ne. Nikdo není tlustý proto, že nehraje volejbal. Je tlustý, protože sní víc kalorií než vydá. Takže má člověk na výběr buď méně jíst, když se nechce hýbat, anebo může více jíst, ale musí se hýbat. Není nutné syna tlačit na sílu do sportu, pokud ho dělat nechce. Ale v takovém případě prostě nemůže mít každý den po obědě chipsy a zmrzlinu no… Snažila bych se asi o pravidelné procházky a to třeba ideálně na nějaký kroužek, který by ho bavil…
@Anonymní píše: Více
Jen strava stačí. Strava je z 80 % důvod, proč jsou lidé tlustí. Ne pohyb. Věřte mi, že abyste spálila nějaké velké množství kalorií a mohla jste jíst cokoliv v jakémkoliv množství, tak byste se musela hýbat prakticky nonstop. Hrozně nadhodnocujeme, kolik jsme schopní spálit běžným sportem… Stravou se váha koriguje mnohem lépe… Takže ač je to blbé, tak asi bude potřeba ubrat trochu na jídle. Nebo alespoň to držet tam, kde je to teď a počkat, než se vytáhne…
@Anonymní píše: Více
Syn dělá to co, vidí doma. jaké pohybové aktivity máte s manželem Vy? Jaké máte postavy? Proč ho nedáš třeba na výtvarný kroužek? Nebo dramaťák?
Manželův syn je takový. Je mu nyní také jedenáct a pohyb nesnášel opravdu od mala. Ze všech sportů, co zkusily utekl. A že toho bylo. A ani mu pohyb nešel, není pohybově nadaný, napíšu to ošklivě, ale je fakt prostě nemehlo.
Obézní je, ale tak snaží se to zhubnout, nyní chodí na procházky a naa kolo jen proto, že už ví, že prostě musí, navíc začala ho tlačit i vlastní mamka, (dlouho to popírala, že je obézní), vím, že s ní chodí běhat, s námi zas jezdí povinně na kole a vycházky. Zvládne to, je zvyklý, ale radost z toho nemá, říká, že ho to nebaví, ale je s tím smířený. Hodně taky podporujeme aktivitu, kdy se vyloženě nesportuje, ale hýbe - místo auta co nejvíce chůze, kola, nejezdit výtahem, ale po schodech atd. Je to prostě taková povaha, má svoje jiné záliby. Kolem toho desátého roku pochopil, že se prostě v jídle musí krotit a aspoň trochu hýbat. A růst váhy se opravdu zastavil, nyní váží už dlouho stejně, ale roste do výšky. S jídlem nejhorší jsou prarodiče ze strany matky, kde bývá na hlídání, ti ho v podstatě vykrmili. Manžel říká, že tam jídlo je fakt to hlavní a cpou se a cpou. V kombinaci s touto klidnější povahou a jinými zálibami než sportem úplně chápu, že se bojíš, aby nebyl tlustý., u nás se to fakt stalo. A fakt si nemyslím, že by ta to mohli jen rodiče, protože jeho rozhýbat byl dlouho prakticky nemožný úkol.
Co i nás hodně pomáhá, tak jiné děti. Když je u nás, tak navzdory tomu, že nenávidí běhání, tak se ségrami hraje třeba hodinu má babu a vůbec mu to nevadí.