Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@TILLOVA píše:
jA DOUFÁM
Skus testovat za dva dny a hoď foto na bílí podklad…
Ahojky je mi 21 a asi jsem těhotná mám příznaky ale test mi vyšel negativně zatím… nevim co mám dělat děkuji Radka
@Radusqa Ahoj. A jaké máš zatím zpoždění MS? Případně, jak jsi poznala, že můžeš být těhotná? Pokud máš zpoždění jen pár dní a test negativní, doporučuji počkat pár dní a test zopakovat - z ranní moči. Pokud i potom nic, tak zajdi na gyndu a poraď se s dr.
Mám zpoždění 14 dní ale testy vyšly zatím negativně… mám kamarádku co je těhotná tak jsem jí říkala že mě bolí prsa zvracela jsem… ale zatím negativní nevím co teda…
@Radusqa Tak jestli už máš zpoždění 14 dní a test nic, tak asi těhotná nebudeš. Bude v tom jiný problém a raději se objednej na gyndu…testy bývají pozitivní většinou hned po vynechání MS, případně pár dní poté…držím palce, aby bylo vše ok! ![]()
Moc jsem to miminko chtěla ale tak uvidíme co mi řekne doktor ve čtvrtek… už sem se radši objednala… budu tě informovat jak to dopadlo ale děkuji ti mockrát za radu..
achjoo :/ a já se tak moc těšila…
Dobry den.Mam dotaz…predevcirem jsem si delala dva testy z rani moci. Vysi mi pozitivne. Zadny duch ale opravdova kolejnice. Vcera jsme zkouseli dalsi take z rani moci tez pozitivni. Dnes jsem si delala dalsi a vysel jen slabi duch…muzete mi tu nekdo poradit? na jinych strankach me odbili…Dekuji predem
@Anonim1 píše:
Dobry den.Mam dotaz…predevcirem jsem si delala dva testy z rani moci. Vysi mi pozitivne. Zadny duch ale opravdova kolejnice. Vcera jsme zkouseli dalsi take z rani moci tez pozitivni. Dnes jsem si delala dalsi a vysel jen slabi duch…muzete mi tu nekdo poradit? na jinych strankach me odbili…Dekuji predem
Ahoj, sílu čárek bych neřešila, jestli chceš mít jistotu, zda jsi těhotná a roste ti správně hladina HCG v krvi, objednej se k dr. a ten ti udělá krevní testy. Já osobně jsem si dělala vždy jen jeden test - když vyšel pozitivně, už jsem to potom nikdy nekontrolovala dalšími testy, akorát tě to vystresuje. Držím palce, aby bylo vše, jak má být! ![]()
@Radusqa Tak přeju hodně štěstí, já jdu také ve čtvrtek na důležitou kontrolu. Ty začátky těhotenství bývají o nervy, ale i později se může cokoliv stát, to si nevybereš…ale naděje umírá poslední! ![]()
Zdravím!
Od pátku se mi život otočil naruby. Měla jsem zpoždění MS přes dva týdny, ale nevěnovala jsem tomu takovou pozornost, protože jsem poslední měsíce byla ve stresu a cyklus jsem měla celkově rozházený. K mému údivu ale test vyšel pozitivní. Udělala jsem si proto druhý, který to potvrdil.
Následoval nekontrolovaný výbuch pláče. To přeci nemůže být pravda! Já si to přece nemůžu nechat… Podobné myšlenky mi proplouvaly hlavou sem a tam, tam a sem.
Věci se mají následovně. Je mi čerstvých 22 let, jsem ve třeťáku na vejšce, bakaláře bych měla dodělat v zimě. Bydlím víceméně už s přítelem, kterého nesmírně miluji a on mě. Pár chlapů jsem už poznala, proto cítím, že lepšího než je on, bych hledala jen těžko. To všechno vím, přestože jsme spolu poměrně krátce – 6 měsíců. On je o sedm let starší, pracuje.
Jsem z toho opravdu na rozpacích. Je to dřív, než jsme oba chtěli. Já chtěla v klidu dostudovat, někde se pracovně zajet a pak teprve zakládat rodinu. Navíc teď se mi ve škole otevíraly dveře ke slušné stáži, kde bych se mohla nastartovat. Bojím se, že tomu malému nebudu moct dát tolik, jako třeba za pět let.
I když to ještě nemám potvrzené od doktora, tak nějak v hloubi duše a srdíčka mám zakódovaný pocit, že bych to tomu malému nemohla udělat a dát ho pryč. Zní to jako strašné klišé, ale opravdu se to zrodilo z velké lásky. S nikým jsem se nikdy necítila tak šťastně jako s přítelem.
Jeho reakce byla miliónová. Protože byl pryč, psala jsem mu to. On bez mrknutí oka nechal pánský večírek večírkem, o půlnoci si vzal TAXI a přijel za mnou. (Raději ani nechci vědět, kolik ho ta 100kilometrová cesta musela stát…)
Řekl mi, že ať už se rozhodnu jakkoliv, podpoří mě. Během ani ne 24 hodin jsme se shodli na tom, že si to chceme nechat. Dneska jsem za ním byla v práci, tak mi říkal, že se na to těší. A už mi referoval, co kde četl na internetu a co bude potřeba…
Já jsem ho poslouchala a v hlavě mi hlodal červíček. Nevím, do jaké míry to lze přičítat změnám v těle v průběhu těhotenství. Mám z toho strach. Vždyť se necítím být srovnaná ani sama se sebou, jak potom můžu dobře vychovat toho prcka? A co naše rodiče? Minimálně ty moje budou v šoku, vůbec netuším, jak jim to řeknu. A co moje škola? Stihnu odstátnicovat, než porodím? A co potom? Už to nikdy nebude jako dřív. Už nebudu jen já a přítel, už si nebudeme moct užívat jako doteď… Všechno bude jinak.
Asi hledám hlasy podpory, vás, zkušenějších, co máte něco podobného za sebou. Já tohle mám vše před sebou a při pomyšlění, co všechno dítě potřebuje a co všechno dobrá máma musí zvládat a umět, se mi lehce točí hlava…
Hezký večer.
@martis.ta píše:
Zdravím!Od pátku se mi život otočil naruby. Měla jsem zpoždění MS přes dva týdny, ale nevěnovala jsem tomu takovou pozornost, protože jsem poslední měsíce byla ve stresu a cyklus jsem měla celkově rozházený. K mému údivu ale test vyšel pozitivní. Udělala jsem si proto druhý, který to potvrdil.
Následoval nekontrolovaný výbuch pláče. To přeci nemůže být pravda! Já si to přece nemůžu nechat… Podobné myšlenky mi proplouvaly hlavou sem a tam, tam a sem.
Věci se mají následovně. Je mi čerstvých 22 let, jsem ve třeťáku na vejšce, bakaláře bych měla dodělat v zimě. Bydlím víceméně už s přítelem, kterého nesmírně miluji a on mě. Pár chlapů jsem už poznala, proto cítím, že lepšího než je on, bych hledala jen těžko. To všechno vím, přestože jsme spolu poměrně krátce – 6 měsíců. On je o sedm let starší, pracuje.
Jsem z toho opravdu na rozpacích. Je to dřív, než jsme oba chtěli. Já chtěla v klidu dostudovat, někde se pracovně zajet a pak teprve zakládat rodinu. Navíc teď se mi ve škole otevíraly dveře ke slušné stáži, kde bych se mohla nastartovat. Bojím se, že tomu malému nebudu moct dát tolik, jako třeba za pět let.
I když to ještě nemám potvrzené od doktora, tak nějak v hloubi duše a srdíčka mám zakódovaný pocit, že bych to tomu malému nemohla udělat a dát ho pryč. Zní to jako strašné klišé, ale opravdu se to zrodilo z velké lásky. S nikým jsem se nikdy necítila tak šťastně jako s přítelem.
Jeho reakce byla miliónová. Protože byl pryč, psala jsem mu to. On bez mrknutí oka nechal pánský večírek večírkem, o půlnoci si vzal TAXI a přijel za mnou. (Raději ani nechci vědět, kolik ho ta 100kilometrová cesta musela stát…)
Řekl mi, že ať už se rozhodnu jakkoliv, podpoří mě. Během ani ne 24 hodin jsme se shodli na tom, že si to chceme nechat. Dneska jsem za ním byla v práci, tak mi říkal, že se na to těší. A už mi referoval, co kde četl na internetu a co bude potřeba…
Já jsem ho poslouchala a v hlavě mi hlodal červíček. Nevím, do jaké míry to lze přičítat změnám v těle v průběhu těhotenství. Mám z toho strach. Vždyť se necítím být srovnaná ani sama se sebou, jak potom můžu dobře vychovat toho prcka? A co naše rodiče? Minimálně ty moje budou v šoku, vůbec netuším, jak jim to řeknu. A co moje škola? Stihnu odstátnicovat, než porodím? A co potom? Už to nikdy nebude jako dřív. Už nebudu jen já a přítel, už si nebudeme moct užívat jako doteď… Všechno bude jinak.
Asi hledám hlasy podpory, vás, zkušenějších, co máte něco podobného za sebou. Já tohle mám vše před sebou a při pomyšlění, co všechno dítě potřebuje a co všechno dobrá máma musí zvládat a umět, se mi lehce točí hlava…
Hezký večer.
neboj, to bude dobrý, to zvládneš…nejsi na to sama, máš oporu v příteli. a v tom, co s dítětem, tě tak nějak povede intuice, dítě nepotřebuje skoro nic, a být dobrá máma zvládneš…chyby dělat budeš, ale to každá, ale dítko ti je rádo odpustí, to se neboj
tak se tím netrap, to bude dobrý. školu zvládneš, ať už před porodem, nebo až po porodu, většinu už máš za sebou. a řekni to rodičům co nejdřív..evidentně máš z reakce strach, a až jim to řekneš, tak se ti dost uleví ![]()
Ja na dite cekala nekolik let a presto po zjisteni, ze se to konecne povedlo, me prepadli hrozne myslenky, ze vlastne nevim, jestli je to dobre, ze jsem tehotna a ze se vse zmeni a my uz nebudem mit cas na svoje konicky. Proste hormony…Ale nikdy bych se nevzdala ditete, je to tam a je to zazrak. ![]()
Ja budu mit za mesic 24 let. Pred 3 mesici se mi narodil chlapecek. Do te doby jsem prohlasovala, ze nez jedno dite, tak tak radeji smecku psu a chatu nekde u rybnika. Vztah k detem 0, rodinny typ taky 0, starost o nehoho jineho taky 0. A ted? Bez maleho cely muj zivot nemel smysl. Mit plany a ctizadostivost je bezva, ale ten nebo ta mala ti da vic nez cokoliv jineho. A pokud je z toho i pritel nadseny…tak jsi stastna holka. Vsechno jde, kdyz se chce. Starat se o dite i dodelat skolu:
Řeknu na to jen jedno, buď šťastná, dítě je požehnání, zvlášť když je s milovaným člověkem. Co by za to jiné, včetně mě daly, aby na testu byl //. Užívej si to, přeju krásné zdravé miminko.
Je mi cerstve 24. Memu synovi budou za 4 dny 3 roky. Byl sice chteny a planovany, ale o to zas tak moc nejde
skolu bys mela myslim stihnout dodelat…kdyz bys to nestihla do porodu, urcite ti pritel nebo rodina pomuze s pohlidanim, abys to dodelat mohla. Toho bych se nebala
jinak co vse dite musi umet a co dobra mam musi zvladat..?ver, ze to neni zadna veda
vse tak nejak prijde samo..
uvidis sama, byt maminkou, je naopak to nejkrasnejsi…!