Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kdo jste jedináček a jaké to je?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
17.8.10 12:38
Kdo jste jedináček a jaké to je?
Ahoj holky,
sice na to ještě máme čas, ale řeším trošku dilema zda jedno dítko (už máme, 3 měsíce 
), nebo dvě. Kdo jste vyrůstaly jako jedináček a jaké to prosím bylo a je? Opravdu mě to moc zajímá, protože pro i proti si jen fabuluju (sama mám ségru).
Děkuju moc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.8.10 12:48
Ahoj. Já sice nejsem jedináček, ale řekla bych, že není žádné plus v tom, když je dítě jedináček. Třeba moje kamarádka je jedináček a dodnes říká, jak tím trpěla.Taky jsem nikdy nechtěal jedináčka, no a mám jedináčky dva - jsou totiž 13 let od sebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.10 12:50
no, já zase právě naopak mluvila s kamarádkou, co je jedináček a nikdy jí to nevadilo (je hrozně kamarádská, má spoustu přátel a lidí kolem sebe, tak možná je to tím…). Tak mě zajímají i další názory, díky revu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
17.8.10 12:51
Ahoj. Já sice nejsem jedináček, ale mám o hodně let starší 2 bratry. V podstatě celé dětství jsem vyrůstala sama, oni měli jiné zájmy, prostě byli jinde. Teď už máme všichni svoje rodiny, takže bych řekla, že i k sobě maličko blíž, navštěvujeme se často, ale spíš si mám říct co se švagrovýma než s bráchama 
Pro své dítko bych to takto nechtěla, takže rozhodně k Adámkovi časem přibyde i miminko
- Citovat
- Upravit
17.8.10 12:51
no…
můj muž je jedináček.
A řekla bych, že mu… nějak … pořád „někdo“ chybí.
Já mám sestru, ale bohužel je to mezi náma tak, že … jsem stejně obklopená věncem kamarádek. Takových těch „prověřených“, protepaných časem, které o mně vědí téměř všechno.
(narozdíl od mojí sestry. ta o mně neví skoro nic a je jí to jedno)
Takže… musela jsem si teď sáhnout hodně hluboko.
Cítím se jako jedináček, a pořád v té rodině „někoho“ hledám, nějaké záchytné lano.
Tak.
A nebudu ani popisovat, když z té rodiny někdo vypadne (jakkoli… rozvodem… úmrtím…), jak mě to drásá.
Původně jsem ti chtěla napsat, že je to jedno, ale nakonec jsem dospěla k názoru… že ti tam „někdo chybí“.
Je to složitý…
Myslím, že záleží, jaký jsou tvoje pocity ohledně rodiny.
Možná to bude znít sobecky, ale mysli i na sebe. chceš TY mít větší rodinu?
Představ si budoucnost.
Budeš mít jedno dítě. Až začne studovat a bude ti jezdit pryč, nebude tvůj život prázdný?? nebude ti tam něco chybět??
Až ti bude ouvej, bude ti stačit jeden pár dětských rukou aby tě objal a utěšil?
Jestli je odpověď jo, tak můžeš mít jedináčka.
(nebo chceš mít pod vánočním stromečkem víc dětí??? a tak… já to vždycky beru přes představy.)
S více dětma je víc starostí, ale taky dvojnásob radostí.
já mám teď jedno, ale chci víc. dvě… nebo tři. zrovna teď to tady v sobě řeším…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.10 12:52
Ahoj, já jsem jedináček a svýmu dítěti bych tohle teda neprovedla 
Výhodou myslím je, že člověk se naučí být samostatný a soběstačný, v podstatě celý dětství jsem bývala doma sama - naši podnikali, takže pracovali do večera i o víkendech. Takže jsem se naučila zabavit sama sebe, když byl nějakej problém, musela jsem ho sama vyřešit, později jsem se sama učila. To opravdu oceňuji. „Výhodou“ je prý taky to, že se jedináček nemusí s nikým o nic dělit - o pozornost rodičů, o finanční podporu rodičů, o dětský pokoj, prostě o nic. Ale jestli to je pro život opravdu výhoda, no to by se dalo dost pochybovat.
Nevýhodou je, že jedináček mívá problémy návazat kontakty z vrstevníky - není zvyklý se bavit s dětma, doma totiž furt komunikuje s dospělýma. Tomu musím dát za pravdu, i když u mě byl spíš problém, že sem se neuměla s dětma hádat, bránit se, protože to se jedináček taky nenaučí - doma se o nic prát, ani hádat se se sourozencem nemusí. S tím teda myslím mám trochu problém dodnes.
Jedináčci prý bývají lehce neurotičtí a perfekcionisté, protože rodiče všechny své obavy i touhy soustředí na ně (a to je teda 100% pravda).
Jedináčci prý taky bývají sebestřední, což má nějak souviset s tím, jaké pocity si pamatují z dětství - všechny pozornost upnutá na ně. To nevím, možný to je…
Takže hlasuju za sourozence! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.10 12:55
víš ale…
vzpomněla jsem si na seriál Blue Moon.
Cibyll Shepherd a Bruce Willis se tam jednou hádali, co je lepší.
Každý říkal, že je to „jeho“ blbý.
Shepherdová byla jedináček a říkala „nemít si s kým hrát a být na všechno sám“
a Willis říkal „jo? jo? myslíš že je to skvělý? Pořád se o všechno hádat a muset vždycky v autě sedět vzadu…“
Všechno je asi dvojsečný.
Moje kadeřnice má dvě dcery. Jsou od sebe deset let a panuje mezi nima láska.
Nevim no… myslim že čím víc to člověk řeší, způsobuje si akorát stres.
Jednej dle svého srdce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.10 12:58
… eště mě napadlo…
v životě málokdy panuje idylka.
Znam sourozence, kteří se milují, znam taky sourozence, kteří se v dospělosti hádají, obírají, dělají si podrazy.
a já… jsem vpodstatě „jedináček“ / s tou o moc starší sestrou), ale moje dětství bylo krásné.
No je to složitý.
Ale v hloubi duše cejtim že víc dětí je plus. Možná se pletu. Ale vtlouct do nich hodnoty, co to jen jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.10 12:58
**Zlatuško ** já totiž sama nevím. Nejdřív, když jsem byla těhotná, jsem si říkala jasně, že dvě děti - aby malej nebyl sám. Pak se Mareček narodil a já měla děsnou depku, splín… on je prcek docela dost uřvánek, tak je to možná těžší. Prostě jsme si řekli, že jedno je dost. I kvůli hypotéce, tomu, že by děti měly navždy pokojík spolu, že my jsme vášniví cestovatelé a fotografové, což by s dětmi moc nešlo (jedno dítě spíš babička týden pohlídá). Jenže teď mi to vrtá v hlavě, jsou to dost sobecké argumenty - ale co malej? Nebude mu sourozenec chybět? (V baráku máme stejně starého chlapečka a ještě má malej o rok staršího bratránka.)
Příspěvek upraven 17.08.10 v 12:59
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.10 12:59
Oba moji rodiče jsou jedináčci - prý je to dětství na prd… My jsme s bráchou vyrůstali spolu - normálně jsme se rvali a dělali si naschvály ale člověk tak nějak ví že má někoho na koho se může spolehnout, kdo tu vždycky bude, nikdy jsem se necítila sama…neměnila bych ani za nic, i dneska máme dobré vztahy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
17.8.10 13:01
dornicka píše:
**Zkatuško ** já totiž sama nevím. Nejdřív, když jsem byla těhotná, jsem si říkala jasně, že dvě děti - aby malej nebyl sám. Pak se Mareček narodil a já měla děsnou depku, splín… on je prcek docela dost uřvánek, tak je to možná těžší. Prostě jsme si řekli, že jedno je dost. I kvůli hypotéce, tomu, že by děti měly navždy pokojík spolu, že my jsme vášniví cestovatelé a fotografové, což by s dětmi moc nešlo (jedno dítě spíš babička týden pohlídá). Jenže teď mi to vrtá v hlavě, jsou to dost sobecké argumenty - ale co malej? Nebude mu sourozenec chybět? (V baráku máme stejně starého chlapečka a ještě má malej o rok staršího bratránka.)
Dorničko, dočkej času. Tři měsíce po porodu jsem manželovi taky tvrdila, že už nikdy další dítě mít nebudeme 
Dneska se ho už nemůžu dočkat 
My máme taky úvěr, pokojíčky pro děti tedy připravené dva, ale maličké. Taky milujeme cestování, ale zatím jsme to odsunuli na vedlejší kolej s tím, že až děti odrostou do školního věku, bude to celé možné podnikat i s nimi
- Citovat
- Upravit
17.8.10 13:01
Taky jsme s manzelem resili, zda mit pouze dceru nebo jeste jedno dite…ani jeden nejsme jedinacek, ale ani jeden nemame se svymi sourozenci zadne vztahy. Nekde existuji, ale vidame se vicemene pouze na Vanoce a takove ty babicciny narozeniny. A to ja mam sestry dokonce dve, manzel pouze jednu.
Shodli jsme se na tom, ze si musime udelat jeste jedno dite „do zasoby“. Je to hnusne napsano, ale je to u nas tak. Dcera je nas zivot a kdyby se ji nedejboze neco stalo…Sousedce se zabil syn v aute, bylo mu 23 let a ona od te doby pouze preziva, nezije. Kdyby mela jeste jedno dite, mela by pro co zit. Takze tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.10 13:05
Zlatuska píše:
víš ale…vzpomněla jsem si na seriál Blue Moon.
Cibyll Shepherd a Bruce Willis se tam jednou hádali, co je lepší.Každý říkal, že je to „jeho“ blbý.
Shepherdová byla jedináček a říkala „nemít si s kým hrát a být na všechno sám“
a Willis říkal „jo? jo? myslíš že je to skvělý? Pořád se o všechno hádat a muset vždycky v autě sedět vzadu…“Všechno je asi dvojsečný.
Moje kadeřnice má dvě dcery. Jsou od sebe deset let a panuje mezi nima láska.
Nevim no… myslim že čím víc to člověk řeší, způsobuje si akorát stres.
Jednej dle svého srdce.
no a to je přesně to, co je skvělý pro život - kolikrát se člověk musí o něco hádat, s někým se prát, to se jako jedináček doma nenaučíš.
Já ve školce kokala jak puk, když mi někdo vzal hračku, nevěděla jsem, co mu mám říct, jak se o ní prát, protože doma mi nikdy v životě nikdo hračku nevzal. Zní to pitomě, ale je to tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.10 13:08
Já jsem jedinéček a nikdy jsem tím netrpěla.Spíš naopak,mamka neměla moc peněz tak mě rozhodně nemohla rozmazlovat a naopak jsem si líp hledala kamarádky a do dnes jsem hodně společenská.A mamka má sestru a ani jí nemůže přijít na jméno,jak se ty dvě nesnáší.Ono je to vždy o konkrétních lidech,těžko takhle obecně soudit,co je lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.10 13:08
Ahoj,
já jsem v podstatě jedináček. Sestra je o 20 let starší,takže tu jsem už doma nepoznala. Naši si mě pořídila na tzv.stará kolena, mamka měla 40 jak jsem se narodila. A možná tím, že už byli starší a věděli, že času už moc nezbývá, připravili mi hezké dětsví, stále jsme někam jezdili,na výlety, dovolené, mamka byla brzo v důchodu, takže byla se mnou doma cca od mých 10let.
Sourozenec mi chyběl jen málokdy. Já jsem společenská, nemám problém se skamarádit a to od mala, takže kupa přátel, kdekoli jsem si nějaké našla, nemusela jsem se o nic dělit a to možná kámen úrazu bude, protože cítím že jsem trochu sobec 
ale jinak jsem opravdu netrpěla.
Nicméně děti mám dvě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
