Jsem moc úzkostná?
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Jo je tu další asi 1150 diskuze o koroně. Už si fakt připadám jak magor. Myslíte, že jsem moc úzkostná a mám to přestat řešit nebo co už? My se fakt snažíme relativně dodržovat ty opatření a s nikým se moc nenavštěvovat, ale když se podívám kolem sebe, tak mi přijde, že se ani nic neděje. Každej na to totálně s..e, všichni furt samý návštěvy, očkovat se samozřejmě nikdo nechce, protože tomu nevěří, jo a ještě si vlastně všichni myslí, že když měli dva dny rýmu tak už to určitě prodělali. Mně už ta izolace taky leze na mozek, tak se ptám sama sebe (i vás), mám překonat nějaký svoje zásady a zkusit se taky chovat jako, že nic? V okolí jsou pořád nějaký pozitivní a ještě se pak tomu diví, ale občas mi přijde, že třeba naše děti hrozně ochuzujem tím jak je furt držíme stranou. Ach jo, už fakt nevim jak se zachovat.
Ne, ty nejsi moc úzkostlivá, to ti ostatní jsou moc lehkomyslní. A proto jsem tam, kde jsme. Nejhorší na světě… https://www.idnes.cz/…4_domaci_vlc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Chovej se tak, aby sis pak nemusela nic vycitat. Tim se ridim ja. Kdybych nakazila sve pribuzne, diky sve nezodpovednosti a oni meli velke problemy, nebo dokonce umreli, nikdy bych si to neodpustila. Nekdo to ma jinak, jeho vec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak my se snazime pristupovat k tomu tak nejak rozumne, tj. nenakazit rodinne prislusniky, kteri jsou stari nebo nemocni. Tyto navstevujeme, jen kdyz vime, ze jsme fakt nemeli rizikovy kontakt v poslednich treba 5 dnech (jsme oba HO). Jinak deti chodi do skoly/skolky, takze nejake riziko tam proste stejne je. Ale jako kdybysme meli byt v totalni izolaci, tak nam vsem asi hrabne…,jinak samozrejme rousku nosime a casto dezinfikujeme ruce, v mhd se pohybujeme vyjimecne a do obchodu max dvakrat tydne. S prateli se klidne setkam, ale spis venku na hristi/prochazka. Do bytu nikoho nezvu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já to řeknu takhle. Mám tu nemoc, kvůli nezodpovědné…, která hned
první den uvolnění šla do fitka a jezdila za rodinou na spářky a na té
největší se nakazila, stihla ještě jít do práce.
Průběh jsem měla asi lehký, ale rozhodně ne bezpříznakový.
Třásla jsem se, abych nenakazila moje blízké. Docela jsme se hádali, první
test mi vyšel negativní a podle okolí jsem to neměla a nemám brát tak
vážně.
Ale úplně jsem se necítila a poslední den karantény vysoké horečky a
bolesti.
Moje okolí je negativní, moc lidí to není, velmi jsem omezila svoje
kontakty. Mimochodem někteří lidé tady na fóru mě za to odsoudili, že
test negativní a já se stále separuji(byla jsem v karanténě). Druhý test
byl pozitivní.
Dnes mi to okolí po negativním testu poděkovalo, že jsem na opatřeních
trvala. A také mi řekli, že se jim to rozleželo a že vidí, že je lepší
chovat se nad rámec, tak jako já.
Upřímně nevím, co bych dělala, kdybych někoho nakazila, protože nežiji
sama, a on by to nepřežil. Jak bych mohla k té kolegyni přistupovat bez
toho, abych ji vinila za smrt svých blízkých.
On se člověk může nakazit i tak, já do té práce musím, ale myslím si,
že si v každém okamžiku musím říct, že jsem pro to udělala rozumné
maximum. A to já jsem udělala. Nikdy bych si neodpustila, kdyby ne.
Jsem pro to moc úzkostná? Já si to nemyslím. A to dodržuji i nad
rámec.
Anonym kvůli zdraví a popisu siuace, kolegyně sem možná chodí.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
My jsme si tím v rodině už taky prošly, ale rozhodně to nechci znova!
Jinak my se taky držíme celkem stranou, vídáme se v rámci rodiny, ale
jinak ne. S kamarádkama chodíme ven (ne dovnitř), aby děti věděly, že
jsou i jiný děti 
ale jsme venku max. 2 dospělé a 2 děti a to
tak, že prostě se všichni cítíme stoprocentně zdravě - žádná bolest
hlavy, rýma, nic. Teď jsme od známých dostali nabídku jet na chatu na hory
s x dalšíma lidma - nechápu a rozhodně jsem řekla, že nikam nejedu a ani
nechápu, jak to někoho napade. Je to na palici, ale tímhle tomu nikdo
nepomáhá 
Neustále si myjeme ruce,
desinfikujeme, já v domě (máme tu kanceláře a pár bytů) 4krát denně
desinfikuju kliky, nosíme roušky a teda bylo u nás zvykem si v rodině
dávat při přivítání a rozloučení pusu na tvář - tak to teď
neděláme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
My chodíme do práce, dítě do školky, navstevujeme se s rodinou i s některými přáteli.. Ale já se nejvíc kamarádim s kolegyněma s práce, takže už není rozdíl jestli se vidíme v práci nebo doma, dcera taky občas jde na navstevu ke kamarádkám že školky, nebo si bereme kamarádku k nám.. Koronu už jsme měli, dítě bez příznaků, já s minimálníma, manžel pár dnů teplota, bolest hlavy, trochu kašel.. Nakazili jsme se v rodine, zajímavé je, že jsme se nakazili my mladší, starší členové rodiny 60+ se vůbec nenakazili.. Vubec si neumím představit žít v úplne izolaci, už tak mi leze na narvy kolik toho nemůžeme..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@mroe Když ono je to těžký. U nás jsem to pravděpodobně přinesla domů já, ale nechápu odkud. Všude rouška, umytý a vydesinfikovaný ruce, nákupní košík otřený desinfekčním ubrouskem, nikde v kolektivu jsme bez roušky nebyla a stejně pozitivní. Bylo mi blbě (bolest v krku, hlavy jako při chřipce), ležela jsem a za 2 dny volala jsme doktorce, ta mi řekla, že mám zůstat doma a že mě na testy nepošle, protože stejně nestíhají. Kdyby něco, mám volat. Manžela se snažil separovat, ale stejně. pak jsem přestala cítit a mít chuť a v tu chvíli mi doktorka vypsala žádanku, no a v době testu já byla už negativní a manžel pozitivní, takže další karanténa… psycho a chaos. Fakt jsem se snažila chovat zodpovědně, ale bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
At se každý chová podle sveho svedomi. Ja se teda necpu nekam po
obchodakach, do velkých davu apod, ale sedet rok doma a nevidet ani nejblizsi
me ani nenapadne (nevidame teda nikoho stareho a nemocneho). Syn chodi do
skolky, partner do prace, zbytek rodiny mame ve zdravotnictví, sama sem na
podzim chodila vypomahat na covid oddeleni a nikdo to nechytil (krom mamky co to
mela bez priznaku a zjistila to az mesic po prodelani). Akorat deda, ktery se
bal a sedel jenom doma od jara a nikoho nechtel videt to pred mesicem dostal,
nechapeme jak 
takze ani nejaka separace neni
zarukou, ze to nechytnu. Vim ze je dost lidi, pro ktere to neni sranda, tak je
nevidam, ale nas to nějak extra neohrozuje a nehodlam kvuli jedne nemoci
prestat uplne zit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nemyslím si, že jsi příliš úzkostná. Zkrátka bereš tu situaci zodpovědně, a kdyby tak postupovalo více lidí, nemuseli jsem být ten nejčernější flek na mapě. Nicméně úplně všechny kontakty a zábavy člověk taky odstřihnout nemůže, protože bychom se zbláznili. Myslím, že je na místě chránit hlavně ty nejrizikovější skupiny, takže babičky navštěvovat na zahrádce a s rouškou, no a my mladí to většinou nějak přežijeme, než bude očkování. Pak se to sad vrátí k nějakýmu rozumnýmu režimu, tohle je na budku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@fíkofka píše:
@mroe Když ono je to těžký. U nás jsem to pravděpodobně přinesla domů já, ale nechápu odkud. Všude rouška, umytý a vydesinfikovaný ruce, nákupní košík otřený desinfekčním ubrouskem, nikde v kolektivu jsme bez roušky nebyla a stejně pozitivní. Bylo mi blbě (bolest v krku, hlavy jako při chřipce), ležela jsem a za 2 dny volala jsme doktorce, ta mi řekla, že mám zůstat doma a že mě na testy nepošle, protože stejně nestíhají. Kdyby něco, mám volat. Manžela se snažil separovat, ale stejně. pak jsem přestala cítit a mít chuť a v tu chvíli mi doktorka vypsala žádanku, no a v době testu já byla už negativní a manžel pozitivní, takže další karanténa… psycho a chaos. Fakt jsem se snažila chovat zodpovědně, ale bohužel.
Tak si ale nemas co vycitat. A o to jde. Ja to taky mela, prinesla to dcera. Ale nikoho jsme dal nenakazili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ať si každý dělá co chce, ne? My patříme mezi ty, kteří to neřeší. Mimo budovy roušku nenosíme a navštěvujeme se taky v rámci možnosti normálně. Ani dceru nedržím v izolaci, kamarádky si vodí domů a nebo jsou venku. Chodím normálně do práce, přítel dělá zakázky, dcera chodí do školky. Na konci měsíce jedeme na chatu, něco jako teambuilding. O prázdninách jsme byli na dovolené a v Tatrách. Očkovat se nenechám ani za zlaté prase. Nemám v plánu kvůli nějaké koroně přestat žít, to fakt ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Bábrdl píše:
Ne, ty nejsi moc úzkostlivá, to ti ostatní jsou moc lehkomyslní. A proto jsem tam, kde jsme. Nejhorší na světě… https://www.idnes.cz/…4_domaci_vlc
Přesně. Mluvíte mi z duše. Jinak autorko jako bych to psala já. Taky mi
přijde, že jsem v okolí jediná kdo to řeší, těší se až se aspoň
rizikový členové rodiny naočkují… Jinak na to každý s… Zavřená
hospoda? Tak se sejdem u souseda v garáži. Dokonce znám dva případy, že
o svátkách navštívili svoje pozitivní příbuzný, protože měli přece
před měsícem kašel tak to měl a může. Na co testy že? 
. Lidi jsou neuskuteční…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak my se treba s rodinou stykame ale s kamarady skoro ne. Pokud to budem porusovat vsichni, tak uz budem uplne v pr…Ja chodim do prace, takze v kolektivu lidi jsem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Zakladatelko, taky se s tvým příspěvkem ztotožňuji. Stýkám se
s blízkou rodinou a přátele vidím jen velmi málo, společnost
nevyhledávám a některé pozvánky s omluvou odmítám. Je mi z toho všeho
smutno, jako bych v okolí byla jediná, kdo omezil kontakty. Nedivím se, že
máme tak velké nárůsty nemocných. A jak vidím v okolí, ti co se
neomezují, jsou zatím zdraví. Jen si říkám, melou ty pomyslné
mlýny? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Právní ráda ohledně plné moci
- Ne moc vhodný případný vztah?
- Poradil by někdo ohledně mobilu? Děkuji moc.
- Kolik alkoholu je už moc? :)
- Úzkostné potíže u dcery
- Otázka pro muže. Jak moc řešíte velikost prsou?
- Až moc velký penis
Jo je tu další asi 1150 diskuze o koroně. Už si fakt připadám jak magor. Myslíte, že jsem moc úzkostná a mám to přestat řešit nebo co už? My se fakt snažíme relativně dodržovat ty opatření a s nikým se moc nenavštěvovat, ale když se podívám kolem sebe, tak mi přijde, že se ani nic neděje. Každej na to totálně s..e, všichni furt samý návštěvy, očkovat se samozřejmě nikdo nechce, protože tomu nevěří, jo a ještě si vlastně všichni myslí, že když měli dva dny rýmu tak už to určitě prodělali. Mně už ta izolace taky leze na mozek, tak se ptám sama sebe (i vás), mám překonat nějaký svoje zásady a zkusit se taky chovat jako, že nic? V okolí jsou pořád nějaký pozitivní a ještě se pak tomu diví, ale občas mi přijde, že třeba naše děti hrozně ochuzujem tím jak je furt držíme stranou. Ach jo, už fakt nevim jak se zachovat.