Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky,
po posledním týdnu s mojí dcerou už jsem opravdu v koncích a přestávám mít pocit, že je to u nás normální. Prosím, můžete mi někdo říci, jestli toto dělali vaše děti ve 14 měsících?
Dcera mě mlátí, kouše, štípe při jakékoliv příležitosti, zejména pokud přebaluju nebo jí oblíkám. Ale dělá to třeba, i když jí chci dát pusu. Vím, že takhle vyvádí spousta dětí, ale ona to udělá to třeba 15× za den. Vyzkoušela jsem domlouvat, položit a odejít, plácnout, prostě nic nefunguje. Dělá to od 10 měsíců. Vždy si dá záležet, aby kousla nebo štípla hlavně do obličeje. Když zvýším hlas, začne se smát.
Za ruku venku chodit nebude. Jakmile jí chytnu, švihne sebou o zem a řve.
Jo, a matku nepotřebuje. Venku chodí zásadně jinam, nebojí se ničeho, vydá se ven sama.
Pokud s ní někam jdu mezi ostatní děti, tak je fakt hodně nápadné jak je samostatná. Tou agresivitou se jí taky žádné nerovná. Jinak je moc šikovná, hodně si pamatuje, hodně dobře mluví.
Už jsem opravdu zoufalá. Už hodně lidí mi řeklo, že jim nepřipadne normální. ![]()
@loja jsi máma, stanov hranice. Jestliže se dítě vzpouzí, nepůjde za ruku - tak bych ho drapla a mělo by smůlu
prostě ukázat, že poslouchat bude. Plácat nemá moc smysl, dítko je ještě malé ![]()
S tím chozením venku mám doma totéž, za pár dní mu budou dva roky.. neporadím, ale na rady si počkám..
Hranice držím zuby nehty, opravdu je málo věcí, přes které nesmí, ale ty držím striktně. V tom si myslím, že není problém. Jen ta míra vzdoru a agresivity - nad tou se každý pozastavuje. Já v tom žiju pořád, mám první dítě, nemám moc srovnání, tak hledám obdobné děti, teda pokud existují.
Není to normální. Stanovila bych hranice.
Dcera - 20 měsíců - velmi samostatná, ráda chodí sama a zásadně na jinou stranu než já, ale nekouše nás, nemlátí. Co se kousání týče, tak tady ta tendence byla, ale stopli jsme ji v samém počátku - měla tendenci mě kousat do prstu v auta v autosedačce, když se nudila. Také mi jednu dobu chtěla brát brýle, už to nedělá, ví, že nesmí…
Příspěvek upraven 24.02.14 v 14:47
Moje 16m to nedělá a nedělala vůbec, takže bohužel neporadím. Hodně štípala někdy kolem 10m ale samo to brzy přešlo.
@loja já mám stejně starou dceru a tyhle vzpury občas mívá, ale štaci placnout a nebo si nechat chvíli v postylce a je klid. Ale mě tahkle většinou vyvádí, když je nevyspala a je hodně protivna ![]()
To kousání a jiné ubližování opravdu normální není…malá párkrát taky zkusila nějak ublížit, plácnout přes obličej, štípat atd. ale zarazila jsem to hned v začátku, buď jsem ji plácla a nebo jsem si jí prostě přestala všímat a pochopila to.
Jinak to chození za ruku, to je asi celkem normální, že nechce, to vídám u hodně dětí a naše malá není jiná, občas se nechá vést ale většinou se trhá a chce jít zásadně sama. A to jak píšeš, že „matku nepotřebuje“…to dělá naše malá taky, když ji volám, ani se neotočí, jen se na chvilku zastaví a pak zase odchází, ani se neohlédne, jestli za ní já nebo kdokoliv jiný jdeme, nebojí se. Ale má občas období, kdy mě nenechá dojít ani na WC, tohle je u dětí asi běžné. Malé budou za měsíc 2 roky a zkouší všechno možné ale prostě pokud se mi něco nelíbí, dám jí to dost důrazně najevo a většinou to stačí…holt musíš asi být důslednější. Partner/manžel na ni neplatí?
@loja Prochází si docela solidním vzdorem spojeným s agresivitou. Jestli to dělá již od jejích 10ti měsíců, tak je to docela brzy a určitě to není pro někoho úplně normální.
Moc bych na její šikovnost a samostatnost v její přítomnosti nepoukazovala, je docela mazaná. Takže bych poukazovala spíš na její neposednost a agresivitu, ve smyslu dost jí srazit hřebínek.
Jinak si o ní myslím pravý opak, jedinci, kteří se takto chovají jsou si dost nejistí, mají strach. Brání se agresí.
Pokud je tak inteligentní, tak možná sama neví co se sebou a její vše co umí ji spíše děsí, navíc pokud stejně staří vrstevníci zůstávají v normě.
Pokud takto agresivní a vzdorná je venku, tak dvě upozornění, že jde domů. Na potřetí skutečně odejít. Pomáhá to, jen to chce vytrvat.
Doma bych ji dala do míst, kde si nemůže ublížit a šla bych pryč se slovy, že až se uklidní, tak ať přijde. Bude za tebou pravděpodobně běhat a řvát, vytrvat - a klidným hlasem opakovat: „až se uklidníš, tak přijď“.
Už bych jí neustoupila ani o kousek.
@Verca1989 Já jsem právě hodně důrazná. Pokud zařvu na psa sedni, tak si sedne celá ulice, ale na ní to neplatí, začne se smát. Manžel je chlapa kus, hodně lidí má z něho respekt. Minulý týden na ní zařval tak, že jsem se skoro pokakala a ona se začala smát. Začala mě z ní jímat hrůza. Já fakt nejsem měkota. Dělala jsem s lidma, vedla jsem velký kolektiv plný chlapů, musela jsem si je srovnat. Ale toto je asi nějaký nesrovnatelný element. ![]()
Je vždy velmi těžké a ošemetné kecat do toho druhému rodiči. Hlídala jsem podobné éro - ale 2,5 roku. Mamnika byla těžce unavená, prootže starší dítko školák bylo podobně divoké. Osobně mi přišlo, že jim prostě jen moc povoluje. Děvčátko, jinak moc pěkné, šikovné, inteligentní - to zpočátku na mě zkoušeo taky. Uznávám, jednou mi nervy už prostě přetekly, protože právě útočila na mě fyzicky - prostě jsem jí poněkud silně drapla a v klidu, ale velmi pevně, jsem jí řekla, že TADY velím já, nikoli ona. A že dokud to nebude respektovat, kamarádky nebudeme, naopak. No, jednou venku dvě hodiny hysterák. Táhla jsem jí fakt smykem. (I kvůli její bezpečnosti, utíkala, atd.) A vzhledem k tomu, že to nebylo MOJE dítě, říkala jsem si, někdo jí poznat, tak je to skoro na únos
. Mamince jsem se poté pochopitelně práskla - to mi přišlo prostě fér. Buď jak buď, podle dcerčina chování jsem sice nepoznala, že by moje důrazné chování mělo nějaký vliv, ale maminka asi za měsíc poznamenala, že jsem v ní fakt vyvolala respekt (nikoli strach). Že normálně vyžaduje po ostatních (opět teda naprosto autoritativně), aby se k ní chovali za určitých okolností jako já - například neexistuje, abychom šly u silnice bez držení za ruku. (Pokud byla se mnou, opět se velmi silně vzpouzela do té míry, že mě škrábala a tloukla.)
Takže si myslím, že takový ty základy chování k principům a autoritám plně chápe, jen asi má obrovskou potřebu upoutat pozornost, žárlí a podobně. Což by měla buď pobrat máma, a nebo - požádat o pomoc odborníka, který by to měl rozklíčovat. U tý malý jsem fakt měla pocit, že čím důrazněji (ale předvídatelněji a hlavně vždy stejně) se chovám, tak více vyžaduje opakování tohoto chování. Jakoby seujišťovala, ano, takhle to funguje. Možná že ty divoké děti jsou asi taky zmatený z toho, když máma jednou mávne rukou, podruhé si nevšímá a potřetí dostane hysterák.
Ale mně se to mluví, já „jen“ hlídala. Takový dítko mít doma, tak jsem dennodenně v hlavních zprávách na Nově. ![]()
@Verca1989 přesně to samy u nás… Když volam buď se neotoci a nebo jen na okamžik a utíká
a i stim zachodem jsme na tom stejně… Ale nekouse a ani nemlati ![]()
@loja Přímo v bytovce jsme takto bydleli se sousedy, kteří měli naprosto stejně chovajícího se chlapečka. Teď jsou mu něco přes tři roky. Je sprostý jak dlaždič, agresivní, vzteklý.
Velice inteligentní a moc hezký, šikovný.
Ale je mu to k ničem, poněvadž s ním nechce mít nikdo nic společného. Maminka jej nezvládla, tatínek jej k agresi ještě popichuje - hrozná kombinace. A šílený pohled jak řve na vlastní babičku, že je to kráva a pinda.
Já si myslím, že když zachováš klid a nebudeš ji trestat, tak to časem odezní. Ono domlouvání, vysvětlování, plácání nemá efekt, ona je ještě malá, nechápe vysvětlení, „pochopí“ to časem, že se to nedělá. To je můj názor.
Náš syn (14m) mě třeba budí tím, že po mě leze, někdy mi sedne na hlavu. A představ si, že mu teď začnu vysvětlovat, že se na hlavu nesedá atd.
Nebo když já bouchám do gauče - zbavuju se drobků, on to napodobuje… a pak třeba plácá manžela po noze, to přijde časem, že to bude rozlišovat.
Zkusila bych zapracovat taky na domácí pohodě, třeba má z něčeho stres. O této možnosti jsi neuvažovala? A na děti je taky agresivní?
@Trojlístek To, co píšeš s tím domovem, jsem dělala. Vrací se jako bumerang s úsměvem na tváři a výrazem „jsem zvědavá, co uděláš teď“