Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mě holka nechtěla spát sama, přečetla jsem jí pohádku a musela jsem tam být s ní dokud neusla, potom se potichu odplížit.
Taky nevím. Náš 21 měsíční stále krásně usínal sám. Prostě uložení, rozloučení, pohlazení a dobrou noc. No a teď poslední měsíc taky sám ani za nic. Jinak řve, ale moc. Až se zakašlává, soplí a tak. Takže to takto nechci a usínám s ním a musím zpívat - říká si co.. No, je to únavné. Už vždy skoro spím, když on usne a pak mám ještě práci a nemůžu se rozejít. Pokud někdo poradí, budu taky ráda.
Třeba se něčeho bojí, stínů hraček, čehokoli. Nevím, jak poradit, snad jen tam s ním chvíli zůstávat, než zaspí, je to zřejmě dočasná záležitost, nechat rozsvíceno malé světýlko…Mě to dcery nikdy nedělaly, naopak se vždy těšili spát..jak starší tak i ted mladší
Vydržet - vodit zpátky s důrazem na dodržování zavedených pravidel. Aspoň teda u nás to zabírá. Vždy se najdou nějaké vlny, kdy jedno z dětí trochu „vyvádí“, ale už aspoň nelozí z postele. Jen vyjímečně a navíc fakt s nějakým důvodem a bez protestu se pak vrací zpět. Starší má skoro 4r, mladší skoro 2,5r. Jednu dobu jsme hodně řešili, že na sebe pořvávali…teď je už dlouhodobě klídek ![]()
jen mě napadá, je ten mladší večer unavený k spaní? Jestli spává ještě po obědě a už tolik spánku nepotřebuje
Naši mladší jsme už přestali po o dávat, nebo pak večer dělala kravál, že starší nemohl spát
tak po o pouštím pohádky, aby byli aspoň chvíli v klidu a já taky ![]()
Já bych asi zkusila nevybočovat ze zajetého režimu. Třeba to malej opravdu jen zkouší. Chápu ale, že je težký nechat ho brečet v postýlce a nejít k němu.
Náš syn v pohodě sám usínal cca do roka, stačilo položit do postýlky, rozloučit se a mohla jsem zavřít dveře. Pak někdy kolem prvního roku začal tropit scény, když viděl že se jde spinkat, tak hrozný řev, vůbec se nechtěl nechat uložit, hned si v postýlce stoupal a brečel, natahoval ke mně ruce, ať ho vyndám… no kolikrát jsem vyměkla a znovu ho pochovala. Pak jsem ale zjistila, že musím být důsledná, že si opravdu jen zkouší vynucovat moji přítomnost. Zavedli jsme spinkání s plyšákama, se kterýma si před usnutím povídá, a je klid. Tak držím palce!
No tak koukám že je to všude asi podobné, dcera měla taky takové období, ale opravdu důslednost pomohla a byl klid, u syna se to akorát stupňuje do extrému že fakt nakonec dostane, protože už neumí přestat a má strašnou výdrž a je tvrdohlavý jak mezek, protože i když jsme důslední tak to fakt zkouší pomalu měsíc a přitvrzuje.
Každopádně dneska jsme přestěhovali pokoj, protože zítra dostane velkou postel jako má ségra a taky pustili místo čtení na malým přehrávači pohádku, zatím aspoň není takový řev ale už přišel do obýváku asi 5× a ještě nespí.
Jinak co se týká poledního spaní tak chodí spát ještě obě děti, a protože jsou ranní ptáčata (budíček většinou před 6h) tak do včera daleko a to by ještě nedal, polední spánek chci ještě udržet i když asi určím čas spánku ať je večer unavenější. ![]()
Jestli nemá nějaké chmury nebo se něčeho bojí nevím, ale nepřipadá mi to tak, ani chováním ani stylem řevu. ![]()
Jinak světýlko mají.
Já jen nemůžu pochopit že tak z ničeho nic, protože taky chodili oba spát v klidu a rádi, prostě automaticky jak po obědě tak večer po animáku a nikdy žádné protesty a teď takové scény, pomalu už u pyžamka. ![]()
Ahoj, obnovuji téma, máme podobný problém. Malému je 27m. Vždy usínal sám (občas nějaký výkyv, kdy to zkoušel, třeba po pobytu u babiček, po nemoci..),ale vždy jsem to zas srovnali. Od roka a půl spí sám v pokojíčku, přechod byl naprosto v pohodě. I v noci spinkal bez buzení. Ted už několik dní dělá večer i v noci děsný bugr. Pohádka, pomazlíme, uložíme, dáme do postýlky pití, plyšáky, přikryjeme, má rozsvícenou lampičku někdy i světlo na chodbě, otevřené dveře, aby nás dole slyšel. A on chvilku leží a pak začne, chce napít, pak syčí láhev, tak to musím jít vyřešit, pak chce pořádně přikrýt, pak chce čurat (stejně se nevyčurá), pak bobek, pak zas pití a pořád dokola. Pak vstane a prohlásí, že spinkat v postýlce nebude, chce k nám do postele, nebo s námi koukat na Tv, vzteká se, řve jak tur, když ho do postýlky vracíme. Už nám ruply i nervy a dostal na zadek, nepomohlo, i jsme zkusili zavřít v pokojíku (úplně jsme mu rozsvítili). Sama jsem z toho byla špatná, i si pobrečela, ale nechceme zas povolit. Přes dva roky usínal sám tak nechci, aby začal ted usínat jen s náma nebo u nás v posteli. Jsem těhotná, zatím na začátku, je mi blbě, jsem unavená, manžel má ted problémy v práci, takže tohle nás děsně vysiluje a nervuje. Tahle scéna trvá třeba hodinu, pak usne. Ale stejně se v noci často budí a opakuje se to, jednou pít, jednou čurat, pak k nám do postele. Dnes v noci, když jsem k němu šla se mi na chodbě zamotala i hlava, navíc jsem totálně ráno unavená, slabá. Co poradíte? Vydržet a být „tvrdí“ nebo polevit a uspávat. Počítala jsem, že až se narodí miminko, že toto nastane, když bude miminko s náma v ložnici, že nebude chtít být v pokojíku, ale ne, že to nastane ted, bez důvodu. Je zdravý, nic významného se nestalo. Odpoledne spává tak 2 hodiny.
Anonym prosím kvůli poč. těhotenství, ještě to neoznamujeme.
Já ti nemůžu moc radit - mám jenom jednoho malého prcka, ale co mě napadlo při čtení je, že bych s ním spala v pokojíčku a třeba nad ránem se vytratila, ať se probudí a je tam sám a ty aspoň nebudeš tak daleko od něho a jeho potřeb…je to jenom nápad a má myšlenka. ![]()
Já neporadím, ale musím ti napsat, že máme doma to stejné. Dcera 28 měsíců, doteď usínala sama bez problémů (dokonce už od miminka), potmě, nevylízala z postele, prostě hned zabrala a spala až do rána. Ale poslední 2 týdny máme doma přesně to stejné: řev při usínání nejmíň hodinu, tisíc výmyslů, čurání, kakání, pití, spadl jí medvídek, ještě pusinka, pusinka od tatínka, dvacetkrát vyleze z postele a přijde za námi s nějakým výmyslem a s řevem. Máme do ložnice prosklené dveře, takže světla tam má dost, přesto jsme jí tedy začali rozsvěcet i lampičku, aby byla úplně klidná. Moc to ale nepomáhá, navíc je problém tu lampičku pak v noci zhasnout (spíme všichni ve společné ložnici a my s manželem při světle spát neumíme) - dcera se často během noci vzbudí a řve, že chce rozsvítit, není možné ji uklidnit, musíme dlouho chovat, abychom nerušili sousedy
. Teror. Já věřím, že je to jen nějaké období, které patří k tomuto věku. Určitě to zase přejde, ale je to hrozně vyčerpávající. Hlavně to, že nefunguje vůbec nic, tak je to taková bezmoc…
Holky, obnovuju téma. Začínám být zoufalá. Mám 5.5M dvojčata, od narození na UM. KAždý večer je u nás před koupáním řev a řev a řev. Holky přes den moc nespí a teď nespí moc ani v noci (nemají hlad, jen si chtějí hrát nebo nosit.. v lepším případně si jen pomrmlají a usnou, v horším řvou).
Ale ty večery.. Když byly malé (okolo 2M), říkala jsem si, že je to ta slavná kolika, co se o ní všude píše. Aplikovali jsme bílý šum a i 3hod jsem u nich klečela a plácala je po zadečku.
Ale teď už to kolika není.. Jako s kadění bojujeme pořád, ale díky mléku Hipp je to lepší (a to o dost). Zuby si taky nemyslím, to by řvaly pořád.
Jsou vždy večer přetažené, mnou si oči a pobrekávají. Pak začnu koupat (koupu sama, muž je v právi) a skoro pokaždé se to neobejde bez hysteráku té druhé, co se nekoupe. Pak už často ječí tak, že se mi ji nepovede ani pořádně nakrmit. Dnes dokonce usla vysílením z řevu..
Holky poraďte co dál? A to ani nemluvím o domácnosti, která vypadá jak po náletu..
Nekoupala bych je každý den, jako rituál se to u Vás stejně míjí účinkem. Prostě převléknout do pyzamka, dat do postylek, dát lahev mléka s trochou kaše a pusu papa?
zkusit to ![]()
Jéé, úplně jsem si vzpomněla, jak to bylo u nás, když byly dvojčata miminka. Úplně stejné
Řekla bych, že jsou přetažené, chce to uložit s prvními známkami únavy. Taky jsme nekoupali každý den, jen umyli prdelku pod tekoucí vodou a hotovo, vanička každý třetí den, do roka to úplně stačilo…
Ano, domácnost nefungovala, s tím se nedá nic dělat, děti jsou přednější. Vím, že to zní jako scifi, ale ony z toho vyrostou, budou si spolu hrát a všechny maminky single dětí vám budou závidět. Holt musíte zatnout zuby a vydržet… ![]()
@u763 Naopak,koupel je to jediné, co je zklidní a donutí usnout (na chvíli..). Jen ta, co na koupel čeká, pláče..
@stonožka12 To zkouším, ale když už se mi podaří uspat jednu (uhoupat rozuměj), druhá většinou nezabere. A i ta, co mi spí v náručí, je hned vzhjůru, jak ji položím..
Vím, že to bude lepší. Ony jsou jinak hodné. Jen jak přijde večer, je toho na ně moc a nevyspání se projeví..
Dobrý večer,
chtěla bych radu jak v klidu uspat 22 měsíčního syna.
Mají s dcerou (4,5roku) jeden pokoj, jsou v něm oba asi půl roku a vždycky stačilo oba uložit a byl klid, chodí spát oba před osmou večer a většinou v osm byl klid a spali, najedou syn tak před necelým měsícem začal vylízat z postýlky a teď už i ječí a řve jen když ho tam pošlem zpátky, kroutí hlavou nene a prostě nejde, tak ho tam odvedu už za řevu a on pokračuje a řve a řve a opět příjde za náma. A je to pořád horší, poslední dva večery mu táta normálně nařezal a on okamžitě lehnul, byl tiše a do minuty spal, což teda fakt nepotřebujem uspávat vařečkovou ukolébavkou to fakt né, jinak pohádky čtu, před spaním potulení jsou, nemá mu co chybět tak proč to dělá?