Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@martis.ta Ke svému prvnímu těhotenství jsem přišla naprosto stejně jako ty - zpoždění, kterému jsem nevěnovala pozornost a pak pořádný šok!
Zato přítel v pohodě, podpořil, podržel, dodal všechny jistoty, že to nějak zvládnem. Zvládli! ![]()
Teď už mám čtyři kousky a jsou to ty nejlepší bytosti na světě!
Tak hodně štěstí! ![]()
Jasne ze to zvladate! Gratuluju a preju hodne stesti! ty obavy jsou normalni. Ja si prala druhe, otehotnela hned na prvni pokus a pak najednou myslenky, jestli to zvladnu, proc jsem vlastne chtela druhe a tak
pak jsem potratila a stejne pocity jsem pak mela i pri tretim tehotenstvi, takze urcite hormony ![]()
Zvládnete to! Já jsem otěhotněla taky ve 22 letech, dnes teda dodělávam dálkově VŠ a i když u nás jsme tomu nechávali volný průběh, tak i tak to pro mě byl šok, vidět opravdu na testu 2 čárky..Vzpamatovávala jsem se měsíc, život se mi jako každé mamince obrátil naruby, ale on Ti to ten drobeček v budoucnu vynahradí..Malému budou 2 roky a už se s nim dá hezký cestovat, zajít mezi lidi, klidně do restaurace..Je potřeba učit dítě odmalička, že se nesedí jen doma a potom to jde.. Vy se přizpůsobíte jeho režimu a ono zase vašemu..Jinak přítel se k tomu postavil hezky a zabezpečení jste, tak co řešit? Zvládnete to
My jsme byli oba „mladé ucha“ (22let) a zvládli jsme to, tak proč ne vy..:-) užívej si to, hrozne rychle to utíká..
Reakce Tvého přítele byla opravdu moc pěkná. Myslím, že s tímhle člověkem nemusíš mít strach. Tvoje obavy chápu, je to strach z neznáma, ze zodpovědnosti. Mě bylo 24, když se nám narodil syn a mám pocit, že náš život teprve začal, návštěvy všelijakých dětských atrakcí, víc jsme pak začali sportovat, na kole, na lyžích. Všechno s malým. Měl pár měsíců a byli jsme s ním na dovolené v karavanu. Strašně se náš život obohatil. Furt jsme něco podnikali. Takže jak někdo tvrdí, že narozením dítěte jeho život jakoby skončil, tak u nás to bylo právě naopak. Teď už je to velký puberťák a něky se mi trochu stýská po tom, když byl malý. Co se týká školy, to bys myslím měla stihnout do porodu. A neboj rodiče budou nejdříve trochu v šoku ale pak se budou moc těšit. Neznám je ale tak si myslím. ![]()
@martis.ta tak především gratuluji k těhotenství, ale i ke štastnému (byť neplánovanému) výběru tatínka
. S takovým tatínkem bude vztah a mateřství jedna radost
Osobně si myslím, že na tom nejsi tak zle, naopak máš dobrou perspektivu. Já jsem studovala VŠ už při třech dětech, nejmladší mělo rok, a zvládli jsme to. Ty už studia prakticky končíš, to zvládnete. Moje sestra dokázala při dceři vystudovat dokonce magisterský obor na Lékařské fakultě, nastupovala s bříškem a končila s předškolačkou. Taky to byl pro ni v počátku šok, ale o potratu vůbec neuvažovala a ted je ráda, že malou má a podnikají spolu spoustu věcí. Ani kariérně ji to nějak nezbrzdilo, vždyť tří - čtyřleté dítko už je docela samostatné a můžeš ho dát do školky.
Tak hodně štěstí ![]()
Moc všem děkuju za přívětivé reakce. ![]()
Dnes ráno jsem byla na gyndě a je to oficiální: mám v bříšku malou fazolku. Paní doktorka mi doporučila dlabat kyselinu listovou, tak jsem si koupila tabletky. Zmínila se o screeningu… Podstoupila jste ho některá z vás v těhotenství?
Momentálně mě krom toho, jak to řeknu našim a jak to zvládnu tak nějak všechno, trápí ještě jedna věc. A sice jsem dnes absolvovala pohovor do práce na půl úvazku. Do práce jsem chtěla tak jako tak, ale teď, když budeme mít prcka, tak bude každá kačka tuplem dobrá.
Samozřejmě mi bylo řečeno, že člověk, který tam přijde na tři měsíce, pro ně není perspektivní, že očekávají dlouhodobější spolupráci. Jestli jsem těhotná nebo plánuji rodinu, se neptali, a já se necítila povinna tohle sdělovat… Ale chápu, že je tohle ze strany zaměstnance tak trochu „nefér“, když si ho vypiplají a on(a) za pár měsíců odejde na mateřskou. Achjo. Ještě nevím, jestli mě vezmou. Pokud ano, tak bříško bude za pár měsíců viditelné…
Potýkala jste se některá s něčím podobným? Bylo by fér to na pohovoru říci?
@martis.ta První syn se mi narodil v podobném věku v posledním ročníku VŠ, s manželem jsme oba dostudovali bez pomoci rodiny, dnes je už dospělý a máme z něj velkou radost. Rodiče to tenkrát taky moc nedávali, ani našemu vztahu moc nefadnili, ale to je vše dávno zapomenuto ![]()
Ahoj holky,
ani nevím kde začít. Je toho na mě nějak moc. Asi tím, že už dva roky se snažíme s manželem o miminko. Už máme za sebou vyšetření všeho druhu. Manželovi zjistili infekci a tak se nás rozhodli léčit antibiotiky oba dva… no jo a nyní k tomu nejhlavnějšímu. Nepřišla mi měsíčky. Obvykle mám cyklus něco mezi 26-28 dny (když to vezmu tak nikdy jsem neměla ani po vynechání antikoncepce cyklus delší jak 31 dní) No dnes je to 33 dní a menses nikde. V pondělí (to jsem byla 31 den cyklu) mi vzali krev… do dnes nemají výsledky. A já jsem už z toho opravdu vyřízená. Test jsem dělala včera i dnes a jen jedna / Vím, že není ve Vašich silách mi říci co se děje s mým tělem. Jen je tu předvánoční čas měla bych uklízet péct cukroví balit dárky. A mě se nic nechce jsem jak tělo bez duše a zajímalo by mě jen jedno jak to tedy je. Ach jo kdo si nezažije asi nikdy nepochopí
Taky jsem zazila, myslela jsem si, ze jsem tehotna a nakonec z toho byl anovulacni cyklus. Mela jsem v praci hodne stresu a pak to, ze nemuzu otehotnet… Potom se mi to opakovalo casteji, tak jsem to zacala resit u dr.
@Anonymní píše:
jj dobře já si tam dojdu hned v pondělí. páč ted jsem na dovolený. děkuju ..... bduu se to snažit doma něják vysvětlit. ;( potom dám vědět jak to dopadlo díky moc
Ahojky tak jak to dopadlo