Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Za mě novorozenec. První tři měsíce po příchodu z porodnice. Prděla pořád a řvala. Teď už je to OK.
Ja si myslim, ze to bude narocne furt a nejvic v puberte, budem jeste vzpominat jak jsme utiral zadky ![]()
Zatím nejnáročnější období bylo, když už dítě bylo plně pohyblivé, uvědomilo si sebe samo a že může i neposlechnout, ale ještě s ním nebyla absolutně žádná domluva. Šílený řev vzteky, xkrát denně, válení se po zemi, všechno špatně, člověk se nezavděčil ničím. Sice teď má období negativismu, ale pořád lepší než ten řev, který se jakýmikoliv snahami o utišení jen zhoršoval. Teď se aspoň už na něčem dohodnem, vysvětlíme, dokáže chápat jednoduché souslednosti v čase… Zkrátka už je to soužití s člověkem a ne vzteklým zvířátkem.
Péče o malé miminko bylo v obou případech naprosto v pohodě, amlý mimino jde oblafnout tolika způsoby… Nebo asi takto, dokud člověk jen pečuje, je to v pohodě. Pak musí začít i vychovávat a začne mela ![]()
Mam dva a rozhodne narocnejsi je to s tim vetsim a cim je starsi tak bych rekla, ze je hur a hur, sice odpadne prebalovani, krmeni atd.., ale vychova a komunikace se stava podstatne tezsi a tezsi ![]()
Do pul roku jsem mela dobu temna, totalni depka, mala nespala a jen rvala a rvala. V pul roce nastal zlom, zacala delat nejake pokroky, to me nabijelo. Ted (19 mes.) je to krapet narocny, ale spis je to o uhlidani, aby si nerozsekla hlavu o obrubnik, aby nesnedla vajgl z chodniku apod. Kdybych nebyla tehotna a nemela mega bruch, tak si to i uzivam. Taky ma obcas hystericke zachvaty revu, ale snazim se to brat s nadhledem
. Vim, ze bude hur. ![]()
Za mě od narození po první prospanou celou noc. Nevyspání je peklo…
nejlepší mezi 3-4 roky, vše ho zajímá a neprotestuje, dá se už podnikat spousta věcí a tatínek je pro něj bůh ![]()
@dalimil píše:
Za mě od narození po první prospanou celou noc. Nevyspání je peklo…
Naprosto souhlasím… zvlášť, pokud dítě už není jen jedno.
bohudíky žádný z těch tří nebyl ubrečené mimino, nejstarší spal celou noc od 7m, ale ti zbývající dva jsou o dost horší spáči. A to je fakt na budku. všechno je 5× horší, když je člověk nevyspaný…
nejlepší je, když staršáci řvou, že se o něco perou, mimino řve, protože prostě NĚCO a já bych si nejraději jen někam zalezla a spala a spala a spala…
Mě to přišlo náročné do půl roka, to jenom ležela a musela jsem jí bavit, ale zase hodně spinkala. Nyní v skoro 16 m je to větší sranda, baví mě to víc, ale pořád za ní běhám, malá se celý den nezastaví (kromě 2 hodin spánku). Takže když to shrnu, baví mě to víc teď, ale jsem utahanější.
Myslim, že každy to ma jinak. holka byla strašně hodny mimčo, od 2let jsem za ni jen běhala. ted je ji a zase držkuje a odmlouva. malej byl uřvany mimčo a ted je ještě vic uřvanějši batole, čekam jak se to bude vyvijet dal
![]()
ty starosti jsou prostě zase o něčem jinym. ![]()
Tak pro mě bylo nejhorší období asi do 9-10 měsíců. Malá byla nespavé, řvavé mimino, pořád jsme chovali, absolutně si nehrála sama. Jak začala lézt a pak chodit, bylo to už lepší. Našli jsme si i stejně staré kamarádky a to taky dost pomohlo. Období vzdoru nás minulo ![]()
@Sariel píše:
Ahoj,
mám 6ti týdenní dceru a často slýchám, ať si toto období užiju, protože až začne chodit, bude to strašně náročné. Já si ale naopak myslím, že čím starší bude, bude péče a výchova jednodušší.Jak jste to měly a máte? Kdy pro vás byla péče nejnáročnější?
Já bych to řekla jinak - nejnáročnější je, když jsem unavená či zpruzelá a dítě se zrovna dožaduje pozornosti, či je protivoušek - to je asi zatím největší peklo, co jsem zažila, a to podle mě nezávisí na věku mrněte..
@dalimil píše:
Za mě od narození po první prospanou celou noc. Nevyspání je peklo…nejlepší mezi 3-4 roky, vše ho zajímá a neprotestuje, dá se už podnikat spousta věcí a tatínek je pro něj bůh
Upřímně? Mám 7M prcka a už teď je jeho Bohem tatínek
Já jsem prostě ta pruda, co ho nepustí k hovínkám od psů, co mu nedovolí škrtit se na kabelech a plácat do jídla či trhat knížky, a naopak ho až příliš často nutí ležet a čekat, až mu zaklapnou oči a vysvobodí ho spánek. Takže na mě celý den vřešťákuje, ale vrznou dveře - zpozorní, koukne ke vchodu, uvidí tatínka - a ty rozzářený oči a úsměv, div mu to tlamičku neroztrhne - to ani nemám sílu žárlit, jak se to blaho v tu chvíli přenese i na mě
![]()
Teďka spolu kluci někde cestujou, mně se třeskutě stýská, a to jsem ještě před půl hodinou chtěla šmoulíčka uvázat za uši do průvanu, když jsem měla únavovou krizi a on se dožadoval mojí pozornosti
Je to peklo i nebe zároveň, ale to nebe to přebíjí ![]()
Vychovat z dítěte slušného člověka, je hooodně těžké. Pokud se jedná o krmení, přebalování, kojení apod., to je oproti např. šestiletému dítěti opravdu hračka. Na nic se tě neptá, neodmlouvá, nedělá xichty, nevyžaduje koupit všechno co vidí, nevytváří žádné konflikty s vrstevníky a mohla bych pokračovat do nekonečna. Takže za mě - ano, čím je dítě starší, tím je to těžší. Moje dvouletka je oproti pětiletce zlatá. Mít jen ji, tak snad ani nevím, že mám dítě
.