Reklama

Kdo by mi pomohl psychicky?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.09.18 20:31
Kdo mi pomůže psychicky pomoci ???

Holky hledám Vás kdo jste psychiatricky nemocné, nebo máte nějaké zkušenosti, jsem zoufalá!!! Pokud se ozvete někdo napíši sem svůj příběh a budu ráda, za jakoukoli radu…

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.09.18 20:32

Omlouvám se za překlep v nadpisu, mělo tam být kdo by mi pomohl psychicky ?

 
Lollitka
Zasloužilá kecalka 589 příspěvků 27.09.18 20:40

Ahoj, já se léčím přes 10 let na psychiatrii, myslím, že zkušeností mám fakt hodně, tak pokud budu vědět, ráda se pokusím pomoci.

 
Detsa
Extra třída :D 10629 příspěvků 27.09.18 20:41

To záleží na charakteru problému. Mužeš si najít psycholožku, která to s tebou všecko bude řešit na ‚přirozené úrovni‘ a hledat zdroje tvých problémů a jak se s něma vypořádat. Nebo psychiatra, který ti víc než pravděpodobně dá léky typu antidepresiva atd … záleží co ti je.
Nakonec dneska už velká část psychických problému je řešena s obouma najednou.

 
Rezii
Zasloužilá kecalka 836 příspěvků 1 inzerát 27.09.18 20:41

Ozvi se do SZ, zkušenosti bohaté.

 
Martina 94
Ukecaná baba ;) 1011 příspěvků 27.09.18 20:52

Ozvy se do zprávy :-)

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.09.18 21:15

Holky já píši anonymně, protože se za to stydím …ale jsem už opravdu moc zoufalá, tak tedy můj příběh…měla jsem hodně těžké dětství, byla jsem jiná od malička, velmi uzavřená, přecitlivělá, plačtivá, depresivní…problémy ve škole, následně neustálý strach, špatně jsem se soustředila a měla problémy v komunikaci a v sociální oblasti velké, doma jsem často plakala, vygradovalo to v pubertě cca od 15 let to jsme začala do toho všeho omdlívat a mít úzkosti, diagnoza v te době byla sociální fobie…rozjely se i halucinace a to velmi často, viděla jsem lidi, slyšela ap.jako ve snu…pak to zmizelo na nějakou dobu, ale velké úzkosti přetrvávaly, a deprese jsem řešila návykovými léky typu Neurol, Diazepan, Lexaurin…když byly stavy skoro denně měla jsem i afektové stavy (nepříčetnosti) a na to jsem si loupala vždy 3-4 silné léky abych to zastavila, později jsem měla partnerské vztahy, ale zas začarovaný kruh neustále uzavřená sama do sebe se svou velkou bolestím a neustálými strachy, úzkostmi neskutečné stavy, do toho nemocný syn také (Aspergerův syndrom) tím se to ještě zhoršilo a partner nás opustil já nemocná (domněnka že úzkostná a deprese) a i syn, který měl problémy podobné jak já v dětství…tak to už partner asi nedával, jinak ve vztahu to řešil hádku nebo moje strachy vyjít ven že mě bil.Mě to bolelo, cítila jsem se že zas mi někdo chce ublížit a že zas vše dopadne zle, pak zas na sebe že vše jsem si zavinila já a všechno je moje vina, neustále dokola bolest, a stavy i fyzického vyčerpání, nespavost, slabo a pocit na omdlení ap.snažím se psát hodně zkráceně bylo toho moc…později jsem potkala dalšího partnera a byly jsme spolu 7 let narodila se krásná zdravá holčička, já byla tak štastná ! Jenže můj stav se zase začal neúnosně zhoršovat, a já měla zas halucinace, ale už jiné viděla jsem sebe jak se nutím si ublížit a následně deprese těžké a pocity viny, také obrovský vztek a nenávist vůči sobě i to že jsem jako matka vlastně na nic, i když jsem se snažila jak mohla dceři vše dát postarala jsem se dobře ale stálo to velké úsilí, syna jsem ale už nezvládla a šel k mé bývalé tchyni, je tam do ted a já si ho beru na dva víkendy v měsíci.Když bylo malé 5 let, tak mi doslova už hráblo a já se pokusila o sebevraždu, skončila jsme na Jipu a pak do léčebny, tam ale peklo…a pak další pokus o 3 měsíce později, další pokusy byly o sebepoškození typu předávkování léky Neuroloem nebo žiletkou a opravdu ošklivé řezání s větší ztrátou krve, byla jsem zoufalá a nevěděla jak z toho ven, nic nepomáhalo, skončila jsem v léčebně ještě několikrát opravdu v hrozném stavu, ale nedokázali mi nijak pomoci, jen plno léků denně a i elektrošoky, rozcházeli se v diagnozách přes poruchu osobnosti, smíšená, pak úzkostná, pak deprese, pak dokonce schíza ale tu řekl jen jeden z nich, ostatní házely jiné diagnozy.Tohle trvá takhle moc už 5 rok, 2,5 roku z toho jsme byla zavřená v léčebně…nepomohlo to.Nyní vysazení komplet léky, je mi moc zle, ale psychiatrička chce začít od znovu a čeká se na diagnostiku nejdřív :nevim: já jsem za ty roky už tak unavená, nebaví mě žít, přála bych si to skončit, ale nemůžu drží mě tu děti a já se snažím kvůly dětem na sobě nedávat nic znát, ale uvnitř hotové peklo !!! Nemohu ani normálně spát myšlenky mi lítají pořád, a pořád dokola se opakují hlavně ty špatné a nucení si ublížit a nebo to ukončit… :,(

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.09.18 21:21

Ještě bych chtěla doplnit, že vždy na určitou dobu se opravdu zvednu ze dna a dokážu toho hodně silou vůle, vždy to tak na chvilku bylo, problém je že mě to vydrží tak pár dní a pak vůle zmizí, já se uzavřu do sebe, odmítám chodit ven nebo vubec i problém telefonovat ap. mezi lidi nechci, ale když musím tak zvládnu nákup a to nejnutnější…jinak doma se cítím lépe jakoby v bezpečí víc, i když trápím se po večerech a nocích a ty stavy mám i ty afektové, ale zas sáhnu po lécích co mám a je na chvilku lépe.Doma to zvládá, uvařím, postarám se o malou, když mám ale těžké styv deprese musí pomoci maminka s hlídáním nebo úklidem, pak nejsem schopná nic a velmi mě to mrzí, prostě moc chci se zlepšit, ale nechápu proč to nejde.

 
Lollitka
Zasloužilá kecalka 589 příspěvků 27.09.18 21:37

Ahoj, hodně se v tvém příběhu poznávám, také jsem se hodněkrát pokusila o sebevraždu, sebepoškozovala se, byla jsem 3 roky v léčebně dohromady, měla jsem 2 série elektrošoků… a úplně chápu ty stavy vnitřní beznaděje, sebenenávisti… podle mě je jedno, co máš za diagnózu, protože u mě padlo také téměř vše, ale jde o to, jak s tím pracovat. Na nějakou terapii nechodíš? Pokud by se ukázalo, že se u tebe jedná opravdu spíše o poruchu osobnosti, než o schizofrenii, tak pak doporučuji sdružení Kaleidoskop, asi jsi o nic už někdy slyšela, kromě komunity, kam bys asi nemohla, když se staráš o malou, mají i stacík - dokonce i večerní pro pracující (kam bys třeba jako matka také mohla), je to myslím jen jedno odpoledně v týdnu + individuální terapie u nich v rámci stacíku, tak to by se dalo i s dětmi, jen nevím, jestli jsi tedy z Prahy, protože stacík sídlí v Praze. Nebo i nějakou jinou individuální terapii, já mám skvělou psycholožku, která mi hrozně moc pomáhá. Kdyby tě ještě něco napadlo, klidně se ozvi do SZ, myslím, že se fakt nemusíš stydět, když vidíš, že jsem zažívala a částečně zažívám hodně podobné, jen nemám děti. Moc ti držím palce.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.09.18 21:46

@Lollitka moc děkuji kouknu na ten Kaleidoskop, no problém byl že v léčebně žádná psychoterapie nebyla ani psycholog, dali mě na chronické a tam byl jen psychiatr a psal hordu léků, které nepomáhaly…měla jsem dost problém se vrátit domů, moje žádosti byly zamítnuty a beznaděj o to větší…jinak dřív jsem měla i koníčky, nádherně jsme malovala měla jsem nadání, každý nad mými obrazy žasnul, pak keramika, česání a líčení, pak studium i na Vš…dokázala jsem v tom období hodně ale problém byl se prosadit, takže pracovně špatné, nemohla jsem dělat s lidma a pod autoritama vůbec, zkusila jsem i na OSVČ ale i to padlo, díky velkým úzkostem…no a skončila jsem v invalidním důchodu, kde mi vypočítali pouze 5 tis.z toho se opravdu žít nedá a já jsem neštastná, rozvedená 2 roky takže plus alimenty a to je vše…nevím co dělat, jak jít pracovat, když jsem v tomhle stavu dlouhodobě ? Moc bych chtěla finanční situace je neúnosná ! Chtěla bych psychologa a vím, že budu muset s tím docházet a něco dělat, ale co jsem obvolala tak nedělají na pojištovnu a na to já bohužel nemám nebo objednání za 3 měsíce, jsem objednaná k psycholožce na testy a léčbu ta je na pojištovnu ale budu čekat na ni ještě dva měsíce…to je dlouho, nechci hlavně zas skončit v léčebně, tak se snažím držet a neubližovat si, ale je to moc těžké. Jinak jsem z Prahy.

 
Lollitka
Zasloužilá kecalka 589 příspěvků 27.09.18 22:15

Anonymní a kde jsi byla v léčebně? Já byla také na chroňácích, ale vždy jen nějakou dobu, předtím normálně na akutních, kde byl alespoň psycholog a nějaké aktivity, i když vycházky jsem neměla. Právě ten Kaleidoskop mi doporučovala před mnoha lety psycholožka na chroňáku, nástup do komunity jsem nezvládla, ale koukala jsem, že stacík mají v Praze už také, tak si to vygoogli. Máš pravdu, že bohužel na psychology se dost čeká, když jsou na pojišťovnu, ale tak 2 měsíce už utečou, když jsi vydržela dosud. A maminka by ti finančně nepomohla? Nebo někdo jiný z rodiny?

 
Lollitka
Zasloužilá kecalka 589 příspěvků 27.09.18 22:17

A k malování by se vrátit nešlo? Alespoň chvilku - nebo chodit na nějakou arteterapii, myslím, že ve Fokusu na Břevnově byla nějaká arteterapeutická skupina a keramika by se také dala někde najít.

 
Lollitka
Zasloužilá kecalka 589 příspěvků 27.09.18 22:42

Jinak se můžeš obrátit na nějakého case managera (př. také z Fokusu, podle Prahy, ze které jsi) a ten ti může poradit lépe se zorientovat ve tvé sociální situaci, je možné ještě např. získat pro sebe příspěvek na péči (i když ty duševně nemocným moc nedávají), ale i různé příspěvky/doplatky na bydlení… také tam mají psychology na pojišťovnu, např. v Centru duševního zdraví na Praze 8, teď nově i 9…

 
Lollitka
Zasloužilá kecalka 589 příspěvků 27.09.18 22:46

Škoda, že sem nejdou dávat odkazy na webové stránky, nebo tedy myslím, jinak bych ti sem dala kontakty. Stále platí, že se můžeš ozvat v SZ, ale nechci tě nutit.

 
lilith1
Ukecaná baba ;) 1396 příspěvků 28.09.18 08:04
@Anonymní píše:
Ještě bych chtěla doplnit, že vždy na určitou dobu se opravdu zvednu ze dna a dokážu toho hodně silou vůle, vždy to tak na chvilku bylo, problém je že mě to vydrží tak pár dní a pak vůle zmizí, já se uzavřu do sebe, odmítám chodit ven nebo vubec i problém telefonovat ap. mezi lidi nechci, ale když musím tak zvládnu nákup a to nejnutnější…jinak doma se cítím lépe jakoby v bezpečí víc, i když trápím se po večerech a nocích a ty stavy mám i ty afektové, ale zas sáhnu po lécích co mám a je na chvilku lépe.Doma to zvládá, uvařím, postarám se o malou, když mám ale těžké styv deprese musí pomoci maminka s hlídáním nebo úklidem, pak nejsem schopná nic a velmi mě to mrzí, prostě moc chci se zlepšit, ale nechápu proč to nejde.

Opravdu te nechci desit, ale bludy a halucinace jsou jasnym priznakem schizi , stavy zkosti i snaha o sebeposkozovani a take se to leci elektrosoky, nechapu proc te cpou lexaur a nedaji poradna antipsychotika­..hledej psychiatra ne psychologa.

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

 Váš příspěvek
Reklama

Reklama

Poslední články

Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem... číst dále >

Stát chce finančně podporovat mikrojesle a dětské skupiny, aby maminky mohly jít do práce

Ministerstvo práce vyslalo do připomínkového řízení návrh, aby státní... číst dále >

Články z Expres.cz

Proč Třešničková otálí s návratem do Česka? Vliv na to má infekce i kuchař

V Istanbulu popálená Týnuš Třešničková (23) uklidnila všechny své fanoušky.... číst dále >

Viewegh o rozkolu s Reinerem i Me Too: Jsou to hysterická a účelová obvinění!

Zotavil se z vážných zdravotních problémů a působí čile. Mluví spatra,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Příběh Markéty: Manžel skončil na vozíku, žít se mnou odmítá

Před dvěma lety měl manžel vážný úraz. Dokonce to vypadalo, že jeho následky... číst dále >

Jak se nalíčit a učesat před kameru? Podívejte se na proměnu moderátorky

Moderátorka iDNES.cz Eliška Malínská se obvykle líčí pouze decentně a na... číst dále >