Jsem prokletá?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Jsou lide, kterym to v zivote nevychazi. Osobne znam holku, dnes uz je ji dost pres 30, ktere se mama otravila praskama a ona ji nasla, kluk se zabil v aute, pak se vdala a manzel se ji zabil v aute, dnes ma deti s pritelem, tak snad uz ma smulu vybranou.
- Citovat
- Upravit
Ty nejsi prokletá, jen tvoji partneři zemřeli, ty žiješ. Oni takové štěstí neměli, tvůj současný partner má leukémii a ty lituješ sebe? Třeba se vyléčí, buď mu oporou, každý má svíci života jinak dlouhou. Jediná životní jistota je smrt
- Citovat
- Upravit
No jasně, sudičky tě proklely, když jsi ležela v postýlce 
.
- Citovat
- Upravit
Dnes samé téma o zemřelých. Náhoda, nebo to někomu přijde vtipné? Prosím @admin o prověření zda nejde o tutéž osobu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Serpentini píše:
Dnes samé téma o zemřelých. Náhoda, nebo to někomu přijde vtipné? Prosím @admin o prověření zda nejde o tutéž osobu
Také si říkám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Na svete zije strasne moc lidi a je tu strasne moc pribehu, proste statisticky vzato musi existovat i takovyhle vyjmecne nahody. Jako treba muz se dvema funkcnimi penisy, kdo by cekal, ze neco takoveho je vubec mozny a fakt to je. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Pet32 Samozřejmě lituji jeho, ne sebe. Jen se pozastavuji nad tím, jak je to možné? Proč se mi to děje?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Pet32 Samozřejmě lituji jeho, ne sebe. Jen se pozastavuji nad tím, jak je to možné? Proč se mi to děje?
Bohužel, to je život. Jestli partner leukémii porazí nebo ne, ovlivnit nemůžeš, ale můžeš mu pomoci užít si zbytek života, doufat, že on bude silnější
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Pet32 Samozřejmě lituji jeho, ne sebe. Jen se pozastavuji nad tím, jak je to možné? Proč se mi to děje?
Zvláštní to je. At se přítel vyléčí, chudák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj zakladatelko, zní to jako nepravděpodobný příběh a popisuješ to poměrně s odstupem vůči partnerům, bez emocí a působí to nevěrohodně a neautenticky, ale může to být jen Tvůj odstup, aby Tě to nesemlelo. Já tady totiž většině anonymům zakládajícím diskuze nevěřím. Pokud je to ovšem pravda, já bych reálně zašla za někým, kdo má schopnosti vidět „třetím okem“ a kdo by Ti mohl pomoct s léčením duše nebo s očištěním karmy. Anebo bude pro začátek stačit jen intuitivní terapie. Mám kontakty v Praze a okolí, v případě zájmu napiš SZ.
- Citovat
- Upravit
@Mišu G Co znamená to třetí oko? Jinak díky moc, ale Prahu mám fakt z ruky, jsem z Moravy. Navíc teď nikam jezdit nechci, chci být neustále se svým přítelem.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Mišu G Co znamená to třetí oko? Jinak díky moc, ale Prahu mám fakt z ruky, jsem z Moravy. Navíc teď nikam jezdit nechci, chci být neustále se svým přítelem.
6. čakra, brána do duše. Vygoogli si to. Držím palce s partnerem, ať vše dobře dopadne.
- Citovat
- Upravit
Ahoj, jdu se asi jen tak vypovídat. Můj život je jedno velké drama. Nejsem schopná mít dlouhodobější vztah, protože jako opravdu vážně - mí partneři umírají. Když mi bylo 17, začala jsem chodit s klukem o 3 roky starším. Chodili jsme spolu dva roky. Vztah sice jako na houpačce, ale to bylo asi i věkem, přesto jsem ho milovala. Náš vztah skončil tím, že se zabil na motorce.
Po dvou letech jsem si našla super kluka na VŠ, rozuměli jsme si ve všem, byli jsme spolu 3 roky a plánovali svatbu. U nás v rodině už byl jako doma, všichni ho měli moc rádi. Týden před svatbou byl u nás na večeři, ještě jsme rozebírali nějaké detaily a naráz se mu udělalo zle. Normálně odpadl, sesunul se ze židle, volali jsme záchranku, ale přijela pozdě. Byl to infarkt. Chápete? Mladý, zdravý kluk, sportovec a infarkt? To už jsem skončila na AD. Byla jsem i krátce hospitalizovaná na psychiatrii, nějakou dobu jsem ani nevycházela z domu, nechtěla jsem žít.
Po pěti letech jsem poznala současného přítele, Myslela jsem, že po tom všem, už se nikdy nezamiluji, ale stalo se. Jsme spolu necelý rok, až do minulého týdne bylo vše fajn. Necítil se nějakou dobu zdravotně dobře, ale pořád lékaře odkládal. Až odpadnul v práci, odvezla ho záchranka, dělali mu x vyšetření a diagnostikovali akutní leukémii. Netuším, jak dlouho tu bude. Ovšem netuším, jestli jsem normální???
Přijde mi, že jsem prokletá nebo potrestaná za něco z minulého života nebo já už nevím. Už nikdy nechci žádný vztah, každý, kdo si se mnou začne, tak zemře. Už i táta řekl, že být chlapem, bál by se se mnou být! Myslíte, že jsou to šílené náhody nebo je něco špatně se mnou?