Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Bebinka29 tak určitě to nedělá naschvál, ale prostě tomu přiřadil nejnižší prioritu, protože podvědomě ví, že ty to hlidas. Kdyby nefungoval s manželem jinak, byl by potřeba asi odborný přístup, ale tady to bude spíš souboj vůlí a postupné přeprogramování ![]()
Držím palce ![]()
@Regina Hero, tak zrovna autizmus jde ruka v ruce s ADHD, OCD a pod. Naopak to teda neplati, jako ze kdyz ma clovek ADHD, tak je autista.
U ADHD, ADD to funguje tak, že čím víc tlačíš, tím víc je to pro dítě emocionálně náročnější a tím větší je šance, že na to zapomene. Takové děti jsou totiž extrémně úzkostné a mozek bývá nastavený tak, že při opakované náročnější situaci to vzdá, takže vypne úplně. Něco podobného, co mívají chlapi po 40 letech manželství s fůrií.
Takže jemně, v legraci připomínat, až se to samo zavrtá do mozkové kůry. Občas ho nechat, ať na něco zapomene, aspoň se naučí se s tím sám poprat. Ale poprosit učitelky, družinářky, ať to nehrotí, páč jinak hrozí to výše popsané.
Nám vyloženě doktorka řekla, že je kluke emočně labilní a má lehkou formu ADHD a poruchu pozornosti..
První se nám potvrzuje, je docela hodně plačtiví, a hodně věcí si vzrtahuje na sebe, i kamarádi, když něco, tak se hned urazí, křikne po nich.. NIkdy, jsem snim neměla problémy typu, válení, vztek a nějaké takové, ale co řešíme celou dobu, když se někdo jenom na něho pousměje, tak to bere, že se mu vysmívá a ponižuje, a porstě řve po dětech- nechte mě, vy se mi smějete. Neustále jsem mu vysvětlovala a vysvětluju, že to nesmí brát, že ho děti - kluci dráždí, ví, že se hodně a nahlas vytočí a křičí..
A pozornosti ani nemluvím.. Sama učitelka říkala hned v prní třídě, že stačínějaká situace, tak se hned vystresuje vynervuje- stačínávštěva ve třídě a neví co dělal- dělal..
NO bojujem s tím, ale musím teda říct, že každýs i hned myslí, když řeknu že ADHD máme, že vyloženě omlouvám nějaké scény a nevím co.ale jenomo chování to opravdu neni..
Jinak zapomínání je neustále , ale je ve 4 třídě, a nemá žádné poznámky za chování, což a nei problém, což jiní kluci, prostě mají za hrubé vyjdřování a bitky..
@Bebinka29 A co se zeptat toho chlapa, když u něj dítě funguje? ![]()
@KimL píše:
Ještě k těm kecům „za nás tohle nebylo, dostal by na zadek a naučil by se poslouchat, taky jsme vyrostli bez diagnózy“ atd. - rozhlédněte se kolem sebe. Každý druhý je „chudák“, přednaštvaný na všechny, zakomplexovaný, protože „já měl těžké dětství, tak teď trpte vy“. Arogantní nebo naopak chudinky co na sobě nechají dříví štípat. Pracuji s lidma a ano, mohu potvrdit, že dost z nich mají (měli) asi v dětství něco, co se neřešilo.
To, že někdo není diagnostikován a bitím a vyhrožováním je „zlomen“ neznamená, že nemá žádnou poruchu pozornosti nebo něčeho, nebo že je vyléčen.
Stejně jako dneska máte děti, které mají dys-něco, ale dříve byli považované za „hloupé“. Nebo dnes, někdo je hluchý, dříve (protože se nemohl vyjadřovat konvenčním způsobem) byl považován za idiota.
Naprostý souhlas. To, že někdo dítě sereze, je spíš projev nedovednosti toho dospělého. Ale vede to jen k násilí. Říkám to ze svých zkušeností. A to, že se dřív neřešilo. Ono se neřešilo věcí. Např. nikdo nechodil na logopedii a polovina národa neumí mluvit, rackuje, šlape si na jazyk nebo demoli. U dětí se neřešila důkladná péče o chrup a dnes maji ti lidé klapačky. Takže asi tak k tématu co dřív bylo a nebylo
Jinak unás vzbudím, má oblečení na hromádce v obyváku a prostě přijde, a já mu řeknu, aby se převlékl, vidím co dělá. Všechno si nechystáme spolu večer na jedno místo.. On tašku dá ke skolku v kuchyni, já a nebo on jak kdy oblčení na hromádku.. Vstane, přijde obleče se, vezme tašku a jde..
Všechny papírky do družina a tak řešíme večer. Prostě mu to napíšu, dám do ruky a hned mu řeknu, dej si do žákovské.. Na všem trvám hned, ne nějaké potom a tak. prostě máme období, kdy mu pomáhám chystat se na druhý den..
Ptala jsem se v poradně jestli neni v 10 na to velký, ale řekla mi tak, že pokud si to chystá sám, a já si jakoby jenom opora, tak to nevadí, ale jako dávat mu věci do tašk y všechno chystat, tak to už ne..
Snidani má taky na jedno místě se vším. chystám já, ale jinak je schopný si sám nachystat. ale prostě ráno to máme už pořešené rtak, že to má všechno na jednom místě, nenaháním ho po domě, jestli je už oblečený a nebo kde má tašku a td
Chodil i sám, když jsem chodila před pár měsící do práce. a Zvládl to, prostě vstal , manžel ho vzbudil a věděl, že přijde do obývaku a tašku, oblečení a všechno vyřízené do školy má v tašce
@Anonymní píše:
Ahoj, mam take syna, 9 let, treti trida, adhd + jeste par dalsich pridruzenych diagnoz a uuuplne naprosto te chapu… zatim, co se ja umyju, oblecu, ucesu, nalicim, ustelu postel a pripravim veci, tak prcek se stihne jen posadit na postelijeden cas se u nas hodne kricelo, ale po par sezenich v ruznych ordinacich jsem zjistila, ze vubec nezalezi na tom, jak se zachovam, nebo co udelam, cim vyhrozuju, nebo co slibuju, pokazde to bude stejne. Pokazde nebude moc vecer usnout (slava svetlym vyjimkam), pokazde nebude chtit rano vstavat… pokazde kdyz reknu „cekej v jidelne“ tak ho najdu u krizovatky… kazdy listecek zapomene, nebo ztrati, aniz by si to uvedomoval. Ucitelce pisu sms, ona me take, kdyz zapomene zapsat treba zmenu vyucovani. A na to ostatni? Mam mit nohy v teple, radila na psycholozka… lehce se to rekne, a je to opravdu narocne, hlavne kdyz to treba nerespektuje manzel, ktery ma pocit, ze dite dela vse „naschval“ a hrozne ho za to soudi… navic prcek neni uplne hloupy a moc dobre si to uvedomuje a je pak nestastny, a to nechci… i kdyz se vybuchum place a hnevu nevyhneme uplne jak u nej, tak u me, ucim se vse brat, jako hotovou vec. Takovy je. Neoblece se rychleji. Neudela dve veci po sobe. Zapomina. Ale nebudu ho kvuli tomu shazovat, spis mam radost, kdyz se neco podari. Smirit se s tim u sebe, nez lamat dite
jinak ted zacal uzivat Stratteru, jsem zvedava, zda to napomuze…
Tot ma zkusenost a prosim o anonym, jsou tu informace o zdravotnim stavu prcka
Tos napsala hezky
třeba můj syn adhd nemá, ale je zapomínač po manželovi, navíc nesoustředěný. Přijímám ho jaký je, schválně to nedělá. Jo nervy občas tečou, ale trénuji trpělivost a sebeovládání, i děti nás něčemu učí.
@Tarinka píše:
No ja kazde rano svym detem, tak stopadesatkrat reknu: Delej, oblikej sea to zadnou diagnozu nemaj. Tu budu mit mozna brzy ja
Jj, znám ![]()
Vyšoupnout za dveře (v případě dětí bez diagnozy tedy) mi přijde v pohodě a adekvátní, akorát s tím čekám, až bude tepleji… na druhou stranu moc nevěřím, že se to daný den urychlí, očekávám hysterák za dveřma ![]()
Případně to nechám na tatínka, neb ten dítě 30kg čapne a jde, zá s tím mám už poněkud problém.