Reklama

Jsem psychicky nemocná

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.03.18 21:00
Jsem psychicky nemocná

Tom mluvila s blízkými (rodina) a už se taky stalo, výsledek byl výsměch a pochybnosti a přesvědčení, že řeším absolutní kraviny. Už asi po 3 rok trpim panickou hrůzou z nemocí, mám neustálý strach, že něco někde chytnu - já si přijdu jako blázen, kolikrát ani nejdu do školy, protože mám pocit, že se u mě začíná projevovat chřipka. Nejsem člověk, co u sebe za každou cenu hledá nějakou poruchu, nebo nemoc, jde jen o to, že není snadné s tím žít, a proto se chci poradit. Může jít o nějakou psychickou poruchu? Také se mi občas chvějí prsty na rukou (prošla jsem neurologické vyšetření - výsledek žádný - možná stres). Někdy mě popadne taková úzkost, kdy sama sobě říkám, jak by byli snadné tu nebýt a byl by klid, nic by mě netrápilo, ale nejsem sebevrah, jen mě občas něco takového napadne, myslím ale, že bych takovou věc nikdy nedokazala, takže to moc nevnímám. :( děkuju za odpovědi PS: je mi 18 let


Reklama

Reakce:
 
lachtanice86
Kelišová 5752 příspěvků 19.03.18 21:11

A u psychologa si byla? Jednoho takového známého jsem měla a bylo to hodně otravné. Obešel vždy všechny doktory, jednou že má rakovinu hrtanu, potom že stitnou zlazu, jindy zase, že rakovinu žaludku. Nebo že má stále rýmu, nebo horečky. Samozřejmě mu nic nebylo, jen k psychologi nezašel nikdy, což byla chyba.

 
jezz1e
Kecalka 238 příspěvků 19.03.18 21:14

Jakékoliv záchvaty paniky je dobré řešit s psychologem/psychi­atrem. Od toho tu jsou a mnohdy stačí nějaká základní terapie. Na rodinu se neohlížej a jdi za odborníkem.

 
jancabr
Kecalka 319 příspěvků 28 inzerátů 19.03.18 21:17

Je ti 18, jsi dospělá a zodpovídáš už sama za sebe. Zkusila bych navštívit psychologa, ten by mohl pomoci nebo doporučit jiného doktora. Psychické nemoci jsou záludné a spousta lidí je nepochopí. I když je to rodina.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.03.18 21:31
@Anonymní píše:
Tom mluvila s blízkými (rodina) a už se taky stalo, výsledek byl výsměch a pochybnosti a přesvědčení, že řeším absolutní kraviny. Už asi po 3 rok trpim panickou hrůzou z nemocí, mám neustálý strach, že něco někde chytnu - já si přijdu jako blázen, kolikrát ani nejdu do školy, protože mám pocit, že se u mě začíná projevovat chřipka. Nejsem člověk, co u sebe za každou cenu hledá nějakou poruchu, nebo nemoc, jde jen o to, že není snadné s tím žít, a proto se chci poradit. Může jít o nějakou psychickou poruchu? Také se mi občas chvějí prsty na rukou (prošla jsem neurologické vyšetření - výsledek žádný - možná stres). Někdy mě popadne taková úzkost, kdy sama sobě říkám, jak by byli snadné tu nebýt a byl by klid, nic by mě netrápilo, ale nejsem sebevrah, jen mě občas něco takového napadne, myslím ale, že bych takovou věc nikdy nedokazala, takže to moc nevnímám. :( děkuju za odpovědi PS: je mi 18 let

Ahoj, chápu jak se cítíš, mám sice jiné psychické problémy, ale dokážu pochopit jak ti je. Je smutné, že tvá rodina tě nepodporuje, ale třeba je brzy a potřebují více času, aby pochopili, že se necítíš dobře. Jen ti chci napsat, že je velice těžké přiznat si to a vyhledat pomoc. Mě je 38 let a trpím depresí už hodně let. Neustále jsem se snažila se s tím vypořádat sama. Nakonec jsem se nedávno svěřila rodině, která mě naštěstí pochopila. Čeká mě první návštěva psychiatra, bojím se, stydím se, nevím co mě čeká, ale po přečtení tisíců článků jsem se přesvědčila, že je to jediné možné východisko. Jsi plnoletá, přemluv sebe sama a objednej se někam. Doporučuji rozhodně psychiatra, psycholog je dobrý tak leda na nějaké momentální splíny. Seber odvahu ať se netrápíš dlouho, jsi mladá slečna tak s tím něco udělej :hug:

 
MarkeTha77
Stálice 81 příspěvků 19.03.18 21:41

Odkud jsi? V Brně je výborné krizové centrum kam můžeš i bez objednání. Držím Ti palce, vím jaké to je nebýt na tom psychicky ok :hug: K odborníkovi se někdy člověk těžko dokope, ale určitě to není v dnešní době žádná ostuda. :andel:

 
jenny.fields
Generální žvanilka 24607 příspěvků 19.03.18 21:57

Pravděpodobně máš generalizovanou úzkostnou poruchu či podobnou diagnozu. Najdi si psychologa.

 
Jana206
Nadpozemská drbna 26301 příspěvků 19.03.18 21:58

To je projev uzkostne poruchy. Pomůže psychoterapie.

 
nestarejtese
Kecalka 411 příspěvků 20.03.18 12:36

@MarkeTha77 můžu se zeptat kde?

 
MarkeTha77
Stálice 81 příspěvků 20.03.18 21:22
@nestarejtese píše:
@MarkeTha77 můžu se zeptat kde?

Krizové centrum ve FN Brno Bohunice

 
KristenRoy
Nováček 9 příspěvků 24.03.18 10:36
Psychická porucha

Dobry den, předem se velmi omlouvam, že sem píšu příspěvek, který tu už byl, ale nebyl napsaný správně, tak bych to ráda smysuplně a znovu sepsala.

Už delší dobu mám v sobě problém a nerozumím mu, snažila jsem se o tom mluvit s blízkými (rodina), ale výsledek byl výsměch a pochybnosti a přesvědčení, že řeším absolutní kraviny. Už asi po 3 rok trpim panickou hrůzou z nemocí, mám neustálý strach, že něco někde chytnu - já si přijdu jako blázen, kolikrát ani nejdu do školy, protože mám pocit, že se u mě začíná projevovat chřipka.

Nemůžu chodit do společnosti, kde se šíři chřipka, nebo viróza - hlídám si inkubační dobu, kdy se u mě daná nemoc projeví, neustále se sleduji, příznaky apod. Nejsem člověk, co u sebe za každou cenu hledá nějakou poruchu, nebo nemoc, jde jen o to, že není snadné s tím žít, a proto se chci poradit. Může jít o nějakou psychickou poruchu? Také se mi občas chvějí prsty na rukou (prošla jsem neurologické vyšetření - výsledek žádný - možná stres).

Ztrácím nad tím kontrolu a nedokážu to ovládnout. Někdy mě popadne taková úzkost, kdy sama sobě říkám, jak by byli snadné tu nebýt a byl by klid, nic by mě netrápilo, ale nejsem sebevrah, jen mě občas něco takového napadne, myslím ale, že bych takovou věc nikdy nedokazala, takže to moc nevnímám. Je mi 18 let. Děkuju za vaši odpověď.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.03.18 18:19

Také se mi stávalo něco podobného. Pořád jsem sem bála různých nemocí, když mě něco jen trochu zabolelo, hned jsem si vyhledávala, jestli nemám rakovinu, nebo něco podobného. V poslední době jsem však v pohodě, neboť jsem začala věřit sama sobě a můj táta vždycky říká, že když budu veselá, tak se ode mě budou nemoci držet dál. Osobně si myslím, že když budeš žít zdravě a budeš se snažit být vyrovnalá, nemusíš se ničeho bát. Já to mám ozkoušené. Hlavně se ničeho neboj a snaž se být pozitivní, neboť ne nadarmo se říká: Neboj se slepoty, dokud vidíš. :D A kdyby tě zase přepadla úzkost, v klidu si sedni a opakuj si větu: Jsem zdravá. Hlavně se tomu snaž věřit.
Držím ti palce ;)

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.05.18 19:22
Uhodil mně o zeď

Je mi 19, příteli 22 let.

Jsem se svým přítelem půl roku, zatím jsme se nikdy moc nehádali, jen tak občas kvůli drobnostem. Jednou jsme spolu jeli na výlet a zároveň jsme s sebou vzali mého kamaráda se sestrou a ještě kamarádku té sestry. Vše probíhalo z mého pohledu naprosto přirozeně, spontáně, bylo veselo, ani můj přítel se mi nezdál nijak neklidný. Vše se ale změnilo, když jsme se vrátili z výletu a dojeli k němu domů, byly jsme tam sami dva, jeho rodiče byly také pryč. Začalo to jednou hloupou poznámkou z jeho strany: „tak co? Myslíš, že se ten hl už dostatečně nabažil?“. Myslel tím toho kamaráda. Začal mi vyčítat, že jsme se k sobě moc měli, že se chovám, jak da apod. Nechapu, co to do něj vjelo, ale když mi začal sprosté nadávat, tak jsem se neudržela a začala na něj řvát taky. Když o mém kamarádovi začal velmi vulgárně mluvit, praštila jsem ho do hrudi, ani to s nim nehlo. Načež mě pevně stiskl ruce k sobě, dal mi je před obličej a směrem ke zdi mě táhl, až mě o ní pevně opřel (praštil). Hrozně sem se lekla a řekla, ať na mě nesahá. Hloupě se smál a zeptal se mě, jestli se s ním chci prát, ještě jsem se na protest trochu pohla, abych ukázala, že kdybych se snažila, tak se z jeho sevření dostanu (ale nedostala bych se). Podíval se mi do očí a řekl, ať nedělám kraviny, nebo to pro mě neskončí hezky. Pak mě pustil. Nikomu bych takovou situaci nepřála, v tu chvíli se skutečně můžete jen modlit, protože ženy maji proti mužům minimální šanci. Skončilo to tak, že jsme se rozešli. :,(


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Rekonstrukce bytu: Na co si dát pozor?

Kupujete byt a potřebuje opravit? Anebo už nejste tolik spokojení s vlastním... číst dále >

Do plavek s eMimino.cz: Jak pokračuje cesta za zdravým životním stylem?

Naše čtyři výherkyně jsou skoro u cíle! Nebo snad teprve na počátku? Ptali... číst dále >

Články z Expres.cz

Co zlomilo Slavíkovi vaz? Opakující se skandály a odchod partnera

Konec! Karel Gott a ani Lucie Bílá si letos dalšího Zlatého Slavíka na své... číst dále >

Nejzrůdnější vražedkyně Česka? Fikáčková drtila kojencům hlavy, nesnášela jejich křik

Do historie české kriminalistiky se zapsala řada vrahů. Někteří byli nebývale... číst dále >

Články z Ona Dnes

Dvojčata z Atlanty se narodila jako holčičky, dnes jsou z nich bratři

Angel a Fabian Griffinovi už od deseti let vědí, že jim příroda nadělila... číst dále >

Máma spala s Hitlerem, tvrdila krásná Romy, která by oslavila 80 let

Kdyby nezemřela ve 43 letech, oslavila by 23. září osmdesátku. V 17 letech... číst dále >


Reklama