Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
A u KETu jsi měla pregnyl? Pokud ano, klidně ten duch mohl být ještě z něho a ne od embrya. Znám hodně případů, kdy se zadařilo i po několika potratech a mají zdravé děti. Z tvého popisu se mi zdá, že si se strašně upla na miminko a jsi negativní k okolí ( viz švagrová ). Ano, chápu, mrzí že to, to je normální. Hod se do klidu. Jak se říká. Prej a bude ti přáno. A když darované vajíčko a ani adopci nechceš, tak možná zůstaneš bezdětná, ale to bude tvá volba.
Kamarádka se snažila otěhotnět 6 let. Vystřídala několik reprocenter a nic. Když už se smiřovali s bezdětností, tak jim kdosi poradil dr.Machače z Reprofitu v Brně. Jeli tam… a mají 2 děti na první dobrou.
Pak jsme spolu lamentovaly, jak nás dětičky umí ničit a jak třetí ani za nic… a za týden mi brečela (šokem) do telefonu, že je těhotná. Spontánně. Tak má teda 3 děti
![]()
Anonym, kdyby tu náhodou chodila… nechci být poznaná, děkuji.
Nedopsala jsem..prostě nikdy nevíš, neházej flintu do žita, ale snaž se žít nejen snahou o děti… vím, mi se to dobře kecá…
Já bych řekla, že potřebuješ psychiatra.
K tomu, že lékaři dělají další IVF člověku s tolika potraty bez nejpodrobnějších vyšetření, se asi nemá cenu vyjadřovat. Takhle to vypadá, když je něco lukrativní na úhrady. Pacient je až na posledním místě.
Myslím, že není dobré, že sis z toho snažení udělala jediný smysl života. Možná se to povede a možná ne. Možná bys mohla dát domov a lásku miminku, které nemělo štěstí mít maminku, jako ty. Možná právě takhle to má být. Ale pokud adopci odmítáš, tak možná dítě mít nebudeš. Každopádně by určitě pomohlo najít si jiný smysl života. Přesměrovat myšlenky jinam.
@Sůvička80 Ne, pregnyl ani ovitrell tam nebyl.. Brala jsem jen Prolutex a Estreofem coz tehotensky test neovlivnuje..Upla jsem se na to v poslednim KETu jsem spis upadla do agonie..zacala jsem si delat tatersky kurz, poridili jsme si psa se kterym chodim behat a hodne cestujeme.. „hazela jsem se do klidu“..Ale dekuji za nazor..Darovane vajicka mi zavrhl i lekar v CARu, prej mam svych dost a daji se vydolovat i zdrave..
Dik holky..vazim si kazdeho nazoru.. na dite jsem se upla ale jsou tu i jine okolnosti kvuli kterym jsem psala to co jsem psala.. Byla jsem baletkou a na deti jsem nemela ani pomysleni..najedno uraz, zanedbana pece lekare a dozivotni zakaz..tanec jsem milovala - holt stalo se.. musim jit dal.. Spis me asi polozilo ze se mi v zivote nepovedlo v podstate nic..ani takova vec jakou je dite..
Prosim nekamenujte me za to, ze nechci jit do adopce nebo darovaneho vajicka..Nekdo se na to psychicky neciti a ublizila bych tim nejen adoptovanemu ditku ale i okoli a sobe..
Přesně tak, ivf je děsný byznys
já po podobné anabázi a nervech tam, kde je máš nyní ty, jsem se smířila před 10lety s myšlenkou adopce (původně myšleno na 1 kloučka) a do roka jsme měli doma adoptované dvě miminka (tehdy půlroční) krásné zdravé holčičky
jsem z nich šťastná každý den, opravdu ze srdce šťastná, asi to tak mělo vše být… k dětem se dá dostat prostě i jinak, než je porodit… možná je čas na to začít pomýšlet
proč ti ta myšlenka je proti srsti ? chce to jen s ní pracovat… za mne to byla ta úplně nejlepší věc a rozhodnutí v mém životě
@Reaskiller ach jo, pamatuji si tě z diskuzi, kdy i já ta tom byla podobne. Teď máme děti dvě a přemýšlíme, zda vzhledem k věku přemýšlet o třetím. Ale k tvé poslední otázce. Být na tvém místě, snažila bych se. Osobně bych se s bezdetnosti smířila až s prechodem, ale do té doby platí „dokud dýchám, doufám“. Neuměla bych na to nemyslet, ať jsem řešila jakékoli životní kotrmelce, nikdy jsem to nedokázala z hlavy dostat. A tvým pocitům o tom, že za nic nestojí, rozumím také. Sice to samozřejmě neni pravda, ale ženu v tvé situaci tyto pocity holt provází. Jedná lékařská kapacita mne řekla jedno „kdo jednou otěhotní, zpravidla bezdětný neumírá“. Drž se toho. Přeji hodně štěstí.
Nejsi totálně k ničemu, protože nemůžeš (zatím) mít dítě. Udělala jsi pro to všechno. Že se nemůžeš ani podívat na někoho těhotného po vší té snaze, naději a zklamáních je úplně normální. Obzvlášť když jemu to šlo „samo“. Život prostě je nespravedlivý. Já mám dítě a zas vůbec nikoho jiného. Přítele, rodinu..nic. A mám kamarádku, co se na ní přítel vykašlal, zůstala sama s nemocnou holčičkou a i ta jí nakonec umřela. Život je prostě někdy fakt k nepřežití. Ale nikdo není celý život jen šťastný nebo jen nešťastný, tak se určitě zas někdy budeš cítit líp. Moje kámoška, co nemůže mít děti, je teď mnohem šťastnější, než já. A to je taky chtěla. Prostě se dala jinou cestou. Samozřejmě ti moc přeju, aby se ti to dítě povedlo!
samozrejme se snazte, urcite se to podari! kolik je ti roku? Nejsi, jako byvala baletka, moc hubena? nemohl uraz zapricinit nejake srusty? co cviceni- nejlepe Mojzisova, to jsi zkousela?
taky se obavam, ze tvoje psychicke rozpolozeni tomu nenapomaha, ale chapu, ze je to moc moc tezke ![]()