Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nejsi první ani poslední komu se to stalo. Ani nevíš, jak jsem ráda že synovi bude šest. Každé dítě je jiné a trápí ho něco jiného
![]()
U prvního to byl prvni asi pulrok děs. Bylo ni fyzicke zle z nevyspani. V noci jsem nemela silu ji ani drzet u kojeni. Do tiho sileny rev (problemy s travenim). Do roka to ušlo, od roku to bylo dobry a po druhem roce jsem si to začala konečne uzivat.
Ale funguje to jako s porodem. To zle mozek vytesni a zustava jen sentiment a hezke vzpominky, jak to byl roztomily uzlicek.
Nedělejte si z toho hlavu, miminko potřebuje abyste se o něj teď hlavně postarala, hrát si budete později. Naší maličkou poprvé zaujalo chrastítko asi v 8 týdnech, do té doby jak píšete, buď papala nebo spinkala nebo křičela…
Nejdřív vydržela třeba jen pár minut bouchat do chrastítka pověšeného nad postýlkou, pak třeba bez pláče vyposkechka jednu krátkou ukolébavku z hracího plyšáka a postupně se prodlužoval čas hraní i množství hraček, které ji zajímaly (ale velice pomalu) ![]()
Já bych strašně chtěla vrátit prvních pár měsíců, kdy byl syn na světě, to tuleni, mazlení, nic nedelani, jen jsme byli spolu, spali jsme spolu v posteli, v nositku a v šátku chodili ven a bylo to úplně top. Až na dny a noci, kdy jsem se učila a psala diplomku, takže jo, já patřím k těm, který říkají užívej si to, jak jsou děcka větší, už to takovýto nikdy nebude.
Mám vymodlené děti z IVF a prvorozená dcera první 3 měsíce prořvala, bojovaly jsme s kojením atd. Kolikrát mi hlavou blesklo, proč jsme si to dítě vlastně dělali. Řekla bych, že podobné pocity zažívá dost maminek, jen se o tom tolik nemluví a všude na soc. sítích na nás vyskakuje, jak všichni bezmezně milují to krásné růžovoučké spící miminko ihned po porodu. Ale realita je mnohdy jiná.
Neboj se, tohle období pomine a miminko bude čím dál aktivnější a ty si to začneš taky užívat. Vím, že se to teď zdá skoro nemožné, ale opravdu se to zlepší ![]()
@Gortyna píše:
Nejsi první ani poslední komu se to stalo. Ani nevíš, jak jsem ráda že synovi bude šest. Každé dítě je jiné a trápí ho něco jiného
Přesně tak, není nad to, když se dítětem dá domluvit. Jako naříkám občas to bylo fajn, když byly dětí malé, ale přijde mi, že jsem si s nima pořádně začala užívat až tak od 3 let. Nyní 8 a 10 a jsou to super parťáci, hrajeme spolu hry, pracujeme spolu, atd.
Zkus si dát miminko do šátku, hodně ho nosit nebo si třeba lehnout do postele a dát si ho na sebe, užívat si tu fyzickou blízkost kdy jste tu jen jeden pro druhého jak píše @debra.morgan
Já na toto období taky ráda vzpomínám, přišlo mi, že jsme s miminkem tak jakoby propojení…pak čím víc roste, tím víc jsem měla pocit, že se mi víc vzdaluje, že už tu nejsme jen jeden pro druhého jako ten první rok.
Holčička je ještě malinká. Zájem o svět začne mít až po tom druhém měsíci. Mě syn přořval 2 měs., pak jak když utne a začal mít zájem o hračky, okolí. Ber to tak, že si zvyká na svět. Jsou i děti, které řvou mnohem dýl. Pak je i potřeba vyloučit nějaký zdravotní problém.
Já si to začínám užívat až někdy od roku dcery. A i tak jsou dny, kdy je celý den protivná a je to náročný, ale nedá se to srovnávat se situaci před víc jak půl rokem.
Do té doby to bylo pro mě hodně náročné a necítila jsem se na to. Kolikrát jsem si říkala, proč jsem se chtěla stát matkou nebo jsem se zařekla, že další dítě už nechci mít… mohla za to teda i nějaká forma poporodní deprese…
Takže jak už jsem tady psala - fakt nejsi špatná matka. ![]()
Ještě mě napadá, že mi hodně pomohlo když jsme koupili nosítko. Potřebovala jsem od miminka nějaky signál, že mi to rodičování jde a místo úsměvů jsem se díky nosení v nosítku naučila těšit z toho, že se u mě mimčo uklidní a usne, že se u mě cítí v bezpečí apod. Chodila jsem s ní pak pořád k zrcadlu a koukaka jak u mě spinká a je spokojená… (Se spaním nám nosítko moc pomáhá a já nejsem alespoň tak fyzicky odrovnaná z nošení a nepřepadají mě chmury typu: takhle jsem si to nepředstavovsla, měla jsem možná mít miminko později atd.)
@Anonymní píše:
Ahoj holky mám 2mesicni holčičku a světe div se jsem z ní úplně vyčerpaná. Jsem strašně ráda že ji mám ale celý život jsem na rodičovství nahlizela jako na největší požehnání a radost bohužel ale během těch dvou měsíců jsem to ještě tak úplně nepoznala. Nechci působit jako nejhorší matka na světě ale musím se někde svěřit. Malá buďto spí nebo papa nebo řve. Usmívá se jen ve spánku strašně bych si to chtěla užívat, každej říká užívej si to ale já se ptám co je na tom k užívání? Strašně si přeji aby si už začala hrát a víc vnímat okolí. Kdy to tak začne?? Zkouším různé hračky a nemá o nic zatím zájem.
Ano, s uplakaným, neodložitelným a nespavým miminkem si mateřství moc neužiješ. Kdo ti to říká, tak plácá blbosti, protože neví, o čem mluví. Já jsem měla “hodné” miminko i náročné miminko a je to fakt nebe a dudy. Já si třeba u všech děti nejvíc užívám období od té doby, co začaly mluvit. Mám se všemi krásný vztah, hodne si povídáme, svěřují se mi, vyprávějí mi. Když už dokáží říct, co je trápí, tak neřvou, pro mě je to mnohem méně náročné, větší pohoda s mazlí se pořád dost.
Ted budu trosku ezo, ale proste „cesta je cil“.
Nejsi perfekcionistka…? Mozna chces mit jasne dany vysledek toho vseho (tehotenstvi, porod), aby ti to davalo smysl a nejak to „dopadlo“, ale on je to vlastne porad zacatek.
Je to proces.
Nemas hotove dite, ani ho hned tak mit nebudes.
To, co ted zazivas, je spravne. Je to normalni. Meni se to kazdy den pomalinku, nechtej vse hned.
A idealni je nemit dite jako stredobod vseho, ale zkus ho proste zaradit do chodu rodiny, ktera funguje dal i s miminem.
Děkuji moc za povzbuzení že nejsem jediná která zažívá takove pocity. Někdy je to velice náročné trapy nás prdiky a malá probreci několik hodin než usne a to zkoušíme už úplně všechno masirovani bříška, cvičení s nožičkami, biogayu, mast pupík, různé oleje fenyklovy čaj když už jde do tuhyho tak použiju rourku ta většinou zabere. Je to pro mě hodně psychicky náročné a strašně se těším až tohle období bude za nama. ![]()
Ja mám taky doma teď 2 měsíční holčičku po letech snažení z IVF a stydím se ostatním přiznat, že i když jsme za malou strašně ráda, že mi chybí práce, moje koníčky a to že si už nemůžu organizovat čas, jak bych si přála. Všichni říkají, ať si užívám, že musím být vděčná, že víc na světě není a já z toho mám pocit, že nejsem ta super obětavá matka, jak bych měla být ![]()
Ahoj holky mám 2mesicni holčičku a světe div se jsem z ní úplně vyčerpaná. Jsem strašně ráda že ji mám ale celý život jsem na rodičovství nahlizela jako na největší požehnání a radost bohužel ale během těch dvou měsíců jsem to ještě tak úplně nepoznala. Nechci působit jako nejhorší matka na světě ale musím se někde svěřit. Malá buďto spí nebo papa nebo řve. Usmívá se jen ve spánku strašně bych si to chtěla užívat, každej říká užívej si to ale já se ptám co je na tom k užívání? Strašně si přeji aby si už začala hrát a víc vnímat okolí. Kdy to tak začne?? Zkouším různé hračky a nemá o nic zatím zájem.