Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky všichni, máme ročního Matyáše a doma čím dál tim častěji probíhají diskuze o druhém prckovi. Ráda bych věděla názor i jiných a tak vám nastíním naší situaci a jak to vidíme my. Bydlíme ve vlastním bytě 2kk a máme koupený pozemek a už 2 roky chceme stavět, ale jaksi úřady nám to ještě neusnadnili a jestli začneme na jaře, tak to bude suprový, ale nic není jistý. Přítel měl teď dost hektické období v práci, ale teď se to na 2 měsíce uklidní a pak bude zase pracovat v Praze, což je 100km od nás a bude jezdit domů jenom na víkendy. Takže to mě dost odrazuje, že já budu doma sama s dvěma dětma a budu s nima chodit do čtvrtého patra bez výtahu, kočárek nemůžu nechat ve sklepě, protože je plesnivý a proto ho skládám do auta, tak dokážete si představit tu situaci. Rodiče mám 160 km daleko, ale není problém tam jet na týden, či 14 dní nebo i více, máme spolu dobrý vztah. U přítelovo rodičů je to už horší, sotva mi pohlídají, když potřebuju na hodinu k zubařovi a tam mě to unavuje je o to žádat. Jinak je mi 23 a tak není kam pospíchat, ale líbilo by se mi mít sourozence takhle věkově blízko u sebe. Jaké máte na to názory?
Ahoj, tak já mám 19 měsíčního chlapce a taky už proběhly diskuze na toto téma, ale manžel mně odrazuje, že to nebudem stíhat - teda já.
Sama jsi psala něco o stavení domku. My na jaře asi- tak snad už teda budem zařizovat a opravovat rodinný domek. Takže jsem přemýšlela, jak asi s břichem tam dělala a pak s kojencem na staveništi pomáhala
.
Nakonec asi dítě posunem a budem se snažit co nejdřív vyřešit domek a asi tak za dva roky zkusíme.
Takže záleží na vás, ale asi já bych počkala jestli budete stavit nebo ne a asi by mně odrazovalo to, že tam neni výtah
4 patro tahat věci kojence a vedle sebe 2 roční dítě
asi bys to musela mít hodně zorganizované ![]()
Ale vššchno se dá zvládnout ![]()
Ahoj,
je mi 21 let a mám dvouletého synka a poklud vše dobře dopadne tak se nám narodí v dubnu další ![]()
Tak jednak jestli se do tý stavby pustíte, přijmi pozvání do naší skupiny Stavíme dům. Tam řešíme i to hlídání dětí
, když jsme na stvabě
Takže se nesty´d a nakoukni! ![]()
No, moje děti jsou od sebe dva roky. A řeknu ti, mít na krku další jinou činnost a být na to prakticky sama, tak už nezvládnu se ani vysmrkat. Péče o dvě „miminka“ je dost náročná a to teda hlavně psychicky. A pokud tvůj partner nebude mít pořádně čas ti nijak pomoct, může to být opravdu velmi stresující a vztah zničující situace. Hlavně teda nevím, jestli budete mít firmu nebo svépomocí nebo jak stavět, a jak dlouho, ale je naivní si myslet, že to doma zvládneš sama. Nezvládneš. Budeš mu vyčítat, že ti nepomáhá, a on tobě, že zase nepomáháš ty jemu. V nejlepším budete dvě samostatně fungující jednotky - a po hodně dlouhou dobu. Prakticky budete spolu bydlet - nebude čas na nějaký společný aktivity, výlety, atd. A možná nebudou na to ani peníze.
Takže nechci tě odrazovat, ale říkám na rovinu - už stavba jako taková je velká životní zkouška. Přidat si k tomu další dítě je tuplovaná životní zkouška. A ne že byste jí vůbec nezvládli, ale nikdo vám nezaručí, že jo. ![]()
Ahoj,
tak na jednu stranu jseš mladá a máš na druhé mimčo klidně času dost, na druhou stranu mít dvě děti s velkým věkovým rozdílem není nic moc ![]()
My máme chlapečka - rok a půl starého, do toho stavíme. Ale jde to. Já osobně na stavbě nepomáhám (jako že bych se oháněla lopatou a jezdila s kolečkem), jsem tintítko a na tohle sílu prostě nemám. Hlídám malého a vařím pro řemeslníky. Ono je taky rozdíl, jestli budete stavět svépomocí nebo si na to najmete firmu…
K tomuhle všemu si další miminko v tuto chvíli neumím představit. Nás tedy limituje v tomto i místo, které teď prostě nemáme, bylo by to hodně náročné. Ale druhé mimčo chceme, jen co se nastěhujeme do svého. Pokud se zadaří tak jak chceme, bude rozdíl mezi dětmi 3 roky, což se mi zdá ideální - Adámek už bude samostatnější, bude chodit na nočník, časem do školky..
Tak se rozhodni dobře ![]()
Emi
, byla jsi o fous rychlejší. Cos napsala o té stavbě, tak s tím nelze než souhlasit.
To máš pravdu, stavět budeme svépomocí a peněz není na zbyt …tak by bylo lepší počkat a těšit se do nového a až tak pořídit brášku nebo sestřičku. Je to pravda…jsem ráda, že jsem to tu napsala…
surovka píše:
To máš pravdu, stavět budeme svépomocí a peněz není na zbyt …tak by bylo lepší počkat a těšit se do nového a až tak pořídit brášku nebo sestřičku. Je to pravda…jsem ráda, že jsem to tu napsala…
Už jsem psala několikrát … věděla jsem, že chci mít nejdřív střechu nad hlavou, minimální dluhy a pak rodinu. Proto jsem „starší“ matka (teda v očích mých rodičů - je mi přes 30. ) Stěhovali jsme se, když byly sotva zatuhlý okna a dveře a pořádně ještě nechodilo ani topení. Voda tekla jen studená a z čerpadla (rozvody ještě nebyly), na záchod jsme chodili do kadiboudy ven. Atd. Abychom co možná nejvíce ušetřili - bydleli jsme předtím v nájmu. A do tohodle s dítětem/dětmi prostě nee. Ono to byl záhul už takhle! Po dobu stavby to ještě nějak šlo, ale jakmile jsme bydleli, stačila maličkost, prdly nervy a už to bylo na docela těžký konflikt. Tím nechci říct, že se hádá každý pár - chci říct, že je to náročné, jak fyzicky, tak psychicky. A to jsme byli „jen“ dva! Manžel prakticky tři roky jen žil pro stavbu, prakticky veškeré peníze se lily jen do domu. A ten spolyká neskutečná kvanta peněz, času, energie, potu ..
… ani nemám pořádně právo to tady takhle líčit, protože já sice u toho byla, ale tolik jsem tomu nedala … ale mám právo Ti říct, že člověk vydrží dost, dokonce o hodně víc než dost, ale jsou určité hranice. Zvláště ty časové. Něco se dá dělat na maximum po určitou dobu, ale taky ne navždy. A tak se trošku bojím, abys ty své hranice nedosáhla s dvěma malýma špuntama a dál bys už prostě nemohla …
![]()
A ještě jednu věc, dostala jsem se na vejšku, takže od září budu dělat školu, tak to mě taky odrazuje, když už jsem se tam dostala… No, když to tak shrnu, tak ono toho bude hodně i tak s jedním prďolou
Ještě, že funguje aspoň jedna babička. ![]()
Jo a ještě proč jsem chtěla nejdřív stavět? No protože jsem stavbu zažila jako malé dítě. Ťáhlo se to jak nudle z nosu a nebyl pořádně nikde vidět konec a my jezdili jen a jen na stavbu, a nikdo na nás pořádně neměl čas. A když už konečně jsme se nastěhovali, já nastupovala na intr, pak na kolej … a pak do podnájmu. ![]()
Ahoj, taky jsme tento problém řešili a nakonec se o druhého prcka pokusíme až teď když budou prvnímu synovi dva a půl roku.
Mám hondě kamarádek co mají děti po dvou letech a říkají, že už by to neuděly. První dítě je věku uvědomování si svého já a hondě žárlí na nového člena rodiny, kolikrít mu i ublíží. Je to také dost náročné vše stihnout vpohodě.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.