Jsem ztracená ohledně práce, školy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Ahoj,
při čtení tvého příspěvku mám pocit, že čtu svůj příběh.
V první radě je potřeba si uvědomit, že je naprosto v pořádku být chvíli ztracená a nevědět… Alespoň tě to nutí přemýšlet a jít do hloubky.
Ne všichni hned vědí, co chtějí dělat, důležitý ale je, že to chceš vědět a jdeš tomu naproti.
Taky jsem se dlouho hledala a nevěděla, co bych měla dělat, aby to bylo jak profitově ok, tak aby mě to alespoň trochu bavilo.
A tak jsem si zkusila všechno možné, od administrativy, přes gastro i obchod, až jsem přišla na to, že klasické zaměstnání pro mě nebude to pravé ořechové.
Sama si napsala, že by tě bavilo učit, ale pokud vím, tak učitelé nemají finančné ohodnocení nadstandartní, tak proč nevyučovat online?
Pokud si dobrá např. v angličtině/němčině, určitě by se to dalo „prodat“ online.
Nejdřív YT, IG a pak třeba i individuální lekce.
Doporučuji se podívat na kanál „Na volné noze“, třeba ti to vnukne nějakou myšlenku a potřebné informace.
Držím pěsti, ať najdeš, co tě baví a podaří se ti to rozběhnout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, ve tvém příběhu částečně poznávám i sebe, i když nemám ekonomické vzdělání, ale přírodovědné. Škola mě bavila, ale v praxi mi to moc nešlo. Rozhodla jsem se dodělat pedagogické vzdělání a je ze mě učitelka. Podobně jako ty od dětství pokukovala po téhle profesi, ráda jsem doučovala kamarády…Ale pozor - učení na ZŠ nebo SŠ velmi často není vůbec o tom, že stojíš u tabule s křídou a dáváš výklad. 
V dnešní době nutně potřebuješ mít notnou dávku přirozené autority. Já tomu říkám krotitelské dovednosti. Pěkný výklad je fajn, ale pokud žáky nezpacifikuješ, ani si neškrtneš. Mnohé děti jsou VELMI sprosté, vulgární, neukázněné, naprosto nemají respekt k autoritě a často jsou i agresivní. Neříkám, že jich je nějak moc, ale ono stačí, když je jich 5 ve třídě a je to fakt náročné. Já učím 5. rokem a nejsem bohužel typ přirozeně autoritativní, takže je to občas peklo. 90% děti je OK a je s nimi rozumná domluva, ale ti zbylí nemají problém na mě být vulgární, agresivní, vyhrožovat. Zlí jsou i na spolužáky. Minulý týden na mě takový žák plivnul (dovolila jsem si po něm chtít, aby si alespoň něco psal do sešitu). Podpora v rodičích není, spíš naopak, zastávají de svých dětí a nebo mi vyčtou, že si s nimi neumím poradit. Když je učitel přísnější, zase jsou na něj stížnosti, že chudáky děti přetěžuje a mají z něj stres. Plat je pro mě v porovnání s původní profesí (velmi podprůměrně placená - a to je VŠ!) pěkný, ale moc nad průměr se nedostanu. Tolik tedy k učitelské profesi.
Jinak známá s obchodkou dělá manažerskou pozici a vydělává pěkně. Druhá má VŠ ekonomického směru, ale jen Bc., a přeorientovala se na IT. Teď si postavila krásný dům, takže hádám, že se špatně nemá 
Anonym- údaje o profesi a vzdělání.
- Citovat
- Upravit
Já teda moc nechápu, že jako dospělá nemáš absolutně představu, co bys měla dělat, ale víš, že chceš nadstandardní plat. Najdi si někde kariérní poradenství, uděláš si test a uvidíš, co ti z toho vyleze. Klidně bych se pustila do studia, i když si ho budeš platit. Máš už nějaký titul? Já jsem studovala dálkově po VŠ chvíli další obor a žádala jsem si o snížení poplatku, tehdy jsem platila snad 1500,– za semestr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak v první řadě si zkus ujasnit, co potřebuješ, abys byla spokojená? Jsou to lidé, ruch, máš ráda, když se něco děje nebo spíš klid, ticho, zavřít se někde mezi šanony a počítat?
Možná bych zvážil dobrovolnictví někde, kde se zabývají dětma (zkusíš si tu práci s nimi nebo i můžeš jet na tábor jako vedoucí) a uvidíš, jak tě to baví, zda umíš zaujmout, máš nápady, umíš reagovat. Můžeš zkusit i seniory, třeba by tě to naplnilo.
VS doporučuji delat dálkově, to můžeš např. učit ve školce a dělat u toho školu.
Ohodnocení nadprumer nemají ani někteří VŠ, takže to je věc druhá.
Edit. Ještě si můžeš udělat farmaceutického asistenta, těch je málo, to studium by mohl podpořit finančně tvůj budoucí zaměstnavatel.
Nebo mě teď napadá, že podobné je to i u dentální hygieny, těch je asi taky málo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Asi to nechceš slyšet ale účetnictví;) jsem ale od začátku zaměstnaná na HPP, na sebe jsem to nikdy sama nedělala a vyhovuje mi to tak. Z vysoké ekonomky jsem taky po roce zdrhla, já teda věděla už od střední že by mě ta uctarina mohla bavit a to se na VŠ nenaučíš, až v praxi. Léta jsem dělala v korporátní sféře, teď státní. Během covidoveho roku 2020/21 mi řekli že po (druhé) mateřské už pro mě nemají práci, i když ještě během RD jsem jim chodila pomoct bo nestíhali, jenže pak to odvětví zasáhl covid a propouštěli, načež jsem byla vždycky tak 1-2 měsíce v nějaké práci, pak zas zavřeli některé podniky, školky, školy a musela jsem skončit a takhle jsem se placala 3/4 roku než přišla ta nabídka na současnou práci kde jsem spoko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zkus se podívat na studium andragogiky - vzdělávání dospělých.
- Citovat
- Upravit
Dodělej toho bakaláře, na ekonomce, Přestaň hledat jistotu a zabezečnení, že si vymyslíš dokonalý plán, který tě nadchne a který ti přinese nekonečné štěstí, bezpečí, kariérní postup a stádo jednorožců. Takováhle představa že to musíš mít tě jen paralyzuje, aby si nezkoušela něco reálného udělat.
Nevymejšltej, nepředstavuj si. Pokud tě zajímá vzdělávání, tak si najdi brigádu kde budeš někoho doučovat, nebo budeš dělat lektorku, nebo něco takového, ověři si jestli ti to skutenčě jde a jestli tě to skutečně těší a kdžtak si normálně doděláš učtelské minimum, pokud bys nechtěla dělat vzdělávání dospělých, tedy na běžné profesionální úrovni.
Pokud chceš pokračovat na magisterském studiu, tak to nedělej dřív, než porozumíš sama sobě a zjistí do čeho chceš ten čas a úsilí skutenčně investovat. Pokud nejsi schopná tomu porozumět sama, řeš to za pomoci nějakého kouče či koučky - zde ale hledej někoho, kdo pracoval v byznysu alespoň 20 let a má nějaký plnohodnotný, alespoň tříletý koučovací výcvik, ne markeťáka či markeťačku co v 30 vyhořel a teď má kurz na půl roku a webináře o zázračných způsobech života.
Daleko racionálnější by nejspíš byla psychoterapiíe, protože si myslím, že za tvou ztraceností v životě, v době kdy už jsi dospělá a dokonce s pracovní zkušeností jsou hlubší obtíže, no ale budiž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem se sama se sebou smířila a mám to tak, že mě baví všechno a nic, což znamená, že vydrzim s nadšením dělat téměř cokoliv, ale třeba jen rok a dva a pak musí být změna iq mi bylo naměřeno nadprůměrné, ale nějaký profesní životní směr nemám a nikdy jsem neměla, dělala jsem snad vše od uklizecky po manažerku, i tu ucitelku, lektorku, administrativni pracovnici (a další), a všechno mě to neskutecne bavilo… jen ne moc dlouho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsi ještě mladá, za mě máš přehnané požadavky. Ono kdo by nechtěl mít nadprůměrný plat. Jak už tady psaly uživatelky, na to, co tě baví musíš přijít sama. Ale celkově odvětví práce s lidma není dobře placená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stručně? Práce tě má v první řadě uživit. A když tě ještě baví, tak to už je výhra. Takže když budeš mít štěstí, najdeš takovou, která tě bude jak živit, tak bavit. Ale to hlavní je, aby tě uživila!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mám obchodku, od 18 jsem dělala vše možné, obchodaka pro divadla, fakturantku, asistentku účetní, servírku, samostatnou účetní. Když se narodila malá a já neměla hlídání, tak jsem při mateřské dělala dokonce dva roky noční na benzínce, paradoxně mě to bavilo nejvíc, protože tam byl frmol a spoustu lidí, které jsem potkávala. Teď jsem druhým rokem asistentka. Teplá kancelář, hezké peníze, krátká pracovní doba, práce o administrativě, mailech a Excelu. Ale taky mi trvalo, než jsem se našla, protože mě účetnictví absolutně nebavilo - a to jsem od malá prohlašovala, že budu účetní po mamince, protože mě to baví. Postupem let jsem zjistila, že nejvíc mě ale baví práce s rukama, nejspokojenější jsem byla, když jsem nám sama navrhovala zahradu, Hrabala se v hlíně a vymýšlela, kde bude jaká fontánka, kde bude jaká travina a kde bude jaké sezení. I bazén jsme s mužem vymysleli Homemade z palet, než abychom ho koupili. Bohužel na to dodělat si vs tímhle směrem a živit se tím nemám. Mj v naší zemi zahradní architekti neletí, takže se v tomhle realizuju soukromě a práci mám takovou, na kterou mám vzdělání, uživí nás a nejsem v ní zpruzela. Na tvém místě se prostě nebojím zkoušet i jiné směry, třeba zjistíš, že tě baví něco úplně jineho navíc pokud nemáš děti, zodpovědnost za další osoby a můžeš zkoušet, tak proč ne, ideální čas. Já se našla pomalu až ve 30
- Citovat
- Upravit
Mám obchodu, pí SŠ jsrm začínala v uctarne, nebavilo mě to, ale když jsrm se práci naucila, tak se to dalo, brala jsrm to vzdy jako nutnost obživy, cobtaky jinyho.
Pak jsrm toho jako kancel. prace vystřídala strašně moc, jsem takový svobidomydlby fluktuant.
Po mateřské jsrm pracovala jako sekretářka 7 let, pak v reklamce jako produkční manager cca 2 roky a pak jsrm přešla na zivnostak a pracovala pro stavební sporitelnu - a to byly nejlepší pracovní roky mého života, i když kolikrát vůbec ne lehké, ale bez šéfa, bez pevné prac.doby, kdyz jsem chtěla na dovcu, tak žádné dovolovani, žádné trapné hrani si na přesčasy, v létě, když se mi nechtělo jezdit po klientech, tak jsrm šla radsi na koupak, ale to mi pak přišlo na účet trebas jen 5 tacu; ovšem mohla jsrm si to dovolit, protože jsem věděla, že umím a musim zabrat alespoň minim. dalsich 8 měsíců v roce, kdy jsrm mívala už po roce 2000 výplaty 50-100 tacu.
Ale jelikož jsrm byla šikovná obchodnice, tak mi i tak stačilo byt v terénu jen UT- ČT, vzdy pi 34hodinach dennne; v pondělí se mi ještě nechtělo a v pátek se mi už nechtělo a to samo jsrm si říkala i kvůli klientům, že je radši v tyto dny nebudu otravovat, v pondělí je každý bapruzeny, že musí do. prace a v pátek už jsou zas víkendové starosti.
- Citovat
- Upravit
Nejsi jedina. Jsem uz 30+, taky s akadou. Na skole me to hodne bavilo. Pracuju ale v jinem oboru. Vlivem nestabilni rodinne situace, ktera tenkrat vrcholila, jsem totiz pokracovala na odlisne skole, necitila jsem se na to pokracovat na vysoke ekonomicke mezi temi vsemi „normalnimi“ lidmi a ani jsem nemohla dojizdet daleko. Dnes jsem rozpolcena a ani ve svem veku nevim, co by bylo moji praci snu. Zmenit praci mam strach, co kdyz to bude jinde jeste horsi a ani nevim, kam bych sla 
U me to vse jisto jiste prameni z neduvery v samu sebe, kterou ve mne vypestovali rodice, ale rada bych uz konecne navstivila v budoucnu odbornika a nekam se posunula. Tak i tobe hodne stesti.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Možná jsem si vybrala špatně už střední, obchodku. V dobu co jsem tam chodila jsem ten pocit neměla. Od maturity jsem ale úplně ztracená, chvíli jsem pokračovala v ekonomice na vysoké, ale nějak jsem to tam nedávala, asi spíš psychicky. Účetnictví pro mě vůbec není nebo si to v tuhle chvíli myslím.. Netáhne mě to, nebaví. Pracovala jsem 3,5 roku v administrativě, rok jsem byla doma bez práce úplně což je katastrofa, několik měsíců taky vždy mezi třemi pracemi, co jsem měnila.
Nevím dosud, co mě baví, co bych chtěla, v čem bych byla dobrá. V administrativě se tu těžko hledá práce, když už, je uboze placená. Nejsem specializovaná na nic, na to účetnictví, marketing, cokoliv.. Chtěla bych se nějak zajistit do budoucna, mít jistotu práce a dobrého, nadprůměrného platu. Něco se naučit. Vím, že jsem chytrá a plýtvám svým potenciálem. Asi jsem možná měla jít i úplně jiným směrem. Odmala jsem milovala hraní na učitelku, někoho doučovat, stát u tabule s křídou a učebnicí, něco vysvětlovat. Ale zase si neumím představit v reálu před tou třídou stát.. Už bych si teď musela každý semestr platit. Nevím, jakým směrem se vydat, jestli bych to zvládla už několik let po škole, jestli bych pak vůbec našla uplatnění. Podnikat a dělat něco na sebe by bylo fajn, ale opět nevím co, nemám ten nápad, nevím dosud k čemu mě to táhne.. Nejde mi matika, na IT si myslím že určitě nemám.
Nevím, co už dělat, věčně hledám práci nebo ji nemám a je to pořád dokola, chci se někam posunout, něco umět a nemuset se bát, že budu zase bez práce nebo budu mít jen průměrný plat.. Pořád jsem se asi nenašla nebo se bojím a nevěřím si.. Nevím, co vymyslet, aby to mělo potenciál do budoucna, že budu zajištěná, že práce bude dost.. Pokud máte jen obchodku, jakou máte práci?
Skoda ze jsi nedodela tu vs ekonomku..mam dve sestrenky obe ji maji, pracuji v pha a i kdyz to jsou mlade holky tak maji exkluzivni plat. Jedna se vypracovala na vedouci ucetni v hodno dobre firme a druha neco podobneho. Dobra ucetni, samostatna s jazyky, nebo auditorka se vyvazuje stale zlatem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Možná jsem si vybrala špatně už střední, obchodku. V dobu co jsem tam chodila jsem ten pocit neměla. Od maturity jsem ale úplně ztracená, chvíli jsem pokračovala v ekonomice na vysoké, ale nějak jsem to tam nedávala, asi spíš psychicky. Účetnictví pro mě vůbec není nebo si to v tuhle chvíli myslím.. Netáhne mě to, nebaví. Pracovala jsem 3,5 roku v administrativě, rok jsem byla doma bez práce úplně což je katastrofa, několik měsíců taky vždy mezi třemi pracemi, co jsem měnila.
Nevím dosud, co mě baví, co bych chtěla, v čem bych byla dobrá. V administrativě se tu těžko hledá práce, když už, je uboze placená. Nejsem specializovaná na nic, na to účetnictví, marketing, cokoliv.. Chtěla bych se nějak zajistit do budoucna, mít jistotu práce a dobrého, nadprůměrného platu. Něco se naučit. Vím, že jsem chytrá a plýtvám svým potenciálem. Asi jsem možná měla jít i úplně jiným směrem. Odmala jsem milovala hraní na učitelku, někoho doučovat, stát u tabule s křídou a učebnicí, něco vysvětlovat. Ale zase si neumím představit v reálu před tou třídou stát.. Už bych si teď musela každý semestr platit. Nevím, jakým směrem se vydat, jestli bych to zvládla už několik let po škole, jestli bych pak vůbec našla uplatnění. Podnikat a dělat něco na sebe by bylo fajn, ale opět nevím co, nemám ten nápad, nevím dosud k čemu mě to táhne.. Nejde mi matika, na IT si myslím že určitě nemám.
Nevím, co už dělat, věčně hledám práci nebo ji nemám a je to pořád dokola, chci se někam posunout, něco umět a nemuset se bát, že budu zase bez práce nebo budu mít jen průměrný plat.. Pořád jsem se asi nenašla nebo se bojím a nevěřím si.. Nevím, co vymyslet, aby to mělo potenciál do budoucna, že budu zajištěná, že práce bude dost.. Pokud máte jen obchodku, jakou máte práci?