Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
kolik máš let?MUže to být porucha pozornosti, nejsi divná, neboj.) ![]()
Nejsi divná…každý člověk má nějaké pocity, fantasii..V tvém případě je to trošku hlubší, tak se neboj s tím svěřit doma popřípadě u lékaře. ![]()
Nechtěla bys zkusit proklepnutí psychologem?
Jinak nevim, co si o tom myslet. Musela bys to více rozepsat.
Jakoze si divna protoze tema ktere te zajima nikdo nezalozil? Tak to by asi nebyly zadne nove diskuze kdyby to tak nikdlo nemel.
@Karlaska ano, menší poruchu mám
, ale to se nedá ani počítat ![]()
A kolik mi je? Ne že bych byla zvyklá tohle psát ale je mi 27
![]()
@CremaLeysta píše:
@Karlaska ano, menší poruchu mám, ale to se nedá ani počítat
A kolik mi je? Ne že bych byla zvyklá tohle psát ale je mi 27![]()
a kam bys měla být zvyklá tohle psát? ![]()
Míváš občas pocity depersonalizace? Možná by bylo fajn si o tom popovídat s odborníkem. ![]()
tvá mysl utíká jinam, už nejsi ve věku puberty, dle mého máš hlubší poruchu pozornosti, ale odborník nejsem..
@Keshi píše:
Míváš občas pocity depersonalizace? Možná by bylo fajn si o tom popovídat s odborníkem.
Ano, nemívám to často, ale není to nic příjemného ![]()
Vůbec jsem nevěděla že ta depersonalizace existuje ![]()
Moc děkuji za objasnění
![]()
@Anonymní píše:
Ano, nemívám to často, ale není to nic příjemného
Vůbec jsem nevěděla že ta depersonalizace existuje
Moc děkuji za objasnění![]()
O odosobnění se moc nemluví, ale je to celkem častá „porucha“. Můj hodně blízký přítel s tím bojuje, proto mě to napadlo. Má i podobné pocity „mimo“. Občas prý jako by žil život někoho jiného, nebo jen laxně procházel kolem. Moc mu pomáhá terapie…aby si více uvědomoval sám sebe. Seznámil se se sebou. Neboj se o tom s někým mluvit, nestyď se…není důvod se stydět. Držím palce.
( jen tak mimochodem, není tu dané téma co potřebuju
)







Máte to taky tak? Jste furt mimo?
Já ano, a už to není normální
Vždycky jsem byla divný člověk, ale tohle už je moc
Když si něco zapisuji na papír, tak mi něco blikne v hlavě a začnu místo toho kreslit něco co se připlete mojim mozkovým buňkám do cesty
A když se večer procházím po zahradě cítím se jako tělo bez duše
Fakt nevím co s tím
Nebo to nejhorší, když mám moc velikou fantasii a dokážu se vcítit do jakýchkoliv lidí, a ty pocity, co občas zažívám nejsou vždycky růžový
Máte to taky tak?