Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Popiš nějakou situaci.
Jinak obecně - důslednost, spravedlnost, pozitivní motivace, smích, společné pozitivní prožitky, pozitivní zákazy.
Když mám stav, že bych syna někam zamkla, tak jdu a zlechtám ho, zahrajeme si hru, přečteme si knížku, dělám z něj „velkého kluka“ = dám mu nějaký velice důležitý úkol, něco spolu uvaříme, upečeme, postavíme, pomazlíme se…
A věř tomu, že rozumí, je sice malý, ale děti jsou našim zrcadlem. Dodnes si pamatuju, jak jsme jeli se synem (měl 2,5 roku), něco mu upadlo na zem a on jen laxně řekl: a dopdele. Slyšel to jednou od dědy… A podobných hlášek máme doma hodně.
On uz je to pak zacarovany kruh - on je zly, kvuli tomu tu jsi zla, o to vic on je zly. pak uz to dite bere jako zakladni cestu ziskavani pozornosti a reseni problemu. vystoupit z toho kruhu budes muset umet ty, triletak si to v hlave neprebere.
jaky je, kdyz je s tebou sam? mas moznost s nim nekam sama jit, udelat si cas jen pro nej?
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, nikdy jsem si nemyslela ze sem budu psát, nebo se spis vypovídat. Syn skoro tři roky, je velice náročné dite, ne poslouchá, zlobí a je ošklivý na své kamarády a hlavne na svou sestřičku. To uz me dostává do kolen. Neudělá ji nic hezkého. Dnes ji malém zlomit prst. Pořad ji boucha, tahá ji za vlasy, okamžitě ji berte všechny hračky. V posledni době furt jenom řvu a někdy jsem i sprostá a říkám věci které me pak hroooooozne mrzí. Doufám ze jim nerozumí:( uz nevim jak na nej podobným to nejde, po zlem to nejde. Spis potřebuji radu, jak mám reagovat a nevybuchovat takovým to stylem. Miluju ho nadevse, ale občas děla tak ošklivý věci, ze mám pocit, ze mi nicí život, ze ho v tu chvíli nesnáším. CHci jit od něho pryč a nevidět ho par dni. Jenze to nejde. Neni hlídání. Táta by se z něho taky zbláznil. Co dělat? Jsou dny kdy je fajn a ja nemusí křičet a i kdyz zlobí, snažím se byt v klidu, jenze po náky době, to nevydrží. A vybuchnu
Kolik je maličké? Není to žárlivost? Zkus nejdřív zklidnit sama sebe, třeba se pak zklidní i on ![]()
Kdyz bylo prostrednimu 3 roky, tak jsem zcela regulerne zvazovala, ze ho zavezu exovi a at si s nim dela co chce. Nedalo se s nim nic, jit ven, rev, pokud nejel v kocaru, ktery jsem v te dobe odbouravala, jet mhd prakticky nemozne, doma peklo. Prijali ho tehdy do skolky, ja uplne stastna, ze se ho „zbavim“… Nedal to, neadaptoval se.
Zlomilo se to hodne mezi 3,5 a 4 roky. Konecne se s nim dalo aspon trochu domluvit, vnitrne trochu povyrostl.
Ale uplne v klidu to neni doted, oproti nemu byl nejstarsi v tomto veku uz uplne v pohode. Zrovna ted jsem musela ctyrletyho odeslat do pokojicku, protoze na gauci okopaval brachu
Rozdil oproti situaci pred rokem, kdy by to byl rev, rev, rev, tak ted je za minutu dole, omluvi se a uz si kresli.
Mému je 3,5 a začíná to být lepší. Kolem toho třetího roku jsem myslela, že skončím u Chocholouška nebo v kriminále. Vydrž, bude to lepší. Prý je v tomto období taková první puberta.
Jinak když má malá své hysteráky, zatím mi pomáhají sluchátka a hudba.. Ale vím, že je zatím relativně hodná..Až na své sama, to né atd.
@Billi jeeee tohle vsechno s nim dělám, ale kolikrát i kdyz chci jeho vztek krotit hrou, je kolikrát jeste horší a začne rvát a kopat. @Ali-Ali to víš ze je jak milius. Ja to vím, ale nejde to. @Králičice taky si říkám ze budu muset uklidnit víc sebe. Malé je 15m. Ja se doopravdy snažím byt v klidu, ale to by musel člověk zažít. No uvidíme, treba ho to časem přejde.
A jak zareaguješ, když se začne vztekat? Pokud vidí u tebe, že se vztekáš, tak se prostě chová tak, jak vidí doma. Na syna používám, že ho chytnu za ruce a v klidu ho pošlu pryč, ať se vrátí, až se uklidní. Pokud se udržím a povede se mi to, tak to je o 100% lepší, než když se neudržím. A hlavně si na tom trvám, pokud to jinak nejde, tak ho tam odnesu. Už to ví sám. Když pak přijde, tak se omluví a vysvětlíme si spolu co a jak se dělo.
U nás to už bylo lepší, ale co chodí do školky, tak jsou dny, kdy nestačím zírat, co se děje ![]()
@Anonymní píše:
@Billi jeeee tohle vsechno s nim dělám, ale kolikrát i kdyz chci jeho vztek krotit hrou, je kolikrát jeste horší a začne rvát a kopat. @Ali-Ali to víš ze je jak milius. Ja to vím, ale nejde to. @Králičice taky si říkám ze budu muset uklidnit víc sebe. Malé je 15m. Ja se doopravdy snažím byt v klidu, ale to by musel člověk zažít. No uvidíme, treba ho to časem přejde.
neboj, hodne z nas te plne chape
mam doma mladsi 21m a starsiho cerstve 3r, pravdepodobne s poruchou autisticke spektra. ze stadia na Chocholouska jsem presla do stadia rezignace
a ono to celkem funguje…
@Anonymní píše:
@Billi před tím než vybuchnu tak na nej 1000× mluvím klidným hlasem, aby přestal, občas dovedu do kouta. @Ali-Ali malej tečka taky začal chodit. Doufám v to, ze se uklidni
Ale to nechce 1000× mluvit klidným hlasem, když to je viditelně zbytečné. U nás je pravidlo 3× a dost. A jak vidím, že to prostě nejde a schválně to vytáčí do vyšších otáček, tak ho sbalím a vylifruju pryč. Oni na sebe strhávají pozornost, tak to chce bez divadla, jak pochopí, že to s tebou nic nedělá, tak se to třeba začne zlepšovat. Určitě to nebude ze dne na den, ale postupně.
@Jancaqa do pokoje. Sednu si k němu na bobek, chytnu ho za ruce, podívám se mu do očí a přísně, i když bez emocí, mu řeknu, že se mi nelíbí, jak se chová a dokud bude Ema naopak, tak se může vztekat u sebe v pokoji. Až bude zase můj Tomášek, tak může přijít ke mně a budeme si spolu pěkně hrát.
A do pokoje ho vracím do doby, než se opravdu uklidní, teď už taky neutíká. Ale na začítku třeba 20 minut vřískal u postele - nechci tady být, to jsem teda za ním tu a tam šla a zkoušela vylepšit situaci.
Teď už stačí jen zmínit Emu naopak a je to lepší.
Ema naopak je knížka o holčičce, co se chová, tak jak by neměla. Batole v období vzdoru.
@Billi ja si říkala co je Ema naopak.. Zkusím tedy dle tvé rady. Me je hrozne líto, kdyz na nej musím zvyšovat hlas, stejně to poradně nikam nevede.
ty mas jedno dite?
Ahoj maminky, nikdy jsem si nemyslela ze sem budu psát, nebo se spis vypovídat. Syn skoro tři roky, je velice náročné dite, ne poslouchá, zlobí a je ošklivý na své kamarády a hlavne na svou sestřičku. To uz me dostává do kolen. Neudělá ji nic hezkého. Dnes ji malém zlomit prst. Pořad ji boucha, tahá ji za vlasy, okamžitě ji berte všechny hračky. V posledni době furt jenom řvu a někdy jsem i sprostá a říkám věci které me pak hroooooozne mrzí. Doufám ze jim nerozumí:( uz nevim jak na nej podobným to nejde, po zlem to nejde. Spis potřebuji radu, jak mám reagovat a nevybuchovat takovým to stylem. Miluju ho nadevse, ale občas děla tak ošklivý věci, ze mám pocit, ze mi nicí život, ze ho v tu chvíli nesnáším. CHci jit od něho pryč a nevidět ho par dni. Jenze to nejde. Neni hlídání. Táta by se z něho taky zbláznil. Co dělat? Jsou dny kdy je fajn a ja nemusí křičet a i kdyz zlobí, snažím se byt v klidu, jenze po náky době, to nevydrží. A vybuchnu