Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Od porodu se psychicky necítím dobře
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Krakatice88
3.8.13 08:17
- Citovat
- Upravit
3.8.13 08:24
@Mombree já taky měla pocit, že mi dali dítě, nic k němu necítila, ještě to nebyla holčička, kterou jsem si myslela, že čekám, pak jsem zjistila, že je nemocný (doživotně), prostě jedna šleha za druhou. Jen řval, ječel, blbě jedl, blbě spal, nic neuměl a nedělal v termínu… A všichni mi slibovali, že se to zlepší za týden, po šestinedělí, po třech měsících a pořád nic. Jo a ty kecy, že jít za psychologem? Jak? Když nikam nemůžeš jako normální člověk - tj. sama, na jak dlouho potřebuješ a kdy potřebuješ (teda pokud nebydlíš ve velkém městě, psychologa máš za rohem a vždy k ruce nějakého nadšence, co řvouna pohlídá).
Prostě vězení a blázinec dohromady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.13 08:30
@TroisChéris píše:
Znám to, co popisuješ… Pocity, že to snad není moje dítě, že mi není dobře, depka z nekojení, depka z nevyspání, se synem jsem taky začala „mluvit“ až po delší době. Byla jsem ráda, když došla moje mamka nebo chlap a vzali si ho do náruče oni. Prostě jsem nedokázala přijmout ten fakt, že mám dítě už napořád, nebo nevím.. O té vlně štěstí a lásky, která matku postihne hned po porodu, jsem načetla i tady v deníčcích taky hodně, ale u mě se nic takovýho nekonaloNejdřív úleva, že už nemám kontrakci, potom úleva, že už mám celý porod za sebou, pak úleva že můžu spát a pak se mi rozjela bolest po šití, která trvala několik týdnů
i já to měla úplně stejně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.13 08:37
Nečetla jsem příspěvky, ale mam dceru nar. o 2 mesice dřív a i ja si tim prosla…místo toho, abych mela radost, tak jsem byla, jak prejeta, ale u me to bylo hlavne tim, ze mala byla 3 tydny v nemocnici z toho 5 dni v inkubatoru, byla malinka, nedozrala, otevrela ocicka na pul hodky denne…bylo to pro me hrrrr strasne všechno…předtím jsem furt lezela ve spitale, takze vystresovana…cisar pro me byl, jak nuz v brise…ještě k tomu zima, furt jen zavrena doma…mala v 5tydnech dostala zapal plic, malem mi doma umřela diky doktorce, která vse podcenila a zase ve spitale, temi antibiotiky se ji rozjely priserne koliky a zacpa…neužívala jsem si to ani omylem…tak srovnej muj pripad s tvym…dnes uz jsem za ni rada a miluji ji, i když to není buh vi jake hodne miminko 
a porad se nevyspim, le je to muj smysl života…i od mého partnera…ještě, ze uz ty zacatky mam za sebou..drzim pesti, at te to brzy prejde a ty si to budes uzivat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.13 09:17
@TroisChéris píše:
Znám to, co popisuješ… Pocity, že to snad není moje dítě, že mi není dobře, depka z nekojení, depka z nevyspání, se synem jsem taky začala „mluvit“ až po delší době. Byla jsem ráda, když došla moje mamka nebo chlap a vzali si ho do náruče oni. Prostě jsem nedokázala přijmout ten fakt, že mám dítě už napořád, nebo nevím.. O té vlně štěstí a lásky, která matku postihne hned po porodu, jsem načetla i tady v deníčcích taky hodně, ale u mě se nic takovýho nekonalo
Taky jsem si tím prošla. Už v porodnici mě napadlo, „Bože, umím se skvěle postarat o koťata, o štěňata, ale co si proboha počnu s dítětem!“ První tři týdny mi pak přišlo, že zajišťuju jen krmení a hygienu dítěte, a protože si s ním „nehraju“ a toužím po tom ho po nočním kojení jen frknout do postýlky a spát (jsem si někde přečetla chytrý článek, jak se miminka potřebují po kojení ještě pomazlit a nemají se odkládat 
), tak jsem špatná a málo se starající matka. Asi po měsíci se to srovnalo, důležité je moc si o tom s někým popovídat, a aby si mimčo na chvilku vzal na starost někdo jiný. Ono pak okolo toho měsíce i miminko začne víc reagovat, usmívat se a to je hned člověku líp na duši, když má pozitivní zpětnou vazbu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Krakatice88
3.8.13 09:22
@Svistice S tím nočním kojením jsem to měla stejně, hlavně ať zas rychle usne, jinak ráno budu jak přejetá 
A máš pravdu v tom, že až je dítě větší, začne víc reagovat, usmívat se, je to lepší. To se na něj člověk i jinak „těší“
- Citovat
- Upravit
yeryley
3.8.13 13:30
@Mombree píše:
já se taky dokážu kontrolovat…mám to už od porodu, mamku jsem si volala dvakrát at prijde, a brecela jsem, klepala jsem se, jen došla už semi udelalo líp…nevím jestli se s tím mám skusit vypořádat sama a nebo mám vyhledat odborníka…
po šestinedělí se to hoooodně zlepší, ale u mě ty stavy úzkosti trvaly tak do 3-4 měsíců, ale né už tak často, ale stávalo se mi to… ale já se nebála že bych malé ublížila, prostě jsem brečela a někdy i přemýšlela nad tím proč jsem chtěla dítě a tak, ale v zápětí jsem cítila jak strašně tu malou prdelku miluju…myslím že je to hormonama… spíš jsem o tom přesvědčena, jakmile se mi to uklidnilo začly mi padat vlasy… a to se říká že je změnou hladiny hormonů…
- Citovat
- Upravit
Mombree
3.8.13 14:14
Holky, jeste jednou dekuju za vase pribehy a nazory…neskutecne se mi ulevilo a dneska si zase malinkou uzovam o trochu lip nez vcera…nejak jsem se s tim srovnala ze to tak proste je…mam pritele a ten mi toho taky moc neprida, jsou mu prednejsi kamaradi a psi nez nase holcicka…takze mozna kdyby za neco ten muj chlap stal, tak bych se treba tak hrozne nekdy az necitila..dekuju moc moc vsem 
- Citovat
- Upravit
3.8.13 14:27
@Mombree Jo jo, bude líp. Je to blbý, ale chce to prostě čas. Někdo nemá tenhle poporodní splín vůbec, já to měla jen pár dní, někomu to trvá i pár týdnů. Ale určitě se to srovná. Je důležité, že máš podporu v mamce. Neboj se s ní o tom mluvit, případně klidně zkus i toho psychologa. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Znám to, co popisuješ… Pocity, že to snad není moje dítě, že mi není dobře, depka z nekojení, depka z nevyspání, se synem jsem taky začala „mluvit“ až po delší době. Byla jsem ráda, když došla moje mamka nebo chlap a vzali si ho do náruče oni. Prostě jsem nedokázala přijmout ten fakt, že mám dítě už napořád, nebo nevím.. O té vlně štěstí a lásky, která matku postihne hned po porodu, jsem načetla i tady v deníčcích taky hodně, ale u mě se nic takovýho nekonalo
Nejdřív úleva, že už nemám kontrakci, potom úleva, že už mám celý porod za sebou, pak úleva že můžu spát a pak se mi rozjela bolest po šití, která trvala několik týdnů 
Takže euforie se zas tak moc nekonala. Bylo mi to vždycky strašně moc líto, i jsem kvůli tomu jednou založila diskuzi podobného charakteru, ale fakt se mi potvrdilo opět to, že realita je vždycky jiná, než jak ji vnímáme v TV, na netu nebo i v okolí. Před lidmi každý řekne, že je ze svého miminka na větvi a jak ho miluje a přitom to taky trvalo kdoví jak dlouho 
Buď v klidu, určitě jsi stejně dobrá matka jako všechny ostatní! 