Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dobry vecer, rada bych se zeptala, jestli mate nekdo podobnou zkusenost - mam znamou, jejiz syn ma pravdepodobne aspergeruv syndrom a je stejne stary jako ten muj. Jde mi o to, ze tato znama hodne stoji o to, abychom se s nimi vidali, ale muj kluk ma s jejim ditetem samozrejme problem komunikovat a to do takove miry, ze ho to frustruje a nekdy i breci, protoze ho ten druhy klucina uplne ignoruje. Snazila jsem se mu to vysvetlit, ale nejsem si jista, do jake miry to chape. Podotykam, ze nejde o moji kamaradku, ale jen znamou, se kterou jsem se chtela hlavne vidat proto, aby si deti hrali. Chapu ale, ze chce, aby jeji synek mel nejake kamarady, i kdyz o to sam na prvni pohled nejevi zajem. Nemate nekdo s podobnym vztahem zkusenosti - obema detem jsou 4 roky. Diky!
Nemám sice zkušenost,ale napíšu ti to z pohledu matky skoro stejně starého dítěte.
Chápu,že známá chce mít pro syna kontakt s dětma,ale zase ty by jsi měla myslet na svého syna,kterému je to nepříjemné.A já to plně chápu,náš malý by to taky špatně snášel kdyby se měl stýkat s takovým dítětem(které mu neodpovídá,ignoruje jakýkoliv podnět ke hraní).
Kamarádka má dítě s aspergrem a skoro bych si troufla říct, že s ním je nemožné si normálně hrát. Chvíli okolí absolutně ignoruje nebo si prosazuje svou až za hranice a pořád mele jen jednu větu dokola dokud to nedostane.
Takže si myslím, že to vůbec neřeš a nevídej se, zvláště když syn nechce. Takhle starému dítěti to nevysvětlíš, že je nemocný.
Zkušenost nemám, jen mě napadá, přibrat ještě třetí dítě s maminkou. Tvůj syn si bude mít s kým hrát tak, jak je zvyklý a chlapeček - autista bude mít možnost je sledovat a třeba se i připojit.
Ahojky, naprosto souhlasím s Titty.
A další pohledy, pokud to tvého chlapečka frustruje, rozhodně bych ho do kamarádství nenutila.
A ještě jedna věc a to dost podstatná, známá by si měla uvědomit, že stejně tak to může frustrovat i jejího chlapce, který to ale bohužel neumí správně nebo vůbec ventilovat. Možná by stálo za to si s ní na tohle téma promluvit. Určitě by měli chodit někam na psychiatrii nebo alespon k psychologovi. Tam by to taky měla prodiskutovat. Autisté mají svůj svět a není jim příjemné, když se jim do něj někdo násilně plete. Je třeba, aby se naučil žít mezi dětmi, pak bude určitě schopný chodit i do školy, samozřejmě v doporovodu asistenta, ale rozhodně není dobré mu do jeho světa násilně zasahovat.
Doufám, že je to aspon trochu srozumitelné.
Moc dekuju za odpovedi. S tim tretim jsme to zkusili jen jednou, byly jsme obe na navsteve u dalsi zname se stejne starym klucinou a nasi dva si hrali spolu a klucina s aspergerem se nezapojoval. Te zname se to myslim dost dotklo, sama zkousela toho sveho zapojit, ale on o to nestal. Pak se nejaky cas vidat nechtela a ted zase kontakt navazala. Mne se do toho moc nechce, ale mam taky spatne svedomi, protoze ji jistym zpusobem chapu. Je ale fakt, ze lezeni vsude mozne nebo nejake imaginani hry (ktere ted meho kluka bavi) toho jejiho vubec neberou a opravdu pusobi dost zvlastne. Driv to mozna nebylo tak markantni, protoze ve dvou letech si kluci hrali spis vedle sebe, aniz by jim to vadilo, ale ted je ten rozdil hrozne velky. Rozhodne diky za nazory, necitim se uz zas tak spatne kvuli tomu, ze se mi do toho nechce ![]()
Lotynko, podle toho co píšeš, by si to známá měla ujasnit především sama u sebe. At pak tomu jejich malému víc neubližuje než pomáhá ![]()
Ještě jsem si vzpomněla, co jsem slyšela od jedné známé - její syn má podobnou vadu. V kontaktu se zdravými dětmi měl také problémy, ale jakmile se přišli jen podívat do školky, kde byly pouze autistické děti, klučina úplně ožil a prý si s nimi moc dobře rozumněl.
Tak třeba zkusit ji nasměrovat na podobné zařízení.
tak já se přidám s názorem z druhé strany-mám 2syny,jeden 4r., dětský autismus a starší 7let asperger na hraně,dle tabulek spíš atyp.autismus a další přidružené dg..Se zdravými dětmi se moc nestýkáme,neb jsou frustrováni jak ty děti chováním mých dětí tak ale samotné děti moje-autisti nemají potřebu jiných společníků a to bohužel dokonce často ani své matky-můj mladší večer vůbec nevyžaduje pusu či uložení do postele,je mu to naprosto fuk a to není těžký autík.Starší to vyžaduje,ale jen proto,že je tak navyklý a nedej bože aby se jeho rituály měnily.Obě děti mají problém se svými vrstevníky,se staršími to ještě jde,ale i tak si vždy hrají tak nějak paralelně, i když to vypadá,že si hrají spolu.Ale ano,jak psala Titty-splu si vyhrají,protože si rozumí,zdravý člověk není schipen pochopit jejich hru.Stýkáme se nyní se spolužákem staršího syna a jeho mladším bratrem.Spolužák má také trochu problémy,ale bez urč.dg.Můj syn nemá potřebu stýkat se s lidmi,i když se stýkáme,nejvíc ho berou encyklopedie,vesmír,přírodní vědy,atd.a u aspergerů t tak prostě je.Děstští autíci jsou ve své bublině ještě více-i když se stýkáme s němi lidmi,tak mladší syn se vždy separuje a vyloženě ho btěžuje,když jej chtějí vtáhnout mezi sebe.Navíc upřímně přiznávám,že především starší syn mívá nekntrolovatelné záchvaty hysterie a vzteku,takže to mnohdy už vypadalo i následovně-kluci si hrají,blbnou,srandičky a najednou provedou srandičku mému synovi,který sám před minutkou dělal totéž a ten začně šíleně řvát a brečet,že si ti druzí vyděšeně zakrývají uši-nebylo to příjemné ani mě-ne kvůli mému synovi,ale že se druzí cítili provinile,ač neměli zač-a ani těm druhým to nemohlo být příjemné.Takže kamarádit se s aspíkem není jednoduchá věc a myslím,že tak lze učinit velice těžko.A ano,můj syn byl v nrmální mš,ale t,co předvedl v autistické mš,to nemělo obdby,choval se,jako by byl doma a t jsem nikde nezažila,navázal kontakt a samy učitelky říkaly,že tyto děti jsou na sebe nějak napojeny.nejsem zastáncem integrace za každých okolností,ono ani není příjemné vidět,jak okolní maminky a že z řad mých dnes exkamarádek také takvé jsou,neustále srovnávají a posloucháte jen,já bych mu jednu sekla,co si to dovoluje,proč to toleruješ,thle by si mje dítě nedovolilo,jenže ono u těch autíků je celá výchova jiná.Každé dítko je jiné a u autíků t platí extra.Spíš jestli se maminka s dg.ještě nesrovnala a snaží se za každou cenu ji prolomit,ale opravdu to občas ubližuje dětem zdravým i dotyčným autíkům… ![]()
a jinak jsem to ještě vyřešila tak,že se s kamarádkami stýkám bez dětí,občas jsem vzala mladšího sebou,ale v době,kdy tam jejich děti nebyly anebo si prostě hrál pararelně-není agresivní a neotravuje tak,jako starší.Aspíci jsou ale mnohdy otravní-narovinu,navíc mívají megaIQ a mají otázky,na něž se nedá odpovědět…takže se starším nikam nechodím,já si pak totiž nepkecám s kámoškou a ještě se rozčílím na synátora-omlouvám se všem,coo to přijde vůču mému synovi necitelné,ale je to tak a je t tak všude…