Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@rejžička máme to takto dlouhodobě. Tento model u nás funguje už víc jak 11 let co jsem doma a v dohledné době se to měnit určitě nebude. Částku upravujeme podle momentálních možností a potřeb ![]()
@orionk píše:
Máme jeden účet a na něm společné peníze. 80% vydělá muž. Na moje tvoje si nehrajeme. O velkých výdajích jako je např: lednice, pračka, nebo ted aktuálně auto rozhodujeme společně. Oblečení, kosmetiku, atd si kupuji normálně, nemusím se muže ptát jestli si můžu koupit triko, nebo jestli malému můžu koupit hračku. Jinak větší věci jako telefon, tablet, atd si kupujeme k narozeninám, nebo vánocům.
Něják nerozumím těm rozděleným financím- jednou jsme rodina, tak snad budeme žít všichni na stejné úrovni. Né že já (protože mám o hodně menší plat než muž) budu mít telefon za pár stovek, budu chodit oblíkaná jak šupák a nebudu si moct koupit ani rtěnku…a muž bude mít nejnovější telefon, značkový hadry![]()
To je pravda - dobrý příklad! ![]()
Ale tak na ty hodně rozdílné příjmy se ptám spíš jen ze zvědavosti, já neznám moc manželství, kde by to tak bylo. Většinou jsou spíš rádi, že vyjdou, takže ať mají příjmy společné nebo by platili každý půlku, oblečení by chodili stejně. ![]()
@rejžička
Pokud nevyhovuje jedna hromada peněz, dá se dobře použít kompromis - část peněz dát na společnou hromadu a část si nechat pro osobní potřebu, podobně to máme doma, ale opravdu to děláme jen VELMI PŘIBLIŽNĚ, ptž to nějak moc neřešíme. My máme spíš rozdělené výdaje, kdo co platí
Teď ten kompromis:
Každý odevzdá na společnou „hromadu“ stejnou poměrnou část příjmu a zbytek má „pro sebe“. Takže např. když vezmu tvůj příklad 5000/50 000:
Výdaje domácnosti jsou třeba kolem 30 000
„chudší“ odevzdá na hromadu 3000, zůstanou mu 2000
„bohatší“ odevzdá 30 000, zbyde mu 20 000
Nemám to ze své hlavy, četla jsem to jako nějaké doporučení, aby měli lidi peníze i pro sebe a pro mně osobně to má třeba i tu výhodu, že si můžu koupit i hovadinu, se kterou by manžel třeba nesouhlasil, protože mám ze svého směšného příjmu i část pro sebe. Že se ho prostě nemusím ptát, jestli si můžu koupit nový parfém nebo něco do sbírky, která je podle něj zbytečná a kde mám už 150 exponátů
. Když je potřeba, utratím i tyhle prachy za děti a naopak když nemám na tramvajenku, tak mi ji manžel koupí, stará se taky o auto a tak…prostě pak je to na té domluvě. Záleží na tom, jak to které rodině vyhovuje.
@ireeenka píše:
@rejžička
Pokud nevyhovuje jedna hromada peněz, dá se dobře použít kompromis - část peněz dát na společnou hromadu a část si nechat pro osobní potřebu, podobně to máme doma, ale opravdu to děláme jen VELMI PŘIBLIŽNĚ, ptž to nějak moc neřešíme. My máme spíš rozdělené výdaje, kdo co platíTeď ten kompromis:
Každý odevzdá na společnou „hromadu“ stejnou poměrnou část příjmu a zbytek má „pro sebe“. Takže např. když vezmu tvůj příklad 5000/50 000:Výdaje domácnosti jsou třeba kolem 30 000
Nemám to ze své hlavy, četla jsem to jako nějaké doporučení, aby měli lidi peníze i pro sebe a pro mně osobně to má třeba i tu výhodu, že si můžu koupit i hovadinu, se kterou by manžel třeba nesouhlasil, protože mám ze svého směšného příjmu i část pro sebe. Že se ho prostě nemusím ptát, jestli si můžu koupit nový parfém nebo něco do sbírky, která je podle něj zbytečná a kde mám už 150 exponátů
„chudší“ odevzdá na hromadu 3000, zůstanou mu 2000
„bohatší“ odevzdá 30 000, zbyde mu 20 000. Když je potřeba, utratím i tyhle prachy za děti a naopak když nemám na tramvajenku, tak mi ji manžel koupí, stará se taky o auto a tak…prostě pak je to na té domluvě. Záleží na tom, jak to které rodině vyhovuje.
To je fajn typ, díky. Já jsem četla tuším něco podobného - že mají každý svůj účet a jeden společný, na který posílají nějakou domluvenou částku. A k němu mají oba platební kartu a vše společné (nákupy, inkasa) jde jenom z toho.
Když jsem to tak dopsala, tak si říkám, že tam souvislost vlastně není, ale nějak mi to připomnělo tu společnou kartu, pak promiń. ![]()
Nepracuju, nevydělávám. Vše má na starosti muž, já mám volnou ruku ale větší výdaje konzultujem spolu.
Co se týče mého zaměstnání, tak ano já se budu muset přizpůsobit tak abych nenarušovala jeho práci. tzn. nespoléhat na to že vyzvedne děti, uvaří nebo udělá nákup. Ne není to tím že by nechtěl/neuměl dělá to běžně, když mu to práce dovolí. Ale spoléhat se na to nedá. Já nikdy nezajistím rodinu tak jako on. Ale my se tak dohodli už na začátku manželství, nemáme v tom problém ani jeden.
Pokud on by si koupil 2× ročně mobil za 25000 tak já chci taky, ne mobil to mě nebere ale třeba dovolenou ![]()
Jinak můj muž za mě utrácí víc než za sebe, ví že jinou tak dokonalou ženu by nenašel ![]()
Jsme manželé, dvě děti, se kterými jsem doma já. Manžel vydělává hóódně, já mám jen rodičák. Máme rozdělené účty, ale jen kvůli bezpečnosti. Máme rozdělené, co kdo platí, zbytek jde na spoření, pojištění. Manžel mi nechává peníze v obálce, odkud si beru, co chci a na co chci. Takto nám to vyhovuje, vadilo by mi, kdyby mi manžel „dával sežrat“, že vydělává víc nebo kontroloval, na co peníze používám.
Starám se o domácnost, on hodně pracuje a pracovat bude. Dohodli jsme se, že s dětmi budu v případě nemoci já, vše okolo dětí budu zařizovat já.
Na větších výdajích se domlouváme společně, ale je mi v podstatě jedno, co si manžel kupuje, pokud to neohrožuje naši finanční stabilitu. Neberu to jako nespravedlnost.
@rejžička píše:
Je to dotaz mimo - s tím naprosto souhlasím. Jen jsem chtěla vědět, jestli to máte nějak pořešené. Respektive jestli to nevadí, každý si kupuje opravdu, co chce a když chce ten mobil 2× do roka, druhému (ač on vydělává mnohem víc a chce šetřit) to nevadí.Domluva je klíčové slovo, souhlas!
Ale je hezké, že tady zatím skoro všichni píšete, že dáváte vše na jednu hromadu, to je paráda, ideální stav.
Jde o to, že pokud je rodina brána opravdu poctivě a nesobecky, tak ať už jeden nebo druhý by si nikdy nekoupil tak drahý telefon, pokud by to nějak omezilo chod rodiny. A pokud peníze bez problému jsou, můžou si oba dělat drahou radost, kterou si přejou a nezávidí si. Právě se společně radujem z nové brokovnice, i když bych si osobně představovala jinak investované peníze:)
Já mám příjem 0, vlastně z podnájmu bytu, ale na to se nesahá a leží to na mém účtu. Manžel mi peníze na běžně výdaje dává, teď keš než mi přijde karta k jeho účtu. Nakupují jídlo, kosmetiku, oblečení. Větší vydaje se zeptam, teda spíš oznámim co je potřeba.
@Blackova.K píše:
Nepracuju, nevydělávám. Vše má na starosti muž, já mám volnou ruku ale větší výdaje konzultujem spolu.
Co se týče mého zaměstnání, tak ano já se budu muset přizpůsobit tak abych nenarušovala jeho práci. tzn. nespoléhat na to že vyzvedne děti, uvaří nebo udělá nákup. Ne není to tím že by nechtěl/neuměl dělá to běžně, když mu to práce dovolí. Ale spoléhat se na to nedá. Já nikdy nezajistím rodinu tak jako on. Ale my se tak dohodli už na začátku manželství, nemáme v tom problém ani jeden.Pokud on by si koupil 2× ročně mobil za 25000 tak já chci taky, ne mobil to mě nebere ale třeba dovolenou
Jinak můj muž za mě utrácí víc než za sebe, ví že jinou tak dokonalou ženu by nenašel
@rejžička píše:
To je pravda - dobrý příklad!
Ale tak na ty hodně rozdílné příjmy se ptám spíš jen ze zvědavosti, já neznám moc manželství, kde by to tak bylo. Většinou jsou spíš rádi, že vyjdou, takže ať mají příjmy společné nebo by platili každý půlku, oblečení by chodili stejně.
No dala jsem to jen jako příklad, jako šupák bych asi nechodila. Mám slušné peníze, ale na mužovo peníze se nikdy nedostanu ![]()
Ale znám v mém okolí pár, který má tři děti a finance mají opravdu rozdělené (ten muž má taky o hodně větší plat). A vše platí napůl, jako úplně přesně napůl
Bydlení-napůl, nákup-napůl, věci pro děti do školy - napůl… Například na plese mají každý svůj lístek, každý si ho zaplatí sám za sebe. No nevím, nedokážu si představit, že by jsme stáli u pokladny v supermarketu a skládali tam každý půlku
No ale když jim to vyhovuje ![]()
Tak tady asi záleží, co komu vyhovuje že… My třeba s přítelem od doby, kdy jsme šli do společného bydlení, dali dohromady i finance, máme stejný názor na hospodaření s penězi. Víme, kolik máme dohromady, co je třeba poplatit a kolik zbývá - na úspory, zábavu… Když jde na pivo, určitě mu nedávám limit, kolik musí max. utratit a zase naopak - pokud chci novou rtěnku, tak mi neurčuje, jestli si ji můžu koupit. Velké výdaje samozřejmě řešíme spolu
A bereme to tak, že jednu dobu má sice větší plat on, ale může se stát, že příjde o práci a nějakou dobu budu muset platit vše jakoby já z mého platu nebo naopak, proto není moje ani tvoje, ale NAŠE ![]()
My jsme rodina, 2 dospělí a jedno dítě. Jeho výplata jde na poplatky-elektřina, voda, popelnice, pojistky na auto, hypotéka… Má mateřská jde na dítě, jídlo a drogerii. Sama pro sebe nemám nic, už nezbývá..společnou kasu jsme nikdy neměly. Nevím jak našetřím letos na Vánoce..minulý rok jsem ještě čerpala z toho co jsem si v práci vydělala..teď nemám z čeho..
JO a když jsme žili z ruky do huby a moje první mateřská byla vyšší než jeho plat tak se taky nic neřešilo, prostě společný peníze. Je teda fakt že rychle si našel druhou práci, protože nesnesl že můj příjem je vyšší ![]()
Tohle jsou věci co se musí rozhdnout hned na začátku. Nedovedu si představit být v situaci že porodím dítě a rázem se ze mě stane chudinka co musí poslouchat a každý měsíc řešit a prosit o peníze, protože jsem nevyšla. Když už sockovat každou korunu, tak OBA! jsme pár a není mezi náma rozdíl.
@rejžička píše:
Takže pokud má jeden plat 50 tisíc, druhý 5 tisíc, může si ten druhý koupit klidně 2× ročně telefon za 25 000 a je to tak v pořádku?To se ptám, protože mě to zajímá. Nemyslím to nijak rýpavě nebo tak něco. Myslím to spíš tak, že ten s výrazně vyšším platem chce třeba šetřit, zatímco ten s minimem si chce kupovat - ze společného, ale přeci jenom..
Pokud se na tom dohodnou tak to v poradku je. Pokud jste zvykli utracet bez ohledu na druheho tsk chapu, ze v tomto vidis problem
Jsme 4, 2 děti školkové. Já plat 16 tis čistého, manžel asi 60 tis čistého. Já platím polovinu nákladů na byt a vše komplet na naše společné dítě a veškeré své náklady jako oblečení, léky, telefon, pojištění… On platí druhou polovinu nákladů na byt, jídlo, auto a náklady na jeho dítě, které s námi žije v domácnosti. Co zbyde mě je moje, co zbyde jemu je jeho. Já se starám o chod domácnosti, veškeré domácí práce, pečuji o obě děti, on hodně pracuje a sportuje. Nelíbí se mi to, netuším, kam všechny ty jeho peníze mizí a nehodlá mi to sdělit. Také se nestará, co se děje s mým zbytkem. Bohužel to nezměním, on jakoukoliv diskuzi na toto téma odmítá. Asi má zadní vrátka, aby dělení majetku v případě rozvodu bylo jednoduché. Každý si odnese to, co vydělal.