Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Venetia A co jako má dělat, když se jí tak narodily? Znám pár rodin, kde není ani jedno dítě zdravé. Jsou tam různé kombinace. Např. Jana Makovcová, autorka knížek Maminko, nezpívej a ještě jedné (S rukama na uších nebo tak nějak). Má dva chlapečky a oba jsou postižení. Nebo jsem kdysi viděla sbírku pro maminku trojčat - předčasný porod - mraky postižení všech tří kluků. Co ty víš…
@Venetia píše:
není divné mít všechny děti psychicky nemocné?
Některé potíže (často minimálně sklony k nim) jsou dědičné. I takové ADHD se objevuje u víc dětí nebo příbuzných najednou.
@Anonymní píše:
Některé potíže (často minimálně sklony k nim) jsou dědičné. I takové ADHD se objevuje u víc dětí nebo příbuzných najednou.
A ti rodiče nemají o této pravděpodobnosti vůbec tušení? Nemají to sami nebo v rodině?
@Venetia píše:
není divné mít všechny děti psychicky nemocné?
Tak taky se to muze stat. Hodne diagnoz(ADHD, autismus) je geneticky podminenych, takze to mohou mit sourozenci nebo jini pribuzni.
@Venetia píše:
A ti rodiče nemají o této pravděpodobnosti vůbec tušení? Nemají to sami nebo v rodině?
Tak urcite je to v hodne rodinach. V jinych rodinach jsou zase rakoviny nebo nemoci srdce. Rozhodne sklon k ADHD u me neovlivnil rozhodnuti, kolik chci deti.
@Anonymní píše:
Bohužel tohle není jen o hranicích. Moji rodiče (hlavně tatínek) právě na pevné hranice a autoritu věřili a ADHD ze mě nedostali ani tresty, ani násilím a že toho zkoušeli.Vůbec jsem jako dítě nechápala, za co mě trestají, nedělala jsem to schválně (ztrácení a rozbíjení věcí, nepozornost, nevnímání, výbuchy vzteku, bordelaření…). A to podotýkám nemám žádnou další diagnózu.
My máme také pocit, že to děti nechápou a když je potrestáme, mám dojem, že si myslí, že jsme na ně oškliví, tak se už snažíme jen vysvětlovat, i když přiznávám, že také občas zakřičíme.
@Anonymní píše:
Bohužel tohle není jen o hranicích. Moji rodiče (hlavně tatínek) právě na pevné hranice a autoritu věřili a ADHD ze mě nedostali ani tresty, ani násilím a že toho zkoušeli.Vůbec jsem jako dítě nechápala, za co mě trestají, nedělala jsem to schválně (ztrácení a rozbíjení věcí, nepozornost, nevnímání, výbuchy vzteku, bordelaření…). A to podotýkám nemám žádnou další diagnózu.
Tak ono dnes uz je znamo vice postupu nez jen tresty a placani-to se naopak moc nedoporucuje. Deti s ADHD, ale hranice nutne potrebuji.Pak taky rad, rezim, aby se jim hodne nekdo venoval a ta autorita(nejlepe prirozena) taky neni uplne na skodu. Vsechno mam pekne nastudovane.Jen to provedeni dost casto neni idealni
.Kde ma clovek porad brat silu, trpelivost a jeste nejlepe aby se rozkrajel a zvladal vic veci naraz.
@Oriseka píše:
Tak ono dnes uz je znamo vice postupu nez jen tresty a placani-to se naopak moc nedoporucuje. Deti s ADHD, ale hranice nutne potrebuji.Pak taky rad, rezim, aby se jim hodne nekdo venoval a ta autorita(nejlepe prirozena) taky neni uplne na skodu. Vsechno mam pekne nastudovane.Jen to provedeni dost casto neni idealni.Kde ma clovek porad brat silu, trpelivost a jeste nejlepe aby se rozkrajel a zvladal vic veci naraz.
Nám terapeuti radí věnovat se jim, střídat činnosti, dávat hranice…copak normální smrtelník zvládne 12 hodin denně se jim věnovat s pozorností na 120% a co deset dvacet minut jim střídat řízené činnosti? Nejsem Pán Bůh. Teorie je pěkná, ale zapomíná se na to, že jí nevykonává perpetum mobile ale člověk.
@Anonymní píše:
Bohužel tohle není jen o hranicích. Moji rodiče (hlavně tatínek) právě na pevné hranice a autoritu věřili a ADHD ze mě nedostali ani tresty, ani násilím a že toho zkoušeli.Vůbec jsem jako dítě nechápala, za co mě trestají, nedělala jsem to schválně (ztrácení a rozbíjení věcí, nepozornost, nevnímání, výbuchy vzteku, bordelaření…). A to podotýkám nemám žádnou další diagnózu.
Mohu se zeptat, v kolika letech jsi to pochopila?
@Anonymní píše:
Nám terapeuti radí věnovat se jim, střídat činnosti, dávat hranice…copak normální smrtelník zvládne 12 hodin denně se jim věnovat s pozorností na 120% a co deset dvacet minut jim střídat řízené činnosti? Nejsem Pán Bůh. Teorie je pěkná, ale zapomíná se na to, že jí nevykonává perpetum mobile ale člověk.
Kazdy den, cely den to vazne nejde. Dopoledne ma skolku, coz je pro me velka pomoc. Takze dopoledne varim/uklidim/pracuju/venuji se mladsimu a pak mam silu na odpoledne. Nemate skolku?
@Oriseka píše:
Kazdy den, cely den to vazne nejde. Dopoledne ma skolku, coz je pro me velka pomoc. Takze dopoledne varim/uklidim/pracuju/venuji se mladsimu a pak mam silu na odpoledne. Nemate skolku?
Máme na dopoledne, ale každou chvíli je jedno nebo druhé dítě doma, protože je nemocné.
Tak já mám jedno ADHD dítě a stačí mi
. Víc takových dětí by byla moje jistá smrt. Když nás viděla psychiatrička, tak jen zběžně mrkla do screeningovýho dotazníku, pak na mě a prý: „no je to jasný
, pro mě je diagnostický příznak i vyčerpání rodiče/pečovatele“. A to u dcery ta impulzivita nebyla tak výrazná a v krizi nešla do agrese ale do úzkosti. Nejhorší byly noce, takže se nevyspal nikdo. Dobrá zpráva je, že u nás pomohl režim a medikace. Je to o 300% procent lepší. A léky samozřejmě netlumí naopak se podávají psychostimulancia. No a měli jsme štěstí, že čekačka byla jen 3 týdny, ale to jsme se zrovna strefili do dobrého období, jinak je ambulance plná. dětských psychiatrů je málo. Držím palce.
@Anonymní píše:
Máme na dopoledne, ale každou chvíli je jedno nebo druhé dítě doma, protože je nemocné.
Jo, ty nemoce jsou spatne. Syn ma tu imunitu nastesti dobrou, takze to celkem jde. Druhe dite je batole, tak to mam doma porad. Jinak my jedeme v rezimu, ze jsme casto cele odpoledne venku (pres leto cely den). Venku casto menime stanoviste a kdyz je spatny den, tak jdem do lesa. Doma se neudela neporadek, deti jsou vyradene a nejpozdeji v 8 spi a taky se jim neomrzi hracky, co maji doma.
@Oriseka píše:
Jo, ty nemoce jsou spatne. Syn ma tu imunitu nastesti dobrou, takze to celkem jde. Druhe dite je batole, tak to mam doma porad. Jinak my jedeme v rezimu, ze jsme casto cele odpoledne venku (pres leto cely den). Venku casto menime stanoviste a kdyz je spatny den, tak jdem do lesa. Doma se neudela neporadek, deti jsou vyradene a nejpozdeji v 8 spi a taky se jim neomrzi hracky, co maji doma.
Naše děti jsou neunavitelné, když jsme jeli z dovolené z ciziny, tak po skoro patnácti hodinách jízdy se ve vlaku věšely na držáky na zavazadla a vřískali jak pominutí. Bylo skoro jedenáct večer a venku tma jak v ranci. Já už byla skoro mrtvá, ony nabuzené jak na extázi.
@Anonymní píše:
Tak já mám jedno ADHD dítě a stačí mi. Víc takových dětí by byla moje jistá smrt. Když nás viděla psychiatrička, tak jen zběžně mrkla do screeningovýho dotazníku, pak na mě a prý: „no je to jasný
, pro mě je diagnostický příznak i vyčerpání rodiče/pečovatele“. A to u dcery ta impulzivita nebyla tak výrazná a v krizi nešla do agrese ale do úzkosti. Nejhorší byly noce, takže se nevyspal nikdo. Dobrá zpráva je, že u nás pomohl režim a medikace. Je to o 300% procent lepší. A léky samozřejmě netlumí naopak se podávají psychostimulancia. No a měli jsme štěstí, že čekačka byla jen 3 týdny, ale to jsme se zrovna strefili do dobrého období, jinak je ambulance plná. dětských psychiatrů je málo. Držím palce.
My už si také mrtví kolikrát připadáme. Ale, jestli to zvládneme, tak už přežijeme všechno, i třetí světovou. ![]()