Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
@The_Assassin píše: Více
Primitivů, kteří v Česku vyslovují jména česky? Tak to jo ![]()
@Šmoulice píše: Více
No vidíš a pro mě je trapná kráva ten kdo žije v Česku a musí dát trapně cizí jméno, které spousta lidí ani neumí vyslovit, jen aby si připadal zajímavý, když ničím zajímavý není ![]()
@veria píše: Více
Tak zalezi jaky jazyk, jinak to vyslovuji anglicky jinak francouzsky, jinak nemecky, si to zadej do googlu a poslechni, cech to vyslovi bud poangkicku nebo francouzsku ale s ceskym prizvukem a s durazem.na zacatku slova a uz to zase zni jinak..
@ahhotep píše: Více
Jo, klidně to přeložím. Dělá se to tak po staletí a je to tak česky správně. Viz. Panovníci. Takže jo, cizince budu oslovovat správně s cizí výslovností a Čecha správně s českou výslovností ![]()
@Velryba černá píše: Více
Klidně, slyším to teda poprvé, ale nepřijde mi to špatný.
@Serpentini no panovníkům se také jména nekomolí, převádí se do české (nebo jiné) varianty. Nejedná se totiž o české specifikum.
@ahhotep píše: Více
No je to francouzke jmeno ne? Takze ta nejspravnejsi vyslovnost bude francouzska ![]()
@Serpentini píše: Více
Mozna v dobe obrozencu, ano zachovava se to u panovniku, nejak jsem si nevsimla, ze by se to delalo u hercu, spisovatelu nebo nejakych kniznich postav. Stejne tak pokud nekdo dostane ceske obcanstvi ma moznost pozadat o zcesteni jmena pokud je k nemu ekvivalent, moznost, nedeje se to automaticky a pokud ma nekdo cizi jmeno opravdu neni bezne ho prekladat jmeno vyslovovat cesky.
V současném úzu převažuje tendence ponechávat jména v původní cizojazyčné podobě a začleňovat je do českého kontextu pouze formou jejich skloňování, a to v souhlase s jejich zakončením podle českých deklinačních vzorů, u ženských příjmení pak formou jejich přechylování, vycházejícího ze zásad českého gramatického systému. V omezenější míře se dnes setkáváme ne již se snahou o „překládání jmen“ (John — Jan), ale s úsilím o jejich počešťování. Tato tendence se objevuje zejména v případech formální podobnosti cizojazyčné (zvláště slovanské) [170]a české podoby jména, např. rusky Vladimir, česky Vladimír, kdy se zachování původní podoby může z hlediska češtiny jevit jako pravopisná chyba (v uvedeném případě nedodržení délky samohlásky). Zcela obvyklé je ovšem užívání českých ekvivalentů u panovnických jmen v minulosti (Ludvík XIV.), řidčeji v současnosti (královna Alžběta, ale španělský král Juan Carlos), a také u jmen církevních hodnostářů (papež Jan Pavel).
Vycházíme-li při posuzování vhodnosti „překládání“, resp. počešťování cizích osobních jmen v českém kontextu, z funkce jména, docházíme k zcela jednoznačnému závěru: v zájmu přesného určení, identifikace příslušníků jiných národností jejich osobní jména při užití v české společenské komunikaci nepřekládáme, tj. nevolíme české ekvivalenty cizích osobních jmen, ani je pravopisně či tvarově nepočešťujeme
@Serpentini píše: Více
Sice máš velmi omezený názor, ale užij si ho. ![]()
Mě se to jméno líbí. S ceskym příjmením nevím tedy. Ale když vidím jména děti ze třídy, tak dneska už je to normální mít k českému příjmení zahraniční jméno. Čtu tu výslovnost jako sw říkalo manželce JFK… Džekí, Džeklin.
@Anna766 no právě, někdo bude říkat Žaklin, někdo Džeklin…proč to tomu dítěti komplikovat. Napíše to taky málokdo správně.
Některá cizí jména se mi také líbí, ale k českému příjmení a i v našem prostředí, bych je nedala. Je to jako pěst na oko.
Nevím, jaké máte to příjmení, ale zrovna tímto pro Čechy těžko vyslovitelným jménem, které bude muset hláskovat i na psaní bych dítě netrestala. Já jsem za svobodna měla příjmení, které také nikdo neuměl pořádně vyslovit a napsat. Pořád jsem ho musela hláskovat, a stejně to často zkomolili. Teď, vdaná, mám ryze české příjmení a byla to pro mě dost velká úleva. Tak proč zbytečně přidělávat jménem dítěti potíže.