Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Já brala AD jen chvilku, vysadila jsem a občas jsem si vzala neurol, tak jednou za dva měsíce. Zvládám to díky intenzivní psychoterapii, po roce můžu říct, že skoro dobrý.
@Ivetlu píše:
Co je to PP?
průkaz původu obvykle
NO bez PP ![]()
asi neco traumatickeho. Mozna potrat?
Zakladatelko neboj se antidepresiv, rozhodne jsou lepsi, nez neurol.
Jojo, panická porucha… AD jsou do začátku dobrou berličkou, pokud ti léčba sedne, ale trvá cca tři týdny, než zaberou a nikde není řečeno, že první nasazené léky budou ok… Upřímně nemá člověk nikdy vyhráno, ataky se mohou kdykoliv vrátit a nikdy nevíš, co je spouštěč, je to boj a dřina, ale jde to… Vlastně je to jen v hlavě, nesmí se člověk stavům poddat a připouštět si je, dobré je vystavovat se situacím, kdy k atakům dochází a člověk se proti nim časem obrní a naučí se je zvládat. Já brala AD chvíli, ale bylo mi po nuch ještě hůř a navíc nejsem zastáncem dlouhodobějšího užívání léků, takže jsem je zase vysadila a postupně se učila čelit situacím, kdy k atakům docházelo. (Nejčastěji obchodní centra, autobusy)
@Anonymní píše:
Jojo, panická porucha… AD jsou do začátku dobrou berličkou, pokud ti léčba sedne, ale trvá cca tři týdny, než zaberou a nikde není řečeno, že první nasazené léky budou ok… Upřímně nemá člověk nikdy vyhráno, ataky se mohou kdykoliv vrátit a nikdy nevíš, co je spouštěč, je to boj a dřina, ale jde to… Vlastně je to jen v hlavě, nesmí se člověk stavům poddat a připouštět si je, dobré je vystavovat se situacím, kdy k atakům dochází a člověk se proti nim časem obrní a naučí se je zvládat. Já brala AD chvíli, ale bylo mi po nuch ještě hůř a navíc nejsem zastáncem dlouhodobějšího užívání léků, takže jsem je zase vysadila a postupně se učila čelit situacím, kdy k atakům docházelo. (Nejčastěji obchodní centra, autobusy)
A pomohlo to? Taky se nechci cpát lékama ![]()
@Anonymní píše:
Jojo, panická porucha… AD jsou do začátku dobrou berličkou, pokud ti léčba sedne, ale trvá cca tři týdny, než zaberou a nikde není řečeno, že první nasazené léky budou ok… Upřímně nemá člověk nikdy vyhráno, ataky se mohou kdykoliv vrátit a nikdy nevíš, co je spouštěč, je to boj a dřina, ale jde to… Vlastně je to jen v hlavě, nesmí se člověk stavům poddat a připouštět si je, dobré je vystavovat se situacím, kdy k atakům dochází a člověk se proti nim časem obrní a naučí se je zvládat. Já brala AD chvíli, ale bylo mi po nuch ještě hůř a navíc nejsem zastáncem dlouhodobějšího užívání léků, takže jsem je zase vysadila a postupně se učila čelit situacím, kdy k atakům docházelo. (Nejčastěji obchodní centra, autobusy)
Smekám. Taky to zouším bez léků, ale zatím moc výsledky nevidím
Zatím se mi nedaří se s tím moc dobře prát. Ale mám zas trochu jiné projevy
Pomohlo
. Ale záleží jak silné ataky jsou a jak jsi schopná v tu chvíli si uvědomit, že se vlastně nic neděje a je to „jen“ hlava. Je i fajn mít vedle sebe někoho, kdo o tom ví a v tu chvíli tě rozesměje, rozptýlí… Jedno jestli sms, telefonem nebo osobně. Nejdůležitější je opravdu opakovat si je to jen přechodné, zase to přejde, nic se mi nestane, neomdlím, neumřu. Časem je to slabší a slabší. Moje nejhorší stavy byly, kdy už jsem jen při pomyšlení na cestu z bytu měla tmu před očima, třesy jak při Parkinsonu, závratě a nohy jak z rosolu. Ale nakonec jsem měla i bez AD klid skoro dva roky, teď se PP znovu objevila, ale přičítám to porodu a dalším stresům. Takže zase bojuju, ale já si tu psychiku zase vycvičím ![]()
Dobrý den je tady sposta diskuzí na toto téma, ale nějak jsem nenašla co hledám. Zajímalo by mě kdo jste s tím vypořádal bez AD a jak dlouho to trvalo? Díky