Jsem horší člověk?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Tak jestli jsi přesvědčená, že to takhle funguje, ber to tak, že jsi dostala trochu náročnější podmínky, protože ten někdo byl přesvědčený, že jsi silná duše, poradíš si s tím a přese všechno vyrosteš v dobrého člověka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Celý život se potýkám s takovým problémem. Měla jsem dost špatné dětství a mládí a nějak jsem si to pro sebe uzavřela tak, že kdybych byla dobrá, hodnou mámu bych si zasloužila. Že slušní lidé hodnou mámu mají. Že ti, co ji mají a nic se jim nestane, jsou automaticky lepší, než já. Protože přece „Bůh“ nebo něco takového rozhoduje o tom, kam se člověk narodí. A kdybych byla dobrá, dobrou rodinu by mi dal. I v dospělosti, to dost řeším. Je mi líto, když vidím babičky druhých dětí nebo bych si moc přála být dítětem své psycholožky a závidím jejím dětem. A přijde mi, že nemám žádnou cenu, navzdory tomu, co jsem sama dokázala a že se mám dobře. Že jsem prostě o dost horší než ostatní a vždycky budu, protože minulost nelze změnit. Protože jsem si „nezasloužila“ lepší rodinu. Máte to někdo taky tak?
Bůh není a každý je svého štěstí strůjce. Minulost nezměníš, rodinu nevybereš. Ale jaké si to v dospělosti uděláš, takové to máš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je spousta lidí, co to nemělo a nemá lehké, je důležité si ale uvědomit, že tvoji hodnotu neurčuje tvoje rodina, matka, otec nebo to jak vyrůstáš celkově, ale jenom ty sama.
Snaž se nežít v minulosti, ta už byla a ano, nikdo ji nezmění. Co ale změnit můžeš, je tvá současnost a budoucnost. Právě to máš v rukou ty a nikdo jiný. Největší hodnota je život sám a to, jak ho prožijeme. Už nejsi malá holka, tak konečně žij a minulost nech spát, ta už byla, k ničemu nepotřebuješ. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Celý život se potýkám s takovým problémem. Měla jsem dost špatné dětství a mládí a nějak jsem si to pro sebe uzavřela tak, že kdybych byla dobrá, hodnou mámu bych si zasloužila. Že slušní lidé hodnou mámu mají. Že ti, co ji mají a nic se jim nestane, jsou automaticky lepší, než já. Protože přece „Bůh“ nebo něco takového rozhoduje o tom, kam se člověk narodí. A kdybych byla dobrá, dobrou rodinu by mi dal. I v dospělosti, to dost řeším. Je mi líto, když vidím babičky druhých dětí nebo bych si moc přála být dítětem své psycholožky a závidím jejím dětem. A přijde mi, že nemám žádnou cenu, navzdory tomu, co jsem sama dokázala a že se mám dobře. Že jsem prostě o dost horší než ostatní a vždycky budu, protože minulost nelze změnit. Protože jsem si „nezasloužila“ lepší rodinu. Máte to někdo taky tak?