Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jsem hypochondr a nevím co s tím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
13.2.19 20:04
Jsem na tom dost podobně a beru antidepresiva. Skoro před rokem jsem se složila. Začala se strašně bát smrti. Je to lepší, ale úplně ono to není.
- Citovat
- Upravit
13.2.19 20:14
Ahoj já mám úplně to samé…jenom lítám po doktorech…a ještě mám prcka 2roky a o něj ještě větší strach,aby někdy něco neměl…jsem ztoho vyřízena a psychicky už v háji…beru antidepresiva,ale už dlouho..a nic moc… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 20:19
@diginiga já jsem také na ad, ale stále vedlejšáky a strachy mě neopouštějí, je to v hlavě a taky mi to spustilo úmrtí kamarádky na rakovinu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 20:32
Vstup do psychoterapie a najdi způsob. jak svým úzkostem porozumět, jak jim čelit a nedovolit aby ti kradly život.
Truchlení a strach ze smrti se řeší mnohem snáze když na to člověk není sám.
Léky pomohou utlumit nejhorší stavy, ale opravdu nezvládnou najít smíření se zákaldním existenciálním tématem - v psychoterapii to jde.
Praktické návody jak s konkrétními obavami z nemoci jsou třeba tady https://www.kosmas.cz/…vy-o-zdravi/
Ale jen knížka téměř jistě nebude mít dostatečnou sílu k tomu, aby pomohlo přenastavit vnitřní systém, aby se s realitou smrti vyrovnal a neničil sám sebe úzkostmi. Od toho je psychoterapie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 21:17
@Ou píše:
Vstup do psychoterapie a najdi způsob. jak svým úzkostem porozumět, jak jim čelit a nedovolit aby ti kradly život.Truchlení a strach ze smrti se řeší mnohem snáze když na to člověk není sám.
Léky pomohou utlumit nejhorší stavy, ale opravdu nezvládnou najít smíření se zákaldním existenciálním tématem - v psychoterapii to jde.
Praktické návody jak s konkrétními obavami z nemoci jsou třeba tady https://www.kosmas.cz/…vy-o-zdravi/
Ale jen knížka téměř jistě nebude mít dostatečnou sílu k tomu, aby pomohlo přenastavit vnitřní systém, aby se s realitou smrti vyrovnal a neničil sám sebe úzkostmi. Od toho je psychoterapie.
děkuji 
, já už na terapii byla, ale terapeutka mi řekla, že se bát nemám, protože život pokračuje dál i po smrti, smrt je vysvobození a nemoci jsou jen překážka, kterou musíme překonat a budem pak silnější......u mě ale zatím nezabírá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 21:23
@Ou omlouvám se, ale nemáte zkušenosti s terapií ruš? bylo mi řečeno, že mi nepomůže, mohlo by se mi přitížit......čtu teď jak se zbavit úzkostí -od Bourneho, tak nevím, beru zoloft zatím se pokouším navyšovat už mám 75mg a měla bych na 100mg, ale ty vedlejšáky mám pořád - motání, tlaky v hlavě.....děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.19 21:25
Zakladatelka
@matpet taky mám podobné sezení za sebou, ale moc mi to nepomohlo, snažím se hledat články na tohle téma, jak si srovnat psychiku, chvilkove to zabere, pak se něco semele a je to tu zase v plné síle. Svěřila jsem se partnerovi, ten mě sice uklidňuje, stojí při mě a zřejmě se mě snaží pochopit, ale taky to mělo krátkodobý účinek. Cítím, jak jsem uvnitř sebe šíleně napjatá, myslím, že od toho mám už i šílene bolesti zad a rozhozeny žaludek 
- Citovat
- Upravit
13.2.19 21:28
@Anonymní píše:
@matpet taky mám podobné sezení za sebou, ale moc mi to nepomohlo, snažím se hledat články na tohle téma, jak si srovnat psychiku, chvilkove to zabere, pak se něco semele a je to tu zase v plné síle. Svěřila jsem se partnerovi, ten mě sice uklidňuje, stojí při mě a zřejmě se mě snaží pochopit, ale taky to mělo krátkodobý účinek. Cítím, jak jsem uvnitř sebe šíleně napjatá, myslím, že od toho mám už i šílene bolesti zad a rozhozeny žaludek
jo jo žaludek taky rozhozený, ale to mám od toho stresu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.19 21:33
@matpet jj, to jsou ty nervy na pochodu. Jinak ne že bych tohle někomu přála, to vůbec ne, ale je trochu ulevujici, že v tom nejsem sama 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.2.19 06:42
Mě už tak šíleně boleli záda, že sem nemohla v noci ani spát. Teď chodím na rehabky a občas masáž. Mě se vždy něco skripne a špatně se mi dýchá a jsem taková sevřena. Mám blokády na krční páteří a celkově ty záda nejsou dobrý. No a já mám potom strach, že mám infarkt. Ale už to dokážu líp uklidnit. Ale ty stavy mám i přes ad, tak nevím jestli je vůbec dal brát.
- Citovat
- Upravit
14.2.19 09:23
@matpet píše:
děkuji
a to byla plnohodnotná, dlouhodobá systematická psychoterapie? Asi spíš ne, co? REspektive pokud to skutečně byl někdo s adekvátním výcvikem a namísto toho, aby s tebou pracoval na tématu úzkostí a jejich zvládání rozdával takovéhle knížecí rady, tak potřebuješ najít někoho jiného, použitelného.
Ale spíš to vypadá na nějaký alternativní nesmysl slibující zázraky.@Anonymní píše:
@matpet taky mám podobné sezení za sebou, ale moc mi to nepomohlo, snažím se hledat články na tohle téma, jak si srovnat psychiku, chvilkove to zabere, pak se něco semele a je to tu zase v plné síle. Svěřila jsem se partnerovi, ten mě sice uklidňuje, stojí při mě a zřejmě se mě snaží pochopit, ale taky to mělo krátkodobý účinek. Cítím, jak jsem uvnitř sebe šíleně napjatá, myslím, že od toho mám už i šílene bolesti zad a rozhozeny žaludek
Ruš je přesně onen alternativní nesmysl slibující rychle zázraky. REspektine je to takové emocionální placebo. Pomocí sugesce do člověka nalejí nějakou energii a řekněme povrchní důvěru. Je to fajn na jednoduché neurozy a na to, aby nejistý člověk začal dělat změny které potřebuje.
S hluboko uloženými úzkostmi to pracovat neumí a u hypochodnrie bývá téměř v hloubce téma strachu ze smrti. To není něco, co se dá překonat poučkou a nebo afirmací. To je základní existenciální téma, se kterým se potýkáme až do smrti.
Ale co se dá řešit jsou mechanismy, kterými k tomu přistupujeme a především techniky jak pracovat s úzkostí (čelit ji ne se jí vyhýbat, přiznat si ji ne ji popírat + kompenzace) aby to neničilo život.
A v tom RUŠ selhává, protože prostě to je zhruba na úrovni ibalginu. Ibalgin pomůže na menstruační obtíže, ale zápal plic a nebo zlomenou nohu vážně nezvládne.
A teda navíc to fakt patří k oněm rychlkvašeným nesmyslům, jejichž cíl je dát vydělat zakladateli. Když už, tak hledejte výrazně propracovanější a validnější variantu které se říká na proces orientovná psychoterapie. Ale s tím strachem to fakt chce spíš hlubinější směry.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 12:44
@Ou děkuji moc moc, já si to také myslím, ale v nouzi se bohužel člověk chytá čehokoliv, jinak budu hledat jiného terapeuta, i když nevím, jak se pozná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 12:46
@Anonymní píše:
@matpet jj, to jsou ty nervy na pochodu. Jinak ne že bych tohle někomu přála, to vůbec ne, ale je trochu ulevujici, že v tom nejsem sama
jsme holt citlivé duše a máme špatně nastavené dráhy v mozku, chce to přeprogramovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 13:05
@matpet píše:
děkuji
Takový kecy ti řeknu od stolu taky… Jasně, někomu taková slova pomohou, ale ty jsi úplně jiný případ, ty potřebuješ člověka, co ví, co má dělat, nejlépe zkušeného psychiatra nebo psychoterapeuta. Jsou to taky jenom lidi a jsou mezi nima špatný i výborný profesionálové.
Bohužel neporadím, kde hledat, ale určitě bych se na to nevybodla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Hned z kraje se omlouvám za anonym, já se prostě na jednu stranu za tohle opravdu stydím. Jsem hypochondr, neléčený
snažím se s tím bojovat, ale neustále na mě dotiraji myšlenky, že mám určitě rakovinu a jiné nemoci. Vždycky jsem taková bývala, ale dokázala jsem tyhle myšlenky ovládnout a poslat pryč. Tenhle stav se mi zhoršil před rokem po smrti táty, byla jsem s ním na JIPce a držela ho za ruku, když umíral a najednou jsem si uvědomila, tu nesnesitelnou přítomnost smrti a začala se bát. Vím, že smrt je přirozená součást života, ale jsem kolikrát úplně s nervama v kyblu, někde mě bolí, pichne a určitě je to něco vaznyho. Do toho se „přidá“ okolí, kamarádky maminka, s kterou jsem ještě před půl rokem vysedavala na kafíčku má rakovinu jícnu, strejda rakovinu slinivky, syn od kolegy v práci těžkou cukrovku, kamarád nádor na štítné zlaze a já vysiluju, co když já taky, jen o tom ještě nevim 
Nelitam nikde po vyšetřeních, to zas ne, ale prostě se bojím a nevím, jak se toho strachu zbavit. Začnu myslet na svoje dítě, na to jak ho miluju a jak ono miluje mě a je mi ještě hůř. Asi tuším, jaké rady pro mě budete mít, ale já se asi teď potřebovala vypsat, protože moje maminka mi dnes sdělila, že musí na vyšetření, protože ji už měsíc trápí žaludek a na sonu se jim tam něco nezdálo a už jsem zase mimo.