Je to vážné nebo jsem jen přecitlivělý?

Anonymní
19.9.20 19:52

Je to vážné nebo jsem jen přecitlivělý - (psychika)

Dobrý den, vím, že lidi neradi poslouchají neustále nějaké ubékance, ale doufám, že by se tu mohl najít někdo, kdo by mi trochu porozuměl a mohl by mít podobné pocity jako já. Nevím, kde jinde se anonymně svěřit, tak se omlouvám, pokud to sem vůbec nepatří.

Mám hrozné výkyvy nálady a někdy zažívám dlouhé depresivní epizody a plně se od všeho izoluji.
Odjakživa trpím neustálou úzkostí, nespavostí, celkově špatnými myšlenkami a všechno se to spojilo a vzniklo ještě horší já. Totální troska.

Někdy si připadám jak bůh (neztrácím kontrolu ani nic jiného, ale jen si o sobě myslím, že jsem nejlepší a že každý je idiot) A druhý den se nenávidím a myslím si, že do tohoto světa nepatřím.

Byl jsem tazán, jestli nemám bipolarní poruchu a upřímně jsem nad tím párkrát už přemýšlel, ale vždycky to zamítnu. Nikdy jsem nebyl u psychologa ani jsem nikdy nebral žádné prášky.
Taky musím přiznat, že umím být schopný, ale jen krátkodobě. Stěží zvládám chodit do školy. Všechno je to o tom, jak se cítím, když mám dobré období daří se mi a pak mám pocit, že se všechno zhroutí.

Někdy nedokážu ovládat svoje chování a často mám pocit, že nevím, co je realita. Snažím se být opatrný, protože mám furt v hlavě takový nepříjemný pocit.
Hlavně mám pocit, že když je někdo ke mně milý, nebo má zájem semnou komunikovat, tak že je to ze špatného důvodu.
Mám pocit, že všichni vidí, nad čím přemýšlím a hlavně to, že moje rodina kolem mě chodí opatrně a tváři se falešně. Nevím jestli si to jen myslím, ale je to strašně únavné.

Zkouším se z toho vypsat, ale když se na to podívám, přijde mi to tak neuvěřitelně trapné. Je mi z těch pocitů tak špatně, ale když už je mám nejde dělat nic. Chtěl bych to umět nějak ignorovat. Připadám si hrozně slabý a nemám na to něco takového někomu říct a pak si připadám hrozně sám.

Nevím co víc napsat, asi jen že čekám komentáře o tom, jak jsem umíněná, přecitlivělá hysterka. To jo. Doufám, že jsem to popsal trochu srozumitelně. Budu rád za jakýkoli názor nebo radu.
Děkuji moc a přeji hezký večer.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
17834
19.9.20 19:58

Nejsi hysterka a řekla bych, že potřebuješ toho psychologa. :mavam: Někteří lidé jsou prostě od přírody mnohem citlivější než druzí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
485
19.9.20 19:58

Co je špatného na tom navštívit odborníka? Psychologa, psychiatra a to co píšeš tady nám, říci jemu? Určitě by ti pomohl, poradil, nebyl bys na to sám a třeba předepíše na čas medikaci, která ti uleví. Nedrž to v sobě a jednej, přeji ať je lépe!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19.9.20 20:06

Naštěstí nejsou v dnešní době psychické potíže žádné stigma. Neboj se, hecni se a k nějakému odborníkovi se objednej. Děláš to pro sebe, aby se ti dobře žilo ne? Když si zlomíš nohu, tak taky vyhledáš odbornou pomoc a nečekáš jak to vlastně samo sroste.
Svůj život a jeho kvalitu máš jen ve svých rukách. Držím palce, ať najdeš odvahu k úlevě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19855
19.9.20 20:06

Nejsem zastánce psychologů a psychiatrů, ale v tvém případě bych si došla popovídat s psycholegem a uvidíš jak moc je to v hlavě nebo povaha

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.9.20 20:27

Děkuji za tak milé odezvy. Důvod proč jsem ještě nešel k psychologovi - psychiatrovi je takový, že mám jednoduše strach o tom osobně s někým mluvit, mám strach, že se ukáže, co jsem zač. Nechci žádný papír ani léky. Mám strach, co by z toho bylo. Stejně je to mnou a nic jiného nepomůže. Já fakt o tom přemýšlím a chtěl bych normálně žít, ale poslední dobou už mi dochází důvody.
Moc si vážím vašich rad a budu o tom přemýšlet. Děkuji.

  • Citovat
  • Nahlásit
692
19.9.20 20:54

Ja myslim, ze jsi na dobry ceste, kdyz ses odhodlal napsat sem a priznat si problem.Ted to chce jeste posunout a zajit za nejakym odbornikem, abys (jak sam pises),mohl normalne zit. Lekar je vazany mlcenlivosti, takze z toho rozhodne nic nebude, nikdo se to ani nemusi dozvedet. Lekum bych se nebranila. Drzim palce, at najded dost sily s tim neco delat :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.9.20 20:57

@Niky2 Děkuji

  • Citovat
  • Nahlásit
17834
19.9.20 21:55

Jít k psychologovi není žádná ostuda. Spousta potíží se dá vyřešit pravidelným a někdy i jen jednorázovým užíváním léků. Nemá cenu trápit se zbytečně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
14432
19.9.20 23:20

Trpíš úzkostnou poruchou a moc si s ní nevíš rady. Není to známka slabosti, bude to kombinace nějakých vrozených faktorů a toho, jací byli tvoji rodiče a jak tě vychovali.

Je to vcelku dobře řešitelné - psychoterapií. Čím déle budeš věřit lži, která úzkost udržuje při životě, tedy že to musíš zvládnout sám a že si nesmíš říct o pomoc a že rozhodně nemůžeš vstoupit do odborné péče, tím více sil bude úzkost mít a tím více svého života ji odevzdáš.

A samozřejmě že ti úzkost narve do hlavy milion nesmyslů o lécích, které by ji velmi efektivně dokázaly omezit. Jasně že udělá cokoliv, aby si neměl odvahu ji limitovat v tom, jak ti ničí život. Fakt není tvoje kámoška a fakt tě nehrání. Ta strašlivá rizika, co ti tak barvitě vykresluje v hlavě v naprosté většině případů prostě neexistují - úzkost ti lže.

Už ti toho sežrala docela dost.

Možná je na čase přestat poslouchat lži, co ti tlačí do hlavy (všechny ty katastrofické scénáře) a začít pomalu přebírat kontrolu.

Pro začátek mrkni sem - je to svépomocný systém založený na kognitivně behaviorální psychoterapii.
https://obchod.portal.cz/…e-z-uzkosti/

Lidi co tento přístup praktikují pak najdeš tady
http://www.cskbt.cz/…erapeutu.php

kombinovala bych jak individuální práci, tak bych pak na tvém místě časem přibrala i nějakou skupinovou, umí to dost urychlit proces.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama