Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@boball píše:
Ted jsi mi připomněla, syn měl na prvním stupni učitelku. Manžel byl něco vyřídit ve škole, a paní učitelka která měla syna prvním rokem mu říká, jéé, vás učila moje babička. Manžel přišel domů a říká, no těbůh, to byla ta co mi urvala límec u košile a natrhla ucho. Vnučka jako učitelka taky za moc nestála, ale ouška už zůstala na svém místě.
Můj muž má taky že ZŠ natržené ucho. Vždycky mu to v zimě praská. Jednou dostal takovou ránu, že se mu spustila krev z nosu. Chodili jsme na stejnou ZŠ ![]()
@terien píše:
Můj muž má taky že ZŠ natržené ucho. Vždycky mu to v zimě praská. Jednou dostal takovou ránu, že se mu spustila krev z nosu. Chodili jsme na stejnou ZŠ
Hrůza. Mojí mámě šílená učitelka vyrvala trs vlasů.
@Janča6 píše:
Vloni v dubnu ji srazilo auto pri prechazeni na zelenou. Rozhledla se, auto videla, ale bylo daleko a ona neodhadla, ze jede moc rychle. Letela vysoko vzduchem, dopadla na silnici 12 m od mista stretu. Mela otres mozku s bezvedomim, hodne odreny oblicej, pohmozdeni plice s respiracnim selhanim, zlomeny nos a stydkou kost. Mesic jen lezela, ani na WC nesmela, pak se ucila chodit, rehabilitovala do prosince. A doted ma psychicke nasledky. Uz chodi do 1. tridy, ale ma super ucitelku a deti taky docela fajn, aspon vetsinu.
Bože, tohle nechci nikdy zažít. Chudák malá.
@Sadman píše:
Bože, tohle nechci nikdy zažít. Chudák malá.
Jj, tohle by nemel nikdo zazivat ![]()
Nejdriv jsem chodila do klasicke skolky na dopoledne a zadne trauma z toho nemam. Pak jsem chodila rok do logopedicke a tam to bylo bezva. Maly kolektiv. Hodne se nam venovali. Tam jsem chodila rada a to bylo taky jen na dopoledne. Sice me tam jednou nakrmili hrachovou kasi az jsem 3× zvracela, ale jinak ok. Z teto skolky uz si toho pamatuji dost a jsou to krome te kase same hezke zazitky.
@kocourGarfield píše:
Napadá někoho nějaké vysvětlení, proč nasim rodičům nevadilo zvracení z jídla, spaní v temných kumbálech, ponižování, lepení pusy izolepou, atd? Bylo to dobou ( tedy přes 89) a strachem se ozvat?
Nebo to brali jako normu?Ja jako dítě nesnášela jesle i školku. Proč jesle netuším. Zřejmě mi tam vadila ta stádovost ( 79,80) a nebyla jsem vyzrálá. Proč mi vadila školka vím.
Bohužel smůla. Prý to jinak nešlo.
Aspoň do ranní družiny jsem brzo přestala chodit a odpolední pak taky.
Moji mamince to vadilo, z toho důvodu nakonec ve školství nechtěla pracovat, přestože vystudovala pedagogickou školu. Já ve školce vyloženě žádný teror ke své osobě nezažila, mamka vždycky rázně ucitelkam řekla, ze si nepřeje aby mě nutili do jídla. Přesto jsem školku neměla rada, nebavil mě velký kolektiv a vsechno na povel. Naštěstí jsem moc chodit nemusela.
Podle mě je to vždycky tak trochu loterie, člověk nikdy neví jestli narazí na hodnou učitelku nebo na nějakou zakomplexovanou megeru. Myslím ale, že velmi pomáhá pokud má dítě pevné zázemí v rodině a zda vnímá lásku a podporu obou rodičů. Díky tomu dokáže už od útlého věku zvládat nejrůznější komplikace mnohem snáze.
Do školky jsem chodila tak od roku 98. A vzpomínky mám pozitivní. Nic negativního si nevybavuji a pamatuji si dost. Syn chodí do stejné školky, ředitelka je pořád stejná a spokojení jsme. Chodí tam rád.
Se skolkou deti jsem spokojena. Mladsi je vylozene skolkove dite a miluje vse, co se tam dela. Vsechny aktivity. Vse tam sni a jeste si chodi pridat. Po obede i ted jako predskolak usne. Je snem kazde ucitelky. Ridi se pokyny, takze kdyz se jde spat, tak usne, prestoze doma uz 2,5 roku neusne. Nevadi mu to. Doma pak vecer taky usne v pohode. Ve skolce je snad kazdy tyden nejaka akce. Divadlo, bubnovani, navsteva knihovny, zviratka, vylet, naucne porady atd. Kazdy tyden ma ve skolce plavani. 5 dni lyzovani.
Díky za tolik reakcí, moc mě mrzí ta hromada špatných vzpomínek, ale těší mě, že opravdu většina se shodla, že jsou dnešní školky fajn ![]()
K diskuzi, zda to rodiče věděli - já jsem to párkrát jako dospělá s mámou řešila a ona věděla o praktikách kolegyní. Dokonce mi vykládala, jak jedna nakrmila děcko vyzvraceným obědem. Nevím, proč nezasáhla, ale pamatuji si tu šílenou atmosféru, kdykoli se tam něco řešilo, navíc to byla školka na malém městě, každý se s každým znal, takže bych řekla, že v tom hrál roli i strach se ozvat. Mamka se tak snad nechovala, ona je zrovna ta, kterou její „žáčci“ zdraví i v dospělém věku.
A já jsem našim asi nikdy nic ve školkovém věku neřekla, protože jsem měla pocit, že si to zasloužím, že dělám ostudu a tak. To, že to bylo špatně, jsem viděla až postupem času.
Moje kamarádka do školky nechodila (ročník 79, já 80). Z naší paní učitelky měla takové trauma, že jako malinká byla hospitalizována na psychiatrii. Od té doby měla papír na to, že do školky nemusí.
U nás to byla klasika - přelepování pusy, nucení do jídla, řvaní, klečení v koutě, zavírání do komory. Pamatuji si, jak jsem pravidelně v zástěrce nosila domů v kapse chleba s česnekovou pomazánkou a házela to slepicím.
Máma to tenkrát věděla, ale ona není z těch, které by se postavily „autoritě“. Manžel má podobné zážitky. A ve škole, to byla taky kapitola sama o sobě. Tam zase vládlo veřejné zostuzení před celou třídou.
Čili moje děti do školky a školy nechodí a je nám všem dobře.
Zvolila jsem státní školku v místě bydliště - malá školka na dědině. Nelituju. Starší je teď v 1. třídě a mnohokrát mi nevybíravě vyčetl (byť má školu velice rád a těší se tam), že byl ochuzen o jeden rok školky, že je to nefér a že chce do školky chodit 3 roky jako ostatní děti…
Když společně vyzvedáváme mladšího, je tam jako doma, někdy odchází se slzičkama. Tak si říkám, že tam byl rád, netrpěl a vzpomíná na školku v dobrém ![]()
Tedy čtu si tu o školkách, jak fungovaly dřív, šílené věci, já jsem asi měla velké štěstí. Do školky jsem chodila v 80.letech a doteď si pamatuji dvě učitelky, jedna byla taková hodná babička a druhá mladá, taky moc hodná. Jen jedné učitelky z jiné třídy jsem se bála, měla takový zamračený pohled a byla přísná. Křičení ani fyzické tresty ale u nás nebyly, ani lepení pusy, klečení v koutě, nucení do jídla, nic takového. To bych si pamatovala. Asi s námi učitelky moc nediskutovaly, co řekly, to platilo, ale na to jsme tak nějak byli zvyklí i z domova, to by mě asi spíš jako dítě překvapilo, kdyby to bylo jinak ![]()
Podle mě byly naše maminky tak utaple z komunistů, že se i když to třeba věděly, tak se bály ozvat a učitelkam něco říct
a i my jako děti jsme byly vedení k tomu držet pusu a krok
dnes děti ví, že se jich rodiče zastanou a že vyjádřit svůj názor je ok (někdy je to samozřejmě i trochu moc ![]()
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.